Český jazyk

Šťastný princ a jiné pohádky [1888]

Oscar Wilde Šťastný princ a jiné pohádky [1888] 2. DOBA AUTOROVY TVORBY: - Poslední čtvrtina 19. století: o dochází k mocenským konfliktům mezi státy, které kolonie mají a které o ně usilují (→ trojspolek, trojdohoda) 3. LITERÁRNÍ SMĚR: - Dekadence, tzv. prokletí básníci: o označení pro francouzské básníky poslední třetiny 19. století o označení použil Paul Verlaine v eseji Prokletí básníci (vydáno 1884) pro sebe, Tristana Corbiéra, Arthura Rimbauda a Charlese Baudelaira o spojeni s dekadentním způsobem života - drogy, alkohol, zločinnost, násilí, neúcta k pravidlům - původně se označení prokletí básníci používalo jen pro autory zmíněné v eseji, později se používal pro všechny spisovatele, jejichž život byl protispolečenský → i pro O. Wilda o žili naplno - bohémsky, bouřili se proti vlastní rodině i proti společnosti o scházeli se v kavárnách, oblékali se výstředně, vzájemně si půjčovali peníze o např. je k nim řazen renesanční básník Francois Villon nebo zakladatel hororu E. A. Poe, K. H. Mácha o hlavní znak: krása v ošklivosti, svoboda, nezávislost jedince na společnosti, soustředěnost na vnitřní, život člověka, právo osobitého vidění světa → ve své době nebyli pochopeni, pobuřovali, inspirace dalších generací o přinesli poezii novou inspiraci, protikladné dojmy hromaděny vedle sebe - Impresionismus - barevnost (přechod mezi dnem a nocí) o Znaky: § detaily, jednotlivost, podrobnost § krajina se stává stavem duše § mísení barev (neostré, velmi jemné, lehce rozmazané) § nepoužívají se kontury ani černá barva, místo ní tmavě zelená § techniky: přerušované tahy štětcem, tečkování (Alfred Sisley) o Impresionismus vznikl ve Francii, centru tehdejšího umění, na počátku druhé poloviny 19. století. Z výtvarného stylu se postupně stal univerzální umělecký směr, který mimo jiné zasáhl hudbu a literaturu. o Název byl odvozen od Monetova obrazu Imprese: Východ slunce (1872). o Prostředky postavené na smyslových vjemech. Obvyklým prvkem byla personifikace. Nejvýraznějšími představiteli literárního impresionismu byli „prokletí básníci". - Symbolismus - slavík = symbol lásky o symbolom = znak (řečtina) o názor umělců, generace konce 19. století o reakce na naturalismus a impresionismus (literatura a malířství) o staví na symbolech a operuje s nimi o malířství: Gustave Moreau, Jan Preisler (Černé jezero - černobílý obraz) o literatura: Otokar Březina, Antonín Sova, Edgar Allan Poe (USA) 4. AUTOR: - Oscar Fingal O´Flahertie Will Wilde (16. října 1854 Dublin - 30. listopadu 1900 Paříž) - Anglický dramatik, prozaik, básník a esejista irského původu. - Narodil se roku 1854 v Dublinu jako syn Williama (přední irský oční a ušní chirurg královny Viktorie) a Jane (úspěšná spisovatelka a irská nacionalistka, píšící pod jménem „Speranza"). - Oscar Wilde studoval s výborným prospěchem klasickou filologii v Dublinu a na Oxfordu, kde začal psát verše a seznámil se s dekadentními názory, které na něho měly velký vliv. - Stal se ústřední postavou hnutí dekadentů, proklamujících oslavu krásy a odmítajících spojení umění a morálky. - Žil svobodně bez ohledu na konvence a pokryteckou morálku vyšších vrstev viktoriánské Anglie, vědomě šokoval prudérní společnost. - Dne 29. května 1884 se oženil s Constance Lloydovou, jejíž finanční zabezpečení mu umožnilo žít v relativním luxusu. - Oscar Wilde byl citlivým a milujícím otcem dvou synů - Cyrila a Vyvyana. - Od roku 1891 se datovalo Wildovo intimní přátelstvím s lordem Alfredem „Bosie" Douglasem. - Čtyři roky poté byl obžalován z homosexuality, která byla v Anglii od roku 1885 ilegální, a byl odsouzen na 2 roky těžkých nucených prací v Readingu. - Jeho žena Constance se od něj odvrátila a změnila sobě a synům příjmení na Hollandovi. - Constance zemřela v roce 1898 v italském Janově, syn Cyril byl zabit během 1. světové války ve Francii. Vyvyan se stal spisovatelem a překladatelem a roku 1954 publikoval své paměti. - K nejslavnějším dílům tohoto autora patří jeho román Obraz Doriana Graye, drama Salome a dvě konverzační komedie Jak je důležité míti Filipa a Ideální manžel. Salome se stala tak úspěšnou, že se stala předlohou pro stejnojmennou operu R. Strausse. - Wilde psal také (mnohdy až andersenovsky laděné) pohádky. Za zmínku stojí i Wildeho báseň Balada o žaláři v Readingu, která vypovídá o vězení, kam byl Wilde odsouzen za své poklesky proti tehdejším mravům. - Oscar Wilde se po návratu z vězení potuloval po Evropě, převážně pobýval ve Francii. Zemřel v bídě s podlomeným zdravím ve věku pouhých 46 let v Paříži. - Dílo: Propagoval dekadenci a nezávislost umělce i jeho díla ve vztahu k realitě jeho styl se vyznačoval lehkostí a smyslem pro komiku situace, což se projevilo v dramatické tvorbě - Od mládí zastával svérázné a radikální názory. Byl živelný, jeho nezkrotné osobnosti nebylo nic cizí. Neviděl v lidech špatné nebo dobré vlastnosti, ale rozděloval je na zábavné a nudné. - Ve společnosti byl Waild vždy vítán pro svou eleganci a svůj šarm. - Jako vynikající vypravěč bavil hosty vymyšlenými příběhy. Byl velmi kreativní a vynikal neuvěřitelnou fantazií. - Od jiných spisovatelů se lišil tím, že nechtěl psát někde v koutku a osamocen, jeho tvorba musela okamžitou reakci čtenářů - potlesk a uznání. - Autorova tvorba: o Wilde nenapsal mnoho knih, ale v těch, co vytvořil je znát jeho velký talent. § Pohádky: · Cantervillské strašidlo, Šťastný princ § Komedie: · Jak je důležité míti Filipa, Vějíř lady Windermenové, Ideální manžel § Román: · Obraz Doriana Graye o Obraz Doriana Graye (1891) § román z prostředí bohémských gentlemanů. Mladík Dorian, za každých okolností elegantní, je okouzlen svým portrétem, který namaloval Basil Hallward. Lord Watton zastává názor, že umění je nadřazeno morálce a Dorian tomuto názoru podléhá. Dorian změní způsob života, šíří kolem sebe zlo a chová se neřestně. Portrét na obraze, který je Darianovo druhé já, začíná stárnout a stává se ošklivým. Dorian obraz zničí s nadějí, že tím se morálně očistí. Neunikne ale spravedlnosti. o Vějíř lady Windermerové (1892) o Bezvýznamná žena o Ideální manžel - konverzační komedie o Jak je důležité míti Filipa (1895) § Wildova hra, která měla z jeho děl největší ohlas. Námětem je záměna jmen. Wilde k této hře řekl: ...všechny bezvýznamnosti v životě máme brát vážně a všechno vážné máme brát s upřímnou a uváženou lehkovážností. Před premiérou této hry řekl: „Doufám, že kritici mé hře neporozumí". Hra měla ale velký úspěch i u kritiků. Wilde použil v této hře chytré ironické dialogy a vyhnul se lacinému humoru. Vždy tvrdil, že umění nemá být lidové, ale obecenstvo má být umělecké. Když tato hra vznikala, byl Wilde (ženatý a otec dvou dětí) obviněn ze vztahu k muži. Otec jeho přítele ho urazil a Wilde proti němu podal trestní oznámení. Nakonec byl ale sám obžalován. Byl odsouzen s dvouletým trestem ve vězení. o Balada o žaláři v Readingu - báseň o spoluvězni Wilda, který byl popraven za vraždu milované ženy. 5. LITERÁRNÍ DRUH A ŽÁNR: - Literární druh: epika - Literární žánr: realisticko-lyrická pohádka („moderní pohádka") o Může mít špatný konec, básnické prostředky, nemá ustálené pohádkové formulace, filozofická myšlenka 6., 7. OBSAH UKÁZKY, ZASAZENÍ VÝŇATKU DO KONTEXTU DÍLA 8. TÉMATA A MOTIVY: - Téma: o obětavost, nezměrná dobrota, oddanost - Motivy: o téma: motivy: mladík, divadelní hra, chudoba, rubíny, oči - Hlavní myšlenka: o Boj dobra se zlem o Lidé vnímají vnější krásu a ne vnitřní 9. ČAS, MÍSTO: - Čas a prostor se v každé pohádce mění. 10. KOMPOZIČNÍ VÝSTAVBA: - Soubor devíti poetických pohádek. - Tradiční pohádkový rozměr se završuje mravní naučení o základních lidských hodnotách. 11. DĚJ: - Šťastný princ o Princ v pohádce je pozlacená socha s rubíny místo očí a safíru v jílci jeho meče. Všichni sochu obdivují, hlavně šlechta. A pak do města jednou přiletí vlaštovička, která míří do Egypta, kam už odletěli její příbuzní. Rozhodne se, že se na noc uloží k spánku pod Princovu sochu, ale než stačí usnout, začnou na něj kapat slzy sochy. Princ mu vypráví o tom, jak býval šťastný jako živé dítě, ale teď, když stojí na náměstí, vidí všechnu tu bídu svých poddaných, kterým nemůže pomoci, a tak vlaštovku prosí, aby mu vytrhl safír z jílce a donesl ho švadleně, která má nemocného synka, ale nemá na léky. Vlaštovička mu tedy pomůže a další den chce odletět, princ ji ale přemluví, aby s ním zůstala ještě jednu noc. Další den jí přikáže, aby vytrhl jedno jeho oko a přinesl ho mladíkovi, jenž píše divadelní hru, ale už několik dní nejedl a nemůže si ani zatopit, protože nemá čím. Vlaštovička tedy svolí a přinese mu rubín z princova oka. Další den, kdy se znovu ochladilo (přichází zima), ale Princ opět prosí, aby zůstal ještě jeden den a přinesl druhé oko - poslední drahý kámen, který Princ má - holčičce, která prodává zápalky, ale upustila je a teď už jsou k ničemu. Vlaštovička nechce Princovi vzít jeho zrak, ten na ní ale tlačí, a tak nakonec Vlaštovička svolí. Protože si Prince opravdu oblíbila, rozhodne se, že s ním zůstane a bude mu dělat jeho oči a povídat o věcech, které viděla na svých cestách. Princ ale chce slyšet, co se děje ve městě, a tak mu vypráví Vlaštovička o událostech ve městě. Jak jsou chudí lidé nešťastní a bohatí se baví bez ohledu na jejich útrapy. A tak se Princ rozhodne, že každému chudému člověku dá jednu jeho šupinku zlata, kterou má na sobě - Vlaštovička poslechne. Mezitím se pořád ochlazuje a ochlazuje, až přijde sníh, který Vlaštovička nikdy nezažila, a protože na zimu není uzpůsoben, umrzne. Když se tak stane, Princovi pukne jeho srdce a umírá taky. Šlechtic, jenž má na starosti město, jde kolem a říká, že socha se musí strhnout - není už krásná bez drahokamů. Rozkáže proto sochu roztavit a místo Prince udělat svoji vlastní podobiznu. Socha je tedy stržena, jedna věc z ní však roztavit nejde, a to Princovo puklé srdce. A tak ho vyhodí na smetiště, kde skončí i mrtvé tělo Vlaštovičky. Odtud jejich srdce vezme anděl, jemuž Bůh řekl, aby ve městě vzal to nejlepší, co tam je. - Slavík a růže o Asi nejznámější pohádka od Wilda pojednává o slavíkovi, jenž byl skrz na skrz romantický. Slyšel naříkat studenta, který chtěl jít na ples s bohatou dcerou, ale ta mu řekla, že s ním půjde jedině tehdy, když jí dá krásnou červenou růži, i přesto, že už růže dávno odkvetly. Slavík se ale nevzdává a léta od keře ke keři a prosí, jestli by mu keř nevěnoval jednu jedinou červenou růži. Jeden je bílý, pošle ho za žlutým a ten ho konečně pošle za červeným. Ten ale Slavíkovi řekne, že zmrzl, a tak žádné květy mít nemůže. Je tu pouze jediná možnost: Slavík musí nahradit jeho mízu svou vlastní krví. Musí zpívat celou noc se srdcem propíchnutým trnem růže. A slavík souhlasí, protože věří v lásku. A tak umře a vykvete ta nejkrásnější růže, kterou kdo kdy viděl. Student se probudí a běží za svou láskou, aby jí ukázal, co pro ni našel. Ta nad obyčejnou růží ale ohrne nos, protože dostala náhrdelník od bohatého ctitele a nehodí se, aby nosila něco tak podřadného, jako je obyčejná květina. Student se naštve a pochopí, že láska je cosi naprosto zbytečného a méněcenného, a tak zahodí růži na cestu, kde ji přejede vůz a jde radši znovu studovat. - Sobecký obr o Příběh začíná v krásné a velké obrově zahradě. Do ní si chodily hrát děti, ale to se obrovi nelíbilo. Když se obr vrátil do zahrady a uvidí děti, jak si na jeho zahradě hrají, všechny je vyžene, protože je to jeho zahrada - a tak si postaví kolem ní vysokou zeď, aby do ní nikdo nemohl. Pak přijde zima, všechny stromy a celá zahrada uschne. Do jeho zahrady nepřijde jaro, celý rok tam je zima. Obr pochopí, že jaru se do zahrady nechce, protože si tam nehrají děti. Jednou, když se tak krčí ve svém domě, zavane k němu vůně a teplo a říká si, že to už určitě muselo přijít jaro, vykoukne a vidí, že se do jeho zahrady dostaly děti. Vyběhne ven, a když ho děti uvidí, polekají se a utečou. Jen v tom nejvzdálenějším koutě zahrady stojí chlapec, který se marně snaží vyskočit na strom a pro samé slzy si obra vůbec nevšiml. Obr mu pomůže na strom, a když to udělá, chlapec mu dá pusu. Jakmile děti uvidí, že obr již není zlý, vrátí se do zahrady a s nimi přijde i jaro. Od té doby to byla zase moc krásná zahrada se spoustou květin a plodů, ale malého chlapečka, kterého obr vysadil na strom, už nikdo neviděl. Ukázal se až po nějaké době. Na dlaních a na nožkách měl stopy po dvou hřebech. Obr chtěl zabít toho, kdo mu ublížil. Dítě řeklo, že jsou to rány po lásce a že ho odvede do jeho zahrady, která je ráj. A když si děti odpoledne přijdou hrát, najdou obra, zasypaného lístky ze stromu, pod kterým zemřel. - Oddaný přítel o Zvířata si povídají historku o Honzíkovi, který měl za přítele mlynáře. Mlynář Honzíkovi pořád opakoval, že je jeho nejlepší a nejvěrnější přítel, on mu všechno věřil, avšak mlynář Honzu jen využíval. Chtěl mu dát svůj starý trakař a za něj žádal od Honzíka příliš moc služeb, že Honzík neměl ani čas. Ale věřil, že mlynář je jeho pravý přítel a všechno s ním myslí dobře. Mlynář ho ale tak zneužíval, že Honzík nešťastnou náhodou zemřel při plnění služby pro mlynáře. - Jedinečná raketa o Králův syn se měl ženit a na jeho počest byl pořádán ohňostroj. Jedna namyšlená raketa byla hrdá na svůj původ a myslela si, že bude zlatým hřebem večera. Hádala se se všemi ostatními raketkami a prskavkami - ponižovala je. Rozbrečela se před nimi a zvlhla. Nemohla být odpálena, proto byla vyhozena do bláta. Urážela tam všechna zvířata. Myslela si, že si jí natolik váží, že ji poslali do lázní a pořád čekala na to, až přijde její velká chvíle. Našli ji kluci a odpálili ji. Než ale vybuchla, usnuli, takže raketu nikdo neviděl. Ale ona si myslela, že vzbudila obrovskou senzaci. - Mladý král o Příběh je o královi, jenž vyrůstal jako obyčejný pastevec, dokud nezemřel panovník a zjistilo se, že on je jediný žijící potomek. A tak ho dosadili na místo krále. Král má rád všechno hezké, proto si nechává ušít krásné šaty, udělat žezlo a korunu, které jsou velice drahé. Noc před korunovací usíná a zdají se mu sny o tom, co všechno za utrpení obyčejným lidem způsobil kvůli své touze po krásných věcech. A tak si nevezme nic z těch krásných věcí a místo toho si vezme svoje staré pastevecké oblečení a na hlavu si nasadí trnovou korunu, vydá se tak na korunovaci. Všichni se mu ale smějí a papež ho nechce uznat králem, chce, aby se nejdřív slušně oblékl. A když tomu chtějí šlechtici zamezit, ozáří mladého krále paprsek, který na něj utká to nejkrásnější oblečení. Nikdo už se ho neodváží napomenout, protože teď jeho tvář vypadá jako tvář anděla. - Infantčiny narozeniny o Infantka, dcera španělského krále, slavila své dvanácté narozeniny. Na její oslavu narozenin byl nachystán program, aby se mohla bavit. Jedním představením byl taneček ošklivého trpaslíka, kterému se všechny děti, včetně infantky, smály. Infantku jeho vystoupení tak pobavilo, že mu hodila kytku a řekla, že chce, aby ji ještě jednou zatancoval. Trpaslík si to vyložil tak, že ho infantka miluje a vydal se do zámku ji najít, aby jí řekl, že ji má také rád. Ale infantku nenašel. Našel jenom zrcadlo a v něm viděl malou příšerku. Když si uvědomil, že on je ta příšerka a že se všechny děti smály jeho vzhledu, puklo mu srdce. - Rybář a jeho duše o Rybář se zamiluje do mořské panny a chce být s ní. Podmínkou ale je, že se musí vzdát své duše. Čarodějnice mu řekne, jak to má udělat, a on se duše zbaví. Jde za mořskou pannou, mezitím jeho duše bloudí po světě. Srdce si ale nechal u sebe, aby mohl milovat pannu, takže duše nemá srdce. Po nějaké době se duše vrátí k rybářovi a řekne mu, že když půjde s ní, bude nejmoudřejší. Ale rybář odpoví, že láska je víc než moudrost. Když se podruhé duše vrátí, poví mu, že když půjde s ní, bude nejbohatší. Rybář jí poví, že láska je víc než bohatství. Když se vrátí potřetí, řekne mu, že když půjde s ní, uvidí ženy, které krásně tančí. Rybář si uvědomí, že jeho mořská panna neumí tančit, proto se znovu spojí s duší a jde do světa. Duše ho ale navádí k těm nejšpatnějším věcem a on všechny špatnosti dělá. Potom si uvědomí, jak je jeho duše špatná, a vrátí se k moři. Volá mořskou pannu, ale ta ho nevyslyší. Mořská panna zemře a on se nechá utopit. Kněz nařídil, aby oba dva pohřbili v koutě na poli, kde nakonec vyrostly květiny. - Hvězdné dítě o Dva dřevorubci se vrací z práce domů a stěžují si, jak je k nim život nespravedlivý, když vtom vidí spadnout hvězdu. Rozběhnou se tam a najdou miminko, zabalené v překrásné dečce s řetízkem. První dřevorubec říká, ať ho tu nechají, protože sami mají starostí nad hlavu, druhý to ale odmítá a dítěte se ujme. Jak kluk roste, stává se povýšeným, namyšleným, krutým, myslí si o sobě, že je lepší než ostatní děti, protože je hvězdný, a že má právo ubližovat. Jendou do vesnice přijde žebračka, kterou samozřejmě dítě začne hned šikanovat, jeho otec to ale uvidí a pozve žebračku, jako omluvu, k nim domů. Když jí povypráví příběh hvězdného dítěte, žebračka se rozpláče a tvrdí, že je to její ztracený syn. Chtěla, aby ji políbil, ale on ji zavrhl a urazil. Řekl jí, že by raději políbil zmiji nebo ropuchu a vyhnal ji. Pak se jeho vzhled změnil, jeho tvář vypadala jako ropuší a tělo jako zmijí. Probudilo se v něm svědomí a naříkal, že se bezcitně zachoval ke své matce a rozhodl se ji jít hledat. Na cestě k ní se k němu všichni chovali tak hanebně, jako on se choval k ostatním celý svůj život. Potřebuje pomoci, a tak se ptá zvířátek, která předtím trápil, ta se jej ale také straní. Přijde až k městu a strážných se ptá, jestli neviděli jeho matku. Místo odpovědi ho ale prodají jako otroka čaroději. Čaroděj mu dá první den úkol, aby z lesa přinesl minci z bílého zlata, jinak ho zbije. Nemůže ji ale najít, a když se nešťastný vrací k čarodějovi, potká zajíčka, jehož osvobodí z pasti. Ten mu za to prozradí, kde je mince ukrytá. Cestou ale potká malomocného, jenž ho přemluví, aby mu minci dal, protože jinak by umřel hladem. Kluk mu ji s těžkým srdcem dá. Tohle se opakuje ještě 3x, když se potřetí vrací s nepořízenou, tentokrát s vidinou své smrti, všichni ve městě se za ním otáčí a klaní se mu. Kluk je zmatený a myslí si, že je to nějaká forma výsměchu. Lidé ho označí ale za jejich ztraceného prince. On v tu chvíli uvidí svoji matku žebračku a vedle ní malomocného. Matka mu odpustí, jak se k ní zachoval a princ se tak stává králem - matka, žebračka, byla královna. 12. POSTAVY: - V každé pohádce jsou jiné postavy. 13. VYPRAVĚČ: - Vypravěč je u každé pohádky jiný. 14. VYPRÁVĚCÍ ZPŮSOBY: - Většinou er-forma 15. SLOHOVÉ POSTUPY: - Vyprávěcí, úvahový 16. TYPY PROMLUV: - Přímá řeč - dialogy 17., 18. JAZYK, TROPY A FIGURY (dle ukázky): - spisovný jazyk - aliterace, přímá řeč, enumerace - přirovnání = rty rudé jak ta růže - eufonie = noc co noc - metafora = slunce v jeho kočáru ze zlata; lunu v jejím kočáru z perel - gradace = krutá, krutá - personifikace = slavík a růže mluví - synestezie = chlad křišťálových lun - hovorový jazyk = rozchechtala - antropomorfizace = dub zesmutněl - poetismus = luna - archaismus = olůvko (dnes tužka) 19. ZAJÍMAVOSTI: - V těchto pohádkových příbězích dává autor průchod své touze po idylickém světě, v němž jsou lidé k sobě navzájem hodní a tolerantní a dokážou se radovat z toho, co jim život nabízí. - Zároveň ale Wildeovy poetické příběhy, inspirované snahou člověka po dokonalosti, nezastírají skutečnost, že v lidském životě existuje jako jeho nedílná součást i neúspěch, zrada, smrt i ponížení. - Konečné vyznění příběhů však vždy zdůrazňuje základní lidskou potřebu lásky, laskavosti a pokory. 20. VLIV DÍLA: - Happy Prince, The (1974) o Režie: Michael Mills

Podivuhodný případ Dr. Jekylla a pana Hyda [1886]

Robert Louis Stevenson Podivuhodný případ Dr. Jekylla a pana Hyda [1886] 2. DOBA AUTOROVY TVORBY: - Anglie (19. století, Novoromantismus): o Viktoriánské období (ekonomické, sociální, politické a kulturní změny zavedené královnou Viktorií) - vládnutí královny Viktorie. 3. LITERÁRNÍ SMĚR: - Realismus: o z latinského realis = věcný, skutečný, od res = věc o označuje různé směry, názory a postoje, které různým způsobem zdůrazňují „věcnost", respekt člověka vůči skutečnosti, úsilí o správné poznání věcí samých o 2. pol. 19. století rozvoj přírodních věd (Darwin, Purkyně); rozvoj průmyslu (dovršování průmyslové revoluce - Z Evropa, USA, železnice, ocel)rozumové poznání se začalo stavět nad fantazii a citovost. o Rysy literárního realismu: § průměrný, typický člověk § autor nevstupuje do děje - objektivita, neosobní (pouze poukazuje na určité rysy) § člověk - produkt vlivů dědičnosti, prostředí a výuky § romány, povídky, drama, fejetony, publicistika § na konci 19. stol. se začíná vyskytovat naturalismus § přírodopisný výklad života člověka § realismus v extrému § nevyhýbá se ničemu § ztráta lidských iluzí - Novoromantismus: o = souhrnné označení pro různé umělecké směry a proudy v evropské literatuře v letech 1890-1920 (někdy již uváděno od 30. let 19. století) o Kladl důraz na subjekt umělce - realistické zobrazování. o Nazýváme jej také jako „pozdní romantismus". o Novoromantismus také zahrnuje v tomto pojetí dekadenci a symbolismus. 4. AUTOR: - Robert Louis (Balfour) Stevenson (13. listopadu 1850, Skotsko - 3. prosince 1894, Samoa) byl skotský básník a spisovatel cestopisu. - Byl vedoucím představitelem novoromantismu v anglické literatuře. - Pocházel z rodiny známého stavitele, a tak šel studovat stavební inženýrství. - Jako mladý měl Stevenson slabé tělo (postavu), takže mu otec povolil, že může studovat právo. - Chtěl být spisovatelem, což mu otec zakázal, a tak se začal na truc stýkat se spodinou společnosti. - Dalším společenským přestupkem byla jeho svatba s Fanny Van de Grift Osbournovou, provdanou Američankou se dvěma dětmi. - Po návratu do Skotska (již i s celou rodinou) u něj naplno propukla plicní tuberkulóza, na kterou i zemřel. - Ještě před smrtí se vydal se svojí rodinou na plavbu po jižních mořích, doplul až na ostrov Samoa, zde si jej oblíbili tamní domorodci. - Na ostrově zůstal až do své smrti. - Autorova tvorba: o Útulek na noc (1877) - povídka o Nové přiběhy tisíce a jedné noci (1882) - zahrnuje polofantastické a polodetektivní povídky Klub sebevrahů, dále např. Pavilon na písčinách o Ostrov pokladů (1883) - slavný pirátský příběh o Podivný případ dr. Jekkyla a pana Hyda (1886) o Únos (1886) a Černý šíp (1888) - dobrodužné romány pro mládež o Kumpáni a jiné příběhy a báje (1887) - povídky (např. Markheim, Franchardský poklad atd.) o Pán z Ballantrae (1889) - román dokončený v Honolulu o Příběhy ostrovních nocí (1893) o Katriona (1893) - román o Weir z Hermistonu (1896) - nedokončený román, vydaný až po autorově smrti 5. LITERÁRNÍ DRUH A ŽÁNR: - Literární druh: epika o má děj, postavy, prostředí - Literární žánr: kriminální román, novela o prozaický žánr kratšího nebo středního rozsahu (soustředí na jeden jednoduchý, ale poutavý a nápaditý příběh) 6., 7. OBSAH UKÁZKY, ZASAZENÍ VÝŇATKU DO KONTEXTU DÍLA 8. TÉMATA A MOTIVY: - Téma: o boj dobra a zla, který se skrývá v každém z nás; snaha o udržení rovnováhy mezi osobnostmi - Motivy: o člověk nemůže být jen dobrý nebo jen špatný; schizofrenie - Hlavní myšlenka: o Poukázat na to, že člověk není jen dobrý nebo jen zlý. 9. ČAS, MÍSTO: - Čas: konec 19. stol. - Prostor: Londýn 10. KOMPOZIČNÍ VÝSTAVBA: - členěno do 10 povídek (navazují na sebe) - děj chronologický, důraz na děj (syžetová stavba) 11. DĚJ: - Příběh začíná ve starém domě, kde se mimo jiné nachází laboratoř Dr. Jekylla, v níž uskutečnil své podivné přeměny. Právník Utterson má u sebe Jekyllovu závěť, která v případě smrti Jekylla odkáže majetek a jmění E. Hydeovi. To je však Uttersonovi divné, protože Hyde je líčen jako čiré zlo. Optá se tedy Jekylla, ten ho však ujistí že v závěti je vše v pořádku. Za rok na to zavraždí Hyde člena parlamentu Carewa, po čemž záhadně pan Hyde zmizí. Jekyllovi se jeho přeměny začínají vymykat kontrole. A proto potřebuje pomoc od Dr. Lanyona. Ten se však díky novému objevu o Jekyllovi zhroutí a spáchá sebevraždu. Před jeho smrtí ještě předal obálku Uttersonovi, který ji má otevřít až po Jekyllově smrti. V dopise je vylíčen život Dr. Jekylla. Snažil se za pomoci tajného lektvaru zbavit vlastního temna, avšak nezvládl nad sebou udržet kontrolu. Z Hyda se stal nelítostný vrah. Jekyll se tedy rozhodl skoncovat se vším, proto otrávil Hyda, čímž zabil i sebe. Utterson nakonec našel mrtvého Hyde v Jekyllově domě. 12. POSTAVY: - Dr. Jekyll a jeho druhá osobnost pan Hyde (schizofrenní porucha) o Henry Jekyll - „dobrá část osobnosti" § statný, vysoký, chytrý a vzdělaný vědec, sebevědomý o Eduard Hyde - „zlá část osobnosti" § Útlejší, menší, popisován jako člověk s podivným vzezřením a odporným výrazem, bez svědomí, nenáviděn okolím, hledán za vraždu - Pan Utterson - advokát, přítel pana Enfielda a pana Jekylla o urážlivý, necitlivý, sebekritický, skromný, čestný - Dr. Lanyon - lékař o Srdečný, postava se v průběhu děje vyvíjí (viditelně zestárne) - Richard Enfield - přítel a vzdálený příbuzný pana Uttersona - Pool - věrný Jekyllův sluha 13. VYPRAVĚČ: - Autor je obecný. 14. VYPRÁVĚCÍ ZPŮSOBY: - Er-forma, poslední dvě kapitoly ich-formou (závěť a dopis) 15. SLOHOVÉ POSTUPY: - Vyprávěcí 16. TYPY PROMLUV - dle ukázky 17., 18. JAZYK, TROPY A FIGURY: - Spisovná čeština, jednoduchý jazyk (snaha o vyvolání pocitu strachu), občasné archaismy, použití hororových prvků, prvky realismu a romantismu - Autor velmi popisuje myšlenky a nálady postav - Úvahový a vyprávěcí postup 19. ZAJÍMAVOSTI: - Zfilmováno (osmkrát): o Doktor Jekyll a pan Hyde (2008) o Dr. Jekyll & Mr. Hyde (2006) o Mary Reilly (1996) o Jekyll & Hyde (1990) o Doktor Jekyll a pan Hyde (1985) o Podivný případ dr. Jekylla a pana Hyda (1980) o The Strange Case of Dr. Jekyll and Mr Hyde (1968) o Záhadný pan Hyde (1964) - Byl vytvořen i muzikál: Jekyll & Hyde 20. VLIV DÍLA: - Autorova tvorba inspirovala např. Oscara Wilda (Obraz Doriana Graye). - Kniha měla obrovský úspěch, proslavila autora v Evropě i Zámoří. - Román se stal bestsellerem, vzniklo díky němu mnoho parodií, dramatizací a filmových zpracování. - Kniha byla označena jako „nejlepší průvodce viktoriánskou érou". - Druhý díl románu vytvořila spisovatelka Valerie Martin (Mary Reilly), která příběh popsala z pohledu Jekyllovy hospodyně.

Krysař [1915]

Viktor Dyk Krysař [1915] 2. DOBA AUTOROVY TVORBY: - Česká literatura od počátku 20. století do roku 1918: o anarchisté - buřiči - podle sociálního a myšlenkového hnutí 3. LITERÁRNÍ SMĚR: - Symbolismus: o umělecký směr, který vznikl kolem roku 1880 ve Francii jako reakce na naturalismus v literatuře a impresionismus v malířství o jeho cílem bylo zobrazovat věci, které nejdou racionálně popsat (např. emoce, nálady), tj. zobrazit nezobrazitelné o symbolisté se snažili proniknout k podstatě skutečnosti, usilovali o vnímání umění všemi pěti smysly a k tomu jim měl pomáhat symbol, který nebyl přímým pojmenováním věci, ale sloužil jako prostředník mezi skutečným světem a „světem duše" a měl náznakem odkrýt tajemství ukryté v nitru věci o Další autoři: § Lumírovci - Jaroslav Vrchlický (Noc na Karlštejně), Julius Zeyer, Bohdan Jelínek, Josef Thomayer, Otokar Mokrý, František Herites § Otokar Březina (Svítání na západě, Stavitelé chrámu) - Neoklasicismus: o umělecký směr z období romantismu, který klade důraz na intelekt, na přísně vyváženou formu a na svébytný tvar uměleckého o autoři v literatuře se svými tématy obvykle vraceli do minulosti, neusilovali ovšem o zachycení dobového koloritu, šlo o zpodobení nadčasových, základních rysů osudu člověka ve světě - nikoliv osobní dojmy, nikoliv psychologická analýza; jejich cílem bylo sevřené neosobní vyprávění o Další autoři: § Igor Stravinskij (Pták Ohnivák, Svěcení jara) 4. AUTOR: - Viktor Dyk (1877, Mělník - 1931, Chorvatsko) - příslušník generace buřičů - anarchistů - český básník, dramatik a prozaik - Z počátku své tvorby byl ovlivněn dekadencí, dále na něho měla také vliv Macharova útočná kritika české společnosti. - Zapojoval se do domácího odboje, byl zatčen a vězněn. - Zastával velmi konzervativní názory, sblížil se s nacionalistickou pravicí, odmítal Masarykovu politickou orientaci. - Pro jeho dílo jsou typické momenty deziluze, rozpor mezi snem a realitou, gesta individuální vzpoury a satirický pohled na skutečnost. - Rozpor mezi velkým snem a malou skutečností - nevzdává se snu, i když ví, že bojuje za ztracenou věc - zapojuje do básní svůj intelekt. - člen spisovatelské rady - Od roku 1917 pracoval jako redaktor v Národních listech. - V únoru roku 1918 se účastnil založení pravicové Strany národně demokratické. - V roce 1928 se Viktor Dyk oženil se spisovatelkou Zdenkou Háskovou. - Zemřel na srdeční selhání. - Autorova tvorba: o Próza: § Zmoudření Dona Quijota - 1913, tragédie · Hra v pěti aktech · Moudrý blázen Don Quijote rozlišuje kontrast dobra a zla a věří tomu, že zlo je možné ve světě porazit. Jeho víra v dobro a důvěra k lidem je idealistická, stejně jako rytířská láska k neexistující ženě. o Poezie: § Satiry a sarkasmy - 1905 § Pohádky z naší vesnice - 1910 § Prohrané kampaně - 1914 § A porta inferi - 1897 („Od bran pekelných") § Síla života - 1898 § Marnosti - 1900 § Buřiči - 1903 § Milá sedmi loupežníků - 1906, báseň § Pan poslanec - 1921 § Podél cesty - 1922 § Zpěvy v bouři - 1928 o Válečná tetralogie: § sbírky básní, vrcholný básnický projev autorova nacionalismu, založeného na představě národa jako jednoty mravně závazných hodnot daných i utvrzovaných historickou tradicí. · Lehké a těžké kroky - 1915 · Anebo - 1918 · Okno - 1921 · Poslední rok - 1922 o Divadelní hry: § Tragikomedie - 1902, sbírka her § Epizoda - 1906 § Premiéra - 1905 § Smuteční hostina - 1906 § Veliký mág - 1914 § Zvěrstva - 1919 5. LITERÁRNÍ DRUH A ŽÁNR: - Literární druh: epika o Vypráví děj, má určité místo a čas, vyskytují se zde postavy. - Literární žánr: novela o krátký text s překvapivým koncem (= je prozaický žánr kratšího nebo středního rozsahu podobně jako povídka, s níž se někdy zaměňuje; od povídky a od románu se liší tím, že se soustřeďuje na jeden jednoduchý, ale poutavý a nápaditý příběh) 6., 7. OBSAH UKÁZKY, ZASAZENÍ VÝŇATKU DO KONTEXTU DÍLA 8. TÉMATA A MOTIVY: - Témata: o Hlavní téma: krysařův život, láska k Agnes o Vedlejší téma: rybář Sepp Jorgen a jeho uvědomění si po jednou dni - Motivy: o Láska (když člověk ztratí lásku, ztrácí důvod žít - život Krysaře), pomsta, iluze, sobectví, povrchnost, touha, sebevražda - Symboly: o Flétna, krysy, země sedmihradská - Hlavní myšlenka: o Autor poukazuje na konšely Strumma a Frosche, kteří slíbili Krysaři odměnu, poté ji však zapírali - kritika a zesměšnění měšťanů. o Smysl života = láska - když člověk ztratí lásku, nemá proč žít. 9. ČAS, MÍSTO: - v severoněmeckém hanzovním městě Hameln; místo má těsný vztah k postavám - uzavřené hradbami, stejně jako občanské vztahy mezi postavami - doba není upřesněna, odehrává se pouze během několika dnů 10. KOMPOZIČNÍ VÝSTAVBA: - Kompozice: o chronologická - přímá návaznost děje o novela členěná do 26 krátkých kapitol - Kompozice podrobněji: o Expozice - Krysařův příchod do města Hameln, jeho seznámení s městem a dívkou Agnes. o Kolize - Vyhnání krys, nezaplacení krysaři, chce si s městem vyrovnat účty, ale rozhodl se jej ušetřit kvůli lásce k Agnes. o Krize - Agnes řeší své problémy (vztahy ke svým milencům) sebevraždou. o Závěr - Krysař se rozhodne Agnes následovat, při tom hraje na svou píšťalu a strhává tak do svého průvodu všechny obyvatele města (kromě Jörgena a jednoho nemluvněte). 11. DĚJ: - Děj začíná krysařovým vstupem do hanzovního (hanza = středověký obchodní svaz německých měst) města Hameln, kde má za úkol za úplatu odehnat krysy, což i udělá. Krysař tedy zbavil město krys, avšak konšelé mu odmítají zaplatit slíbenou částku. Tvrdí, že smlouva je neplatná, poněvadž krysař nemůže prokázat svou totožnost. Krysař by se mohl pomstít pomocí píšťaly, ale rozhodne se město ušetřit kvůli krásné Agnes, do které se zamiloval při vstupu do města. Jejich lásku však naruší Dlouhý Kristián, což je Agnesin původní milenec - znásilní ji. Agnes to řekne krysařovi a poprosí ho, aby odešel z města, což i krysař udělá. Agnes je velmi nešťastná, a tak se rozhodne, že půjde do Sedmihradska (pověst - na hoře Koppel je propast, která má vést do Sedmihradska, země, kde neexistuje hřích ani vina, bolest ani žal). Když se to dozví její matka, zešílí. Krysař se poté také dozvídá o Agnes a její smrti, a tak se rozhodne, že město neušetří... začne nahlas hrát na svou kouzelnou píšťalu. Zvuk píšťaly má zvláštní moc - lidé jsou zvuky píšťaly očarováni a jdou za nimi, přitom si představují, že jdou do Sedmihradska. V propasti skončí nakonec i krysař a všichni obyvatelé města Hameln, až na Seppa Jörgena (rybáře, který nemá štěstí), jelikož ten je pomalejší a dochází mu vše o den později, a proto jde na horu Koppel až další den, avšak cestou uslyší plakat hladové dítě, tak jej vezme s sebou. Také Sepp chce jít do zaslíbené země Sedmihradské, ale nakonec se rozhodne zůstat s dítětem, které ho potřebuje - dětský pláč přehluší opožděný zvuk píšťaly. A tak se Sepp vydává hledat ženu, která by dítě nakrmila. 12. POSTAVY: - Hlavní postava: o Krysař - tulák, nevázaný, nespoutaný, tajemný, moudrý - Vedlejší postavy: o Agnes - naivní, působící nevinně, milující, milenka Kristiána o Kristián - milenec Agnes, maloměšťák, prospěchář, zajímá se o majetek o Bonifác Strumm, Gottlieb Frosch - radní, nečestní, podvodníci o Sepp Jörgen - rybář, duševně zaostalý, všechno pochopí až o den později 13. VYPRAVĚČ: - Autor je vypravěčem (stojí mimo vyprávění) 14. VYPRÁVĚCÍ ZPŮSOBY: - Er-forma 15. SLOHOVÉ POSTUPY: - Vyprávěcí 16. TYPY PROMLUV - dle ukázky 17., 18. JAZYK, TROPY A FIGURY: - Spisovný jazyk, archaismy, krátké věty - občasná inverze (vyprávění o krysaři - důraz na určitý jev) - styl vyprávěcí - personifikace - „A vody míjejí a míjejí a šeptají důvěrná konejšivá slova..." - naléhavost a nezvratná osudovost děje - gradace - opakování slov - dále také pracuje se zvukovými prostředky (onomatopoie) - píseň píšťaly - symbolika - píšťala = řemeslo, život - Prvky romantismu - citovost vítězí nad rozumem, mystika, morbidnost a tajemnost, individualita - Paradoxy - vítězí bláznovství nad rozumem, protože paradoxně přežil člověk mentálně zaostalý a miminko, které ještě rozumu nenabylo - archaismy - mdloby, brát zřetele, krev kolotala, voním k růžím, bol, jitro 19. ZAJÍMAVOSTI: - Muzikál: o Roku 1996 vznikl český muzikál Krysař napsaný Danielem Landou, režie se ujala Mirjam Landa. Premiéru měl muzikál v divadle Ta Fantastika. - Filmové adaptace: o 1933 Krysař (The Pied Piper) Americký krátkometrážní (osmi minutový) animovaný film ze studia Walt Disney. o 1985 Krysař československý loutkový film. o 2003 Krysař český film, který vznikl za jediný Silvestrovský den. 20. VLIV DÍLA: - Kniha ovlivnila tvorbu bratří Čapků, F. Langera, O. Theera a inspirovala i tvůrce animovaných filmů.

Tracyho tygr [1951]

William Saroyan Tracyho tygr [1951] 2. DOBA AUTOROVY TVORBY: - Americká próza 20. století: o 2. září 1945 oficiální konec 2. sv války ve světě. 3. LITERÁRNÍ SMĚR: - Směr: autor nepatří k žádnému literárnímu směru. o Kniha je téměř surrealistická groteska - lyrická bláznivá téměř povídka, připomínající cirkusovou klauniádu o neviditelném tygrovi - ve skutečnosti to ale není tygr, pouze panter -, kterého vidí jen ten, kdo ho v sobě objeví. Thomas ho našel, promlouvá s ním zvláštní brumlavou řečí. - Surrealismus: o Objevuje se po proletářské poezii a poezii. o Přeceňování snů a podvědomí - myšlenky rakouského psychologa S. Freuda (zakladatel psychoanalýzy) o Snaha osvobodit člověka, člověk je svobodný tím, že odmítá zákony a předsudky měšťanské morálky (je nemožné jako zdraví člověk mít svého tygra, který není tygrem) o Metoda: umělecké dílo má vznikat jako sen - prvky vnějšího světa spojuje bez logických vztahů, neobvykle, fantasticky (potkání dívky Laury, zvláštní rozhovory v práci - snaha o pozice ochutnávač kávy) o Záznam zajímavého snu nebo záznam volného proudu myšlenek o Důraz na estetickou funkci díla o ovlivněn psychoanalýzou (Sigmund Freud) propagoval nevědomé duševní procesy, lidské chování je ovlivněno nevědomím o umělci hledali inspiraci ve snech, halucinacích o hlavní znaky: § prolínání snu a skutečnosti, reálného a fantastického, propojování odlišných časů a prostorů, spojení naděje a strachu o Vliv francouzských autorů - A. Breton, P. Eluard, L. Aragon § André Breton - Francie - Nadja, automatické psaní, zakladatel surrealismu § Vítězslav Nezval - Abeceda 4. AUTOR: - William Saroyan byl americký spisovatel, prozaik a dramatik arménského původu. - * 31. srpna 1908, Fresno, Kalifornie, USA; † 18. května 1981, Fresno, USA. - Narodil se v rodině arménských přistěhovalců. Když byly Saroyanovi tři roky, jeho otec umřel na zánět pobřišnice a jeho matka z existenčních důvodů dala svoje děti - Williama a jeho dva sourozence do sirotčince v Alamedu. Vyzvedla je po pěti letech, když si našla práci a dokázala je uživit. - Prošel různými zaměstnáními, od třicátých let se věnoval literatuře a divadlu. - Přispívat do anglické přílohy časopisu pro Armény začal už od roku 1930. - Napsal mnoho povídek a divadelních her, již prvním souborem získal peníze a popularitu. - Hodně peněz utrácel za alkohol, sázky a karty a byl často zcela na mizině. To bylo také důvodem a hlavním impulsem pro jeho psaní. - Za hru The Time of Your Life (Minuty na hodinách) - 1940 získal William SaroyanPulitzerovu cenu. Odmítl převzít Pulitzerovu cenu s odůvodněním, že k těmto oceněním nemá důvěru. - Oženil a rozvedl se dvakrát se stejnou ženou - krásnou Carol Marcusovou, se kterou měl dceru Lucii a syna Arama. - Po druhé světové válce o povídky a divadelní hry Saroyana již není zájem. - Od roku 1958 žil střídavě v Paříži a rodném Fresnu, kde také zemřel 18.května 1981 na rakovinu prostaty. - Autorova tvorba: o William Saroyan je autorem řady povídek a románů i divadelních her (přes sto titulů). Podle odborníků rozmělnil později svůj talent nadprodukcí. Saroyanova tvorba je z velké části autobiografická, rozvitá bohatou autorovou fantazií. o Próza: § Odvážný mladý muž na létající hrazdě a jiné povídky - 1934. Prvotina, jejíž titulní povídka je o mladíku, jehož duch se vznáší do fantazie, zatím co tělo zemře hladem. § Potíže s tygry - 1938, povídky § Jmenuji se Aram - 1940, povídky § Lidská komedie - 1943, román. Příběh Homéra Odyssea a celé rodiny Macauleyových a jejich přátel v kalifornské Ithace v době, kdy v Evropě zuřila válka. § Dobrodružství Wesleye Jacksona - 1946, román. Jehož hrdinou je prosťáček Papa, válečný veterán. § Tracyho tygr - je novela, ztřeštěná surrealistická fraška o převtělení tygra. Jde o stylizovanou pohádku pro dospělé o chlapci Tracym. § Tati, tobě přeskočilo - 1957. Pásmo vyprávění a dialogů mezi spisovatelem a jeho synem Aramem. Vše je napsáno s humoristickým nadhledem. Dialogy jsou jak o všedních záležitostech, tak i o smyslu lidské činnosti, vědeckých objevů a tvůrčí práce. § O neumírání - 1963, kniha má vzpomínkový a úvahový ráz. o Dramatická tvorba: § Mé srdce je v horách - 1939 § Minuty na hodinách, rovněž název Čas tvého života - 1939. Za tuto hru obdržel Pulitzerovu cenu, kterou však nepřevzal. § Stará sladká píseň lásky - 1940 § The Dogs (Psi) - 1969, soubor 21 krátkých her o Jeho dílo je velmi rozsáhlé, napsal více než 100 knih. Kritikou je nejvíce ceněn soubor povídek Odvážný mladý muž na létající hrazdě (1934). Za peníze z této knihy si Saroyan dopřál výlet do Evropy a Arménie. 5. LITERÁRNÍ DRUH A ŽÁNR: - Literární druh: o epika (má děj, postavy, jasné místo) - Literární žánr: o novela (nápadný dějový zvrat před koncem příběhu), povídková groteska - vtipné dialogy, dějové zvraty, krátká délka příběhu 6., 7. OBSAH UKÁZKY, ZASAZENÍ VÝŇATKU DO KONTEXTU DÍLA 8. TÉMATA A MOTIVY: - Témata: o Nevšední téma plné optimismu a naděje všudypřítomné v našich životech - v obyčejném životě se dají najít neobyčejné věci, bez lásky nejde žít o Téměř až pohádkový příběh Thomase Tracyho, který je doprovázen věrným tygrem, který je jakési Tracyho druhé já (energické, živelné a nespoutané) - Motivy: o život Tracyho, láska, optimistický pohled na svět, tygr/panter, psychiatrická léčebna, bláznovství, káva - Hlavní myšlenka: o I v obyčejném životě lze hledat neobyčejné věci. Láska je pro život důležitá a nelze bez ní žít. 9. ČAS, MÍSTO: - Místo a doba děje: o San Francisco, New York, léčebný ústav Bellevue o 20. století; v ději je dějový posun (Tracy se vrátí za Laurou) 10. KOMPOZIČNÍ VÝSTAVBA: - Chronologická; dílo je rozděleno do 15 kapitol - Tektonická (uzavřená) 11. DĚJ: - Když byl Tracy ještě malý, slyšel někde báseň o tygrovi a tehdy právě zjistil, že chce mít vlastního tygra, proto se ho vydal hledat. Jednoho dne, když bylo Tracymu již 15 let, se procházel Tracy v zoo a uviděl v kleci černého pantera. Ihned poznal, že to musí být jeho tygr, a tak si jej zapamatoval a od té doby jej vídal po svém boku - avšak jen on ho viděl. Ve svých jednadvaceti letech začal Tracy pracovat u Otto Seyfanga, dovozce kávy. Po krátké době práce, kdy přenášel pytle s kávou, požádal Tracy o nejžádanější místo ve firmě - ochutnávač kávy, na které staří a kvalifikovanější zaměstnanci čekají třeba i dvacet let. Při jednání za Tracyho mluvil jeho mazaný a drzý tygr, který pak ale při jednání usnul z nudy, a tak se Tracy musel omluvit a vrátit se ke své staré práci. Při jedné polední přestávce, když si Tracy povídal s ochutnávači, prošla po ulici krásná dívka ve žlutých šatech. Tygr zařval a rozběhl se za ní - vedle ní totiž šla její tygřice. Tracy pochopil, co se mu tygr snažil říct, a tak když ji potkal znovu, pozval Tracy tuto dívku Lauru na oběd. Laura se po obědě s Tracym domluvila na další schůzce. Tracy šel navštívit Lauru k ní domů. Na návštěvě potkal její krásnou matku, která mu po odchodu svého manžela a dceři vnutila šest bonbónů. Tracy ji pak políbil. Do pokoje ale zrovna přišla Laura. Její tygřice byla velmi naštvaná a překvapená, a tak Tracy raději odešel. Od té doby Tracy již Lauru neviděl. Pak zemřel nejstarší z ochutnávačů a na jeho místo nastoupil jiný. Jednou po šesti letech od těchto událostí (Seyfarův podnik byl již zavřen) šel Tracy se svým Tygrem do kostela. Lidé ale před nimi začali utíkat a báli se jich, jako kdyby tygra viděli, což byla i pravda. Na ulici přijel obrněný vůz, policisté chtěli tygra zastřelit, tvrdili totiž, že tygr (pro lidi viditelný jako panter) utekl z cirkusu. Tygr jim ale naštěstí stačil utéct. Tracy pak byl odveden na psychiatrii, protože lidé i policisté viděli, jak v klidu a v pokoji stál vedle „krvelačné" šelmy a povídal si s ní. Tam ho vyšetřoval psychiatr doktor Pingitzer. Chvíli si spolu povídali o životě. Pak doktor Pingitzer prohlásil, že Tracy je úplně v pořádku. Jiný psychiatr s ním ale nesouhlasil a poslal Tracyho do blázince v Bellevue. V blázinci potkal Tracy mnoho nešťastných lidí, kteří měli své tygry na pokraji zhroucení, pouze Tracy svého tygra neměl, protože se schovával pod pohřebním ústavem, kde pomalu umíral. Tracy zde našel i Lauru Luthyovou, její tygřice také byla na pokraji selhání. Laura byla nešťastná a nemocná, a tak lékaři tvrdili, že umře, což si myslela i ona. Tracy ale Lauru přesvědčil, že jí má rád, a ona se pak začala uzdravovat. Mezitím se lidé v New Yorku stále ještě děsili černého pantera, který byl na svobodě - Tracyho tygra. Policie již byla zoufalá, byl na ní vytvářen tlak ze všech stran, nejen z novin. Pátrání po panterovy neustávalo, ale nemělo žádné výsledky. Zoufalá policie přistoupila na Tracyho plán, protože dle komisaře nejlépe tygra najde právě Tracy. Plán spočíval v tom, že policie připravila vše tak, aby to vypadalo jako před šesti lety, když Tracy byl v práci a seznámil se s Laurou. Tracy opět nosil pytle s kávou a přesně včas pak při polední přestávce po ulici prošla Laura. Policisté tuto situaci sledovali zpovzdálí. Přesně jak jim říkal Tracy, tygr se k Lauře a Tracymu připojil. Všichni se vydali do jednoho krámu, kde měli zavřít tygra do klece, což se jim i povedlo. Z krámu následně vyšel Tracy a Laura, avšak policisté v kleci žádného tygra neobjevili. V krámu ho policejní hlídači vůbec neviděli. Příběh končí vysvětlením, že celou dobu symbolizoval Tracyho tygr lásku ... 12. POSTAVY: - Thomas Tracy - mladík, který má svého "tygra", pracoval v jedenadvaceti u dovozce kávy a chtěl se stát ochutnávačem tohoto nápoje, zvědavý, propojený s tygrem (panterem) - Laura Luthyová - hezká, černovlasá, mladá dívka, do které se zamiluje Tracy, také má své druhé já - tygřici, Tracyho tygr a tygřice se do sebe zamilují, stejně jako Laura a Tracy - Doktor Pingitzer - malý, usměvavý, asi sedmdesátiletý, známý a uznávaný psychiatr, kouří dýmku a vyšetřoval Tracyho - Ochutnávači kávy, vyšetřující policisté, vedoucí firmy s kávou, psychiatři v léčebně 13. VYPRAVĚČ: - Vypravěč: vševědoucí (ví, co si Tracy myslí, jak se tygr cítí, co si ostatní myslí; popisuje širší okolí i Tracyho) 14. VYPRÁVĚCÍ ZPŮSOBY: - Er-forma 15. SLOHOVÉ POSTUPY: - Vyprávěcí 16. TYPY PROMLUV - dle ukázky 17., 18. JAZYK, TROPY A FIGURY: - pohádkovost (jednoduchá stavba věty, snadné porozumění textu - čtivost,nekomplikovaná stavba příběhu, jazyk přímý a spisovný, stručnost, rychlý proud textu, vtip, velké množství metafor a personifikací (už jen symbolika pantera jako tygra), monology a dialogy a specifické dialogy Tracyho a tygra); avšak najdeme zde - krátké srozumitelné věty, jednoduchý syntax - satirické prvky - výsměch novinovým článkům, psychiatrickým postupům, lidskému stereotypu, uspěchanosti - jednoduchost - krátké srozumitelné věty, stručnost, opakování stejných slov i vět, stejná počáteční písmena ve jménech dvou hlavních postav, optimismus, vyprávěcí slohový postup, nespisovný - jazyk - lámaná angličtina Dr. Pitzingera (míšená s němčinou - Rakušan) - nevšední téma - autor popírá hranici mezi realitou a fikcí a smyslem a nesmyslem 19. ZAJÍMAVOSTI: - Dobová kritika mu vyčítala naivní, nereálný pohled na život a odmítala jeho redukci světa na harmonii skutečnosti a fantazie. - Ve své autobiografii O neumírání popisuje, že novelu psal spolu s dalšími dvěma knihami v období velké finanční tísně a sám dopředu nevěděl, co z ní bude. V Americe a v řadě dalších zemí se však stala bestsellerem a je považována za kultovní text mladé generace. Tracy a jeho tygr se stali symbolem zdravého jedince v nemocné euroamerické kultuře a společnosti. - Dílo bylo několikrát divadelně zpracováno: u nás - divadlo Nablízko (několik variant: normální a s překladem do znakové řeči); inspirace pro název hudební skupiny Laura a její tygři 20. VLIV DÍLA: - Inspirace Imaginativní báseň Tygr od W. Blakea (Vizionář, rytec, básník vymykající se racionalismu doby osvícenství. Napsal báseň o tygrovi, jenž se stal pro celé čtenářské generace (hl. beatníky 60.let) ztělesněním síly a energie, stvořené tajemnou silou kosmu, jehož součástí lidstvo je. Každý by měl mít svého "tygra", který mu pomáhá smysluplně naplňovat život, a který je součástí jeho duše. - Saroyan se v knize zamýšlí nad hranicí mezi normálnem a bláznovstvím a nad důležitostí lásky v dnešním světě. Jsou normální „blázni" nebo jsou blázni ti normální? Kdo totiž hledá víc cit než peníze, jsou skutečně spíše ti blázni v sanatoriu. Proč se lidem vytratila ze života ta pravá zábava, hra, fantazie, kouzla a čárymáry? Proč? Že by pro peníze?

Hamlet [1609]

William Shakespeare Hamlet [1609] 2. DOBA AUTOROVY TVORBY: - Shakespeare se inspiroval dobou, ve které žil (spiknutí lorda Essexe, který se chystal obsadit královský palác - Anglie). 3. LITERÁRNÍ SMĚR: - Humanismus: o označuje různé myšlenkové směry a postoje, zaměřuje se na člověka a lidstvo o cílem humanistů byl důraz na práva člověka, vzdělání, vědění, vydávali a komentovali díla antická, pěstovali literaturu naukovou o přelom 13. a 14. století, kulturní a literární proud, který vznikl v Itálii o z lat. humanus = lidský o člověk krásný tělesně i duševně o usiluje o pravdivé poznání osobnosti člověka a jeho života, zdrojem je antická kultura, novým ideálem vzdělávání je člověk, nikoliv poznání Boha o pokroky v přírodních vědách (Mikoláš Koperník, Galileo Galilei) - vynález knihtisku - Němec Johann Gutenberg - Renesance: o umělecký směr a historická epocha trvající od 14. do 17. století, vznik v Itálii o renaissance = znovuzrození - znovuzrození antické kultury, snaha čerpat z ní podněty o vyznačoval se mimo jiné zesvětštěním, individualismem a návratem k antice o je úzce spjat s humanismem o návrat k člověku, myšlenkové a kulturní hnutí - umělecký a životní styl, usiloval o všestranný rozvoj člověka v kultuře, vědě, politice i ekonomice o rozvoj literatury v národních jazycích o znaky: § znovuzrození (obrození) antiky, návrat k antické kultuře jako vzoru § nový ideál vzdělání: touha po pravdivém poznání člověka a pozemského života (proti středověkému poznávání boha a zájmu o posmrtný život), všestrannost poznání § kult smyslů a rozumu (proti kultu víry), kladen důraz na plný prožitek § pocit sebevědomí jednotlivce (víra ve vlastní síly) § mizí anonymita děl, autor do popředí = individualismus, preferuje se pozemský život se všemi radostmi, renesanční díla optimistická § časté téma: pozemská láska, erotika, důraz kladen na rozum = racionalismus, skutečnost líčena realisticky, rozvoj literatur v národních jazycích (místo latiny) § v popředí je literatura nauková (životopisná, cestopisná, pedagogická), lyrika (city člověka), alegorie o znaky renesančního slohu: § místo hradů se stavějí letohrádky, zámky, paláce, fontány, sloupy, sloupové řady, lodžie otevřené do nádvoří, cimbuří či typické zdobené štíty domů § malby a sqrafity o Významní představitelé: § Architektura: Donatello malířství - Leonardo da Vinci (Mona Lisa), Rafael Santi § sochařství: Michelangelo Buonarroti (David) § Památky: letohrádek Belvedér, letohrádek Hvězda 4. AUTOR: - William Shakespeare - Narodil se roku 1564 ve Stratfordu nad Avonou v Anglii a zemřel roku 1616. - Byl to nejvýznamnější anglický dramatik a vrcholný umělecký představitel evropského humanismu a pozdní renesance. - Roku 1582 se oženil s Annou Hathawayovou, s níž měl později tři děti. - Následně roku 1592 odešel do Londýna, kde se stal spisovatelem a hercem. - Pro Shakespearova dramata je typická neomezenost látky, času a místa, zobrazení pozemského života, kladné i záporné vlastnosti lidí, střídání veršů s prózou a spletitý děj. - Příčinou tragédií je lidská vášeň nebo náhoda, základem je láska a pravda. - Psal hlavně komedie a historické hry. - Autorova tvorba: - Historické hry: o Richard III., Jindřich VI. - Tragédie: o Romeo a Julie, Hamlet, Othello, Mackbeth, Král Lear o Král Lear - 1605 - vrcholná anglická pozdně renesanční tragédie s námětem z keltských pověstí. § Dávnověký anglický král Lear se rozhodl rozdělit říši mezi své tři dcery - Goneril, Regan a Kornélii - podle toho, jakými slovy dokáží vyjádřit svoji lásku k němu. Kornélie, která na rozdíl od svých dcer odpoví upřímně a prostě, si vyslouží otcovskou nenávist a kletbu. S věrným rádcem Kentem, který se jí zastal, musí opustit zemi. Tu král rozdělil mezi zbývající dvě dcery a jejich manžely - vévodu albanského (skotského) a cornwallského. Kornélie se ujímá její nápadník, francouzský král. Lear se stává pro své dvě necitelné dcery přítěží. Vyštvou ho do běsnící bouře. Zde se Lear setkává se svým vrstevníkem, hrabětem Glosterem, který prchá před egoistickým intrikánem, levobočkem Edmundem. Nyní získává král Lear představu o skutečné lidské nouzi. Přes péči věrného šaška a Kenta, který se vrátil v převleku za sloužícího, zachvacuje Leara šílenství. Před smrtí ho zachrání Glorster. Ten je však vzápětí obviněn na základě Edmundova udání z velezrady a oslepen. Ujímá se ho jeho syn Edgar. Leara se ujímá jeho dcera Kordélie, která v nepřítomnosti svého manžela stojí v Dovru v čele vojska. Nedokáže však vyhrát rozhodnou bitvu a je na Edmundův příkaz oběšena ve vězení. Do tábora přichází v rytířském převleku Edgar, porazí Edmunda v souboji a odhalí jeho zločiny. - Komedie: o Jak se vám líbí, Večer tříkrálový, Zkrocení zlé ženy - Dramatické romance i poezie: o Sonety 5. LITERÁRNÍ DRUH A ŽÁNR: - Literární druh: o drama, drama = děj přímo předvádí (např. na jevišti), každá postava promlouvá sama za sebe - Literární žánr: o tragédie, tragédie = divadelní hra s vážným obsahem a smutným koncem (hlavní hrdina obvykle zahyne) 6., 7. OBSAH UKÁZKY, ZASAZENÍ VÝŇATKU DO KONTEXTU DÍLA 8. TÉMATA A MOTIVY: - témata: o Hlavní téma: pomsta o Vedlejší téma: láska, přátelství, odvaha, zrada, otázka života, lži a intriky o renesanční tragická divadelní hra vyprávějící o dramatických rodinných a milostných vztazích dánského prince - motivy: o Hamletova pomsta za vraždu vlastního otce, kterou spáchal Hamletův strýc o Hamletova lest - zorganizoval divadelní představení, aby prokázal strýcovu vinu o Známá úvaha - Být či nebýt? - autor přemýšlí, zda by nebylo pro člověka lepší skončit život sebevraždou - důvody: nespravedlivý svět, těžký život o nerozhodný člověk - váhá, zda pomstít otce, avšak nechce současně ublížit matce o Ztráta víry v lidi - matka se brzy po smrti otce provdá za jiného - Hlavní myšlenka: o bezohledná touha po moci se nezastaví ani před násilím a intrikami o úvahy o smyslu života, lidské existence, Hamletova pomsta se jeví jen jako marné sebevražedné gesto 9. ČAS, MÍSTO - Děj se odehrává v Dánsku na hradě Elsinor, počátek 17. století. 10. KOMPOZIČNÍ VÝSTAVBA: - tragédie o pěti dějstvích - chronologický děj - Obsahuje 5 dějství (jednání): o expozice - duch navštíví Hamleta o kolize - divadelní představení pro krále o krize - zabití Polonia, odjezd Hamleta do Anglie o peripetie - útěk Hamleta, smrt Ofélie o katastrofa - Oféliin pohřeb, souboj Hamleta a Laerta, smrt jednotlivých postav, příjezd norského krále - Horacio mu tlumočí celý příběh 11. DĚJ: - Děj se odehrává na královském hradě Elsinor v Dánsku. Kniha začíná tím, že se strážným v noci na stráži zjeví duch Hamletova otce. Strážci to poví Hamletovi a ten jde příští noc s nimi na stráž, kde mu duch jeho otce poví celou pravdu o jeho smrti - Claudius mu ve spánku nalil do ucha jed a tím ho zavraždil. Hamlet poté slíbí, že otce pomstí. Začne předstírat, že zešílel a hledá způsob, jak usvědčit svého strýce z vraždy. Pomohou mu kočovní herci, kteří podle jeho instrukcí sehrají scénu, kde je zabit král jedem nalitým do ucha. Claudius nesnese pohled na zmíněnou scénu a tím se sám usvědčí z toho, že ho zabil. Hamlet jde poté za svou matkou Gertrudou, aby jí vysvětlil, jak se věci mají. Bohužel však při tom zabije Polonia, který špehoval za závěsem, v domnění, že Polonius je Claudius. Claudius pošle Hamleta do Anglie, kde ho mají popravit. Mezitím se z Francie vrací Laertes, Poloniův syn, a zjišťuje, že jeho otec je mrtev a jeho sestra Ofélie zešílela. Hamlet pozmění dopis pro anglického krále tak, že odsoudí k popravě své proradné bývalé spolužáky, kteří na něj měli na cestě dohlížet. Domů se vrací ve chvíli, kdy se koná pohřeb utonulé Ofélie. Laertes baží po pomstě a dohodne se proto s králem, že uspořádají šermířský zápas, v němž bude bojovat proti Hamletovi. Vezme si otrávený meč a král si připraví pohár s jedem. Z toho se však omylem napije královna, Hamletova matka. Během rvačky při souboji si Laertes s Hamletem vymění meče, takže se zákeřným jedem otráví oba dva. Když Hamlet vidí, že je již vše ztraceno, probodne Claudia a nalije mu do hrdla otrávené víno, které zabilo královnu. Hamlet ve své poslední chvíli prosí Horacia (Hamletův přítel a filozof), aby všem vyprávěl jeho příběh a očistil tak jeho čest. 12. POSTAVY: - Hamlet - dánský princ, syn Gertrudy, kladná postava, spravedlivý, hrdý - Duch - bývalý Gertrudin manžel a král, princův otec, jménem taktéž Hamlet - Claudius - Hamletův strýc, manžel Gertrudy, dánský král, vrah, podlý, zlý, ale má svědomí - Gertruda - manželka Claudia, matka Hamleta, není dost silná osobnost - Polonius - králův věrný rádce, otec Ofélie a Laerta, neutrální postava, přívrženec Claudia - Ofélie - dcera Polonia, Laertova sestra, není statečná, nedokáže prosadit svoji lásku, zbabělá, všechno říkala Poloniovi a Claudiovi - Laertes - Poloniův syn, bratr Ofélie, statečný, hrdý, pomstychtivý, emotivní - Horacio - Hamletův přítel a filozof, důvěryhodný - Rosencrantz, Guildenstern - bývalí spolužáci Hamleta 13. VYPRAVĚČ: - Drama nemá vypravěče 14. VYPRÁVĚCÍ ZPŮSOBY: - Dialogy a monology 15. SLOHOVÉ POSTUPY: - Vyprávěcí 16. TYPY PROMLUV - dle ukázky 17., 18. JAZYK, TROPY A FIGURY: - kniha je psaná spisovným a srozumitelným jazykem - dramatické dialogy, dlouhé monology filozofického rázu (Hamlet se zamýšlí nad smyslem života), filozofické úvahy o minulosti v kontrastu se soudy o každodenním životě - vznešená obraznost i hovorovost - apostrofa - „Duchu ubohý!" - inverze - „Ten popis věčnosti však nehodí se." - metonymie - „... nakloň sluch." - Častý cynismus - kombinován sarkasmus a vážné promluvy - Používá spíše delší souvětí než krátké věty 19. ZAJÍMAVOSTI: - Typické jsou Hamletovy dlouhé filozofické monology, v nichž se snaží pochopit smysl lidské existence a historického dění. - Princ Hamlet se pohybuje ve dvou jazykových polohách - jedna z nich je vážná, druhá má vyjadřovat šílenství. - Hamlet se vyžívá ve slovních hříčkách, které ostatní hrdinové nechápou. To souvisí s historickým pozadím díla, kdy je vše řízeno etikou a zdravý rozum zde nemá místo. - Filmové adaptace: o Hamlet 1948 (anglický film, 4 Oscary, režie: L. Olivier) o Hamlet 1990 (anglicko-americko-francouzský film, hlavní role M. Gibson) 20. VLIV DÍLA: - Osobnost Hamleta je dodnes chápána jako jedna z nejsložitějších Shakespearových postav. - Hamlet přímo i nepřímo ovlivnil tvorbu světových i českých autorů - například Karla Čapka (Apokryfy), Holana (Noc s Hamletem), E. F. Buriana (Hamlet III., kralevic dánský anebo Být či nebýt čili Trůny dobré na dřevo).

Stařec a moře [1952]

Ernest Hemingway Stařec a moře [1952] 2. DOBA AUTOROVY TVORBY: - Světová literatura 1. poloviny 20. století - americká próza mezi válkami: o Kontext doby: § Ernest Hemingway patří do ztracené generace. To je skupina spisovatelů, kteří prožili 1. světovou válku. 3. LITERÁRNÍ SMĚR: - Světová literatura 1. poloviny 20. století - americká próza mezi válkami (s přesahem do 2. pol. 20. stol.) à tj. dílo autora tzv. ztracené generace. - Znaky: o použita metoda ledovce (1/8 na povrchu, zbytek pod vodou) - regulovány popisy a množství postav, to důležité o hlavních postavách se dozvídáme z dialogů, někdy je místo slova stařec použito slovo člověk, tím je více zdůrazněn konflikt lidí s přírodou, vyskytují se zde výrazy ve španělštině (např. galanos = žraloci). 4. AUTOR: - Ernest Hemingway; *1899 (Oak Park, Illinois) - 1961 (Ketchum, Idaho) - Americký spisovatel, reportér a dobrodruh - Představitel „Ztracené generace" - Vyrůstal v rodině lékaře. - Po absolvování školy se stal reportérem kansaského listu Star. - Měl velmi mnoho bolestných zkušeností - v době 1. světové války odjel do Itálie (italská fronta) jako dobrovolník u Červeného kříže, kde byl těžce raněn. Dále se pak zúčastnil např. občanské války ve Španělsku. Díky těmto zkušenostem často přemýšlel nad lidskou statečností a nezdolností. V jeho dílech najdeme náměty souvislostí s jeho osobním životem. - Byl třikrát ženat. Stýkal se s literáty kolem experimentátorky Gertrudy Steinové, která velmi ovlivnila jeho literární styl. - V polovině 30. let 20. století se zúčastnil výpravy do Afriky. Působil jako zahraniční korespondent za Španělské občanské války. - Po druhé světové válce pracoval jako dopisovatel. Poslední roky života strávil na Kubě. - V roce 1961 pravděpodobně spáchal sebevraždu. Někdy je jeho smrt vysvětlována jako nehoda při čistění hlavně, jeho přátelé se však shodli na tom, že pravděpodobně spáchal sebevraždu, neboť trpěl depresemi. - Kniha „Stařec a moře" byla poslední knihou, kterou napsal. - Ernest Hemingway je nositelem Pulitzerovy ceny (1953) a Nobelovy ceny za rok 1954, kterou však nemohl převzít kvůli zraněním způsobeným předešlou leteckou nehodou z Ugandy. - Autorova tvorba: - Většina děl Ernesta Hemingwaye byla inspirována osobními zážitky. Postavami jeho románů, povídek a novel jsou často muži, kteří vedou nebezpečný způsob života. - Drama: o Pátá kolona - je to jediné drama, které Hemingway napsal, vychází ze zkušeností ze španělské občanské války - Romány: o Fiesta - 1926 - román o veteránech 1. světové války žijících ve Španělsku a jejich pokus vyrovnat se s válečnými traumaty. o Sbohem armádo - 1929 - vypořádání autora s účastí ve válce. o Komu zvoní hrana - 1940, námětem k tomuto románu mu byla španělská občanská válka. Děj románu se odehrává ve třech dnech, které prožije na straně republikánů americký dobrovolník Robert Jordán. Ten představuje typického hrdinu Hemingwayových příběhů. Je mužný, odhodlaný položit život. Význam však nemá jeho smrt, ale to, pro co zemřel. § Otázky po smyslu lidské sounáležitosti, odpovědnosti; hrana = výstraha o Zelené pahorky africké - o lovu v Africe; zážitky z afrického safari o Pohyblivý svátek - bohémský život umělců v Paříži o Přes řeku do stínu stromů - Novely: o Smrt odpoledne - 1932 o Mít a nemít o Stařec a moře - 1952, poslední dílo, které autor napsal - Povídky: o Povídky - cyklus autobiografických povídek, jehož hlavní hrdina je chlapec Nick Adams, který dospívá v mladého muže uprostřed divočiny. 5. LITERÁRNÍ DRUH A ŽÁNR: - Literární druh: epická próza - Literární žánr: novela 6., 7. OBSAH UKÁZKY, ZASAZENÍ VÝŇATKU DO KONTEXTU DÍLA 8. TÉMATA A MOTIVY: - Témata: o Novela Stařec a moře řeší problém lidského přesvědčení a nezdolnost lidské odhodlanosti. Smyslem je poukázání na lidskou statečnost a velkou duševní sílu. - Motivy: o křesťanské: starcovo utrpení, těžké lano na jeho zádech (jako kříž), motiv rybolovu, stigmata ran na dlaních (stigma - stopa po ráně na Kristově těle) o generační: solidarita mladého chlapce ke starci - Hlavní myšlenka: o Hlavní myšlenkou tohoto díla je ukázat na neustálý boj člověka s přírodou. Smyslem je poukázat na obrovskou lidskou statečnost a nezdolnou duševní sílu. o Skrytý význam: § Čtenář může mít nesprávný pocit, že příběh je o ničem: rybář uloví velkou rybu, kterou mu sežerou žraloci. Pod tímto povrchem je však skryt příběh o lidské nezdolnosti, Santiago získává důvěru sám v sebe, symbolicky přemůže smůlu. 9. ČAS, MÍSTO: - Čas: děj se odehrává během tří dnů, 40. léta 20. století - Místo: kubánská vesnice poblíž hlavního města Havany 10. KOMPOZIČNÍ VÝSTAVBA: - Jednoduchý, prostý příběh. - Děj je rozvíjen chronologicky bez jakéhokoliv složitého postupování časových rovin. Text není nijak formálně členěn. 11. DĚJ: - Santiago je starý kubánský rybář a často vyjíždí lovit na moře ryby spolu s mladým chlapcem Manolinem. Stařec má chlapce rád a chlapec Santiaga také. Pak má ale stařec velkou smůlu a nemůže nic ulovit. Chlapcovi rodiče mu proto zakazují, aby se dále vydával se Santiagem na moře. Stařec se vydává opět na moře. Nějakou dobu pluje, a protože s sebou nemá chlapce, na kterého je zvyklý, povídá si s rybami, želvami a ptáky, co prolétají kolem. Pak mu ale cosi trhlo s návnadou. Byl to tuňák. Santiago přemýšlel, zda se má již vrátit domů, ale rozhodl se ještě chvíli vyčkat. Na prut se chytla další ryba. Mnohem, mnohem větší. Stařec viděl, že tuto rybu opravdu ulovit nedokáže, neboť ryba se s ním prala a táhla ho i s jeho lodí daleko od pobřeží. Starci bylo jasné, že pokud přiváže provaz k lodi, ryba sebou trhne nebo zamíří do hlubin a s jeho lodí bude amen. Celou dobu musel držet provaz v ruce, protože se bál, že když bude ryba přivázaná k lodi a trhne sebou, loď mu zničí. Stařec je hladový, a tak sní uloveného tuňáka a část ho hodí přes palubu. Za touto částí se vynoří jeho ryba a on vidí, jak je obrovská. Ryba dál táhla starce hlouběji na otevřené moře. Ale pak se ryba párkrát přiblížila k lodi a Santiago si vždy přitáhl větší část provazu k sobě do lodi, až měl rybu úplně na boku lodi. Santiago se snažil rybu zabít. Nakonec se mu podaří rybu zabít harpunou. Rybu pak přiváže k boku lodi a vyráží domů. Po pár hodinách ale přichází další překážka. U lodi se objeví žralok a okusuje rybu. Santiago se ale nehodlá vzdát. Zabije žraloka harpunou, ale ví, že to nebyl poslední žralok. Ke všemu při boji ztratil svou harpunu a tak přiváže svůj nůž k pádlu. Připlují další žraloci, ale stařec je opět zabíjí. Pak ale připlave celý houf žraloků. Zlomí si nůž, a tak se je snaží ubít pádlem. Z ryby zbývá už jen půlka. Posledního žraloka stařec odežene svým pádlem. Přestože mu z ryby zůstala jen kostra, je na sebe pyšný. V tom uvidí v dálce Kubu. Z posledních sil připlouvá, vytáhne loď k pláži i s obří kostrou. Ihned zapadne do své chatrče a usíná. Druhý den ráno se na pláž seběhnou rybáři a lidé ze širokého okolí a obdivují kostru, kterou Santiago přivezl. Chlapec Manoline vbíhá do starcovy chatrče a vyslýchá příběh předešlých tří dnů. Manoline nakonec říká, že chce se starcem zase rybařit a společně pak plánují další plavby. 12. POSTAVY: - Stařec Santiago - Je to kubánský rybář, který je velmi skromný, ale má pevnou vůli. Musí velmi tvrdě pracovat, aby se uživil. - Chlapec Manolin - Je velmi obětavý a laskavý. Dělá pomocníka při rybolovu. Má velmi rád starce. 13. VYPRAVĚČ: - Vševědoucí - vidí do mysli rybáře 14. VYPRÁVĚCÍ ZPŮSOBY: - Er-forma 15. SLOHOVÉ POSTUPY: - Vyprávěcí 16. TYPY PROMLUV - dle ukázky 17., 18. JAZYK, TROPY A FIGURY: - Umělecký směr, forma: o Velmi jednoduchý, prostý příběh. Příběh je vyprávěn er-formou a vypravěč nám nic nevysvětluje, pouze konstatuje. Jedná se o novelu. Má popisnou formu a celá pointa se nám objeví až v závěru. o Jednoduchý, spisovný jazyk. Ponechané španělské výrazy. Vyprávěcí části, popisné části. Převažují monology starce - starcova samota je vyjadřována monology i oslovováním sebe sama a oslovováním ryby. o Er-forma vypravěč, ale v některých částech úplně chybí a dějem nás provází pouze myšlenky starce nebo jeho monology. o Autor používá obecná označení (ryba, stařec, chlapec), metafory, přirovnání, personifikaci. 19. ZAJÍMAVOSTI: - Dílo bylo zfilmováno roku 1958 režisérem Johnem Sturgesem. - Autor za toto dílo dostal Nobelovu cenu - Hemingway měl ostrov Kubu velice rád, měl tam svůj dům, kde choval asi sto koček. 20. VLIV DÍLA: - Hemingway měl i několik napodobitelů, např. R. Carvera - nejvýznamnější americký povídkář 80. let. Dílo také ovlivnilo J. Škvoreckého a A. Lustiga. - Raymond Carver patřil mezi jeho nejvýznamnějšího pokračovatele - jeho úsečnost a náznakovost ovlivnila i dílo Josefa Škvoreckého (pracoval s metodou heming. „nic neříkajících", zdánlivě banálních dialogů) - stopy zanechal i v rané tvorbě Arnošta Lustiga - Kritika: o Po publikaci v časopise zaznamenala velký ohlas a byla zařazena mezi autorova vrcholná díla

Velký Gatsby [1925]

Francis Scott Key Fitzgerald Velký Gatsby [1925] 2. DOBA AUTOROVY TVORBY: - USA 20. století (mezi světovými válkami): o Světová hospodářská krize - krach na NY burze - 1929 až 1939 3. LITERÁRNÍ SMĚR DANÉ KNIHY: - Nelze přesně definovat směr. - Představitel ztracené generace: o generace umělců (prozaiků, básníků a dramatiků), kteří byli v mládí poznamenáni hrůzami 1. světové války. o Ve svých dílech zachycují pocity vojáků, kteří se z války vrátili duševně zmrzačeni: nebyli schopni nalézt smysl života, trpěli depresemi a pocitem odcizení. 4. AUTOR: - Francis Scott Key Fitzgerald, * 1896, Minnesota - 1940, Kalifornie - Americký spisovatel a scenárista, často označovaný za autora tzv. jazzového věku. - Dnes je celosvětově považován za jednoho z nejlepších amerických spisovatelů 20. století. - Jedním z nejvýraznějších představitelů ztracené generace. - Pocházel z rodiny irských přistěhovalců, což se promítlo i do jeho tvorby. - V roce 1917 ukončil studium na univerzitě v New Jersey a Princetonu a vstoupil jako dobrovolník do americké armády. - Po studiích se stal mluvčím mladé generace proti pokrytectví dospělých. - Po 1. světové válce se stal reklamním textařem newyorské agentury Barron Collier. - Oženil se se Zeldou Sayrovou (schizofrenička). - Protože jeho život stál výrazně více než vydělal, začal psát krátké příspěvky do Saturday Evening Post. - V roce 1937 pro velké zadlužení přijal práci hollywoodského scenáristy. - Měl vleklé zdravotní potíže a bojoval také s alkoholismem. - V roce 1940 zemřel předčasně na infarkt. - Za svého života dokončil čtyři romány: Na prahu ráje, Krásní a prokletí, Velký Gatsby a Něžná je noc. Pátý, nedokončený román Poslední magnát byl vydán posmrtně. - Autorova tvorba: o Romány: § Na prahu ráje - 1920, prvotina, zachycuje novou poválečnou morálku § Krásní a prokletí - román věnovaný bohémskému životu, odhaluje negativní důsledky poválečné morálky § Velký Gatsby § Něžná je noc § Poslední magnát - nedokončený román se odehrává v prostředí filmového průmyslu o Povídky: § Žabci a filozofové § Povídky jazzového věku 5. LITERÁRNÍ DRUH A ŽÁNR: - Literární druh: próza o = psané ve větách, dělené do odstavců a kapitol - Literární žánr: román o = rozsáhlé literární dílo, má hodně postav, více dějových linií 6., 7. OBSAH UKÁZKY, ZASAZENÍ VÝŇATKU DO KONTEXTU DÍLA 8. TÉMATA A MOTIVY: - Témata: o Plnění „amerického snu", příležitosti zbohatnout, oslavy, smetánka tehdejší doby, dopad války na lidi, ctižádost, marnotratnost - Motivy: o Sen, dopad války, alkoholismus, prohibice - Hlavní myšlenka: o přetvářka; ve světě vyšší společnosti není nic opravdové, i city, a dokonce i láska jsou jednou velkou hrou o rozdíly mezi sociálními třídami, dopad minulosti na budoucnost, vystřízlivěníz amerického snu o nehynoucí touha po dosažení snu a deziluze 9. ČAS A MÍSTO: - Čas: krátké období v létě roku 1922 - Prostor: Long Island, New York City 10. KOMPOZIČNÍ VÝSTAVBA: - Kompozice: o retrospektivní (vzpomínky Nicka na léto 1922), 9 kapitol 11. DĚJ: - Děj začíná několik let po válce, kdy mladý Nick Carraway přijíždí do New Yorku, aby zde na burze vydělal peníze. Zabydlí se na Long Islandu. Blízko jeho domu je výstavní rezidence tajemného mladého zbohatlíky Gatsbyho. Nick se setkává se svojí povrchní sestřenicí Daisy, vdanou za Nickova známého Toma Buchanana, se kterým má malou dceru. Manželství však není šťastné, Nick dokonce zná i Tomovou milenku Myrtle Wilsonovou, manželku majitele blízké opravny. Nick naváže vztah s Gatsbym a je zván na jeho velkolepé večírky a seznámí se s půvabnou mladou golfistkou Jordan Bakerovou. Stane se přítelem Gatsbyho a získává jedinou příležitost poznat Gatsbyho, o jehož minulosti na veřejnosti kolují různé fámy. Gatsby se původně jmenoval Gatz a pocházel z chudé rodiny. Potkal milionáře Dana Codyho, který mu pomohl k penězům. Ještě více však jeho život poznamenala láska k bohaté dívce Daisy - oddělilo je rozdílné společenské postavení a také válka, ve které byl Gatsby povýšen na majora, což mu také umožnilo 5 měsíců v Oxfordu. Během této doby se Daisy vdala. Gatsby se s Daisy znova sekává, čímž způsobí naprostý rozvrat jejího manželství s Tomem. Po jeho soukromém večírku, kde se Gatsby s Tomem začnou hádat, se stane tragická událost. Manželku George Wilsona Myrtle přejede auto patřící Gatsbymu, ale za volantem sedí Daisy. Wilson je naprosto zničený, dozvěděl se o manželčině nevěře. Tom, který se s Wilsonem dobře zná, Wilsonovi naznačí, kdo je majitelem vozu, který ujel z místa nehody. Gatsby chce chránit Daisy, ale je ve svém domě zastřelen Wilsonem, který vzápětí spáchá sebevraždu. Ironií je, že nad smrtí Gatsbyho nikdo netruchlí kromě jeho otce a Nicka. Bohatí, jak kdyby zapomněli na pohostinnost od Gatsbyho. Daisy a Tom spolu odjíždí spolu někam do neznáma. Nick je znechucený, končí svůj vztah s Jordan a odjíždí domů. Gatsby udělal vše pro Daisy, chtěl jí dokázat, že už není chudým člověkem. Gatsby jediným přítelem se stal Nick Carraway. 12. POSTAVY: - Jay Gatsby - rodné jméno James Gatz o ochotný udělat cokoliv, aby získal touženě očekávané (kýžené) místo na sociálním žebříčku, jeho minulost je veřejnosti zahalena tajemstvím - Nick Carraway - vypravěč příběhu o otevřený, dobrý posluchač - lidé mu rádi říkají svá tajemství - Daisy Buchanan - její charakter vytvořen na základě Fitzgeraldovy ženy Zeldy o Nickova sestřenice, pro Gatsbyho je ztělesněním dokonalosti o krásná, ale povrchní, znuděná a přelétavá, schopna dokonalé přetvářky, prioritou je pro ni materiální luxus a pohodlí - Tom Buchanan - nesmírně bohatý, arogantní o jeho názory často rasistické; manžel Daisy - Jordan Baker - v průběhu děje Nickova přítelkyně o golfistka; cynická, sebestředná o podváděla, aby vyhrála svůj první golfový turnaj - George Wilson - majitel autoservisu; manžel Myrtle Wilson - Myrtle Wilson - manželka George; Tomova milenka - Meyer Wolfsheim - známý podvodník s alkoholem 13. VYPRAVĚČ: - střídají se úseky, kdy vypravěč prezentuje pouze to, co vidí, s úseky, kdy se zamýšlí nad samotným poselstvím příběhu a motivací postav 14. VYPRÁVĚCÍ ZPŮSOB: - ich-forma o Obsahuje ale také úryvky, ve kterých se vypravěč zamýšlí nad motivy a minulostí ostatních postav er-forma o Vypravěč: Nick Carraway 15. SLOHOVÝ POSTUP: - vyprávěcí 16. TYPY PROMLUV: - Dialogy jsou krátké a úderné, myšlenky vypravěče často naopak zdlouhavě barvitě popisovány (Gatsbyho sídlo, večírky, slávu a pompéznost tehdejší doby) 17., 18. JAZYK, TROPY A FIGURY: - Spisovná čeština (i ve vypjatých monolozích), častá přirovnání, popisnost - Jazykové prostředky bohaté, celý román uhlazený a vznešený 19. ZAJÍMAVOSTI: - Román je kritikou amerického snu, érou ohromné ekonomické prosperity a materiálního blahobytu, érou chamtivosti, cynismu a úplatností. Příkladem jsou party pořádané Gatsbym - kupuje si jimi oblíbenost lidí. - Fitzgeraldova kritika je nadčasová 20. VLIV DÍLA: - Dobové vnímání díla a jeho proměny: o Během autorova života nebylo dílo příliš populární; v době hospodářské krize (po roce 1929) a 2. svět. války bylo zcela zapomenuto o v 50. letech byl román znovu vydán a brzy si získal obrovskou popularitu po celém světě o Dnes jedno z nejlepších amerických i anglicky psaných děl všech dob - Dílo je velice aktuální i dnes - problém morálně pokleslých lidí zkažených penězi a blahobytem se stále opakuje - Filmové zpracování (2013) - režie: Baz Luhrmann

Romance pro křídlovku [1961]

František Hrubín Romance pro křídlovku [1961] 2. DOBA AUTOROVY TVORBY: - Druhá polovina 20. století (hlavně 60. léta 20. století): o Krátké období uvolnění v tehdejší Československé socialistické republice; až do roku 1968 - Pražské jaro. 3. LITERÁRNÍ SMĚR: - Literární směr: obecně se do žádného směru nezařazuje, poezie po roce 1945 - Romance pro křídlovku patří k pozdním dílům Hrubína. - Dílo bylo vytvořeno mezi srpnem a listopadem roku 1961, tedy ve třetím období literatury po roku 1945, kdy dochází k oživení společenského života a literatury. 4. AUTOR: - František Hrubín, * 17. 9. 1910, Praha - † 1. 3. 1971 - František Hrubín byl tvůrcem české milostné a přírodní lyriky, autor veršů a pohádek pro děti, dramatik, prozaik a překladatel. - Narodil se v Praze, ale své mládí prožil v Lešanech v Posázaví (rodiště jeho matky). - Své vzpomínky na vesnici a celé posázavské okolí vyobrazil v díle. Samotná láska k Terině je vzpomínka autora na jeho první lásku. - Vystudoval gymnázium v Praze a poté se neúspěšně pokoušel vystudovat filozofii a pedagogiku na Karlově univerzitě. - Za 1. světové války žil s celou rodinou u dědečka v Pesanech v Posázaví. Vracel se sem pak celý život, posázavská krajina silně ovlivnila jeho dílo. - Od roku 1934 pracoval František Hrubín jako knihovník a věnoval se především poezii, od roku 1946 se stal spisovatelem z povolání. Byl básnickým žákem a přítelem básníků J. Hory a F. Halase a dalších literátů. - V roce 1939 se Hrubín oženil, narození dcery a syna bylo jedním z podnětů pro řadu veršů a próz pro děti. - Výrazně se podílel na vzniku dětského časopisu Mateřídouška, v letech 1945 - 1948 ho redigoval (byl redaktorem). - Z iniciativy Františka Hrubína vznikl také časopis o dětské literatuře Zlatý máj. - V padesátých letech často pobýval v Chlumu u Třeboně. Jihočeská krajina se mu stala dalším zdrojem inspirace. - František Hrubín zemřel v roce 1971 v Českých Budějovicích. - Autorova tvorba: - Prvotiny - „Zpíváno z dálky", „Krásná po chudobě", „Země po polednách" - první předválečné sbírky plné neklidu a úzkosti, ale také lásky k přírodě rozsáhlé skladby - „Jobova noc" - boj starého a nového ve společnosti i v člověku samotném, „Chléb s ocelí" - protifašistické básně z doby okupace spolu s dalšími, které jsou inspirovány osvobozením - Verše pro děti - „Říkejte si se mnou", „Říkejte si pohádky" - Pohádky pro děti - „Špalíček pohádek", „Zvířátka a petrovští", „Paleček", „Kuřátko a obilí",„Pohádky z Tisíce a jedné noci" - Poezie: o Sbírky milostných básní a přírodní lyrika: § Zpívání z dálky - 1933 § Krásná po chudobě - 1935 § Země po polednách - 1937 o Sbírky z období války: § Včelí plást - 1940 § Země sudička - 1941 § Cikády - 1944 § Chléb s ocelí - 1945, oslava vítězství nad fašismem § Jobova noc - 194, válku chápe jako střet starého světa s novým o Sbírky pod vlivem nového nebezpečí pro člověka - atomového věku: § Nesmírný krásný život - 1947 § Hirošima - 1948 § Říkejte si se mnou - 1943, první básně pro děti předznamenaly množství dalších pohádek a říkanek § Špalíček pohádek - 1957, s ilustracemi J. Trnky § Po nucené odmlce začal Hrubín vydávat další sbírky: § Můj zpěv - 1956 § Proměna - 1957, propojení antického příběhu o tragickém letu Daidala a Ikara s událostmi v Hirošimě § Až do konce lásky - 1961 § Romance pro křídlovku - 1962, vrcholné dílo autorovy lyricko-epické tvorby, prožitek první lásky s tragickým vyústěním § Černá denice - 1968, věnováno památce rodičů a sestry § Lešenské jesličky - 1970 - Prózy a dramata: o Doušek života - 1943 o U stolu - 1958, kniha vzpomínek o Lásky - 1967, kniha vzpomínek o Zlatá reneta - 1964, rozsáhlá novela - Drama: o Srpnová neděle - 1958 o Křišťálová noc - 1961 o Oldřich a Božena aneb Krvavé spiknutí v Čechách - 1969 o Kráska a zvíře - 1972, dramatická úprava francouzské pohádky 5. LITERÁRNÍ DRUH A ŽÁNR: - Literární druh: o lyricko-epická báseň (obsahuje děj, postavy a zároveň popisuje city a emoce) - Literární žánr: o romance, ale baladického charakteru (končí tragicky) à žalostná 6., 7. OBSAH UKÁZKY, ZASAZENÍ VÝŇATKU DO KONTEXTU DÍLA 8. TÉMATA A MOTIVY: - Téma: o Příběh básníkovi první lásky (autobiografické) - Motivy: o Křídlovka (žesťový nástroj) - symbol smrti i života; břitva, láska a smrt, žárlivost, život, budoucnost, láska - Hlavní myšlenka: o nesmrtelnost lásky a touhy, pomíjivost lidské existence o kontrast - mládí x stáří, láska x smrt 9. ČAS, MÍSTO: - Čas a prostor: přibližně 30. léta, okolí Posázaví - Netvořice 10. KOMPOZIČNÍ VÝSTAVBA: - Báseň je rozděleno do několik kapitol, které jsou označeny přesným datem. Dílo je napsáno stylem deníku. Kompozice není chronologická, objevují se zde prvky retrospektivy (27.srpen). - Kompozice rozdělená do třech časových rovin, které se prolínají, technika filmového střihu 28.srpen - přítomnost, červen 1933 a 1934 představuje budoucnost. - Básník z pozice staršího odkazuje v chlapcově přítomnosti do budoucnosti. Chlapec jakoby vzpomíná na budoucnost. 11. DĚJ: - Děj se odehrává na Sázavsku. Autor v roce 1930 sedí u okna, nemůže spát - bdí. Přemýšlí nad láskou, smrtí, budoucností i vzpomínkami. Vzpomíná na předešlý den, kdy se seznámil s mladou dívkou Terinou, která jej okouzlila svou živostí a čistotou. Vzpomíná na polibek, vzpomíná na jejich společné povídání i na Viktora, kterému se Terina také líbí. Terina i Viktor jsou z kolotočářské společnosti a přijeli na několik dní. Autor se s ní rozloučil a těší se na další setkání. To přijde v roce 1933, tedy o tři roky později, v Lešanech na pouti, kde spolu bloudí podél řeky a hovoří. Viktor už žádá Terinu o ruku, ta však miluje Františka (autora). František má za děvče statnou Tonku, kterou však nemiluje. Děj se pravidelně vrací do roku 1930, kdy autor sedí u okna a přemýšlí nad budoucností, nad smrtí, nad přírodou a nad Terinou. Jeho dědeček, o kterého se staral po mrtvici, před chvílí zemřel. František také vzpomíná na svého otce, na mládí a na první holení, kdy břitva sklouzla a pořezala jej. V roce 1934 se má opět sejít s Terinou v Lešanech, přijíždí však pouze Viktor, který mu oznamuje, že Terina zemřela na záškrt. František tomu nemůže uvěřit, vzpomíná na ni. V roce 1961 se s Viktorem opět setkává, zavzpomínají spolu na Terinu a následně oba odcházejí. 12. POSTAVY: - František - hlavní postava, zamilovaný, žárlivý, přemýšlivý, věrný, vytrvalý - Terina - dívka od kolotočů, krásná, veselá, romantická, něžná - Viktor - chlapec od kolotočů, zamilovaný do Teriny, závistivý, žárlivý - Tonka - bývalá Františkova dívka, opak Teriny, hrubá, jedná bez servítek 13. VYPRAVĚČ: - František (zároveň autorem) 14. VYPRÁVĚCÍ ZPŮSOBY: - ich-forma 15. SLOHOVÉ POSTUPY: - Vyprávěcí, úvahový 16. TYPY PROMLUV - vnitřní monolog (polopřímá řeč) a přímá řeč 17., 18. JAZYK, TROPY A FIGURY: - Jazykové prostředky: o jednoduchý jazyk významově srozumitelný, obecná čeština v přímé řeči, hovorová o básnické prostředky - metafory, symboly (břitva) o úvahové části o smyslu bytí, kontrast s jednoduchým příběhem 19. VERŠOVANÁ VÝSTAVBA: - volný verš, nepravidelný verš a rým, časté opakování veršů 20. ZAJÍMAVOSTI: - Filmovou adaptaci Romance pro křídlovku natočil v roce 1966 režisér Otakar Vávra. Film získal řadu ocenění a bývá považován za Vávrův pokus o příspěvek k tzv. české filmové nové vlně. 21. VLIV DÍLA: - Jisté odkazy můžeme nalézt v díle Jiřího Bigase „Místečko", ve kterém vypráví v 28 povídkách osudy různých postav, které nastavují zrcadlo lidské společnosti. Nejedná se jen falešnou morálku, ale především o zlo, které je v každém z nás. - Ve své době byl Hrubín kritizován za přílišný pesimismus ve svých dílech. - Dílo je nadčasové, aktuální, lidé se zamilovávali a zamilovávají se stále, také byli a jsou zužovány různými strastmi. - V tomto díle lze také nalézt podobné prvky jako u díla Romeo a Julie (nenaplněná láska, okolí lásce nepřeje, smrt hlavní hrdinky, ...) - Celoživotním inspirací se mu stala krajina lešanského okolí. Druhým inspiračním zdrojem se mu stala pražská čtvrť Holešovice, kde bydlel od roku 1945, třetím jihočeská krajina kolem Chlumu u Třeboně, kde pobýval od roku 1950.

Proces [1925]

Franz Kafka Proces [1925] 2. DOBA AUTOROVY TVORBY: - Meziválečná světová próza (Německy psaná literatura v českých zemích na počátku 20. století, mezi válkami): o Převažují realistické tendence minulého století 3. LITERÁRNÍ SMĚR: - Expresionismus: o expreso = výraz o úkolem je zobrazit skutečnost o autoři chtěli šokovat a čtenáře zasáhnout o zobrazuje stav umělcova nitra o Pojem expresionismus vznikl jako opak od slova impresionismus. Tento termín bývá vykládán jako "pocit úzkosti", což souvisí s tím, že většina expresionistických děl je neveselá a tento pocit se snaží navodit. o Označuje tvorbu všech malířů, v jejichž díle je kladen hlavní důraz na psychické momenty, hlavně malíři 20. století. o Dodnes se nepodařilo vyjasnit a vymezit pojem expresionismus. Není tedy snadné rozpoznat, která díla řadíme do tohoto slohu. o Expresionismus se prosadil především v německy mluvících zemích. o Znaky: § výrazné barvy, pokroucené tvary § cílem je vyjádřit vlastní prožitky a pocity bez ohledu na jakákoliv pravidla § ohraničování černou linkou § zneklidňující gesta postav § klade důraz na vyjádření emocí - strach, samota § množství veselých expresionistických prací je relativně malé - Existencialismus: o Filozofický směr vznikl po 1. světové válce. o Odcizování člověka od lidí, od světa a od sebe samého. o Hlavní myšlenkou směru: člověk jako individuum. o Hlavní otázka: Co je to existence? Existence je brána jako úkol. Nemůžeme dopředu vědět, čím budeme. Smysl v životě? 4. AUTOR: - Franz Kafka *1883 (Praha) - 1924 (Kierling u Vídně) - pražský německy píšící spisovatel - první židovský syn rodičů (otec obchodník), avšak city k židovství neměl - Celý život od roku 1907 pracoval v pojišťovně (nízký plat, neplacené přesčasy, nutné studium italštiny), později se dostal do Dělnické úrazové pojišťovny. - V povídkách řeší problematiku blíže neurčené, neprokazatelné viny jedince před nepoznatelnými principy, na nichž je založeno fungování světa, lidské společnosti i psychiky jedince. - Měl komplikovaný vztah s otcem → otec nechápal jeho přecitlivělou povahu (celoživotní Kafkův vnitřní konflikt). - Za své životní poslání považoval psaní → ventiloval vnitřní úzkosti a fóbii - v knihách se nachází mnoho souvislostí s jeho životem. - Trpěl bolestmi hlavy, nespavostí a chronickou únavou. - 1917 → tuberkulóza - Zasnouben s Felice Bauerovou a s Julií Wohryzkovou → bál se trvalých vztahů - Vášnivý vztah měl s novinářkou Milenou Jesenskou - Poslední půl rok života prožil s Dorotou Diamantovou v Kierlingu. - Kladl ne sebe i na svá díla vysoké nároky → mnoho menších knih zničil - Nechtěl být uznávaný. - O jeho životě vyšla kniha ‚Amšel' od Romany Nejdlové. - Autorova tvorba: o Devět desetin (9/10) jeho děl vyšlo až posmrtně; jedná se o povídkové soubory: Rozjímání, Venkovský lékař, Umělec v hladovění; povídky: Ortel, Proměna, ... o Zbylé knihy byly vydány díky jeho příteli Maxi Brodovi v rozporu s Kafkovou poslední vůlí. o Část textů spálila na rozkaz Kafky jeho partnerka D. Diamantová, další část zabavilo Gestapo roku 1933. - Díla: o Povídky: Rozjímání, Ortel (neboli Amerika), Proměna, Venkovský lékař, V kárném táboře, Umělec v hladovění o Romány Nezvěstný (známé i pod názvem Amerika), Proces, Zámek o Dopisy Mileně, Felicii, Ottle a rodině o Korespondence: Dopis otci - Vybraná díla podrobně: o Proměna (1912) § Povídka § Děj vypráví o Řehoři Samsovi, který se ráno probudil v těle brouka. Zjistil, že zaspal a nestihne vlak do práce. A tak se v těle brouka snaží přizpůsobit situaci, kdy do jejich rodinného domu přijde prokurista ptát se, jaký měl Řehoř důvod k absenci v práci. To donutí Řehoře vylézt z pokoje, avšak po tom, co ho ostatní uvidí v těle brouka, pociťují k němu jen strach a odpor. Jediná sestra se odváží chodit za ním do pokoje a nosit mu jídlo. Ostatní pociťují jen zármutek. Avšak nevydrží to na dlouho... Po nějaké době začne Řehoř ztrácet pouto i se sestrou, která ho v podstatě tím, že se o něj přestala starat a nereagovala na jeho nesnědené jídlo, nakonec zabila. § Postavy: (Tučně zvýrazněné vlastnosti se prolínají do Kafkova života - tučně on sám, tučně s kurzívou jsou spojitosti s jeho otcem.) · Řehoř Samsa - obchodní cestující, poctivý, pracovitý, bere svoji proměnu jako fakt · Řehořova sestra Markéta - obětavá, laskavá · Řehořův otec - tvrdý, přísný · Řehořova matka - tichá, poslušná, pracovitá · Prokurista - poslaný zástupce za obchod, kde Řehoř pracoval · Tři páni - ubytováni v domě, kde pobýval Řehoř o Nezvěstný, Zámek § Romány § Kafka svým psaním zápasil o osobní postavení ve světě a životě. Tento osamělý spisovatel si půjčoval z vnější reality pouze jednotlivé obrazy a jimi naplnil svůj svět halucinací. Jeho příběhy zneklidňují, provokují, dráždí, probouzí otázky, k nimž je těžké najít odpovědi. 5. LITERÁRNÍ DRUH A ŽÁNR: - Druh: Próza, epika - Žánr: Tragický psychologický román: je typ románové tvorby, ve které je hlavním tématem vniterný (psychologický) stav ústředních postav. 6., 7. OBSAH UKÁZKY, ZASAZENÍ VÝŇATKU DO KONTEXTU DÍLA 8. TÉMATA A MOTIVY: - Motivy: o absurdita, fantasknost, jevy odporující logice, nejneuvěřitelnější situace prezentovány jako samozřejmost, odcizení člověka v moderním světě, bezvýchodnost, bezradnost, strach, pocit viny, pesimismus, halucinace, bloudění v kruhu, absolutní nepřítomnost zásadní otázky „Proč?" (Josef K. ji nikdy nepoloží). - Témata: o Proces Josefa K. a jeho marný boj s nejasnými soudními praktikami. o Kritika odlidštění byrokratických institucí moderní společnostiukázat nebezpečí zmechanizování člověka a života zesměšněním soudů. - Hlavní myšlenka: o Výklad díla: § Proces je jedním z nejvýznamnějších literárních obrazů daného období. Zachycuje pohnutou atmosféru tolik příznačnou pro celé dvacáté století. Představuje válku v době míru - válku člověka se sebou samým a především s odlidštěnými byrokratickými institucemi, které jsou hluché k problémům obyčejného člověka. o Námět: § Z blízké minulosti či současnosti, příběh se odehrává v blíže neurčených prostorách i čase. Námětem je proces Josefa K., který nechápe, proč by měl být z něčeho obviněn. Proces je románem z prostředí soudů, které Kafka jako vystudovaný právník dobře zná, po studiích byl dokonce rok u soudu zaměstnán, chtěl zde vyjádřit své pocity. 9. ČAS, MÍSTO: - Neurčité, nepřesné, není řečeno. Snad v Praze mezi světovými válkami, imaginární soud se odehrává na zaprášené půdě činžáku. 10. KOMPOZIČNÍ VÝSTAVBA: - chronologický postup, 11 dokončených kapitol a 6 fragmentů (dodatky obsahují nedokončené kapitoly + místa škrtnutá autorem) o Vztah dějových linií: Řetězový, návaznost událostí o Vnitřní výstavba děje: § Expozice - Zatčení Josefa K. § Kolize - Obvinění. § Krize - Snaha Josefa o svou obranu v rámci procesu. § Zvrat - Rezignace. § Závěr - Poprava. 11. DĚJ: - odehrává se v událostech - Kapitola první (Zatčení + rozmluva s paní Grubachovou a slečnou Bürstnerovou) o V den Josefových 30. narozenin přijdou za panem Josefem K. dva hlídači (František a Vilda), nechtějí ho pustit ze svého pokoje, snědí mu snídani, předvedou ho před dozorce. Ten mu řekne, že je zatčen → nevysvětlí proč, ani za co. Nakonec Josefa pustí do práce, později mu někdo zavolá, že v neděli je první výslech. Večer, když přijde domů, mluví s paní Grubachovou (bytnou) - omlouvá se jí. Pak ještě mluví se slečnou Bürstnerovou, které se omlouvá za to, že byl její pokoj převrácen na ruby cizími lidmi - dozorcem a jeho kumpány. - Kapitola druhá (První vyšetřování) o Pan K. se v neděli chce na místo určení dostavit na 9. hodinu (i když mu přesný čas nebyl sdělen). Dojde do nevzhledně vypadajícího paneláku, avšak než najde pokoj, uplyne víc jak hodina. Je mu tedy vyčteno, že přišel pozdě. Pan K. stále neví, proč je zatčen, ale má proslov o tom, že si ho s někým spletli. Avšak je přerušen jistou ženou a mladíkem. Zde zjistí, že jsou v místnosti další úředníci. Nakonec po hádce se soudcem soudce odchází. - Kapitola třetí (V prázdné zasedací síni, později v kancelářích) o Další neděli jde pan K. ve stejnou dobu opět do domu, i když není pozván na žádný výslech. Žena mu řekne, že dnes se porada nekoná, ukáže mu i prázdnou místnost - chvíli v místnosti spolu sedí a žena pana K. svádí. Ale přijde student Bertold. Pan K. má se studentem menší rozepři a skončí to tak, že student ženu odnáší pryč. Pan K. zjistí, že ji nese vyšetřujícímu soudci. o Poté pan K. potká ženina manžela, kterému říká, kam byla jeho žena odnesena. Chvíli se baví, poté soudní sluha pana K. vezme na prohlídku kanceláří, kde se mu dělá nevolno, a tak mu jakási žena s mužem pomohou na vzduch s vysvětlením, že je to běžné. - Kapitola čtvrtá (Přítelkyně slečny Bürstnerové) o Pan K. se snaží všemožně setkat se slečnou Bürstnerovou, ale té se daří se mu vyhýbat. Napíše jí dopis, že bude v neděli čekat na její znamení. V neděli se ke slečně Bürstnerové přestěhuje slečna Montagová, která panu K. říká, že slečna Bürstnerová považuje věc za vyřešenou. - Kapitola pátá (Mrskač) o Jednou, když pan K. prochází v bance chodbou, slyší divné zvuky z komory na harampádí. Otevře dveře a vidí tam dva hlídače, kteří ho původně přišli zatknout a mrskače, který jim dává výprask. Je obviněn z toho, že je udal a říká, že nechtěl, aby byli potrestáni oni, ale někdo z vyšších pozic. Přimlouvá se za ně, chce je i vykoupit, ale není mu to dovoleno. Nakonec opouští místnost. Druhý den ze zvyku se do komory znovu podívá a muži jsou tam stále, a tak nakáže sluhům, aby komoru druhý den vyklidili. - Kapitola šestá (Strýček a Lenka) o Jednou za panem K. přijede jeho strýček, Albert K., který dostal dopis od své dcery Erny, že se doslechla o jeho procesu. Vyčítá mu, že to bere na lehkou váhu, že nic v procesu nedělá, a že by mohl zkazit dobré jméno celérodiny. Vezme ho ke svému známému, advokátu Huldovi, ten je nemocen, ale nakonec jsou za ním puštěni, když se advokát dozví, oč jde, je ochoten se s nimi bavit. Muži se spolu chvíli baví, když v tom uslyší rámus z druhé místnosti. Pan K. se tam jde podívat. Tam ho chytne Lenka, advokátova ošetřovatelka, a zavede si ho do advokátovy pracovny. Zde ho svádí. Nakonec pan K. odchází. Venku před domem narazí na strýčka, který mu vyčítá, že je tam nechal a šel si tak okatě užívat nejspíš s advokátovou milenkou. - Kapitola sedmá (Advokát, Továrník a Malíř) o Pan K. v kanceláři přemýšlí nad svým procesem, vybavuje si návštěvy u advokáta, který mu ale stále pouze vypráví o tom, že udělal chybu, že hovyhledal tak pozdě. Pan K. se rozhodne advokáta z případu odvolat, i když je to v podstatě nepřípustné, a sám podat první podání. Pan K. konečně přijme prvního z čekajících pánů - továrníka, jeho výkladu však nevěnuje pozornost. Pan K., místo aby přijal dalšího klienta, pouze přemýšlí o svém procesu. Když se továrník vrací od jiného zaměstnance (náměstek), který si jej převzal, chce s panem K. ještě mluvit → říká mu o malíři, který pracuje pro soud, a který by panu K. mohl pomoci s procesem. Pan K. toho ihned využije a odjíždí z banky. o Když pan K. dorazí k panu Titorellimu (malíři), narazí nejprve na partičku děvčat, která mu ukáže správnou cestu. S malířem se dají do řeči ohledně Josefovo procesu. Malíř řekne panu K., že skutečné osvobození je téměř nemožné, že to může udělit pouze vrchní soud. Přesto Titorelli panu K. nabídne pomoc - je ochoten se za něj zaručit. Na odchodu si pan K. s sebou odnese ještě tři Titorelliho obrazy. - Kapitola osmá (Obchodník Block a výpověď advokátovi) o Pan K. se rozhodne jít k advokátovi a dát mu výpověď. Když přijde, otevře mu cizí muž a v pozadí vidí přeběhnout Lenku v košili. Žárlí, myslí si, že muž je Lenčiným milencem. Panu K. je řečeno, že muž je klientem advokáta (obchodník Block). Když pan K. přijde k advokátovi, tak je nejprve varován před Lenkou, které se líbí všichni obžalovaní. Pan K. chce dát advokátovi výpověď, ten se ho však snaží přesvědčit o nesmyslnosti jeho rozhodnutí. Nechá si proto zavolat Blocka, aby panu K. ukázal, čeho je schopen, avšak pouze se ukazuje, jak se Block advokáta bojí a ponižuje se před ním. - Kapitola devátá (Ve velechrámu) o Pan K. je určen jako doprovod italskému bankovnímu příteli po městských památkách, avšak když přijde do banky, Ital už je u ředitele, a tak se s panem K. domluví, že se sejdou až v 10 hodin ve velechrámu. Když tam pan K. dorazí, Ital nikde není a ani nepřichází. Josef si všimne kostelníka, který ho naláká k malé kazatelně, na kterou po chvíli vystoupí duchovní. Pan K. chce odejít, ale duchovní na něj zavolá a ukáže mu, aby přistoupil ke kazatelně. Řekne mu, že je vězeňský kaplan a mluví s ním o jeho procesu a tom, že to s ním nevypadá dobře. Pak sestoupí k panu K. a vypráví mu příběh, který je v uvozovacích spisech k zákonu - venkovan přijde k bráně zákona a chce vejít, dveřník mu to však nedovolí, muž si sedne na stoličku a čeká, až bude moct být vpuštěn, nakonec umírá a dveřník říká, že jde bránu zavřít, jelikož byla určena právě pro tohoto muže. o Po příběhu se pan K. a duchovní dohadují o chápání tohoto příběhu. Nakonec Josef odchází. - Kapitola desátá (Konec) o Den před 31. narozeninami pana K. (asi v 9 hodin večer) za ním přijdou dva muži, kteří ho odvedou do lomu. Tam mu sundají kabát a košili, posadí ho na zem, opřou o kámen a probodnou mu srdce řeznickým nožem. Pan K. umírá. 12. POSTAVY: - Josef K. - obyčejný zaměstnanec banky, racionální, relativně spokojený, vyrovnaný. o Po obvinění: nejprve lhostejný, považuje obvinění za chybu, nesmysl a žert a je přesvědčen o své nevině; postupem času rezignuje, bez vysvětlení, bez objasnění se podvoluje vykonstruovanému, nesmyslnému procesu o podléhá procesu, přijímá svůj úděl smířeně, vyrovnaně, aniž by se pokoušel bránit, aniž by se hájil, aniž by pátral po příčině či účelu. o Avšak je to chyba Josefa K., protože neprojevil dostatek vůle, neschopnost, nemožnost, nezájem se bránit. o Nevíme, jaký je, záliby, koníčky, vzhled, postoje, názory, minulost, co dělá, dokonce ani celé jeho jméno - v knize není zmíněno. - Titorelli - malíř, který procesy maluje, radí panu K., promlouvá s ním. - Strýc pana K. - má o pana K. větší strach, než cítí sám pan Josef K. - Block - také obviněný oním soudem, jeho proces se táhne už roky, zcela závislý na advokátovi. - Paní Grubachová - Josefova bytná 13. VYPRAVĚČ: - Vyprávěno z pohledu hlavní postavy; objektivní sledování situací, nenapovídá nic navíc, nic dopředu, jen suchý popis z úhlu pohledu Josefa K. + jeho myšlenkové pochody (stejného principu vyprávění užívá později Orwell ve svém díle 1984). 14. VYPRÁVĚCÍ ZPŮSOBY: - Vypravěč: er - forma 15. SLOHOVÉ POSTUPY: - Vyprávěcí 16. TYPY PROMLUV - dle ukázky 17., 18. JAZYK, TROPY A FIGURY: - Jazykový plán: o Psáno spisovným jazykem. o Postavy promlouvají přímou řečí, ale probíhají i vnitřní monology hlavního hrdiny Josefa K. o Využíván je styl prostě sdělovací a popisný. Důkladně je líčena atmosféra různých míst (např. dusná atmosféra v soudní budově, evokující stísněnost a strach). o Autor používá slohově bezpříznakových slov. o Vyprávění je jakoby nezaujaté a vypravěč je k osudům Josefa K. lhostejný. o Jazyk jednoduchý, snadno pochopitelný a čitelný, lehký. - Syntax: o Souvětí rozvitá, poměrně krátká, většinou podřadná, slovní pořádek standardní, občasné apoziopeze, málo častá oslovení (ve vnitřních monolozích). - Styl: o Postup převládá vyprávěcí a úvahový, řeč převládá nepřímá, občasné dialogy a přímá řeč uvozena standardně. 19. ZAJÍMAVOSTI: - Název: o Probíhající nesmyslný proces kvůli něčemu, o čem si Josef K. není vědom, že to spáchal - Inspirace: o Film: § Proces, Velká Británie, 1993, režie: David Hugh Jones § Proces, Francie/ Itálie, 1962, režie: Orson Welles - Zajímavosti: o Kafkův text má blízko k expresionismu, i když nějaké přesné škatulkování zde vůbec není na místě - Proces je experimentálním románem, který nás udivuje svou absurditou, neexistujícím prostředím a nesmyslným procesem, který je veden proti člověku, který se v podstatě provinil pouze tím, že se snažil dosáhnout dobrého postavení v bance a často využíval moci, kterou měl vůči níže postaveným zaměstnancům. Kafka nenapsal Proces reálným rozvíjením děje - nejprve napsal první a poslední kapitolu a až pak vymýšlel prostředek. 20. VLIV DÍLA: - Autorův záměr: o Varovat před byrokracií - člověk s ní vede válku v době míru (marný boj - pouze odsuzuje). Varování před ideologickými režimy (možná tušil fašismus a komunismus) - Kafka chtěl ukázat ubohost a bezmocnost člověka zastavit činnost soudců. Metafora vidiny vězení - věznil sám sebe svou nenávistí. - Kontext tvorby autora: o Ovlivněn expresionismem, existencialismem, absurdní literaturou, předzvěst postmoderny, vypořádával se se svým původem (německý Žid v Praze), osamělostí, vyvržeností. o Román Proces byl vydán až po Kafkově smrti (autor zemřel roku 1924) a z dochovaných útržků, zápisků a jednotlivých kapitol jej navzdory autorově vůli sestavil a vydal Kafkův blízký přítel Max Brod. Kniha se proto dělí na dvě části - samotný román Proces a Fragmenty, což je oddíl knihy obsahující nedokončené nebo nedochované kapitoly. - Kafkou byla ovlivněna řada literárních směrů - expresionisté jej považovali za svého současníka (současník = osoba žijící ve stejné době jako někdo jiný); surrealisté a existencialisté ho označovali za jejich předchůdce. Také se k jeho odkazu přihlásili tvůrci tzv. nového románu. - dílo vyznívá jako: o zoufalství nad lidskou ubohostí + neschopností se bránit o vede to k fyzické + psychické zkáze

Farma zvířat [1945]

George Orwell Farma zvířat [1945] 2. DOBA AUTOROVY TVORBY: - Konec 2. sv. války a období po ní: o Politická situace - stalinismus (1945) 3. LITERÁRNÍ SMĚR: - Světová literatura 20. století (Farma zvířat = antiutopie): o tvorba s prvky sci-fi - neskutečné světy, mimozemské civilizace, fiktivní vize budoucnosti a vědy, stinné stránky technického pokroku otřesné vize totalitní společnosti, utopie (ideální svět) a antiutopie (svět, kde je všechno špatně) 4. AUTOR: - Eric Arthur Blair (1903-1950), známější pod svým literárním pseudonymem George Orwell (nesnesl jméno otce, nepodporoval Anglickou koloniální nadvládu na Indií - zde se narodil), byl britským novinářem, esejistou a spisovatelem. - Narodil se v rodině koloniálního úředníka v Indii. - Studoval v Anglii na elitní škole v Etonu. - Několik let působil jako policejní úředník v Barmě. V roce 1927 odešel s pocitem spoluviny za koloniální útlak. - Od roku 1930 pracoval jako novinář, publikoval pod pseudonymem - tím se chtěl rozejít s minulostí. - Pracoval pro BBC. - Bojoval v občanské válce ve Španělsku. - Ačkoliv psal knihy o diktaturách komunistického typu, sám se cítil být socialistou, což dokazuje jeho citát: „Každou řádku, kterou jsem od roku 1936 napsal a která stojí za zmínku, jsem přímo či nepřímo psal proti totalitarismu a pro demokratický socialismus, jak jej chápu." - Měl hluboké sociální cítění, byl levicového zaměření, ale nikdy nebyl členem žádné politické strany. - Zemřel na tuberkulózu. - Autorova tvorba: o Próza: (vycházel ze svých zkušeností) § Na dně v Paříži a v Londýně - 1933. V próze zachytil pařížský a londýnský pobyt mezi námezdními dělníky, tuláky a žebráky po odchodu z Barmy. § Barmské dny - 1934, román o koloniálním útlaku v Barmě. o Romány jako kritika spotřební společnosti: § Farářova dcera - 1935 § Bože chraň aspidistru - 1936 § Farma zvířat - 1945. Román je satiricko - alegorickým obrazem vývoje v Rusku v první polovině 20. století. Vrchol autorova díla. § 1984 - (1949), román je antiutopickou vizí budoucího totalitního světa, chmurnou vizí budoucnosti, "obžaloba stalinismu". Orwell zemřel rok po jeho vydání. Vytvořen fiktivní jazyk „newspeak". o Reportáže a eseje (V nich Orwell jako humanistický a demokraticky orientovaný kritik uvažuje o politice, společnosti a literatuře): § Hold Katalánsku - 1938 § V břiše velryby - 1940 § Lev a jednorožec - 1941 § Literárně kritické eseje - 1946 § Zastřelit slona - 1950 5. LITERÁRNÍ DRUH A ŽÁNR: - Literární druh: o epika (má děj, postavy, prostředí) - Literární žánr: o antiutopický román, alegorická bajka (příběh kratšího rozsahu, zvířata zde vystupují jako lidé), novela 6., 7. OBSAH UKÁZKY, ZASAZENÍ VÝŇATKU DO KONTEXTU DÍLA 8. TÉMATA A MOTIVY: - Témata: o Kritika komunismu a Sovětského svazu. Detailně je vylíčen vývoj totalitních režimů - zprvu je zde vidina poklidného soužití zvířat. o V díle jde o to, že i když je na začátku dobrá myšlenka, je zničena, pokud se špatní dostanou k moci. Vše jen ve svůj prospěch. Svého štěstí a majetku se snaží nabýt přes všechny překážky. Mění si pravidla podle svého. - Motivy: o nadřazenost jedné rasy o naivní občané věřící ve změnu o lži a intriky o Narážky na totalitní režimy: § sedmero přikázání pro zvířata § prasata jako vedoucí (vyvýšení jedinci) § veřejné popravy (pro nic za nic, zvířata se mezi sebou udávají) § lhaní zvířatům o situaci (ty tomu slepě věří) § nový směr - animalismus § postupný růst přísnosti, nátlaku a pravidel § reálný obraz situace je horší než to, co je říkáno zvířatům - Hlavní myšlenka: o Pomocí zvířat poukázat na nastolenou násilnickou revoluci 9. ČAS, MÍSTO: - Anglie v 50. letech 20. století, statek 10. KOMPOZIČNÍ VÝSTAVBA: - Chronologická, jde o souvislé vypravování členěné do kapitol 11. DĚJ: - Děj se odehrává na anglické farmě. Zvířatům začne vadit neustálé ovládání majitelem farmy, chtějí pracovat jen sami pro sebe. Začne tedy revoluce, která je úspěšná - vyženou majitele farmy. Po vyhnání lidí se farma přejmenuje na "Zvířecí farmu" a jsou ustanovena pravidla (Sedm přikázání), která nesmí být porušena. Farmě začnou vládnout prasata. Ty zvířatům slíbí, že budou dostávat více žrádla a budou méně pracovat, učí je číst, pořádají schůze, kde se o všem hromadně hlasuje, každý má svou funkci a svá práva, všechno patří všem. Zvířata tedy začnou pracovat a díky pocitu svobody pracují mnohem výkonněji. Všechno by šlo normálně, kdyby se prasata nezačaly separovat. V čele jsou dvě prasata (Kuliš a Napoleon), která se pořád hádají. Zvířátka jim slepě věří, ta hloupější, ale i ta chytrá se nechají lehce přesvědčovat o zjevných nesmyslech (prasata nemusí pracovat, protože mají spoustu práce s řízením chodu farmy). Kulišovy myšlenky jsou čisté a chce dostát svým slibům, ale je ostatními prasaty, hlavně Napoleonem, utlačován a následovně vyhnán. Postupně Napoleon vraždí i ostatní zvířata pomocí divokých psů, které si sám vychoval. Obyvatelům farmy se vede čím dál hůř, tedy kromě prasat, které dokonce spí v postelích, pijí alkohol, chodí po dvou nohách, oblékají se a přejídají. Nakonec dokonce začnou vést obchody s lidmi, původními nepřáteli. Nejpracovitější zvířátko je Boxer, který se ale předře a je odvezen na jatka. Napoleon si vychoval další prasata k obrazu svému a ty začínají vládnout celé farmě. Prasata s lidmi v místnosti popíjejí a hrají karty. Ostatní zvířata je od sebe nedokážou rozeznat. Prasata totiž vypadají jako lidé. 12. POSTAVY: - Pan Jones - původní majitel farmy, alkoholik - Napoleon - prase, nejchytřejší a nejmazanější, podvodník, zrádce, pokrytec - Pištík - prase, lhář, přítel Napoleona - Kuliš - chytré prase s dobrými nápady, čestný - Boxer - kůň, pracovitý, čestný, idealista, největší dříč - Major - inteligentní kanec - Molina - klisna, ráda se parádí mašlemi 13. VYPRAVĚČ: - Vypravěč: anonymní, příběh je psán z pohledu zvířat 14. VYPRÁVĚCÍ ZPŮSOBY: - er-forma (3.osoba) 15. SLOHOVÉ POSTUPY: - vyprávěcí 16. TYPY PROMLUV - dle ukázky 17., 18. JAZYK, TROPY A FIGURY: - metafory (personifikace) - divocí psi jako tajná policie, kůň jako dříč, prasata jako nejchytřejší zvířata - jsou zde barvité popisy - psané spisovným jazykem - odborné termíny (animalismus, apatie, komplexní myšlení) - archaismy (senoseč, báchorky) - autor nepoužívá složité obraty - animalismus (= zvířecí forma komunismu) - Podobizny s osobnostmi: Major = Lenin, Napoleon = Stalin 19. ZAJÍMAVOSTI: - 1954 - animovaná Farma zvířat (režie: Joy Batchelor a John Halas) - 1999 - televizní hraný film Farma zvířat (režie: John Stephenson) 20. VLIV DÍLA: - Po únorovém převratu se George Orwell dostal na seznam zakázaných autorů a jeho díla tedy nemohla v Československu vycházet. Podruhé tedy kniha vyšla v roce 1981 jako Zvířecí statek. - Po Sametové revoluci pak kniha poprvé vyšla v roce 1991 v překladu Gabriela Gössela a od té doby byla znovu vydána již několikrát. - Knihu nechtěly nakladatelství vydat z důvodu podobizny knihy s režimem v SSSR. - Kniha poprvé vyšla v češtině již v roce 1946 u nakladatelství I. L. Kober v překladu Jiřího Havelky.

Kulička [1880]

Guy de Maupassant Kulička [1880] 2. DOBA AUTOROVY TVORBY: - Události: o industrializace, liberalismus, nacionalismus, rozmach technických a přírodních věd 3. LITERÁRNÍ SMĚR: - Realismus: o V české literatuře se proslavil v poslední čtvrtině 19. století. Zakládá na kritickém a střízlivém poznávání skutečnosti i na přihlížení k existujícím poměrům. Realismus je způsob nazírání na svět. Někdy je označován jako kritický realismus (Snaží se nejvíce přiblížit život na vesnici, mezilidské vztahy, lidské hodnoty). o 2. pol. 19. století rozvoj přírodních věd (Darwin, Purkyně); rozvoj průmyslu (dovršování průmyslové revoluce - Z Evropa, USA, železnice, ocel)rozumové poznání se začalo stavět nad fantazii a citovost. o Rysy literárního realismu: § průměrný, typický člověk § autor nevstupuje do děje - objektivita, neosobní (pouze poukazuje na určité rysy) § člověk - produkt vlivů dědičnosti, prostředí a výuky § romány, povídky, drama, fejetony, publicistika § na konci 19. stol. se začíná vyskytovat naturalismus § přírodopisný výklad života člověka § realismus v extrému § nevyhýbá se ničemu § ztráta lidských iluzí - Naturalismus: o umělecký směr 2. poloviny 19. století, který zobrazoval člověka jako tvora fyziologicky 4. AUTOR: - Guy de Maupassant: - 1850 (5. srpna, zámek Miromesnil) - 1893; - francouzský povídkář, romanopisec, dramatik, spisovatel a žurnalista - naturalistické vnímání reality - realismus a naturalismus - studoval práva, které musel přerušit kvůli prusko-francouzské válkce poté úředník (Po zhoršení finanční situace rodiny pracoval Maupassant od roku 1872 jako úředník na různých ministerstvech. Od roku 1882 se jako úspěšný autor mohl již zcela věnovat literatuře.) - Jeho lotrinští předkové byli povýšeni za Marie Terezie do šlechtického stavu - pod vlivem rodinného přítele Flauberta zkusil psát nejdříve eseje, ale také erotickou poezii, za niž mu hrozilo vězení - Nad literárními začátky Guy de Maupassanta bděl spisovatel Flaubert, který se znal od dětství s jeho matkou. Ten ho také seznámil s jinými spisovateli, např. se Zolou nebo Turgeněvem. - umírá na duševní chorobu ve svých 43 letech. Od konce 80. let se u autora navzdory výborné fyzické kondici i aktivnímu sportování začaly projevovat příznaky duševní choroby. Zemřel na progresivní paralýzu v psychiatrické léčebně v Paříži 6. července 1893. - 1892 - pokus o sebevraždu ústav pro duševně choré v Passy - Tvůrčí období - 1880 - 1891 (napsal přes 300 povídek a novel, 6románů, 3 divadelní hry, 3 cestopisy, přes 200 novinářských článků a kronik, několik literárních studií (o Flaubertovi, Zolovi atd.) a desítku předmluv k dílům jiných autorů) - Častá témata: láska, příroda a sport, život na normandském venkově, každodenní život pařížského měšťanstva a úředníka, prusko-francouzská válka z roku 1870, ale často také hrůza, strach a šílenství. - Příběhy neromantizuje, nepřeměňuje v ideály, ukazuje na skutečnost - pseudonym - Joseph Prunier, Guy de Valmont, Maufrigneuse - Autorova tvorba: - Povídky: o Kulička - 1830 o U Tellierů - 1881 o Slečna Fifi - 1882 o Povídky sluky - 1883 o Ve svitu luny - 1884 o Sestry Rondolcovy - 1884 o Miss Harriet - 1884 o Tonda - 1885 o Yvette - 1885 o Povídky dne a noci - 1885 o Pan Parent - 1886 o Malá Roquová - 1886 o Mládenec paní Hussonové - 1888 o Levá ruka - 1889 o Marná krása - 1890 - Požadavkům klasického fantastična odpovídají povídky: o Strach - 1882 o Ruka - 1883 o Zjevení - 1883 o Horla - 1887 - Romány: o Příběh jednoho života - 1883 - příběh ženy, která se nakonec vyrovná se svým smutným osudem, je zasazen do prostředí normandského venkova o Miláček - 1885 - hrdina románu představuje typ úspěšného a cílevědomého kariéristy, člověka bez nejmenších skrupulí, který využívá k dosažení cíle především přízně žen o Mont-Oriol - 1887 - popisuje na pozadí intimního milostného příběhu dravé podnikatelské aktivity související s objevem léčebného pramene o Petr a Jan - 1888 o Silná jako smrt - 1889 o Naše srdce - 1890 - Divadelní hra: o Domácí mír - byla poprvé uvedena v roce 1893 5. LITERÁRNÍ DRUH A ŽÁNR: - Druh: Epika o Vypráví děj, má určité místo a čas, vyskytují se zde postavy. - Žánr: Povídka o Krátký příběh s pointou. 6., 7. OBSAH UKÁZKY, ZASAZENÍ VÝŇATKU DO KONTEXTU DÍLA 8. TÉMATA A MOTIVY: - Témata: o kritika proměnlivosti lidského chování, morální převýšení nižší společenské vrstvy nad tou vyšší, kritika doby a aristokracie, obětování se pro jiné - Motivy: o prusko-francouzská válka, prostitutka, vydírání, morálka a změna morálních hodnot, společenské rozdíly - Hlavní myšlenka: o Poukázání na to, že i nižší společenská vrstva (prostitutka) může morálně převýšit lidi z vyšších společenských vrstev o Zachycení tehdejší doby špatné vlastnosti lidí 9. ČAS, MÍSTO: - Čas: 1870 - Prostor: Normandie (Francie); Prusko-francouzská válka 10. KOMPOZIČNÍ VÝSTAVBA: - chronologická, částečně retrospektivní (vzpomínky Kuličky), není rozdělena na kapitoly (povídka) - objektivní přístup ke skutečnosti (autor stojí nad příběhem) - pravdivý obraz na skutečnost (bez idealizace) - úvod popisný, děj se odehrává během několika dnů, uzavřený závěr 11. DĚJ: - Děj se odehrává ve Francii po Prusko-francouzské válce, kdy byla Francie poražena. Po celé Francii se potulují zbytky německých vojsk a ničí vše co jim přijde do cesty. Jednoho zimního rána se tři bohaté manželské páry setkávají v dostavníku do Le Havre, aby se vyhnuly nebezpečí, které hrozilo od Němců. Společně s nimi jedou také dvě jeptišky, demokrat Cornudet a prostitutka Kulička. Po cestě kočár zapadá do sněhu a doba cesty se neustále prodlužuje. Po cestě nikde nemohou narazit na nějaký hostinec a všichni mají hlad, tak kulička vytáhne koš plný jídla a začne jíst. Její spolucestující se na ni závistivě dívají, protože oni nemají ani trochu jídla. Kulička se s nimi podělí. Večer dostavník zastaví skupinka pruských vojáku a všichni cestující jsou nuceni strávit noc v jakémsi hostinci, kde je ubytován i německý důstojník, který si ještě ten večer Kuličku vyžádal. Kulička ho však odmítla, protože to je Prušák a ona se cítí jako vlastenka. Ráno zakázal důstojník zapřáhnout koně a vyjet, takže jsou všichni nuceni nadále zůstat v hostinci. Večer se situace znova opakuje - důstojník si zase vyžádá Kuličku, která ho opět odmítne. Ráno je znova zakázán odjezd. Po několika dnech se situace vyhrotí, protože se cestující chtějí dostat do Le Havru. Nakonec se jim pod psychickým nátlakem podaří Kuličku přemluvit, aby se podvolila důstojníkovi. Následující ráno jsou koně zapřaženi a je povolen odjezd. Cestující nasedají do dostavníku. Po cestě si začnou cestující vybalovat jídlo a jíst. Kulička se na ně jen dívá, protože všechno jídlo zapomněla v hostinci a nikdo se s ní nepodělí, protože jí zase opovrhují, protože je „jen" prostitutka. Příběh končí tím, že se Kulička rozbrečí. 12. POSTAVY: - Alžběta Roussetová ("Kulička") o Nevěstka (prostitutka), kulaťoučká a kyprá; sebejistá, před nepřítelem se chovala hrdě a důstojně, bonapartistka - Pan Loiseau o majitel velkoobchodu s vínem, prohnaný obchodník a šejdíř, humorný - Paní Loiseaová o žena pana Loiseaua, vysoká, statná, rázná - Pan Carré-Lamadon o vážený člověk s pevným postavením v bavlnářském průmyslu, člen městské rady - Paní Carré-Lamadonová o manželka pana Carré-Lamadona, o hodně mladší než její manžel, drobná, roztomilá a hezká - Hrabě Hubert de Bréville o vlastník obrovského majetku - Hraběnka de Bréville o manželka hraběte Huberta de Bréville, dcera malého rejdaře z Nantes skvělá hostitelka - Stará jeptiška s tvářemi plnými jizev od neštovic a její mladší společnice (křehká s hezkým a chorobně vypadajícím obličejem; obě se neustále modlily) - Cornudet o přesvědčený demokrat, "postrach všech ctihodných občanů" - Follenvie o majitel hostince, obézní 13. VYPRAVĚČ: - Autor stojí mimo děj 14. VYPRÁVĚCÍ ZPŮSOBY: - Er-forma 15. SLOHOVÉ POSTUPY: - Vyprávěcí 16. TYPY PROMLUV - dle ukázky 17., 18. JAZYK, TROPY A FIGURY: - smysl pro detail, zhutněné výrazy, hodně slov na malé ploše - realistický pohled na dobu, objektivita, kritika, slohový postup vyprávěcí a popisný, častá přirovnání - nové výrazové prostředky: hovorová řeč, nářečí, archaismy - satira 19. ZAJÍMAVOSTI: - Kniha Kulička byla vydána v roce 1880 a byla autorova prvotina. Poukazuje na předsudky vůči prostitutkám, na odlišnost lidí dle bohatství. - Zfilmováno 1934 a 1945; u nás je známa i dramatizace Spitzera (Tlustý anděl z Rouenu, 1937) 20. VLIV DÍLA: - Dílo oslovuje lidskou solidaritu, popis společnosti za období války, popis psychiky lidí na okraji společnosti.

Papírové růže [1987]

Jiří Žáček Papírové růže [1987] 2. DOBA AUTOROVY TVORBY: - 90. léta 20. století (1990-1999): o charakteristický rozvoj technologií, především počítačů a internetu 3. LITERÁRNÍ SMĚR: - Současná česká poezie: o popisuje období od pádu komunismu roku 1990 - Autora nelze přesně zařadit do směru. 4. AUTOR: - Jiří Žáček - * 6. listopadu 1945, Chomutov - český spisovatel, překladatel, básník, autor učebnic, sběratel a tvůrce aforismů (Aforismus je krátký literární útvar zpravidla umělého původu, který existuje na pomezí poezie, prózy a běžné lidové slovesnosti. Obvykle se jedná o krátké rčení.) - lyrický a satirický básník, tvůrce dětské poezie a učebnic pro děti. - žil od svého dětství ve Strakonicích - absolvoval Průmyslovou školu stavební ve Volyni; po vystudování Stavební fakulty ČVUT v Praze přesídlil do Vlašimi, kde pracoval jako vodohospodářský inženýr - v letech 1974-91 působil jako redaktor poezie v nakladatelství Čs. spisovatel v Praze - v 90. letech vystřídal několik redaktorských míst, poté se rozhodl plně se věnovat literatuře; časopisecky publikoval i během vysokoškolských studií. - Autorova tvorba: o Básník Jiří Žáček se od počátku liší od svých současníků tím, že jeho básně mají nekomplikovaný tvar a metrický verš s pravidelným rytmem. o Častá je obrazová kontrapozice, hádanka, protimluvy, postupy známé z lidové poezie, jsou však včleněny do aktuální situace dnešního člověka. o 1) Poezie: § Ráno modřejší večera - 1970, první sbírka § Napjatá struna - 1973 § Anonymní múza - 1976 § Mezi řečí - 1978 § Tři roky prázdnin - 1982 § Text - appeal - 1986 § Papírové růže - 1987 § Maličkosti - 1998 § České moře - 1999 o 2) Svazky s parodickými a epigramatickými rysy: § Okurková sezóna - 1982 § Rýmy pro kočku a pro psa - 1987 § Hurá zpátky do Evropy - 1994 § Vy mně taky - 1999 § Idioti mají přednost - 2001 § Zákony schválnosti - 2003 o 3) Básně pro děti: (Žáček pokračuje v tradici J. V. Sládka a F. Hrubína tj. v tradici, která chápe verše pro děti jako umělecky rovnocennou součást literatury.) § Aprílová škola - 1978 § Ahoj, moře - 1980 o 4) Svazky pro děti: § Máme rádi zvířata § Počítání oveček § Kdo nevěří, ať tam běží § Dobrý večer, dobrou noc - 1999, výbor § Nemalujte čerta na zeď - 2001 § Žáčkova encyklopedie pro žáčky - 2002 § Pohádkový kolotoč - 2003 § Nesedejte na ježka - 2003 § Kamarád krtek - 2003 o 5) Učebnice: § Slabikář - 1992 § Moje první čítanka - 1993 § Malý čtenář - 1994 o Ptákoviny podle Aristofana - 1989, knižně 1991, rozhlasová hra pro dospělé 5. LITERÁRNÍ DRUH A ŽÁNR: - Druh: o Lyrika (nemá děj, popisuje pocity, nálady, lásku), často milostná poezie - Žánr: o Básnická sbírka (složené z jednotlivých básní) 6., 7. OBSAH UKÁZKY, ZASAZENÍ VÝŇATKU DO KONTEXTU DÍLA 8. TÉMATA A MOTIVY: - Verše nabízejí krásu smyslovosti, hloubku citu, myšlenky bez balastu a poznávací znamení poezie, vracející se přes existenciální bariéru do básníkových obrazů života a světa. - Témata: o V první části láska a sexualita, ve druhé smutek, samota a stáří, ve třetí zrození nového života a celkově o životě - Motivy: o 1) láska, vyzývavé části těla (klín, ňadra, pleť, ...), líbaní o 2) stáří, samota, odloučení, opuštěnost, útěk od povinností, pochmurná doba o 3) život, osud - Hlavní myšlenka: o Přes básně nám chtěl autor zprostředkovat své pocity, názory a pohled na svět. 9. ČAS, MÍSTO: - Čas a místo se u lyriky neurčuje. 10. KOMPOZIČNÍ VÝSTAVBA: - Sbírka se dělí do tří částí o 1) Poslední první láska: obsahuje dvanáct básní § Najdeme zde verše střídavé (ABAB) sdružené (AABB) a i volné; po dvou, čtyřech, pěti, šesti i deseti rýmech o 2) Sentimentální grotesky: obsahuje patnáct básní o 3) Noční motýli: obsahuje dvacet básní 11. DĚJ: - 1) Poslední první láska o Básně se sexuální tématikou; striptérky, polibky, výstřih, ňadra, ... - 2) Sentimentální grotesky o Smutný děj, popis útěku před povinnostmi, opuštěnosti, odloučení a samoty - 3) Noční motýli o Básně o životě, o novém začátku - děti, osudu života 12. POSTAVY: - Postavy: většinou neurčité - mluvení do davu / k osobě; myšlenky osob 13. VYPRAVĚČ: - Lyrický subjekt v každé básni jiný. 14. VYPRÁVĚCÍ ZPŮSOBY: - většinou er-forma; ich-forma méně často 15. SLOHOVÉ POSTUPY: - částečně vyprávěcí, úvahový 16. TYPY PROMLUV - dle ukázky 17. VERŠOVANÁ VÝSTAVBA: - Dle jednotlivých básní. 18., 19. JAZYK, TROPY A FIGURY: - Časté inverze, apoziopeze, hlubší význam básní - alegorie - 1) Poslední první láska o již v názvu celku je oxymóron - „poslední první" o hovorová a nespisovná čeština - „kvér; celej svět" o přímá řeč postavy vyznačena kurzívou - 2) Sentimentální grotesky o upravená grafická vizáž básně: Seznámení hledají...; Pouťové blues o vulgarismy, nespisovná řeč - „machina se na nás vysral; trhneme si nohou; šmelí" o odkazy na jiná díla - „nonscience-fiction o myších a lidech) o špatně počeštělé anglické výrazy - „džob" - 3) Noční motýli o promluva ke čtenáři v básni: Za Vilémem Závadou o přesah v básni: V arménských horách 20. ZAJÍMAVOSTI: - Oblast literární kritiky se potýká s mnoha problémy, z nichž nejvýraznější je nedostatek kvalitních moderních kritiků. Tento nedostatek je způsoben faktem, že od roku 1969 zde nevycházela jiná kritika než kladná. Přesto se v řadě literárních časopisů, popř. i nespecializovaných novinách, objevují kvalitní kritiky. 21. VLIV DÍLA: - Básnická sbírka vyšla znovu jako druhé vydání roku 2009. Sbírka je jednou z nejznámějších lyrických knih Jiřího Žáčka.

O myších a lidech [1937]

John Steinbeck O myších a lidech [1937] 2. DOBA AUTOROVY TVORBY: - USA 20. století (mezi světovými válkami): o 1. světová válka (1914-1918), 2. sv. válka (1939-1945) o rozmach a dokončování průmyslové revoluce, hospodářský vzestup 3. LITERÁRNÍ SMĚR: - Realismus: o umělecký směr, který převládl v literatuře ve 2. polovině 19. st. (z lat. realis = věcný,skutečný) o Znaky realismu: § pravdivý obraz skutečnosti (bez idealizace) § přesné a všestranné studium života společnosti a nitra člověka § realistický hrdina je typický jednotlivec /zatímco romantický hrdina byl člověk výjimečný/, v průběhu děje se mění a vyvíjí, někdy je ústřední hrdina nahrazen kolektivem § autor se přímo neúčastní děje, stojí jakoby nad příběhem, svůj názor uplatňuje výběrem faktů, tématu, postav § kritika nedostatků ve společnosti - kritický realismus § nové výrazové prostředky: hovorová řeč, nářečí, archaismy - Kritický realismus: o pravdivý obraz skutečnosti o literární hrdina se vyvíjí o rasismus, práce bez jistit o kritika nedostatků ve společnosti o upřednostnění přítomností (ne minulosti) - Další představitelé: o Honoré de Balzac - Francie § Otec Goriot, Lesk a bída kurtizán 4. AUTOR: - John Steinbeck, * 1902, Kalifornie - 1968, New York - americký prozaik, dramatik - studoval historii, anglickou literaturu a biologii, pocházel z chudých poměrů, takže musel studium několikrát přerušit pracoval na farmách, v cukrovarech, na rančích školu nakonec definitivně opustil a stal se spisovatelem - prošel řadou zaměstnání - byl tesařem, zeměměřičem, úředníkem v obchodním domě, pomáhal na ranči - zajímal se o vědecké disciplíny, byl oceánologem a zkoumal biologické teorie života - jeho tvorba začíná historickou romancí, ale během třicátých let se jeho náměty mění - pozdější romány prokazují zájem o sociální problémy a o přitažlivost Kalifornie - měl velké porozumění pro psychologii člověka z okraje lidské společnosti - 1962 - Nobelova cena za literaturu - zobrazuje dobu hospodářské krize, konflikt dobra a zla - v závěru svého života vyvolal rozruch svým článkem o Vietnamské válce (jeho syn se účastnil bojů ve Vietnamu) - ve svých dílech líčí život amerických nižších vrstev - roku 1968 umírá kvůli infarktu - Autorova tvorba: o Nebeské pastviny - farmář s americkým snem o Neznámému bohu - 1933 - polemizoval s tradičními náboženskými normami o Pláň Tortilla - humorné vyprávění o kalifornských povalečích o Bitva - o stávce, zkoumá nálady davu o Svrhněme bomby - reportáže ze světových bojišť psané za 2. sv. v. o Pláň Tortilla - humorné, ztracenci, kteří si užívají života o Hrozny hněvu - 1939 - román z období krize vyjadřující duch 30. let., moderní sociální epos § krize, vyhánění lidí z vlastních půd § Příběh „Okiů", přesídlenců, které vyhnalo z farem Oklahomy dlouhé sucho a banky vymáhající placení hypoték. Kniha líčí těžké rány způsobené hospodářskou krizí, tábory chudáků sloužící jako ubytovny sezónních dělníků. Zároveň však potvrzuje základní pocit lidské soudružnosti a jeho síly. o Na východ od ráje - 1952 - románová kronika osudů fiktivní rodiny Trasků 5. LITERÁRNÍ DRUH A ŽÁNR: - Druh: Epika o má děj, postavy, prostředí - Žánr: Novela (alegorie, prvky balady - pochmurný děj, tragický závěr) 6., 7. OBSAH UKÁZKY, ZASAZENÍ VÝŇATKU DO KONTEXTU DÍLA 8. TÉMATA A MOTIVY: - Témata: o přátelský vztah mezi Georgem a Lenniem, záliba Lennieho v měkkých a hebkých věcech, kritika vykořisťování lidí, kritika rasismu, poměry na venkově - Motivy: o přátelství, duševní zaostalost, cesta za snem, farma, touha po štěstí, násilí, kritika poměrů lidí - Hlavní myšlenka díla: o Hodnota a důležitost přátelství a lásky, rozpadnutí lidského snu, vztahy mezi černými a bílými 9. ČAS, MÍSTO: - Čas: 30. léta 20. století - Prostor: Kalifornie - Salinaské údolí, nedaleko města Soledad 10. KOMPOZIČNÍ VÝSTAVBA: - Kompozice: o jednoduchá a přehledná stavba textu, neobsahuje úvahy o členění: 6 kapitol o kompozice chronologická (o minulosti postav se dozvídáme z jejich dialogů) 11. DĚJ: - Duševně postiženého Lennieho se ujal kamarád George Milton. Oba dva se vydávají na farmu, kde se seznamují s ostatními pracovníky. Sní o tom, že si jednoho dne pořídí své vlastní hospodářství a budou chovat králíky s heboučkou srstí (Lennie miluje malé huňaté věci). Curley, syn majitele farmy, je ženatý, ale jeho žena s ním není moc šťastná. Proto často vyhledává společnost dělníků. A tak se stalo, že jednoho dne navštívila i Lennieho. Ten se jí svěřil, že má v oblibě hebké věci. Dovolila mu tedy pohladit si její vlasy. Lennie je však tiskl tak silně, až Curleyho žena začala strachy křičet. Lennie ji nechtěně zlomí vaz (byl vyděšený). Uteče se schovat k řece, jak mu poradil George. Curley nakonec zjistil, co Lennie udělal jeho ženě, a vydal se ho zabít. Avšak George Lennieho vyhledá dříve, chce ho ušetřit od bolesti a krutého zacházení, a tak jej v okamžiku, kdy spolu mluví o svém snu, střelí do hlavy. 12. POSTAVY: - Postavy: o George Milton § hodný, pracovitý, obětavý, toužící po spokojeném životě § přítel Lennieho, i když se na Lennieho neustále zlobí a vyčítá mu, že se o něj musí starat, má ho ve skutečnosti velice rád o Lennie Small § mentálně postižený - chová se naivně a hloupě § má myšlení a chování jako malé dítě § s Georgem mají sen vlastní farmy, kde chce mít králíčky (miluje hebké věci) § velmi pracovitý (udělá vše, co se mu řekne), silnější postavy, ale svou sílu neumí ovládat o Curley § žárlivý, malý, zakomplexovaný mladý muž, snaží se vynutit si autoritu, správcův syn o Curleyho žena § krásná, vyzývavá (koketuje s každým mužem), nepříliš inteligentní a rozmazlená § chtěla být herečkou, osamělá, chybí jí láska, její muž se jí dostatečně nevěnuje o Crooks § naráží se na problém rasismu (tmavší barva pleti), musí být sám, má zvláštní místnost) 13. VYPRAVĚČ: - zprostředkování děje z vnější perspektivy, „oko kamery", nezná motivaci ani skryté myšlenky postav 14. VYPRÁVĚCÍ ZPŮSOB: - er-forma - neobsahuje úvahy 15. SLOHOVÉ POSTUPY: - vyprávěcí 16. TYPY PROMLUV: - příběh je postavený na dialozích (má blízko k dramatu) - à má rychlý spád; je zde věrně nastíněna atmosféra scén a popisy prostředí. 17., 18. JAZYK, TROPY A FIGURY: - Jazyk je nespisovný, pouze vypravěč mluví spisovným jazykem ; jednoduchý, obecný a hovorový, slang - Kontrast mezi příjmením Lennieho Small x jeho velké tělesné síle - Nespisovný jazyk: Mrštnej si bejt může, ale proto ještě nemusí rejpat... - Vulgární výrazy: sakra, rajda, kurva, magor - Zdrobněliny: čumáček, vrbičky, zrníčko - Časté inverze, přirovnání, epitetony - Vsuvky: A co vy se do toho, sakra, máte co plíst! - Neukončená výpověď: Víte... - Oslovení: Koukni, Georgi, co jsem udělal. Byl tady, Curley, před malou chviličkou. Víte Slime,já tím nic nemyslel. - Metafora: volavky stojící na svých chůdách, - Řečnické otázky: Víte, co já si myslím? - Typy promluv: přímá řeč, příběh je postaven na dialozích (má blízko k dramatu)jednoduchý, nespisovný, hovorový a obecný jazyk, slang - hláskoslovné (náhrada ý za ej, hodnej člověk), tvaroslovné (ztráta rodu zájmen a přídavných jmen ve shodě např. takový velký děcko, takový heboučký vlasy, to je hezký) - vypouštění hlásky na konci příčestí, např. proved 19. ZAJÍMAVOSTI: - Film: o O myších a lidech (1939); (Lewis Milestone) o O myších a lidech (1992); Gary Sinise hraje George, také režisér filmu, Lennieho hraje John Malkowich o Divadelní adaptace - název knihy je odkazem k básni Myška skotského básníka Roberta Burnse 20. VLIV DÍLA: - Novela vznikla v době, kdy autor působil ve Federální spisovatelské akci - Spolu s Hemingwayem a Faulknerem tvoří velkou trojku americké literatury 1. poloviny 20. století (Steinbeckovi prózy nejméně lákaly k napodobování - nevynikaly po formální stránce) - Z českých autorů obdivován např.: V. Vančurou, F. Halasem

Kytice [1853]

Karel Jaromír Erben Kytice [1853] 2. DOBA AUTOROVY TVORBY: - Politická situace: o bitva u Waterloo - prohra Napoleona → deportován na ostrov Sv. Helena (1815) o Vídeňský kongres - řeší dopady napoleonských válek (1815) 3. LITERÁRNÍ SMĚR: - Romantismus: široké umělecké hnutí převážně první poloviny 19. století, které vzniklo jako umělecký protiklad klasicismu. Je to umělecký a filozofický směr a životní postoj euroamerické kultury. o Znaky: podstatou člověka je individualismus, důraz na city a fantazii, hlavní hrdina bývá výjimečný (netypický), pocit osamění, odcizenosti, skepse. o Malířství - Julius Mařák, bratři Mánesové (Antonín a Josef) o Architektura - prvky gotiky, stavby: Anglický parlament, parlament v Budapešti, u nás zámky Lednice, Hluboká o Hudba - Antonín Dvořák, Bedřich smetana, F. Chopin, Robert Schumann, Petr I. Čajkovský 4. AUTOR: - Karel Jaromír Erben; 7. listopadu 1811 (Miletín) - 21. listopadu 1870 (Praha) - český historik, právník, archivář, spisovatel, básník, překladatel a sběratel českých lidových písní a pohádek. - Patřil mezi významné osobnosti českého národního obrození. - Narodil se ševci a sadaři Janu Erbenovi a jeho ženě Anně. Po vystudování gymnázia v Hradci Králové studoval právnickou fakultu v Praze. Na studie si vydělával výukou hudby. Při studiu filozofie se seznámil s Františkem Palackým, se kterým spolupracoval celý život. - Později byl zaměstnancem Královské české společnosti nauk a sekretářem Českého muzea. Od roku 1851 působil jako archivář města Prahy a od roku 1864 se stal ředitelem pomocných úřadů pražských. - Celý život podnikal dlouhé studijní cesty do venkovských archivů, z nichž čerpal své práce. - Roku 1848 se stal členem Národního výboru a podílel se na přípravách Slovanského sjezdu. - Roku 1867 se účastnil delegace českých představitelů do Moskvy. - Zemřel v Praze roku 1870. - Autorova tvorba: - čerpání z lidové slovesnosti, mýtů - hrdina se vymyká romantismu - nijak rozsáhlé popisy přírody - Sbírání ústní lidové slovesnosti: o Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních - Pohádky: o Dlouhý, široký a bystrozraký; Tři zlaté vlasy děda Vševěda; Pták Ohnivák a liška Ryška; Zlatovláska; Živá voda - Vlastenecká díla: o Na hřbitově; Tulák - Historická díla: o Rukopis musejní letopisů Kosmových 5. LITERÁRNÍ DRUH A ŽÁNR: - Druh: o lyricko-epické dílo psané ve verších - Žánr: o sbírka baladických básní (básně s pochmurným a dramatickým dějem a tragickým koncem); objevují se znaky pohádky (Zlatý kolovrat), pověsti (Věštkyně), legendy (Záhořovo lože) 6., 7. OBSAH UKÁZKY, ZASAZENÍ VÝŇATKU DO KONTEXTU DÍLA 8. TÉMATA A MOTIVY: - Témata: o zabití dítěte, lidské trpění - Motivy: o vina a trest (nevyhnutelnost, kruté mezilidské vztahy), mateřská láska, marný boj proti nadpřirozeným silám a přírodě, víra v nadpřirozené síly, důraz na vztah mezi matkou a dítětem, osudovost (nucenost k volbě) - Hlavní myšlenka: o Hlavní myšlenka: Lidské neštěstí, které nezpůsobí společnost, ale člověk sám tím, že poruší zákony → kruté potrestání; kritika společnosti, poukázání na hodnotu lásky a přátelství, morální poučení čtenáře, vztah mezi matkou a dítětem, osudovost 9. ČAS, MÍSTO: - Čas: neměnný, přesně neurčený, cca 19. století - Prostor: neurčitá → české země (venkovské prostředí) - místa pouze symbolická (chalupa, jezero, les, hrad, jeskyně) 10. KOMPOZIČNÍ VÝSTAVBA: - Kompozice: 13 básní (Kytice, Poklad, Svatební Košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Štědrý den, Holoubek, Záhořovo lože, Vodník, Vrba, Lilie, Dceřina kletba, Věštkyně); 11 balad, 1. a 13. nejsou balady - Postup vyprávěcí, zrcadlová kompozice (7. balada je prostřední, ostatní jsou zrcadlově uspořádány podle podobnosti svých dějů [1. ~ 13., 2. ~ 12., 3. ~ 11., 4. ~ 10., 5. ~ 9., 6. ~ 8.]). - Strofy (sloky) po 8 verších - Děj chronologický, ve výjimkách (Dceřina kletba) je děj retrospektivní - Vydání knihy: o 1. vydání: 1853 - obsahovala 12 balad o 2. vydání: 1861 - přidaná balada Lilie 11. DĚJ (zrcadlově): - Kytice a Věštkyně: Matka převtělená do mateřídoušky dává dětem naději a víru do budoucnosti, stejně jako věštkyně dává naději a víru v lepší budoucnost českého národa. - Polednice a Vodník: Trest přichází vyplnit nadpřirozená bytost. Ochranou od matky zemře v Polednici její dítě a ve Vodníkovi její vnouče. - Poklad a Dceřina kletba: Hlavní je vztah matky a dítěte. Matka zhřeší, morálně poklesne a od svého dítěte je vyšší mocí odloučena. Narušení vztahu mezi matkou a dítětem. - Svatební košile a Vrba: Hlavním motivem je zde přeměna ženy ve vrbu a milence v oživlou mrtvolu. Jejich protějšky je chtějí mít u sebe a tím se prohřeší a jsou za to potrestáni. I zde je trest neúměrný vině. - Zlatý kolovrat a Záhořovo lože: Motivem je zde vina, pokání, vykoupení a šťastný konec. - Štědrý den a Holoubek: Balady založené na kontrastech štěstí a smutku, lásky a smrti. - Lilie: 13. skladba nemá protějšek. Příběh dívky, která je přeměněná v lilii. - Děj podrobně: - Kytice: o Matka zemře a děti jí pláčou u hrobu; matce je líto dětí, a tak se vtělí do kvítků na mohyle - do mateřídoušky; matka = vlast, děti = národ. - Poklad: o Vdova s dítětem jde na Velký pátek do kostela; najde otevřenou skálu a v ní poklad; nechá dítě v jeskyni a vynáší poklady; poklad se jí doma změní v kamení; skála se zavře i s dítětem uvnitř; další rok se skála znovu otevírá, matka nalézá dítě a nedbá pokladu; dítě nakonec přežije. - Svatební košile: o Osamělá dívka se modlí k panně Marii, aby se její milý vrátil z války; má pro něj utkané svatební košile, které jí dal za úkol; milý se objevuje za oknem a odvádí si dívku; cestou odhazuje modlící knížky, růženec, křížek po matce, a nakonec i všechny košile až na dvě; u hřbitova pochopí, že její milý je nemrtvý, dívka se schová v márnici, tam umrlec (fiktivní postava nemrtvého muže), kterého upír (její milý) nabádá, aby se zvedl; dívka se modlí a přesvědčuje umrlce, aby zůstal ležet; přichází ráno, kokrhá kohout a dívka je zachráněna. - Polednice: o Dítě zlobí, neposlouchá; matka zoufale volá polednici a ta opravdu přijde pro dítě; matka se snaží dítě uchránit, tiskne ho k sobě, až ho udusí. - Zlatý kolovrat: o Pán se zamiluje do prosté Dory, její macecha ale chce, aby se vdala její druhá dcera, proto zabíjí Doru, v lese jí odřežou končetiny a odeberou oči; Pán nepozná rozdíl, bere si druhou dceru, později odjíždí; Stařeček nachází v lese tělo Dory, posílá své páže k zámku prodávat zlatý kolovrat, přeslici a kuželíček za nohy, ruce a oči; Macecha s dcerou chtějí kolovrat, části těla mu za něj dají; Stařeček spojí tělo, Dora ožije; Pán se vrací, žena mu chce něco upříst - kolovrat promluví a prozradí mu celý příběh; Pán nalezne Doru, vezme si ji; Matce a její dceři udělá to samé, co provedli Doře. - Štědrý den: o Marie a Hana na Advent jdou k jezeru věštit z díry v ledu; Má se jim zjevit budoucí ženich; Haně se zjeví milenec Václav a svatba; Marii jen kostel, svíce a rakev; Hana se do roka vdá a Marie zemře; O dalším Adventu dívka radši nechce znát svůj osud. - Holoubek: o Mladá vdova pláče u hřbitova pro svého muže; Potká nového muže, pro předchozího truchlí však jen 3 dny; Za měsíc se znovu vdává; Nad hrobem manžela vyroste dub a na něm sedává bílý holoubek; Zpívá ženě pravdu o tom, že svého prvního muže otrávila; Ta neunese pravdu a utopí se v řece. - Záhořovo lože: o Loupežník Záhoř chce okrást a zabít poutníka - ten mu říká, že je na cestě do pekla; Záhoř je zvědav, co tam pro něj chystají, a tak ho nechá jít; Chlapec se vrací a vypráví mu, že tam pro něj mají připravené nejhorší lože, kterého se bojí i ďáblové; Záhoř se zděsí, poutník mu radí, aby se modlil a kál, dokud se k němu nevrátí; Záhoř zabodne svůj kyj do země a prosí o odpuštění; Za 90 let se poutník vrací (jako biskup) se svým pomocníkem; Z kyje je krásná jabloň a ze Záhoře pařez; Šťastně se shledá se Záhořem a společně v klidu zemřou, jejich duše se mění v holubice. - Vodník: o Dcera jde i přes matčin zákaz k rybníku; Propadne se pod ní lávka a dostává se do vodníkova světa, nedobrovolně se stává jeho ženou, dokonce s ním má i syna; Uprosí vodníka, že může jít navštívit matku na jediný den, avšak vodník si u sebe nechá jejich dítě; Matka nechce dívku pustit zpět, a tak ji vodník přemlouvá a vyhrožuje; Tvrdí, že dítě pláče, má hlad - matka na něj volá, ať ho tedy přinese za nimi; Vodník dítě přinese, ale dívka s matkou ho najdou za dveřmi s odřezanou hlavou. - Vrba: o Žena je ve dne zdravá, ale v noci je jako mrtvá; muž to nechápe, ptá se babky a ta mu poví, že se jeho žena v noci převtěluje do vrby; To ho rozčílí, vrbu pokácí, avšak tím zabije i svou ženu a ze svého syna udělá sirotka; Z vrby pro něj tedy udělá kolébku, aby mohl být v matčině objetí; Zasadí vrbové proutky, a když chlapec vyroste, dělá si z nich píšťalky a rozpráví tak se svou matkou. - Lilie: o Dívka je pohřbena v lese, na jejím hrobě vyroste kouzelná lilie; Muž nechá lilii přenést na svou zahradu a ta se v noci převtěluje v dívku; Nabídne jí ochranu, když se za něj vdá, a tak spolu mají i dítě; Muž musí odjet, a tak je nechá v opatrovnictví své matky, avšak ta nedodrží pravidla, a když se muž vrátí, nalezne dívku i dítě mrtvé. - Dceřina kletba: o Dívka zabila holoubátko, dítě; Od žalu jí pomůže jen oprátka; Proklíná svého milého a svou matku, že za to mohou oni. - Věštkyně: o Úryvky 6 lidových pověstí o české zemi. 12. POSTAVY: - Většinou matka a dítě, nadpřirozené postavy (Vodník, Polednice, ...); největší roli mají převážně ženské hrdinky 13. VYPRAVĚČ: - Nemá vypravěče 14. VYPRÁVĚCÍ ZPŮSOBY: - Lyrický subjekt 15. SLOHOVÉ POSTUPY: - Úvahový; poezie - lyrika 16. TYPY PROMLUV - dle ukázky 17., 18. JAZYK, TROPY A FIGURY: - Gnomický verš (krátkost, hutnost) - Pravidelný rým - popisy postav, prostředí, dnes knižní čeština - Častá eufonie (libozvuk), zvukomalba, přirovnání, metafory, personifikace, epiteton constans (ustálený přívlastek → širá pole, háj zelený), zdrobněliny, opakování slov, rčení - Úsporný jazyk - neslovesné věty, chybí spojky, místo sloves citoslovce, odstranění nadbytečných slov → spád, dramatičnost, přímá řeč 19. VERŠOVANÁ VÝSTAVBA - dle ukázky, balada 20. ZAJÍMAVOSTI: - Výchozí látkou Kytice se staly české báje. - Některé básně vycházely zpočátku jednotlivě v dobových časopisech (první vyšel Poklad r. 1838). - Celým názvem Kytice z pověstí národů. - Ztvárnění knihy: o Hudba: § Antonín Dvořák (opera Rusalka) § Zdeněk Fibich o Malířství: § Mikoláš Aleš o Dramatizace: § parodie díla vznikla v pražském divadle Semafor o Film: § Kytice (7 zfilmovaných básní ČR; 2000) - režie: F. A. Brabec (film získal čtyřikrát ocenění Český lev) 21. VLIV DÍLA: - Kyticí se inspirovala řada... o básníků: Hálek, Neruda, Vrchlický, Bezruč, Wolker o skladatelů: Dvořák, Fibich o malířů: Mánes, Mikoláš Aleš - Dílo vzbudilo zájem o lidovou slovesnost - Výrazně ovlivnilo podobu moderních českých balad - Jan Neruda, Jaroslav Vrchlický, Petr Bezruč, Jiří Wolker (balady se sociální tématikou) - Dobové vnímání díla: o dílo vnímáno pozitivně (veřejností) → velmi vlastenecké o pozitivně vnímala dílo i literární kritika (na rozdíl od dříve vydaného Máchova Máje)

R.U.R. [1920]

Karel Čapek R.U.R. [1920] 2. DOBA AUTOROVY TVORBY: - česká literatura 1. poloviny 20. století: o politická situace: § dílo vzniklo za První republiky, tedy v době mezi dvěma světovými válkami 3. LITERÁRNÍ SMĚR: - Pragmatismus = filozofický směr 20. století - Znaky období: § odpor proti fašismu, vzrůst civilismu, psaní do Lidových novin,ve svých dílech se snaží poznávat pravdu ze všech stran (relativismus) § kritériem pravdy je užitečnost a skutečnost, zkušenosti § zdůrazňuje princip užitečnosti, svět může být spasen pouze lidskými skutky; zdůrazňuje individualismus a popírá rozumové poznání světa § v díle můžeme individualismus vidět např. v posledním dějství, kde se Alquist snaží přijít na recept na výrobu robotů. Princip užitečnosti můžeme také vidět v posledním dějství, a to poté, co roboti pozabíjeli lidi a sami nedokážou přijít na to, jak se množit, protože k tomu nebyli vyrobeni 4. AUTOR: - Karel Čapek; * 9. 1. 1890 (Malé Svatoňovice) - † 25. 12. 1938 (Praha) - Bratr Josefa Čapka - Pokřtěn roku 1890 - Narodil se v rodině lékaře Antonína Čapka, dětství prožil v Úpici. Měl sestru Helenu (spisovatelka) a bratra Josefa (malíř, spisovatel). - Gymnázium v Hradci Králové (1901 až 1905); bydlel u své babičky Heleny Novotné; 1905 až 1907 v Brně, kde žila jeho sestra Helena (Koželuhová); od r. 1907 v Praze, kam se přestěhovali rodiče. Maturoval na Akademickém gymnáziu v r. 1909. - Na FF UK studoval filozofii, estetiku, dějiny výtvarného umění a také francouzskou, německou a anglickou filologii, v r. 1910 - 11 anglistiku a germanistiku v zimním semestru na univerzitě v Berlíně, kde bydlel s V. V. Štechem, a v letním semestru na univerzitě v Paříži, kde bydlel se svým bratrem Josefem. Na FF UK v semináři F. Krejčího přednesl v březnu 1914 svou práci o pragmatismu, která poprvé vyšla v r. 1918 pod názvem Pragmatismus čili Filosofie praktického života. Doktorát filozofie (PhDr.) získal v r. 1915 - V r. 1917 působil nejprve jako vychovatel syna hraběte Lažanského, později v říjnu 1917 krátce jako knihovník Muzea království českého (pozdějšího Národního muzea) v Praze, koncem října 1917 se stal redaktorem Národních listů, odkud v r. 1921 přešel do redakce Lidových novin, kde působil až do své smrti. - Ve 20. a 30. letech cestoval po řadě západoevropských zemí, své dojmy zpracoval v cestopisných knihách. - V letech 1921 - 23 byl také dramaturgem a režisérem Vinohradského divadla. - Oženil s herečkou a spisovatelkou Olgou Scheinpflugovou (1902 - 68). - Již od svých studentských let se významně podílel na kulturním a společenském životě. Organizačně i publikačně přispěl k prosazení moderních uměleckých směrů ve výtvarném umění a literatuře (kubismus, civilismus, kniha překladů Francouzská poezie nové doby), spolu se svým bratrem a S. K. Neumannem inicioval Almanach r. 1914. - Ve 20. letech navázal rozsáhlé styky se zahraničními autory, byl prvním předsedou Penklubu (1925 - 33) - celosvětové sdružení autorů. - Velkou politickou a myslitelskou autoritou byl pro něho T. G. Masaryk, kterému byl poprvé osobně představen v březnu 1922 ve Vinohradském divadle a s nímž se pravidelně stýkal od r. 1925 v kruhu tzv. pátečníků, osobností našeho politického a kulturního života, jež se v letech 1924 - 38 pravidelně scházely u Čapků, kam TGM docházel od března 1926. Svými Hovory s TGM přispěl významně k systematizaci a popularizaci Masarykových názorů. - Na podzim r. 1938 byl skupinou francouzských spisovatelů na popud L. Aragona navržen na Nobelovu cenu za literaturu. - Čapek se podílel na vytvoření moderní kultury a budování prvorepublikové demokracie. - Po Mnichovu odmítl emigrovat. - Zemřel náhle o Vánocích v Praze. - Autorova tvorba: o zpočátku spolupracoval s bratrem o v dílech se jedná o nějaký převratný vynález a jeho neblahé důsledky pro lidstvo o není okouzlen technikou, spíše se obává jejího zneužití = katastrofa s dalekosáhlými důsledky o katastrofy v jeho dílech se měly stát varováním o všude je protiklad přírody a vyspělé civilizace, protiklad přirozeného s umělým o výjimkou (časovou) je kniha Válka s mloky - 4 období tvorby: o 1. období - do r. 1920: § Tvorba společně s bratrem Josefem: · Zářivé hlubiny, Krakonošova zahrada (cykly drobných próz, obavy z technického pokroku), Boží muka, Trapné povídky (skepse vůči poznání, tajemno v obyčejných věcech) o 2. období - 20 léta: § Dominuje dramatická tvorba § Společné téma: strach ze zneužití techniky; ovlivněn válkou - technika zabíjí § Dramata: · Loupežník - oslava mládí, vzpoura proti světu · R.U.R (ROSSUMS UNIVERZAL ROBOTS) o alegorické drama o slovo „robot" poprvé používá J. Čapek o roboti jsou symbolem odlidštěných dělníků o bez bližšího místního i časového určení; budoucnost, ale řeší problémy přítomnosti o kritický postoj autora k přeceňování techniky, potřeba vzájemné lásky a lidskosti, obava o osud lidstva, kritika přehnané touhy zbohatnout a zpohodlnět · Ze života hmyzu - s Josefem, alegorie na lidstvo, pesimistické · Věc Makropulos - vynalezen elixír pro nesmrtelnost, dívka (dcera alchymisty) ho požije a zjišťuje, že žít věčně je nuda, stereotyp, vše se opakuje a touží zemřít o Drama; problém dlouhověkosti lidského života; člověk má přesně vymezenou dávku lidského trápení a radosti · Adam stvořitel - s Josefem, člověk zničí svět a chce stvořit nový, lepší, plán ale ztroskotá, protože nový svět je stvořen moc rychle § Romány: · Továrna na absolutno - vynalezen stroj na výrobu absolutna (dokonalost, krása), ale způsobí zmatky a následně vzájemné vyvraždění národů o román složený z novinových fejetonů o objev zvláštního karburátoru, který rozbíjí atomy, ale současně uvolňuje absolutno, jež začne měnit lidi a vyvolává v nich náboženský fanatismus, důsledkem je válka · Krakatit - inspirace atomovou bombou - vynález, který může být snadno zneužit o problém odpovědnosti člověka za důsledky zneužití vynálezu o rozhraní skutečnosti a snu o nové myšlenky a vynálezy se netýkají už jen jednotlivce, ale celého lidstva o 3. období - 1. pol. 30. let: § Noetické problémy (noetika = věda o možnosti poznání, otázky poznatelnosti objektivní pravdy - Čapek odpovídá, že objektivní pravdu poznat nelze) · Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy - zvláštní forma detektivek, kde se řeší hlavně příčina činu a psychologické zamyšlení nad tím, kdo má pravdu · Povětroň, Obyčejný život, Hordubal - noetické romány o 4. období - 2. pol. 30. let: § Přichází nebezpečí fašismu · Válka s mloky - román, alegorie na expandující fašismus, mloci znázorňují Němce (fašisty), nekontrolovaně se množí a lidé je podporují, protože z obchodu s nimi mají zisk - lidstvo nakonec zničeno o varování: neživte fašismus o román - fejeton o alegorie fašismu a diktátora o myšlenka o nadřazenosti baltského mloka o útok na povrchnost, prodejnost novin, prázdnotu proslovů o varování před zánikem lidské civilizace o minimální počet postav; z nahodilé základní situace vzniká fantastický děj o v závěru autorův monolog: nechce nechat zničit lidstvo o publicistický styl: fiktivní zprávy, referáty, hypotézy o původu mloků, výstřižky z novin o satirická alegorie · Bílá nemoc - drama, paralela fašismu, diktátor se nakazí bílou nemocí, tu umí léčit jen Dr. Galén - bude ho léčit jen za mír, dohoda - Galén je ale ušlapán zfanatizovaným davem a nestihne ho vyléčit o zfilmována 1937 o blíže neurčené místo, autorova současnost o bílá nemoc = příznak fašismu, touha po moci, nadvládě, bezohlednost, nelidskost, zbabělost, neústupnost, fanatická víra ve své poslání o sebeušlechtilejší jedinec je slabý v boji proti organizovanému zločinu o konflikt ideálů demokracie a diktatury, jedince a společnosti, varování před fašismem · První parta - román, výzva k solidaritě · Matka o autorkou námětu je O. Scheinpflugová, je to reakce na občanskou válku ve Španělsku o místně neurčený děj (asi Španělsko) a doba, prostředí měšťanské rodiny o matčino rozhodnutí v závěru: „Jdi!" o v dramatu je proti sobě postaveno dvojí pojetí života: mužský princip - stále směřuje ke splnění nadosobních úkolů, ženský princip - zachování života, žena vždy trpí a doplácí o odsouzení války, výzva k boji proti nelidskosti a násilí, varování, úvaha nad podstatou hrdinství · Život a dílo skladatele Foltýna - nedokončený román, psychologické zamyšlení nad umělcem v těžké době 5. LITERÁRNÍ DRUH A ŽÁNR: - literární druh: o epika (drama) - literární žánr: o vědecko-fantastické (sci-fi) drama, antiutopie, tragické vyznění konce § Antiutopie = literární žánr, který na rozdíl od utopie nepopisuje ideální stát, aby tímto popisem kritizoval reálnou společnost, ale naopak varuje před nebezpečím vývoje společnosti k totalitě. 6., 7. OBSAH UKÁZKY, ZASAZENÍ VÝŇATKU DO KONTEXTU DÍLA 8. TÉMATA A MOTIVY: - Témata: o Hlavní vlastností člověka jsou city (roboti nedokáží brečet, smutnit, ...); tématem je také lidstvo, které se stalo otroky vlastních vynálezů; láska vedoucích lidí v továrně k Heleně; povrchnost a sobeckost lidí; rozpor mezi přírodou a vědou. - Motivy: o lidská práce (práce zušlechťuje duši člověka - člověk bez ní není pravým člověkem lidé se stávají otroky vlastních vynálezů); roboti, láska, vývoj člověka (Helena přijela jako monarchistka s plánem zničit továrnu, a nakonec si vezme Domina - ředitele Rossumových Univerzálních Robotů; R. U. R.). - Hlavní myšlenka: o Upozornění na sílu techniky a na chamtivost lidí. Varování před možnými negativními vlivy techniky na lidstvo. o Čapek je ovlivněn svým zájmem o techniku, ale také obavami o budoucnost lidstva (zažil 1. světovou válku technika zneužita proti lidstvu). 9. ČAS, MÍSTO: - Čas a prostor: blíže nespecifikovaná budoucnost; na ostrově - Čapek totiž nechtěl výrobu robotů spojovat s žádnou konkrétní zemí, proto zůstává místo anonymní. 10. KOMPOZIČNÍ VÝSTAVBA: - Kompozice: předehra + 3 dějství o Poměrně dlouhá předehra, odehrává se 10 let před 1. dějstvím - uvádí čtenáře do děje, seznamuje čtenáře s faktem, že byli vytvořeni roboti. 11. DĚJ: - Děj začíná tím, když Helena Gloryová přijíždí na ostrov, kde se vyrábí roboti (levná pracovní síla bez duše). Ta sem zprvu přijíždí kvůli moralizaci, protože se chce pokusit vybojovat lidská práva pro roboty. Zde se setkává s člověkem, skoro jediným v celé továrně, a tím je ředitel firmy Harry Domin, který se do Heleny ihned zamiluje. Domin jí zde vysvětlí princip fungování a výroby robotů a Helena místo boje si vezme Domina za muže. Děj se poté přesouvá o deset let dál, kdy se chod továrny ještě znásobil a robotů již je na světě více jak lidí (je vysoká poptávka - lidi si z robotů udělaly otroky na práci). Také se lidstvo setkává s tím, že díky lenivosti přestaly ženy rodit děti. Doktor Gall vytvořil speciální roboty s city, kteří se začínají bouřit, což je začátek revoluce, která se prolíná až do konce knihy. Nakonec tato revoluce vyvrcholí natolik, že roboti ovládnou celou Zemi. Poslední skupinka lidí, kteří byli v továrně (Helena, ředitel Domin, inženýr Fabry, doktor Gall, doktor Hallemerie, chůva Nána a zaměstnanci u strojů) jsou roboty zabiti. Komerční ředitel Busman zemře při dotyku s elektrickým plotem, když chtěl u robotů vykoupit tyto lidské životy za peníze. Jediný, kdo přežije a koho roboti ušetří, je stavitel Alquist (poslední člověk na planetě - nezabili ho z důvodu, že jako jediný nestřílel a stejně jako roboti pracuje rukama). Kniha končí pro lidskou i robotí rasu tragicky, protože stavitel Alquist nemůže přijít na recept, jak vyrábět roboty (Helena tento recept spálila v krbu). Avšak nakonec se Alquist setká s roboty Primem a Helenou, u kterých objevuje city - lásku, protože by se obětovali jeden pro druhého. Nakonec nechá Alquist roboty jít s tím, aby založili nový život jako Adam a Eva. - Děj podrobně: - Předehra: o Do továrny R.U.R. přijde Helena Gloryová na lodi Amélii. o Zde se od Domina dozvídá, jak funguje výroba robotů ( roku 1932 starý fyziolog Rossum objevuje rosolovitou hmotu - tajný recept na výrobu robotů; jeho motivem bylo vytvořit člověka, který by sesadil Boha.). o Helena sem přijede původně s úmyslem osvobodit roboty (moralistka). o Později se seznamuje s lidmi v továrně - s centrálním ředitelem Dominem a jeho kolegy, dr. Gallem, dr. Hallemeierem, ing. Fabrym, konsulem Busmanem a stavitelem Alquistem, kteří se do Heleny zamilují (všichni). o Když Domin zůstane o samotě s Helenou, požádá ji o ruku a ona přes menší nátlak nakonec souhlasí. - I. dějství: o První dějství se odehrává o deset let později. o Helena se nachází ve svém salonu s chůvou Nánou a hovoří o robotech. o Heleně je umělých lidí líto, chůva se jich štítí. o Helena a Domin mají výročí Helena dostane od všech dárky, od Domina dělovou loď Ultimus, protože na ní chtějí odjet pryč kvůli probíhající revoltě robotů, o které Helena neví. o Helena se dozví od Dr. Galla, že se přestávají rodit děti, a tak se rozhodne spálit spisy starého Rossuma, jenž s výrobou robotů začal. Chůva Nána to bere jako boží trest za roboty. o Poté přichází Domin a jeho kolegové, protože má dorazit loď a na ní lidé (dlouho očekávaný spoj). Z lodi ale začnou vystupovat roboti. Následně zjistí, že jsou poslední lidé na světě, obklíčení miliony roboty v jejich vlastní továrně. - II. dějství: o Helena se přizná, že spálila všechny Rossumovy listiny, což byla jejich jediná šance na vykoupení. o Fabry zapojí do železného hrazení elektřinu, čímž pár robotů zničí. Po chvíli se Busman pokusí vykoupit životy za peníze, ale zemře při dotyku plotu. o Poslední lidé se rozdělí po celé továrně a očekávají boj s roboty. o Roboti všechny pobijí až na Alquista, který se nebrání zbraní a jehož znají jako stavitele, tudíž je schopen pracovat rukama stejně jako roboti. - III. dějství: o Roboti přišli na to, že se bez lidí nemohou dále množit, protože neznají tajemství výroby. o Alquist sedí ve své laboratoři a snaží se odhalit tajemství života, aby mohli roboti své druhy vyrábět. o Stále mu to nejde, a tak je nakonec přemluven dělat pokusy na robotech. o Poté, co si jde stavitel lehnout, probudí ho náhle smích. Myslí si, že se vrátili lidé, ale pak vidí pouze roboty. Pozná, že dva roboti z Gallových pokusů mají city, chovají k sobě lásku, a že život nezahyne stanou se počátkem nové generace. 12. POSTAVY: - Postavy nejsou hlouběji psychologicky prokresleny, plní funkci nositelů určitých životních postojů, názorů, morálních hodnot, podle kterých pak jednají; zajímavá jsou jména postav, většinou mají skrytý význam a pocházejí z různých jazyků - Domin - dominus = latinsky pán - centrální ředitel továrny na roboty, zastánce myšlenky osvobodit člověka od práce, aby se mohl věnovat vznešenějším činnostem, útočný a dobyvatelský postoj k lidem i přírodě, hraje si na boha - chce vytvořit nové bytosti - Alquist - Alkyoné byla podle bájí královna, proměněná po smrti se svým manželem v ledňáčky, a alkyónské dny znamenají blažený a klidný čas - stavitel, za nejvyšší hodnotu považuje lidský život a práci, zastává rozumový přístup k životu, projevuje lidskost, jeho ústy hovoří samotný autor - Helena - Helena trojská je symbolem ženské krásy a ženy, pro kterou jsou muži ochotni zemřít - dcera prezidenta, členka Ligy humanity, manželka Domina, půvabná slečna, která po příchodu do továrny všechny muže okouzlí; je také citlivá a má s roboty slitování, ačkoli ti to nedokáží ocenit, nechápe, proč se roboti nebouří, ztělesňuje ženský/citlivý přístup k robotům i lidem - Nána - Helenina chůva, podle výrazně nespisovného způsobu mluvení je zřejmě vesnického původu, roboti se ji protiví od samého začátku - pokládá je za výtvor proti Pánubohu, zástupce prostého lidu 13. VYPRAVĚČ: - Drama nemá vypravěče 14. VYPRÁVĚCÍ ZPŮSOBY: - Jsou zde scénické poznámky [Domin (diktuje)]; postavy mluví samy za sebe, na začátku dějství a předehry je vždy popis v er-formě, kde se osoby nachází a co dělají. Čím více jsme na konci knihy, tím jsou delší monology a dialogy postav - přemýšlejí nad životem a smrtí. 15. SLOHOVÉ POSTUPY: - Vyprávěcí 16. TYPY PROMLUV - dle ukázky 17., 18. JAZYK, TROPY A FIGURY: - Jazyk: o Ve většině knihy spisovný; nespisovný jazyk pouze, když zdůrazňuje prostost - služka Nána. o Jazyk jednoduchý, srozumitelný s občasnými odbornými pojmy [browningy]. o Krátké věty a rychlé dialogy, které posunují děj dopředu - velmi dobře se čte. - V knize vytvořeno nové slovo (neologismus) - Robot - vymyslel jej Čapkovo bratr Josef slovo robot se později ujalo po celém světě a dnes je součástí běžného slovníku. o Zajímavostí je, že Čapek psal slovo ‚Robot' vždy s velkým R na začátku slova. o Řečnické otázky [Alquist: „Ach, ještě cvičí?", i když to mohl slyšet.] o Symbolismus: hlavně u jmen: § Domin (Majitel R.U.R.) - z latiny pán § Primus (Robot) - první (zakladatel, jako Adam) § Busman (komerční ředitel) - Business man (peníze) § Robot - od slova robota § Fabry (technický ředitel) - fabrika, továrna 19. ZAJÍMAVOSTI: - Nápad na knihu přišel nečekaně. Spolu s bratrem Josefem psali v té době jinou hru: Ze života hmyzu. Třetí dějství této hry pojednává o státě zvaném Mravenika, kde mravenci pracují jako stroje a v zájmu kolektivu jsou ochotni i zemřít. A právě tento stát se stal Čapkovi inspirací pro jeho další hru R.U.R. - Název knihy: R.U.R. - Rossumovi univerzální roboti pan Rossum byl vynálezcem robotů, jeho jméno je odvozeno od slova ‚rozum'. - R.U.R. se stalo vzorem pro celou řadu spisovatelů žánru sci-fi. - V roce 1977 byla napsána stejnojmenná opera Zdeňkem Blažkem. - Dílo bylo přeloženo do více jak třiceti jazyků. - Slovo robot je odvozené od výrazu robota - lopota, dřina, práce. 20. VLIV DÍLA: - Literární kritika: o obrovský úspěch u nás i v zahraničí, po roce 1948 na seznamu zakázané literatury o Světový úspěch byl mj. způsoben tehdejší oblibou utopicko-fantastických příběhů, k jejichž zakladatelům patří i J. Verne. Čapkovo varovné gesto, poukazující na problematičnost možných důsledků technickéhopokroku, odpovídalo dobovým náladám, poznamenaným bolestným prožitkem 1. světové války. Ta se z valné míry právě vinou techniky proměnila v obrovské, dosud nevídané krveprolití. R.U.R se stalo vzorem pro celou řadu spisovatelů (Neff, Kmínek) - Vliv díla: o Čapkovo varovné gesto poukazuje na problematičnost důsledků technického pokroku, odpovídalo dobovým náladám poznamenaným 1. světovou válkou - ta se z valné míry právě vinou techniky proměnila v obrovské krveprolití. o R.U.R. se stalo vzorem pro celou řadu spisovatelů žánru sci-fi; v roce 1977 napsal podle hry R.U.R. stejnojmennou operu Zdeněk Blažek; přeloženo bylo toto dílo do více jak třiceti jazyků

Válka s mloky [1936]

Karel Čapek Válka s mloky [1936] 2. DOBA AUTOROVY TVORBY: - 1. polovina 20. století (meziválečné období): § politická situace: § dílo vzniklo za První republiky, tedy v době mezi dvěma světovými válkami 3. LITERÁRNÍ SMĚR: - Pragmatismus = filozofický směr 20. století - Znaky období: o odpor proti fašismu, vzrůst civilismu, psaní do Lidových novin,ve svých dílech se snaží poznávat pravdu ze všech stran (relativismus) o kritériem pravdy je užitečnost a skutečnost, zkušenosti o zdůrazňuje princip užitečnosti, svět může být spasen pouze lidskými skutky; zdůrazňuje individualismus a popírá rozumové poznání světa - lidé museli proti sobě poštvat mloky, aby se zachránili před zaplavením Země. 4. AUTOR: - Karel Čapek; * 9. 1. 1890 (Malé Svatoňovice) - † 25. 12. 1938 (Praha) - Bratr Josefa Čapka - Pokřtěn roku 1890 - Narodil se v rodině lékaře Antonína Čapka, dětství prožil v Úpici. Měl sestru Helenu (spisovatelka) a bratra Josefa (malíř, spisovatel). - Gymnázium v Hradci Králové (1901 až 1905); bydlel u své babičky Heleny Novotné; 1905 až 1907 v Brně, kde žila jeho sestra Helena (Koželuhová); od r. 1907 v Praze, kam se přestěhovali rodiče. Maturoval na Akademickém gymnáziu v r. 1909. - Na FF UK studoval filozofii, estetiku, dějiny výtvarného umění a také francouzskou, německou a anglickou filologii, v r. 1910 - 11 anglistiku a germanistiku v zimním semestru na univerzitě v Berlíně, kde bydlel s V. V. Štechem, a v letním semestru na univerzitě v Paříži, kde bydlel se svým bratrem Josefem. Na FF UK v semináři F. Krejčího přednesl v březnu 1914 svou práci o pragmatismu, která poprvé vyšla v r. 1918 pod názvem Pragmatismus čili Filosofie praktického života. Doktorát filozofie (PhDr.) získal v r. 1915 - V r. 1917 působil nejprve jako vychovatel syna hraběte Lažanského, později v říjnu 1917 krátce jako knihovník Muzea království českého (pozdějšího Národního muzea) v Praze, koncem října 1917 se stal redaktorem Národních listů, odkud v r. 1921 přešel do redakce Lidových novin, kde působil až do své smrti. - Ve 20. a 30. letech cestoval po řadě západoevropských zemí, své dojmy zpracoval v cestopisných knihách. - V l. 1921 - 23 byl také dramaturgem a režisérem Vinohradského divadla. - Oženil s herečkou a spisovatelkou Olgou Scheinpflugovou (1902 - 68). - Již od svých studentských let se významně podílel na kulturním a společenském životě. Organizačně i publikačně přispěl k prosazení moderních uměleckých směrů ve výtvarném umění a literatuře (kubismus, civilismus, kniha překladů Francouzská poezie nové doby), spolu se svým bratrem a S. K. Neumannem inicioval Almanach r. 1914. - Ve 20. letech navázal rozsáhlé styky se zahraničními autory, byl prvním předsedou Penklubu (1925-33) - celosvětové sdružení autorů. - Velkou politickou a myslitelskou autoritou byl pro něho T. G. Masaryk, kterému byl poprvé osobně představen v březnu 1922 ve Vinohradském divadle a s nímž se pravidelně stýkal od r. 1925 v kruhu tzv. pátečníků, osobností našeho politického a kulturního života, jež se v letech 1924 - 38 pravidelně scházely u Čapků, kam TGM docházel od března 1926. Svými Hovory s TGM přispěl významně k systematizaci a popularizaci Masarykových názorů. - Na podzim r. 1938 byl skupinou francouzských spisovatelů na popud L. Aragona navržen na Nobelovu cenu za literaturu. - Čapek se podílel na vytvoření moderní kultury a budování prvorepublikové demokracie. - Po Mnichovu odmítl emigrovat. - Zemřel náhle o Vánocích v Praze. - Autorova tvorba: o Zpočátku spolupracoval s bratrem o v dílech se jedná o nějaký převratný vynález a jeho neblahé důsledky pro lidstvo o není okouzlen technikou, spíše se obává jejího zneužití = katastrofa s dalekosáhlými důsledky o katastrofy v jeho dílech se měly stát varováním o všude je protiklad přírody a vyspělé civilizace, protiklad přirozeného s umělým o výjimkou (časovou) je kniha Válka s mloky - 4 období tvorby: o 1. období - do 1920: § Tvorba společně s bratrem Josefem: · Zářivé hlubiny, Krakonošova zahrada (cykly drobných próz, obavy z technického pokroku), Boží muka, Trapné povídky (skepse vůči poznání, tajemno v obyčejných věcech) o 2. období - 20 léta: § Dominuje dramatická tvorba § Společné téma: strach ze zneužití techniky; ovlivněn válkou - technika zabíjí § Dramata: · Loupežník - oslava mládí, vzpoura proti světu · R.U.R. (ROSSUMS UNIVERZAL ROBOTS) o alegorické drama o slovo „robot" poprvé používá J. Čapek o roboti jsou symbolem odlidštěných dělníků o bez bližšího místního i časového určení; budoucnost, ale řeší problémy přítomnosti o kritický postoj autora k přeceňování techniky, potřeba vzájemné lásky a lidskosti, obava o osud lidstva, kritika přehnané touhy zbohatnout a zpohodlnět · Ze života hmyzu - s Josefem, alegorie na lidstvo, pesimistické · Věc Makropulos - vynalezen elixír pro nesmrtelnost, dívka (dcera alchymisty) ho požije a zjišťuje, že žít věčně je nuda, stereotyp, vše se opakuje a touží zemřít o Drama; problém dlouhověkosti lidského života; člověk má přesně vymezenou dávku lidského trápení a radosti · Adam stvořitel - s Josefem, člověk zničí svět a chce stvořit nový, lepší, plán ale ztroskotá, protože nový svět je stvořen moc rychle § Romány: · Továrna na absolutno - vynalezen stroj na výrobu absolutna (dokonalost, krása), ale způsobí zmatky a následně vzájemné vyvraždění národů o román složený z novinových fejetonů o objev zvláštního karburátoru, který rozbíjí atomy, ale současně uvolňuje absolutno, jež začne měnit lidi a vyvolává v nich náboženský fanatismus, důsledkem je válka · Krakatit - inspirace atomovou bombou - vynález, který může být snadno zneužit o problém odpovědnosti člověka za důsledky zneužití vynálezu o rozhraní skutečnosti a snu o nové myšlenky a vynálezy se netýkají už jen jednotlivce, ale celého lidstva o 3. období - 1. pol. 30. let: § Noetické problémy (noetika = věda o možnosti poznání, otázky poznatelnosti objektivní pravdy - Čapek odpovídá, že objektivní pravdu poznat nelze) · Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy - zvláštní forma detektivek, kde se řeší hlavně příčina činu a psychologické zamyšlení nad tím, kdo má pravdu · Povětroň, Obyčejný život, Hordubal - noetické romány o 4. období - 2. pol. 30. let: § Přichází nebezpečí fašismu · Válka s mloky - román, alegorie na expandující fašismus, mloci znázorňují Němce (fašisty) · Bílá nemoc - drama, paralela fašismu, diktátor se nakazí bílou nemocí, tu umí léčit jen Dr. Galén - bude ho léčit jen za mír, dohoda - Galén je ale ušlapán zfanatizovaným davem a nestihne ho vyléčit o zfilmována 1937 o blíže neurčené místo, autorova současnost o bílá nemoc = příznak fašismu, touha po moci, nadvládě, bezohlednost, nelidskost, zbabělost, neústupnost, fanatická víra ve své poslání o sebeušlechtilejší jedinec je slabý v boji proti organizovanému zločinu o konflikt ideálů demokracie a diktatury, jedince a společnosti, varování před fašismem · První parta - román, výzva k solidaritě · Matka o autorkou námětu je O. Scheinplfugová, je to reakce na občanskou válku ve Španělsku o místně neurčený děj (asi Španělsko) a doba, prostředí měšťanské rodiny o matčino rozhodnutí v závěru: „Jdi!" o v dramatu je proti sobě postaveno dvojí pojetí života: mužský princip - stále směřuje ke splnění nadosobních úkolů, ženský princip - zachování života, žena vždy trpí a doplácí o odsouzení války, výzva k boji proti nelidskosti a násilí, varování, úvaha nad podstatou hrdinství · Život a dílo skladatele Foltýna - nedokončený román, psychologické zamyšlení nad umělcem v těžké době 5. LITERÁRNÍ DRUH A ŽÁNR: - Literární druh: § Epika - má děj, postavy, místo - Literární žánr: § varovný román, částečně ve formě novinových zpráv a dopisů, sci-fi 6., 7. OBSAH UKÁZKY, ZASAZENÍ VÝŇATKU DO KONTEXTU DÍLA 8. TÉMATA A MOTIVY: - Témata: § Podobnost s 2. světovou válkou - mloci nic nemají proti lidem (stejné tvrzení Hitlera), lidé nejsou schopni se bránit, nesjednotí se; nadvláda mloků nad lidmi, varování před povyšováním § střet mločí a lidské civilizace - Motivy: § Varování před fašismem, poukazuje na nezodpovědnost a následky § Mloci, válka, nadřazenost - Hlavní myšlenka: § Varování před fašismem, nezodpovědnou podnikatelskou zištností, rasismem a před zánikem civilizace. § Prvním motivem bylo, že chtěl člověk pomoct mlokům = dal jim nůž na obranu před žraloky. Druhým motivem bylo varování, nadčasovost, zásah člověka do přírody škodí. Třetí - mloci jsou zprvu atrakce, ale jejich množství a síla roste, nakonec požadují větší životní prostor → tvrdí, že nic nemají proti lidstvu - stejně argumentoval Hitler v Německu. = mloci postupně ničí pevniny, lidé jsou proti nim bezmocní, protože se nesjednotí, dokud nejsou ohroženi konkrétně oni, odmítají pomoci sousední zemi (podobnost: začátek druhé světové války). Lidé nemohou zvítězit, protože v čele mloků je člověk - pragmatismus (co je dobré pro mě = obecně dobré). Na konci se mlok vynoří v Praze (vnitrozemská oblast) → před mloky nejsme v bezpečí nikde, mloci (= fašismus) se týká všech, beznadějnost situace 9. ČAS, MÍSTO: - Místem děje jsou z počátku ostrůvky Tichého oceánu, postupně pak celý svět v blíže nespecifikované době. 10. KOMPOZIČNÍ VÝSTAVBA: - Chronologická - předmluva + 3 knihy: § 1. epika, dobrodružný žánr, § 2. soubor novinových zpráv a výstřižků pana Povondry § 3. reportérský záznam o konfliktu, publicistický styl 11. DĚJ: - Kapitán Van Toch objevuje při lovu perel na tichomořském ostrově Tana Masa obrovské mloky podobné lidem. Využil jejich inteligence, učenlivosti a potápěčských schopností ke sběru perel. Na oplátku je vybavil noži a harpunami pro boj se žraloky, jejich úhlavním nepřítelem. Kapitán Van Toch si byl vědom obrovského ekonomického potenciálu při využití práce mloků (mloci by byli levná pracovní síla). Vrátil se tedy do Čech a kontaktoval továrníka G. H. Bondyho. Van Toch zajišťuje Bondymu nové trhy, a tak Bondy propůjčuje své lodě k transportu mloků do všech koutů světa. Bondy po Van Tochově smrti zakládá Salamandří syndikát, který má obchodovat s mloky na celém světě. Zpočátku byla existence mloků tajena., avšak tajemství bylo odhaleno po otištění fotografií mloků s krásnou dívkou, která je objevila na pláži a tímto činem si chtěla získat popularitu (herečka). Od této chvíle získal obchod s mloky rychlý spád. Mloci byli rozmístěni po celém světě [~ Stejně tak tomu bylo s roboty v Čapkově románu R.U.R.]. Lidé mloky naučili používat techniku a zacházet se zbraněmi. Zřizovali pro ně školy a začlenili je i do armády. Mloci jsou využívání ke stavbě podmořských tunelů, přehrad a dalších staveb pod vodou. Začíná se řešit i rasová odlišnost jednotlivých mloků. Přímořské státy dodávají mlokům na svém pobřeží trhaviny, granáty, pistole, podmořská torpéda a jiné zbraně, aby jim mohli mloci v případě nutnosti sloužit jako vojenská síla proti ostatním státům. Počet mloků přesáhl počet lidí [~ Opět je tomu tak i v R.U.R. s roboty], a tak se vzbouřili proti lidskému zotročování. Z důvodu přemnožení začaly výbuchy narušovat pevninu, protože mloci ke své existenci potřebují zátoky (mělké vody). Na dně moří si mloci vybudovali velká sídla a pevnosti. Vůdce mloků, Chief Salamandr, přes rádio diktoval lidstvu mločí ultimáta, kdy požadovali po lidech, aby se stáhli do vnitrozemí → lidé začínají válku s mloky. Bojují proti tomu, co si sami vycvičili a vyzbrojili. Ke konci knihy k nám promlouvá již starý Povondra, který se všem omlouvá, že to způsobil. Nakonec propukají vnitřní boje mezi samotnými mloky, čímž dostává lidstvo naději na lepší zítřky. 12. POSTAVY: - Kapitán Van Toch: milý, hodný, ale trochu naivní, českého původu - G. H. Bondy: bohatý továrník, znal Vantocha jako malý, silný obchodní duch, hodný, dokud žije Van Toch, sdílí jeho ideály, po jeho smrti změní směr společnosti - Pan Povondra: pracovitý a ochotný společník pana Bondyho - Mloci: černí, slizcí, vzbuzují čtenářův odpor 13. VYPRAVĚČ: - Autor je sám vypravěčem. 14. VYPRÁVĚCÍ ZPŮSOBY: - Er-forma; nacházejí se zde i vnitřní monology 15. SLOHOVÉ POSTUPY: - Vyprávěcí 16. TYPY PROMLUV - dle ukázky 17., 18. JAZYK, TROPY A FIGURY: - Jednoduchý, spisovný, neutrální, cizí slova (angličtina) najdeme zde ale i slangová slova, argot - Často se zde objevuje také hovorová až nespisovná čeština s nářečními a cizojazyčnými prvky (zejména v dialozích) - Občas odborné pasáže a výrazy; obecně jde o velice bohatý a zajímavý jazyk - slovní zásoba se odvíjí od toho, zda to je zrovna článek z novin, deníkový záznam nebo oficiální vypravování. 19. ZAJÍMAVOSTI: - Zfilmováno v roce 2013, dílo je zpracováno také jako komiks 20. VLIV DÍLA: - Vlivy na jeho tvorbu: § Demokratické smýšlení (podpora Hradu); odpor k násilí (od 1. světové války); nesouhlas Mnichovskou dohodou; kritika nacismu; záliby ve futurologických a katastrofických tématech; obliba cestování a přírody. - Vlivy na dané dílo: § Obava z konfliktu; pacifismus; záliba v katastrofických tématech; rozvoj německého fašismu; skutečná fosílie druhu andrias scheuchzeri. - Přínos pro literaturu: § Čapek předběhl ve své době postmodernu (text doplněn novinovými články, zápisky). - Zajímavosti a vliv díla § Vydalo státní nakladatelství krásné literatury a umění v Praze roku 1965. Kniha byla poctěna první cenou za ilustrace a typografickou úpravu v národní soutěži pro mezinárodní výstavu knižního umění v Lipsku 1965.

Lakomec [1668]

Moliére Lakomec [1668] 2. DOBA AUTOROVY TVORBY: - Ve Francii absolutisticky vládl Ludvík XIV. - Francouzský kritický duch se po smrti Moliéra projevil ve významném filozofickém a společensko-politickém hnutí 18. století označovaném jako osvícenství.¨ 3. LITERÁRNÍ SMĚR: - Klasicismus: o klasicismus je umělecký směr o vznikl ve Francii v polovině 17. století a až do konce 18. století převládal ve velké části Evropy o inspiruje se především antickými vzory a zdůrazňuje střízlivý rozum, uměřenost, jasný a pravidelný řád o reakce na baroko - Empír: o vrcholová forma klasicismu - převažující sloh za Napoleonova císařství o velká inspirace antikou - Porovnání klasicismu, baroka a renesance: o Klasicismus: § znaky klasicismu: · antické umění (tvůrčí kázeň, umělecká krása, dokonalost, harmonie), jednotné principy a pevný řád, závazné normy společenské mravnosti, rozumová kázeň (cit podřízen rozumu a povinnosti) § krása je v pravdě a přírodě střízlivost a účelnost (x barokní zdobnost), důraz na jasnost, uměřenost, harmonii, potřeba řádu, pravidelnost § na rozdíl od renesance chápou klasicistní umělci antiku jako něco, co už pominulo, už se neobrodí, můžeme se za tím jen ohlížet § inspirace Aristotelovou Poetikou, umění chápáno jako napodobení přírody, vnímají ji jako jev, jehož podstata je neměnná o Baroko: § umělecký směr v literatuře, architektuře a umění § ponechává si z renesance touhu po poznání, lidé se vrací k víře v Boha § snaha propojit nebe a zemi, náboženské, silné, setkání s Bohem a jeho dokonalostí § lidská duše touží splynout s Bohem § představy posmrtného života jako věčné radosti, pojetí smrti jako všední záležitosti, snaha se na ni připravit § důraz na detail, kontrast, barvy § znaky baroka: · kontrasty, dramatičnost, drastické zachycení lidské bolesti a utrpení, nadsázka, detaily a efekty, symboly, alegorie, květnatost stylu, slovní hříčky, dlouhá souvětí, novotvary § cílem je ohromit člověka, působit na jeho smyslové vnímání § odvrací se od přírody, zaměřují se hlavně na své vnitřní zážitky, prožitky, zkušenosti o Renesance: § znaky renesance: · nové typy staveb, nové materiály, reprezentativní charakter § antický vzor - řád, pravidla, symetričnost - hojné ozdobné prvky, ornamenty, sloupořadí, sloupy v oknech a portálech, pilastry, arkády, půlkruhové oblouky, kupole, obdélníková okna 4. AUTOR: - Moliére, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin (15. ledna 1622 - 17. února 1673). - Francouzský herec, spisovatel, režisér a dramatik období klasicismu. - Zabýval se tzv. nízkým dramatem, především komedií a fraškou. - Protože ve svých hrách kritizoval a zesměšňoval společnost (předváděl mravy své doby), dostával se do častých sporů s královským dvorem. - Jeho hry se dodnes objevují na jevištích. Moliére patří k nejsledovanějším dramatikům éry francouzského i světového klasicismu. - Začínal jako herec v kočovné společnosti, později se stal ředitelem vlastního kočovného souboru. - Ve 21 letech založil divadlo Illustre Theatre („skvělé divadlo"). - Napsal 33 komedií - na jevišti i zemřel při hře Zdravý nemocný. - Autorova tvorba: - kritika společnosti, všímá si negativních vlastností člověka (lakota, hloupost, pokrytectví, snaha měšťanů napodobit šlechtu, ...), nebyl oblíben u vyšších vrstev, dvora a církev ho proklela o Škola žen o Misantrop o Měšťák šlechticem o Skapinova šibalství o Don Juan o Misantrop o Zdravý nemocný (typ hypochondra) o Tartuffe (censurováno - komedie, která byla nejodvážnějším Molierovým dílem, poukazuje na pokrytectví a chvástání) § úlisný a pokrytecký Tartuffe si získal důvěru měšťana Orgona - ovládá ho a získává jeho majetek a manipuluje i s Orgonovou rodinou. Usiluje o jeho ženu, má si vzít dceru. Celá rodina se snaží Orgona varovat. Orgon odhalí Tartuffovu povahu, až když tajně vyslechne milostné návrhy jeho ženě. Orgona zachrání až král, který vrací Orgonovi majetek i čest. 5. LITERÁRNÍ DRUH A ŽÁNR: - literární druh: o drama (dialogy, monology a scénické poznámky) o v minulosti především divadelní scénické provedení, v současnosti již zfilmováno - literární žánr: o komedie (= literární nebo dramatický útvar, který vždy skončí šťastně) 6., 7. OBSAH UKÁZKY, ZASAZENÍ VÝŇATKU DO KONTEXTU DÍLA 8. TÉMATA A MOTIVY: - Témata: o hlavní téma: Hatpagonova lakomost o vedlejší téma: zamotané milostné vztahy mezi hlavními postavami o důraz na racionalismus - vztah ke společnosti o lidská chamtivost - Motivy: o lakota lidí, kteří mají peníze radši než lidský život a jak peníze mohou změnit charakter člověka o chorobné touhy po penězích - peníze jsou vášní, která člověka vylučuje ze života o zakázaná láska - Hlavní myšlenka: o lakota (být lakomý se nevyplácí, lakomý člověk se stále užírá hrůzou a nikdo ho nemá rád) 9. ČAS, MÍSTO: - Paříž, rok 1670 10. KOMPOZIČNÍ VÝSTAVBA: - autor dodržuje časovou posloupnost - komedie o 5 dějstvích - odehrává se v jeden čas, na jednom místě a má jeden děj - rámcová (chronologická) kompozice: o Expozice: Harpagonův majetek o Kolize: láska Harpagonova syna Kleanta o Krize: Harpagonovo zamítnutí svatby Mariany a Kleanta o Katastrofa: ztráta peněz o Závěr: navrácení peněz, svatba Mariany a Kleanta, Elišky a Valéra 11. DĚJ: - Kniha Lakomec vypráví o Harpagonovi, který dává přednost penězům před vším, a tak aby získal co nejvíce dalších peněz, nutí svého syna Kleantese a svojí dceru Elišku do, pro ně nesmyslných, sňatků. Ale obě jeho děti s tím nesouhlasí, protože Kleantes miluje mladou a krásnou Marii, do které je ale bohužel zakoukaný o samotný Harpagon, jeho otec. A Eliška miluje Valeriuse, což je Harpagonova pravá ruka. Ona by si měla podle otce vzít bohatého, ale starého Anselma a Kleantes by si měl vzít vdovu. Harpagonovo šílenství k penězům však vyvrcholí v době, kdy mu Kleantův sluha La Fléche ukradne truhličku s desetitisíci dukáty, aby tím pomohl svému pánovi Kleantesovi ke sňatku s Marií. Harpagon po truhličce pátrá a povolá si na to i místního komisaře. Netrvá dlouho a Harpagon je nucen vzdát se Marie výměnou za svoji truhličku. Nakonec však svolí ke sňatkům svých dětí s jejich milovanými, protože se ještě předtím dozví, že jak Kleantesova nastávající, tak Eliščin partner jsou dcera a syn bohatého Anselma, který si zprvu chtěl vzít Elišku. - Dle dějství: o 1. dějství - úvod do milostných vztahů mezi postavami, promlouvání Harpagona o jeho penězích. o 2. dějství - přichází Frosina a chce dát Harpagonovi Marianu, avšak po tom, co nedostane z Harpagona peníze, přidá se na stranu Harpagonových dětí. o 3. dějství - Harpagon v kuchyni rozděloval práci na oslavu. o 4. dějství - Kleant, Eliška, Mariana a Frosina se domluvili, že Harpagonovi seženou zdánlivě bohatou nevěstu, aby si Kleant mohl vzít Marianu. Harpagonovi je ukradena truhlička. o 5. dějství - dvojitá svatba Valéra s Eliškou a Kleanta s Marianou. Harpagonovi byla navrácena truhlička s penězi. 12. POSTAVY: - Harpagon - bohatý lichvář, kvůli penězům by obětoval cokoli, ztráta peněz by pro něj znamenala ztrátu života, velmi chamtivý a bezcitný, chce výhodně provdat a oženit své děti, sám touží po mladé dívce Marianě - Kleantes - syn Harpagona, nechápe otcovu posedlost a šílenou lásku k penězům, zamiloval se do Mariany a nehodlá se jí vzdát, i přesto že otec jeho lásce nepřeje a chce si Marianu nechat sám pro sebe - Čipera - Kleantův sluha, odhodlaný pomoci Kleantovi získat Marianu - Eliška - Harpagonova dcera, miluje Valéra, bojuje za své štěstí a nechce se provdat za muže, kterého jí vybral otec a kterého nemiluje, věří v pravou lásku - Valér - bratr Mariany, miluje Elišku, pracuje v domě Harpagona jako správce, aby byl Elišce nablízku, snaží se co nejvíce se zalíbit Harpagonovi, proto se stává úlisným slídilem: pronásleduje své podřízené mnohdy ještě hůře než, donáší na služebnictvo, chce se před svým pánem ukázat v co nejlepším světle - Mariana - sestra Valéra, velmi krásná, chudá dívka, která se stará o svou nemocnou matku, zamilovala se do Kleanta - Anselm - otec Valéra a Mariany, má si vzít Elišku proti její vůli, navenek bohatý, starý muž, ve skutečnosti štědrý a dobrosrdečný šlechtic, později se ukáže, že jeho pravé jméno je Tomas d'Alburci - Frosina - chytrá intrikářka, dohazovačka jako jediná zná poměry v celé rodině - Čipera - sluha Kleanta, je si vědom Harpagonových vlastností - Jakub - Harpagonův kuchař, kočí a sluha na všechno, podlý a pomstychtivý - Další postavy: Policejní komisař, písař policejního komisaře, Harpagonovo služebnictvo - mistr Šimon, panna Klaudie, Bumbal, Treska, Propilvoves 13. VYPRAVĚČ: - Drama nemá vypravěče - každá postava mluví sama za sebe 14. VYPRÁVĚCÍ ZPŮSOBY: - Dialogy a monology 15. SLOHOVÉ POSTUPY: - Vyprávěcí 16. TYPY PROMLUV - dle ukázky 17., 18. JAZYK, TROPY A FIGURY: - původně ve francouzštině - spisovný, místy archaický, ale typický pro svou dobu („vysmýčit") - často se objevují zdrobněliny („penízky") a přirovnání 19. ZAJÍMAVOSTI: - porovnání s filmovou verzí nebo dramatizací: o Divadlo na Vinohradech - Miloš Kopecký o film Lakomec - Luis de Funés o film - Viktor Preiss o film - František Filipovský - Moliére žil a působil v době, kdy naše národní kultura stagnovala pod vlivem pobělohorského temna. Český divák se tak s lakomcem seznámil až v 18. a 19. stol a to prostřednictvím překladu herce Gunthera z vlasteneckého divadla Bouda. - Lakomec měl premiéru roku 1668 v pařížském Palais Royal a sám Moliére zahrál Harpagona, pro neúspěch však byla komedie po měsíci vyřazena z repertoáru. 20. VLIV DÍLA: - Dílo je psáno velmi nadčasově a je zde snaha naznačit, že by peníze nikdy neměly zvítězit nad rodinou a vztahy. Autor kritizuje maloměstský život a ukazuje, jakou moc mohou mít peníze. Také se dílo snaží komediálně naznačit pokrytectví až absurditu chování lidí (v tomto případě Harpagona). - Komedie byla přeložena do mnoha jazyků, tudíž měla vliv na širokou veřejnost, protože není psána těžkým jazykem a je lehce pochopitelná pro všechny skupiny lidí. - Hra nebyla ve své době úspěšná, protože svými názory předstihla dobu. - Moliére se inspiroval Plautusovou Komedií o hrnci.

Jáma a kyvadlo a jiné povídky [1842]

Alan Edgar Poe Jáma a kyvadlo a jiné povídky [1842] 2. DOBA AUTOROVY TVORBY: - 1. polovina 19.století: § Společnost se vzpouzí proti měšťanstvu, které je svázané klasicismem a feudálními vlivy. Obyčejní lidé chtějí více svobody 3. LITERÁRNÍ SMĚR: - Romantismus: o = široké umělecké hnutí převážně první poloviny 19. století, které vzniklo jako umělecký protiklad klasicismu o = umělecký a filozofický směr a životní postoj (touha po svobodě) o Znaky: § podstatou člověka je individualismus, důraz na city a fantazii, hlavní hrdina bývá výjimečný, pocit osamění, odcizenosti, skepse o Kladl důraz na původnost, osobitost autora, na bezprostřední zážitek, na city a fantazii. o Hlavní hrdina, který často splývá s autorem; hrdina je v romantismu netypický (vrah, zloděj, duševně vyšinutý člověk, postižený člověk). o Východiskem v tvorbě byl obdiv k minulosti, mystice, lidové slovesnosti, exotice a přírodě, únik do vlastního nitra. Láska jako jedno z hlavních témat zůstávala zpravidla nenaplněná. 4. AUTOR: - Edgar Alan Poe (19. ledna 1809, Boston - 7. října 1849, Baltimore) byl americký romantický básník, prozaik, literární teoretik a esejista. Byl autorem zpravidla fantastických a mystických příběhů a zakladatelem detektivního žánru. - Byl jeden ze tří dětí páru kočovných herců Elizabeth a Davida Poeových. Jeho otec trpěl alkoholismem a opustil rodinu roku 1810. Matka zemřela v roce 1811 na tuberkulózu. Jako tříletý sirotek byl Edgar svěřen do sirotčince v Richmondu. Pak se jej ujala rodina Allanů. V roce 1836 se oženil se svojí 13-ti letou sestřenicí. Alkohol a drogy způsobily Poeovi intenzivní stavy deprese a později i ztrátu zaměstnání. Jednoho dne byl nalezen na chodníku opilý, byl urychleně hospitalizován, ale z kómatu, do kterého upadl, se po čtyři dny neprobral. Zemřel na překrvení mozku. - Edgar Allan Poe (1809-1849) byl americký prozaik, básník a kritik a esejista, zakladatel americké novely a předchůdce moderního hororu. Trpěl depresemi, v mládí ztratil oba rodiče. Po smrti manželky měl problémy s alkoholem a pokusil se o sebevraždu. - Autorova tvorba: o V poezii vyjadřoval E. A. Poe úzkost a hrůzu ze života i smrti, z vesmírné prázdnoty. Nejsilnější je jeho báseň Havran (1842). o Svými prózami Vražda v ulici Morque (1841), Zlatý brouk (1843) nebo Jáma a kyvadlo (1845) se stal zakladatelem americké novely a předchůdcem detektivního románu. o Jako první vytvořil postavu detektiva amatéra C. Augusta Dupina, který řeší složité případy logickou úvahou a podrobným průzkumem místa činu. o Grotesky a arabesky (1840) § Soubor 25 povídek různých po stránce obsahové i stylové. V některých se objevuje téma snu, podvědomí a nenormálních psychických stavů, často je vložená báseň, motto, alegorie a symboly - Zánik domu Usherů, Ligeia, Berenice, Morella, William Wilson, Rukopis nalezený v láhvi. o Havran a jiné básně (1845) § Básnická sbírka obsahuje 29 lyrických a lyrickoepických básní. Havran a jiné básně nemají na první pohled jako celek jednotící tematický ani formální princip. V některých se objevuje téma žalu nad mrtvou milenkou (Havran, Balada svatební, Lenora), v jiných stojí v protikladu svět snů a svět smrti (Údolí neklidu, Město v moři, Země snů, Přemožitel červ). § V ústřední lyrickoepické básni Havran vyjadřuje autor nemožnost rozumového vyrovnání se světem, kde nad láskou vždy zvítězí smrt a zánik. Symbolicky, pomocí snové vize, je v ní obsažena nesdělitelnost zoufalství vyplývajícího z této situace. 5. LITERÁRNÍ DRUH A ŽÁNR: - literární druh: o Epika - literární žánr: o Hororové povídky (jedna dějová linie, většinou zakončená pointou, temná a děsivá atmosféra, krátký rozsah) 6., 7. OBSAH UKÁZKY, ZASAZENÍ VÝŇATKU DO KONTEXTU DÍLA 8. TÉMATA A MOTIVY: - Témata: o Hororové prvky tajemna - Motivy: o Smrt, duševní narušenost, psychika, vražda, pomsta - Hlavní myšlenka: o Snaha zaujmout čtenáře a vyvolat v něm pocity strachu, hnusu ale i nadšení nad vynalézavostí hlavního hrdiny, ve snaze přežít. Odraz stavu vnitřní mysli a duše. 9. ČAS A MÍSTO: - Čas, prostor i vypravěč je v každé povídce jiný. 10. KOMPOZIČNÍ VÝSTAVBA: - Členěno do odstavců, jednotlivých povídek. 11. DĚJ: - Sud vína amontillandského o Vypravěč, pán z rodu Montresore, je na začátku povídky uražen Fortunatem a přísahá mu pomstu. Proto, když se jednou potkají na karnevalu vypravěč naláká Fortunata k sobě domu pod záminkou, že má amontillanské víno (jedno z nejlepších v zemi, velmi vzácné), ale není si jistý jeho pravostí. Fortunato se chytí do léčky, vejde s vypravěčem do podzemních chodeb jeho domu, kde je zazděn v nejzazším koutě a umírá postupně a pomalu. - Skokan o Zlý král měl šaška, který byl zakrslý, nohy mu pořádně nesloužily, chodil jako skokan, měl silné ruce a byl trpěn pro svůj smysl pro humor. Skokan byl zajat spolu s Tripettou, také trpaslicí, která ale byla krásná a uměla dobře tančit. Král se nudil a chtěl spolu se svými sedmi ministry zábavu pro maškarní bál. Věděl, že skokan nesmí pít, protože alkohol nesnáší, přesto ho pít nutil a dokonce uhodil Tripettu, když chtěla Skokana před alkoholem chránit. To Skokana naštvalo, vymyslel pro krále a jeho ministry masky - byli převlečeni za opice, postaveni doprostřed tanečního sálu pod lustr, který se postupně snižoval. Na lustru byl Skokan, který opice před všemi hosty upálil a potom společně s Tripettou utekli zpátky do své vlasti. - Pád do Malströmu o V povídce autor vyslechne vyprávění svého průvodce námořníka, který přežil pád do Malströmu. Vypravěč s námořníkem sedí na hoře Helseggenu a ten vypráví, jak mezi ostrovy se nedá plout, protože mořské proudy způsobují vír, kterému neodolá žádná sebevětší loď. Námořník spolu s bratry však směr proudů znal, proto se odvážili přiblížit až k Malströmu, aby nalovili co nejvíce ryb. Věděli, že tak mohou učinit, jen když vane příznivý vítr. Na jedné plavbě se ale vítr otočil a oni se dostali přímo do vodního víru. Námořník pozoroval, jak se vír točí a zjistil, že pokud ho vír strhne do hlubin, nemá šanci. Zjistil však, že oválný předmět klesá nejpomaleji, a tak se zachránil - sedl si na sud. Přežil pád do Malströmu, byl však zestárlý o mnoho desítek let a zbělely mu vlasy. - Rukopis nalezený v láhvi o Vypravěč je cestovatelem, kterého nic neváže k rodině, a ani k zemi, kde žije. Proto se jako turista vydá do světa a procestuje jej. Nakonec z přístavu Batávie se vydá s bárkou plnou oleje na ostrov Jávu a po Sundském souostroví. Cítí ve vzduchu, že se blíží obrovská bouře, ale nikdo z posádky ho neposlouchá. Mořská vlna smete do moře z lodi vše živé kromě něho a jednoho námořníka. Jsou odsouzeni k zániku, protože bouře neutichá. Obrovskou vlnou je vyhozen na kolem plující velikou námořní loď právě ve chvíli, kdy se jeho bárka o ni roztříštila. Velká loď je divná, je plná námořníků, kteří ho nevidí a neslyší. Loď pluje pořád dál a vypravěči je jasné, že nemá naději a na lodi nakonec najde svůj osud. Napíše celý příběh a vzkaz dá do lahve, kterou hodí přes palubu ve chvíli, kdy loď vplouvá do Polárního zálivu a pohlcují ji útroby Země. - Podlouhlá bedna o Vypravěč se velmi těší na společnost bývalého spolužáka Wyatta, jeho mladou a krásnou manželku i dvě jeho sestry, které s ním cestují. Wyatt je ale divný, je zasmušilý, s nikým nekomunikuje, jeho manželka je ošklivá a hloupá. Wyatt spí v kajutě s podlouhlou truhlou, jeho manželka na noc odchází do jiné kajuty. Vypravěč si myslí, že má Wyatt v truhle vzácné obrazy, které mu nechce ukázat. V noci se strhne bouře, cestující musí do záchranných člunů, jen Wyatt vyskočí zpět do lodě, připoutá se k truhle a skočí do vody. Kapitán říká, že půjdou ke dnu a truhla se vynoří, až se rozpustí sůl. Po letech se vypravěč s kapitánem setká a ptá se ho, co tím myslel. Nyní se teprve dozvídáme rozuzlení příběhu. Wyatt se oženil s krásnou dívkou, kterou chtěl ukázat v New Yorku, kam si koupil lodní zájezd. Manželka však zemřela a Wyatt - šílený žalem - ji nechal balzamovat, uložil do rakve, kterou vyplnil solí. Jeho manželku na lodi hrála jejich služebná. - Vraždy v ulici Morgue o Vypravěč se spřátelil s C. Augustinem Dupinem, který mu vysvětlil rozdíl mezi logikou, inteligencí a teorií dedukce. Protože měli stejné zájmy a nedostatek peněz, bydleli spolu ve vesnickém domku a chodili v noci po Paříži a rozmlouvali. Jednou četli v novinách, že v ulici Morgue se stala bestiální dvojnásobná vražda. Paní Ľ Espanayová bydlela s dcerou Kamilou v domku, který jim patřil, žily jen pro sebe, ven téměř nevycházely, neměly nepřátele. Přesto je někdo brutálně zavraždil, dceru uškrtil a vrazil ji do komína hlavou dolů a matku našly pod okny domku s proříznutým hrdlem. Policie vyslechla svědky a jejich svědecké výpovědi byly otištěny v místních novinách, kde si je Dupin s vypravěčem přečetli, potom se vydali na místo činu a Dupin případ rozřešil. Vrahem byl orangután, kterého si jeden námořník přivezl z Bornea. Opice mu utekla, když ji přistihl s břitvou v tlapě a chtěl ji zbít. Orangután utíkal noční ulicí, uviděl okno, kde ženy přerovnávaly truhlu, vyšplhal po hromosvodu a napadl starší ženu, která ho vyháněla. Mladší žena omdlela. Starší ženu orangután podřízl břitvou a vyhodil ji oknem na chodník. Mladší ženu uškrtil a vrazil do komína. - Zlatý brouk o Vypravěč se spřátelil s Williamem Legrandem, který pocházel z významné rodiny, ale protože byl na mizině, odešel na Sullivanův ostrov. Zde žil stranou od lidí pouze se svým černošským sluhou Jupiterem. Legrand byl velmi zvláštní, sbíral brouky - našel jednoho neznámého zlatého chrobáka. Jeho zálibu v broucích ale sluha nesdílel. Po krátké návštěvě u přítele vypravěč odjel domů a po určité době mu přišel dopis, kde ho Legrand vyzývá, aby ho neprodleně navštívil. Sluha vypravěči pověděl o zhoršeném stavu svého pána a za vinu bere právě brouka. Jakmile vypravěč dojede za Legrandem, vydají se společně se sluhou na výpravu, sluha musí vylézt na sedmou větev vysokého stromu, kde na konci větve je přivázána lebka, levým okem lebky protáhnout provázek s broukem a na místě, kde na zemi provázek ukáže, kopat. Vykopou poklad a Legrand všem vysvětluje, že se jedná o poklad kapitána Kidda, a že na všechno přišel, když chtěl nakreslit na nalezený kousek pergamenu podobu zlatého brouka. Pergamen náhodou podal příteli nad ohněm a teplem se uvolnil na pergamenu tajný inkoust, který zjevil zašifrovanou zprávu. Stejným systémem jako Sherlock Holmes v povídce Tančící figurky vyluštil i Legrand tajné písmo a zjistil, kde je poklad. Funkce brouka na laně byla jen vedlejší, chtěl provokovat Jupitera, který toho brouka nesnášel. - Vrah jsi ty! o Charles Goodfelow byl všemi zvaný Karlíček Dobráček, ač přišel chudý do vesnice, našel si za přítele toho nejbohatšího, všemi byl milován a všichni ho rádi hostili. Jednou se jeho přítel Shuttleworthy nevrátí z cesty a celá vesnice ho hledá. Když nejdou jeho postřeleného koně, padne podezření na jeho synovce pana Pennifeathera, se kterým měl Goodfelow spor, protože najdou i zakrvavenou vestu Pennifeathera a jeho kudlu. Vypravěčovi se ale shoda náhod nezdá, proto se o vše postará tak, že Goodfelowovi přijde bedna s vínem, které tak rád pil u svého přítele, a které mu jeho přítel ještě za svého života nechal poslat. Místo vína v bedně je ale mrtvola Shuttleworthyho, která se po otevření víka vztyčí a ruka ukáže na Goodfelowa. Pennifeather, který byl mezi tím odsouzen k smrti a čekal ve věznici na vykonání rozsudku, byl osvobozen. - Předčasný pohřeb o Vypravěč se bojí pohřbení za živa, vypráví historky, kdy a za jakých okolností se to komu stalo. Trpí duševní chorobou s příznaky ztuhnutí svalů - katalepsií. Proto učiní všechna opatření, aby byl uchráněn před pohřbením zaživa - rakev má otvírání zevnitř, vzduchové průduchy, hrobka má také otvírání zevnitř, stálý přísun vody a jídla, světlo, velký zvonec. Jaká ho ale pojme hrůza, když se probudí po záchvatu, všude tma, a vše vypadá, že je pohřben zaživa mimo svojí vybavenou hrobku. Vzpomene si, že byl na lovu, a tak usoudil, že zemřel a pohřbili ho. Slyší hlasy a myslí si, že již je v záhrobí, ale jsou to jen hlasy lovců a jemu se všechno jen zdálo. - Jáma a kyvadlo o Povídka je z jiné doby a jiného stylu než ostatní Poeovy povídky. Vypravěč je odsouzen k smrti inkvizicí a uvržen do kobky, kde je tma. Šmátrá po stěnách a uklouzne při tom na kluzké podlaze. Bradou se uhodí o podlahu. Když pátrá po příčině, zjistí, že před ním je hluboká propast a pád do ní znamená jistou smrt. Napije se z připraveného džbánu a upadne do spánku. Po probuzení je spoután na lůžku a nad ním na provaze se kýve kyvadlo, které se stále snižuje a míří mu na hrudník. V poslední chvíli se zachrání tím, že jednou volnou rukou namaže provazy, co ho spoutávají, jídlem z připravené misky, seběhnou se krysy a žravostí mu provaz překoušou. Jakmile uteče v poslední chvíli ze smrtícího lůžka, kyvadlo je vysunuto nahoru a stěny vězení se rozpálí do ruda, protože jsou z kovu, který byl inkvizitory rozpálen, aby to odsouzence donutilo skočit do jámy. Ten se ale nedá a čeká na okraji jámy, takže inkvizitoři použijí další léčku - posouvají stěny vězení tak, až zbude jen ta jáma. Vězeň neměl na výběr. Když jsou stěny skoro až u něj, podá mu někdo ruku - generál Lasall, který velel francouzské armádě, když osvobodila Toledo. - Zánik domu Usherů o Roderick Usher je přítelem vypravěče z dětských let, který ho pozve k sobě na návštěvu. Rozsáhlý dům Usherů však působí na pozvaného tajemně a truchlivě. Roderick je podivín, který střídá melancholické nálady s vyšinutostí. Sestra Rodericka Madeline je stižena neznámou chorobou, postupně chřadne a není naděje na její záchranu. Jednoho dne zemře a je přenesena do kobky v neobývané části domu. Odtud se ozývají divné zvuky a klepání. Za jedné bouřky se rozrazí dveře, za nimi stojí živá Madeline a křičí na Rodericka, ten padne mrtev k zemi. Roderick věděl, že Madeline nebyla mrtvá a klepala na sklepení, neměl však odvahu ji osvobodit. Vypravěč v hrůze prchá z domu, který za ním v mlze zaniká. - Maska červené smrti o Zemi prince Prospera zužoval mor, který se projevoval červenými skvrnami na těle a tvářích. Princ ze strachu před smrtí shromáždil tisíc dvořanů, kteří se odebrali na jeho zámek mimo město, kde se opevnili a zakovali přístupové brány. Tam se bavili a tančili. Při jednom maškarním plese se objevila maska červené smrti, která se dostala až k princovi, protože nikdo neměl odvahu ji zastavit. Do masky se neoblékl člověk, maska byla sám mor. Zabila prince a všechny jeho dvořany. - Muž davu o Vypravěč se po dlouhé nemoci cítí jako znovuzrozený, celý den sedí v kavárně a pozoruje hosty i kolemjdoucí. Pozoruje nejprve bohaté a vlivné muže, potom střední třídu jdoucí z práce, potom udřené dělníky a dělnice a k večeru spodinu vylézající z děr. Jeho pozorování jsou velmi obsáhlá a vypravěč se vyžívá v tom, jaký má pozorovací talent, nikdy neopomene se zmínit o kvalitě látky, jakosti bot a zařazení každého ve společnosti. Tohoto pozorování si užívá. Večer vidí muže, který ho upoutá natolik, že vyjde z kavárny a stopuje ho. Stráví tím celou nastávající noc i další den. Potichu za ním jde a pozoruje ho, muž je ztělesněné zlo, jako by ukrýval hřích, který se nedá vypovědět. Jakmile si toto vypravěč uvědomí, zjistí, že již není důvod za mužem dál chodit. - Démon zvrácenosti o Povídka je nejprve pojednáním o frenologii (nauka o tom, že povaha a sklony člověka jsou určovány podle tvaru jeho lebky) a teprve v závěru se vypravěč přizná k tomu, že chtěl získat majetek svého bohatého strýce, proto dlouho a důkladně rozmýšlel jeho vraždu. Nakonec po přečtení příběhu madame Pilausové, která málem podlehla otravě, geniální plán vraždy našel. Vypravěč tedy sám vyrobil svíčku napuštěnou jedem a strýc ve spánku zemřel. Dlouho žil pachatel vraždy spokojeně z blahobytu po strýci, až ho výčitky svědomí dohnaly k tomu, že se sám k vraždě přiznal. Příběh vypráví jako odsouzenec v cele, kde čeká na rozsudek smrti. - Berenice o Egeus pochází ze starobylé rodiny - je mladý a duševně nemocný. Zamiluje se do své mladší sestřenice, která nakonec zemře kvůli nemoci. Již za jejího života poznal Egeus, že vlastně nemiluje ji, ale její zuby, od kterých při rozhovoru s ní nemůže odtrhnout oči. Jakmile Berenice zemře, jde do její hrobky a zuby ji vytrhá. - William Wilson o V této postavě popsal Poe svého učitele Johna Bransbyho ze školy Stoke Newingtonu, kterou navštěvoval Poe v roce 1818. Vypravěč se jmenuje William Wilson a studuje na internátní střední škole, kde s ním studuje jeho jmenovec (člověk nesoucí stejné jméno jako někdo jiný), který je vždy lepší než on, svědomitější ve studiu, má lepší nápady než on, zkazí mu každou zábavu. Jmenovec nejen, že je lepší student než on, ale i stejně vypadá a narodil se ve stejný den jako vypravěč povídky. Autor velmi dlouze popisuje budovu školy, zřejmě se jednalo o shodnou školu, do které v Stoke Newingtonu chodil. Po škole odchází studovat do Etonu, nejen on, ale i jeho jmenovec. Škola je proslulá pitkami, hýřením, kartami a drogami a v tomto všem vypravěč vyniká. Jednou se zaměřil na to, aby vyhrál v kartách nad bohatým studentem Gledinningem, hraje falešně a skutečně se mu podaří boháče úplně finančně zruinovat. V tom do místnosti vstoupí jeho jmenovec a všem přítomným ukáže, že vypravěč hrál falešně, tím ho vyloučí nejen ze společnosti studentů, ale musí okamžitě opustit i školu. A tak to pokračovalo i na jiných vysokých školách i v jiných městech, kam se vypravěč dostal, tam ztropil skandál a musel po zásahu jmenovce školu nebo město opustit. Začal proto jmenovce nenávidět. Nakonec se potkají v Římě na karnevalu u vévody Di Broglia, vypravěč jmenovce vyzve na souboj a rapírem ho propíchne. Zuřivě do něj znovu bodá až sám klesne mrtev k zemi. Jmenovec neexistoval, bylo to autorovo druhé lepší já. Souboj byl veden proti zrcadlu. - Černý kocour o Vypravěč již jako dítě miloval zvířata, i ženu si vybral takovou, aby měla ráda zvířata a po svatbě měli psa, kocoura a další zvířata. Kocoura měl ale pán nejraději. Kocour za ním všude chodil, poslouchal ho na slovo a vzal si ho za svého pána. Pán ale místo kocoura začal mít rád alkohol a stal se z něj alkoholik. V alkoholovém opojení bez příčiny vzal nůž a kocourovi vydloubl oko. Kocour přežil, ale začal se pána bát a vyhýbat se mu. Tato strašná událost na čas vypravěče odvedla od alkoholu, ale za nějakou dobu pozapomněl, co udělal a pil znova. Když šel z hospody, potkal kocoura a pověsil ho na stromě. Zakrátko mu však vyhořel dům do základů. Na jedné stěně se objevil obraz kocoura, pověšeného na stromě. Opět vypravěč dostal strach, hryzaly ho výčitky svědomí a přestal pít. Ale když na výjev zapomněl, šel zase do hospody a po návratu se mu do cesty připletl kocour, kterého pohladil a kocour šel s ním domů. Vypravěč se začal kocoura bát a přemýšlel, jak by ho zabil. Když šel do sklepa, kocour šel s ním a vypravěč o něj málem zakopl, to ho rozzuřilo a chtěl kocoura zabít. Když se manželka postavila na obranu kocoura, zabil vypravěč sekyrou ji a zazdil ji ve sklepě. Policisté nemohli na nic přijít, i když prohledali celý dům. Vrah se cítil povznesený nad svoje činy, cítil potřebu se chlubit, a tak chodil a před policisty se vychloubal, jak je dům dobře stavěný. Když došli do sklepa, v místě zazdění slyšeli mňoukat kocoura. Po zbourání zdi našli mrtvolu manželky a na její hlavě živého kocoura. - Zrádné srdce o Vypravěč je člověk stižený těžkou duševní chorobou - šílenost. Žije v domě se starcem, který má "bleděmodré oko porostlé mázdrou". Šílenec má starce rád, ale oko nenávidí a bojí se ho. Vymyslí plán a starce zabije a jeho mrtvolu schová pod podlahu v jeho pokoji. Policie na nic nepřijde, ale když jsou v místnosti, šílenec slyší tlouct starcovo srdce a přizná se k vraždě. - Eleonora o Eleonor je brána jako obraz Poeovi ženy Virginie. S ní se oženil v době, když jí bylo 13 let, byla dcerou jeho tety Marie Clemmové a Poe s ní byl šťastný. Po uveřejnění povídky na jaře 1841 ale Virginie těžce onemocní a v roce 1847 umírá na tuberkulózu. V této povídce opět vystupuje vypravěč - mladík stižený šílenstvím. Zamiluje se do své sestřenice Eleonory, se kterou prožíval dětství. Ve chvíli, kdy se jejich láska naplní, Eleonora, která je těžce nemocná, umírá. Před smrtí jí milenec přísahá, že bude jeho jedinou láskou. Svůj slib dlouho dokáže dodržet, ale nakonec se znova zamiluje a ožení. Mrtvá Eleonora mu dává poslední polibek. - Medailón o Vypravěč se uchýlil při cestě po Apeninském poloostrově ze strachu před loupežníky do opuštěného zámku. Je nemocný a je s ním pouze sluha, který ho nemůže opustit, aby sehnal lékařskou pomoc, právě ze strachu před loupežníky. Vypravěč si tedy pomáhá hrstkou opia, kterou jinak kouřil společně s tabákem v dýmce. Protože opium polyká a nemá s tím zkušenosti, přežene velikost dávky a upadne do transu. Vidí na zdi viset obraz krásné dívky a čte příběh, jak se tato dívka zamilovala do malíře, stala se jeho ženou, ale malíř miloval víc malování než ji. Chtěl namalovat její obraz, který se mu stále nezdál dostatečně autentický, až když s ním byl hotov, byla dívka na obraze jako živá, ale ve skutečnosti před ním seděla jako model mrtvá manželka. - Rozhovor Eirose s Charmionem o Eiros je mladý anděl, ještě nezaučený, a proto ho Charmion poučuje, jak se stát andělem. Na Zemi bylo dobře, dokud kolem neletěla kometa a všechno živé nezahubila. Astronomové to věděli, ale snažili se tuhle skutečnost před lidmi skrýt z obavy před panikou. Kometa nejprve šlehla po Zemi koncem plným kyslíku, takže lidé byli v povznesené náladě, zpívali si a tančili, mysleli si, že jim nebezpečí od komety nehrozí. Poté jádro komety dopadlo na Zemi a Eiros se stal andělem. - Příběh z Rozeklaných hor o V Charlottesvillu se vypravěč seznámí s Augustinem Bedloem, mladým mužem, který je jako všichni Poeovi hrdinové trochu zvláštní. Pečuje o něj dr. Templeton, který jej uváděl do hypnotického spánku. Bedloe šel na procházku do Rozeklaných hor a zabloudil, přitom potkal divného skřítka a obrovskou hyenu. Najednou se oteplilo a on si sedl pod velkou palmu a viděl město z pohádek Tisíce a jedné noci, tržiště, kde pulsoval život. Sám do tohoto města vstoupil, pozoroval v něm život a připletl se do rvačky, při které byl zabit ranou šípu do spánku. Jeho duše opustila tělo a šla cestou zpátky, kudy se do města dostal, dostal se až k místu, kde potkal hyenu. Tam procitl a vrátil se domů. Tento svůj příběh vyprávěl Bedloe Templetonovi, který jím byl velmi udiven. Sám mu vyprávěl, že měl přítele, který se jmenoval Oldeb a toho zabil otrávený šíp střelený do spánku. Do týdne však Bedloe umírá, neboť Templeton mu omylem přiložil jedovatou pijavici. Z novin se vypravěč dozvídá, že jméno Bedloe je zde zapsáno bez "e" na konci, tedy Bedlo, což pozpátku zní Oldeb. - Tisící druhý Šeherezádin příběh o Vypravěč vzpomíná na základní osnovu příběhu o Šeherezádě - panovník si ze žárlivosti vybere vždy nejkrásnější dívku v zemi, stráví s ní noc a ráno ji nechá usmrtit. Potom přijde řada na Šeherezádu, ta je po tisíci dnech a nocích zachráněna a vypráví panovníkovi - již svému manželovi - 1002. příběh. Je jiný než všechny předtím. Vypráví o námořníku Sindibádovi, který již byl starý, ale znovu se vydal na moře, viděl obrovskou obludu, na ní seděli divní tvorové, kteří měli obojek na krku a jejich úkolem bylo obludu kousat, aby byla divoká a zlá. Sindibád je také uloven a stává se také tímto tvorem na hřbetě obludy, s ní procestuje celý svět. Jednou přistál u břehů Ameriky a viděl novodobé vynálezy - telegraf, lokomotivu, galvanoplastiku, galvanický sloup. tiskařský stroj, počítačové stroje, umělou líheň kuřat a mnoho dalších. Pochopitelně vynálezy byly z jiné doby, než žila Šeherezáda, panovník jí neuvěřil a dal ji popravit. - Senzace s balónem o V novinách se objevil článek o přeletu Atlantiku balónem za 75 hodin. Autor povídky rozebírá, jak k tomuto rekordu došlo. Stalo se tak omylem, protože balón měl letět z Londýna do Paříže, ale vítr vzal jiný směr, a tak se rozhodli, že se podívají do Ameriky. Za 72 hodin přistáli v Jižní Karolíně. - Tři neděle v týdnu o Zábavná krátká povídka o strýci Trumberonovi, který je bohatý, zásadový a ironizující. Bobík je jeho chudý synovec, kterého vychoval a který se zamiloval do jeho dcery Katušky. Strýc jim ale nechce dát svolení ke svatbě, říká, že se mohou vzít, až budou tři neděle v týdnu. Bobík s Katuškou mají štěstí, kterého hned využijí, na večeři ke strýci přijdou cestovatelé - pan Pratt obeplul mys Horn a pan Smitherton obeplul mys Dobré naděje. Tak předběhli, resp. se zpozdili, o 24 hodin, a protože byla neděle, Smitherton měl sobotu a Pratt měl pondělí, a byly tři neděle v jednom týdnu, Strýc to uznal a konala se svatba. - Von Kempelen a jeho objev o Příběh pojednává o splnění dávného snu všech alchymistů - o chemikovi, který vyráběl z olova zlato. - O šizení jakožto exaktní vědě o Šidič je mistr svého oboru, který se musí držet pevných zásad: nepatrnost (pokud překročí tuto zásadu, není šidičem, ale finančníkem), zištnost (dělá to pro peníze), vytrvalost, vynalézavost, smělost, nonšalance (všechny tyto vlastnosti je třeba rozvíjet, neboť bez nich není úspěchu), originalita (jen originální kousek může ošidit důvěřivého klienta), nestoudnost (pochopitelně podvod chce, aby jednání bylo nestoudné), škleb, který mistr oboru ve skrytu projeví jako znak toho, že se mu dílo povedlo. Příkladů šizení je v povídce mnoho. - Nikdy se s čertem nesázej o hlavu! o Tobiáš Mordián se velmi rád sázel. Jednou s ním šel vypravěč na most a vidí Tobiáše, jak se s čertem vsadil, že přeskočí turniket. Nepřeskočil a vypravěč jen viděl, jak mu čert vzal hlavu a utíkal s ní pryč. Zbytek těla Tobiáše dali na žrádlo pro psy. - Ďáběl ve zvonici o Holandské město Vondervotteimittiss bylo rájem na zemi. Obyvatelé v něm žijící se starali o své vepřové se zelím a hodiny na radniční věži. Nikdy nevyšli ven z města. Život se odehrával podle věžních hodin. Jednou 5 minut před 12. hodinou přišel do města mladý muž s houslemi, šel za zvoníkem na radnici, tam ho zbil a sám zvonil, ale nikoli 12 hodin, ale 13 hodin. Tím pádem již obyvatelé města nemohli obědvat, protože se mělo obědvat ve 12 hodin, a když nezvonilo 12 hodin, byli tedy bez oběda. Mladík zůstal na věži a řád města se zhroutil. Bylo po ráji na Zemi. - Král Mor o Povídka z roku 1834 je inspirovaná epidemií cholery v Baltimoru v roce 1831. Bylo to za vlády Edvarda III., když dva námořníci tichý, dlouhý a hubený Bidlo a tlustý, malý a mnohomluvný Hugo zvaný Vratiplachtě vešli do hospody v londýnské farnosti sv. Ondřeje, najedli se a napili a bez placení utekli. Utíkali pořád dál ze strachu před dopadením, až se dostali za morovou zábranu a procházeli zapovězenou částí města. V době moru totiž napadené oblasti byly zataraseny zábranami a za ně se pod trestem smrti nesmělo. Oni tam vlezli, chodili po městě, až zaslechli hlasy a dostali se k hrobařovu domu. V místnosti hrobaře seděl vyzáblý muž - král Mor, jeho manželka, tlustá vysoká královna Morana, vyzáblá mladá chráněnka arcivévodkyně Morbidia, všichni oblečeni do sukna, kterým se vykládají rakve. Dále malý stařík v aristokratickém rouchu - arcivévoda Morfém, muž svázaný na rukou a nohou s ovázanou hlavou, co sebou škubal jako při záchvatu - vévoda Tumor a šestým byl muž, co seděl v rakvi - vévoda Morous. Král Mor Bidla a Huga přizve mezi stolovníky a představí jim sebe a ostatní, a dodá, že všichni jsou sloužícími té, která se jmenuje Smrt. Podroušený Hugo vyhrkne, že její jméno je Slaná Zubatá. To krále rozzlobí a chce po Hugovi, aby vypil galon rosolky nebo že ho utopí v pivu. Hugo odmítl pít, tak byl vhozen do sudu s pivem, kde se začal topit. To Bidla rozzlobí, pobije královu rodinu, vyjma arcivévodkyně Morbidie a královny Morany, a vytáhne Huga ze sudu. Bidlo s královnou vyběhnou z domu, za nimi pak běží Hugo s Morbidií. Všichni utíkají směrem k přístavu, kde děj končí. - Anděl pitvornosti o Vypravěč se najedl, napil a četl noviny. Přečetl i článek o muži, co foukal šipky do terče, ale dal omylem šipku do opačného konce trubičky, vdechnul jí, propíchla mu plíci a zemřel. Vypravěč se nad tím rozesmál a řekl si, že takové hlouposti číst už nebude. Najednou se před ním objevil anděl pitvornosti, vypravěč ho ale urazil a anděl se mu mstil. Nejprve přišel pozdě na schůzku, potom mu vyhořel dům, když před ohněm utíkal, shořely mu vlasy. Na požárním žebříku si zlomil ruku. Neměl nic, tak se snažil finančně se zajistit bohatou vdovou, ale spadla mu paruka a vdova utekla. Druhá vyhlídka na bohatý sňatek se urazila, když jí nepozdravil. To nemohl udělat, protože mu právě spadlo smítko do oka a nic neviděl. Chtěl se utopit, ale vrána mu kradla na břehu oděv, tak vylezl z vody a na břehu mu zůstalo jen sako, navlékl si jej na nohy a pronásledoval vránu. Když už ji skoro měl, zjistil, že padá se srázu dolu, zachytil se o provaz z balónu, na kterém seděl anděl pitvornosti a řekl, že mu pomůže, když odvolá své rouhačství vůči němu. Vypravěč to však nemohl odvolat, a tak anděl přeřízl lano a vypravěč spadl do komína svého krbu. - Metoda doktora Téra a profesora Péra o Vypravěč se jednou dostal ve Francii do blízkosti soukromého blázince a toužil po tom vidět, jak to uvnitř vypadá. Doktor Maillard ho provedl budovou a vyprávěl mu, že zde byl volný režim, když blázni mohli chodit volně po budově, ale museli tento systém změnit a izolovat je v kobkách, protože byli nebezpeční. Při večeři jednotliví stolovníci, které představil doktor Maillard jako ošetřovatele, vyprávěli o různých projevech pacientů, jako by to byly dobré vtipy. Před nimi bylo ohromné množství jídla a pití. Uprostřed večeře se strhl řev, dovnitř vrazilo komando těch, kteří se z kobek osvobodili, všechny zbili a zavřeli do cel. Vyšlo najevo, že doktor Maillard a tzv. ošetřovatelé byli ve skutečnosti blázni, kteří provedli v blázinci převrat, zajali doktory a ošetřovatele, polili je dehtem, posypali peřím a zavřeli do kobek o chlebě a vodě. Sami vyjídali spižírny a slavili. - Na slovíčko s mumií o V noci vzbudí vypravěče vzkaz od dr. Ponnonera, aby za ním okamžitě přišel, že bude v 11:00 rozbalovat mumii. Tu mu přivezl bratr z libanonských hor. Vypravěč ani na okamžik neváhá a za doktorem jede. Mumie je v rakvi z cedrového dřeva zabalená do papyru a zasádrovaná v pozlacené sádře. Ta cedrová rakev je ještě v jedné rakvi a ta je v dřevěné schránce. Když mumii rozbalí, nevidí nikde stopy po balzamování, proto ji chtějí pitvat, ale je pozdě v noci, tak to chtějí nechat na druhý den. Tu někdo dostane nápad vpustit do mumie elektrický proud. Nejprve do spánku, potom do palce u nohy a potom do nosu, to mumii oživí a ta s nimi rozmlouvá o svém životě. Jedná se o muže - hraběte z rodu Skarabů - což měl být tak významný rod, že je balzamovali zaživa tedy bez odstraněný vnitřností a mozku, v době balzamování mu bylo 800 let, což bylo v jejich rodě obvyklé stáří. Vypráví si spolu s vynálezech své doby a zjistí, že vynálezy dneška nejsou zase takovou výhrou a vzácností. Druhý den se vypravěč rozloučí s manželkou a rozhodne se také pro balzamování, protože chce vidět, kdo bude americkým prezidentem v roce 2045. - Muž, který se rozpadl o John A. B. C. Smith byl brigádní generál, muž skvělého zevnějšku, charakteru a požívající obdiv žen. Vypravěč se s ním seznámil na večírku, kde někdo o něm pronesl, že bojoval s Indiány. Víc se ale vypravěč nedozvěděl, proto šel druhý den ráno přímo za ním a zjistil, že je jen kouskem zmuchlaniny a má umělé nohy, ruce, oči, zuby, vlasy, trup i patro - důsledek jeho boje s Indiány. 12. POSTAVY: - V každé povídce jiné. - Dokázal mistrovsky zachytit stav osoby, která příběh vypraví. 13. VYPRAVĚČ - V každé povídce jiný vypravěč. 14. VYPRÁVĚCÍ ZPŮSOBY: - Ich i er-forma, v povídkách různé způsoby vyprávění. 15. SLOHOVÉ POSTUPY: - vyprávěcí 16. TYPY PROMLUV: - Řeč přímá i nepřímá. Často vnitřní přemýšlení (polopřímá řeč) či dialogy. 17., 18. JAZYK, TROPY A FIGURY: - Autor používá výhradně spisovný jazyk. - Text je velmi čtivý, realistický a autor je nemilosrdný, dokáže udržet čtenáře v napětí a nahnat mu strach. - Jsou použita mnohá zvolání, kterými jsou podtrhnuta přání a naděje hlavní postavy. - Použitý jazyk velmi obratně a detailně popisuje místo a děj. - Je zde na straně jedné snaha o přesvědčivý a úplný popis příčinných souvislostí, na straně druhé odpoutáním duševních konstrukcí prostřednictvím mystifikací, slovních hříček apod. 19. ZAJÍMAVOSTI: - Jáma a kyvadlo; USA, 1961, 80 min; Režie: Roger Corman - Jáma a kyvadlo; USA, 1991, 97 min; Režie: Stuart Gordon 20. VLIV DÍLA: - Tento americký zakladatel hororové, detektivní a vědeckofantastické povídky se proslavil i jako básník (např. Havran). - Poe značně ovlivnil evropskou literaturu, zejména francouzské symbolisty v průběhu 1 pol. 19 století. - Jeho dílo bylo inspirací mnoha pozdějších autorů (z nichž jmenujme asi nejznámějšího sira Arthura Conana Doyla a jeho kultovního hrdinu Sherlocka Holmese, jehož podoba je výrazně ovlivněna Poeovou postavou výjimečně inteligentního detektiva Dupina). - Svou stopu zanechal nejen na francouzských básnících Charlesi Baudelairovi a Stéphanu Mallarmém, ale například i na Paulu Valérym, Juliu Vernovi a v neposlední řadě i na Fjodoru Dostojevském, nebo na moderních především britských autorech Rayi Bradburym či J. K. Rowlingové.

Maryša [1894]

Alois a Vilém Mrštíkovi Maryša [1894] 2. DOBA AUTOROVY TVORBY: - Politická situace (2.polovina 19. století): o Doba vlády Františka Josefa I. - oslabení absolutismu. o Centrálně řízená Habsburská monarchie byla přeměněna na dualistické Rakousko-Uhersko. 3. LITERÁRNÍ SMĚR: - Impresionismus - umělecký směr, který vznikl ve 2. polovině 19. století: o = bezprostřednost, spontánnost, snaha zachytit prchavý a neopakovatelný okamžik, barevnost o architektura - projevila se zaváděním nových technologií (litina a ocel), r. 1889 postavena Eiffelova věž - symbol pokroku o malířství - Claude Monet, Auguste Renoir, Edgar Degas (český Antonín Slavíček) o hudba - Claude Debussy; Giacomo Puccini - opery; u nás - Josef Suk - Realismus: o umělecký směr, který převládl v literatuře ve 2. polovině 19. st. (z lat. realis = věcný,skutečný) o Znaky realismu: § pravdivý obraz skutečnosti (bez idealizace) § přesné a všestranné studium života společnosti a nitra člověka § realistický hrdina je typický jednotlivec /zatímco romantický hrdina byl člověk výjimečný/, v průběhu děje se mění a vyvíjí, někdy je ústřední hrdina nahrazen kolektivem § autor se přímo neúčastní děje, stojí jakoby nad příběhem, svůj názor uplatňuje výběrem faktů, tématu, postav § kritika nedostatků ve společnosti - kritický realismus § nové výrazové prostředky: hovorová řeč, nářečí, archaismy o Další představitelé: § Honoré de Balzac - Francie · Otec Goriot, Lesk a bída kurtizán § Lev Nikolajevič Tolstoj - Rusko · Vojna a mír, Anna Kareninová § Jan Neruda - Česko · Povídky malostranské, Balady a romance - Naturalismus - umělecký směr 2. poloviny 19. století: o Zobrazoval člověka jako tvora fyziologicky. 4. AUTOŘI: - Bratři Alois (1861-1925) a Vilém (1863-1912) Mrštíkovi byli čeští spisovatelé, kteří některá svá díla napsali společně, především díla zaměřená na realistický, až naturalistický popis života na moravském venkově. - Alois Mrštík: (1861, Jimramov - 1925, Brno) o Český spisovatel a dramatik. o Narodil se v rodině ševce, měl 3 bratry. o Vystudoval reálku a učitelský ústav. o Učil na Slovensku, ale později se přesunul na Moravu. Oženil se s Marií Bezděkovou a jeho bratr zde koupil domek. o Roku 1889 byl jmenován správcem školy v Divákách u Hustopečí, kde žil až do své smrti. o Zemřel na následky tyfové epidemie z kontaminované studny. - Vilém Mrštík: (1863, Jimramov - 1912, Brno) o Český spisovatel, dramatik, překladatel a literární kritik. o Vystudoval gymnázium v Praze a Brně. o Po nedokončeném studiu práv se plně věnoval literární a publicistické dráze. o Překládal Dostojevského, Tolstého, Gogola, Zolu a de Maupassanta. o Přispíval do časopisů Rozhledy, Světozor, Lumír, Ruch, Česká Thálie, o Literární listy, Národní listy, Česká revue, Moravskoslezská revue aj. o Probojovával umění bezohledně pravdivé, usilující o nápravu světa. o Vyzdvihuje mravní hodnotu lidí, tvrdě odsuzuje bezohlednost a honbu za majetkem. o Kvůli psychickým problémům si jednoho dne ve včelíně podřízl hrdlo a bodl se několikrát do srdce. O 5 hodin později zemřel v ukrutných bolestech. - Tvorba autorů: o K jejich společným dílům patří: § povídková sbírka Bavlnkova žena a částečně i román Rok na vsi o Alois Mrštík: § románová kronika z moravského venkova Rok na vsi o Vilém Mrštík: § román s lyrickými prvky Pohádka máje (inspirovaný Vilémovou nenaplněnou láskou k neteři básníka Vítězslava Hálka) § sociální román z městského prostředí Santa Lucia § román Zumři ze studentského prostředí (nedokončený) 5. LITERÁRNÍ DRUH A ŽÁNR: - Literární druh: o drama (= účinkují postavy, charakteristická přímá řeč a scénické poznámky, děj je zinscenován) - Literární žánr: o tragédie (= pochmurný děj se špatným koncem) - Celá divadelní hra má vážný děj a tragický závěr 6., 7. OBSAH UKÁZKY, ZASAZENÍ VÝŇATKU DO KONTEXTU DÍLA 8. TÉMATA A MOTIVY: - Témata: o manželství, zamilovanost, moc peněz, síla předsudků, vynucená pokora a poslušnost i ztráta možnosti svobodně nakládat se svým životem přináší jen neštěstí - Motivy: o vztah, nešťastná láska - Hlavní myšlenka: o nešťastné manželství o nadřazování peněz nad štěstí člověka o manželství pro peníze a majetek o protiklad opravdového citu a touhy po bohatství 9. ČAS, MÍSTO: - Prostředí slovanské vesnice, konec 19. století (1886, třetí jednání o 2 roky později) 10. KOMPOZIČNÍ VÝSTAVBA: - Kompozice: o Chronologická, pět jednání o 1. dějství: § expozice: základní situace - jednání Lízala a Vávry o věno, loučení s Franckem, kterého Maryša miluje o 2. dějství: § Kolize (zápletka) - Maryša odmítá sňatek s mlynářem Vávrou, později je donucena vdát se o 3. dějství: § krize (vyvrcholení) - návrat Francka, setkání s Maryšou, avšak ta s ním již nemůže být o 4. dějství: § peripetie (obrat) - otec Lízal lituje Maryšu, chce ji vzít domů, Francek ji láká do Brna, udání Lízala za nedodržení věna o 5. dějství: § katastrofa (závěr) - Maryšino rozhodnutí - otrávení Vávry 11. DĚJ: - Maryša je asi dvacetileté děvče, které se snaží rodiče provdat. I přestože miluje Francka, tak jí celá rodina předhazuje vdovce se třemi dětmi, mlynáře Vávru. Říká se, že svou předchozí ženu bil a utýral k smrti. Maryša ho nechce a chce zůstat věrná Franckovi, avšak ten musí na vojnu. Maryša nátlaku rodiny podlehne. Její otec byl šťastný, že konečně provdal dceru, ale byl i zároveň zklamaný, protože Vávra po něm chce peníze jako svatební dar a dohadují se o částce. Po dvou letech se vrací Francek domů. Vidí Maryšu vdanou a nešťastnou, ale pořád jí má rád a chce s ní utéct. Pro Maryšu to je ale něco nemorálního a neuctivého, a i když manžela nenávidí, tak zůstává. Nyní i Lízal (její otec) vidí, že si ji Vávra vzal jen pro peníze, které nakonec nedostal, a dokonce se s jejím otcem soudí. Lízal Maryšu prosí, aby se vrátila domů, ale ta opět odmítne. Situace se změní v okamžiku, když Vávra vidí, že Francek chodí stále za Maryšou. V době domluvené schůzky Maryši a Francka vzal Vávra pušku a chtěl zabít Francka, ale nepovedlo se mu to. A v Maryše se vše zlomilo. Druhý den otrávila Vávru jedem v kávě. 12. POSTAVY: - Postavy: o Maryša - Lízalova dcera, později Vávrova manželka, milující žena, trpící pro svou lásku o Lízal - postava sedláka, otec Maryši, který viděl dřív peníze a až poté štěstí svého dítěte (Maryši) o Lízalka - matka Maryši, Lízalova manželka, žena s kamennou tváří, nezná lítosti a pochopení dcery o Vávra Filip - vdovec se třemi dětmi, muž, který nehledí na štěstí své ženy (Maryši), ale na její věno o Francek (František) - muž, kterého Maryša miluje, a který říká jen to, co si myslí o Vedlejší postavy: § Rozárka (služka u Vávrů), babička, stařena, hospodský, Franckova matka Horačka, Hrdlička (obecný sluha), rekruti, muzikanti 13. VYPRAVĚČ: - Vypravěč: drama nemá vypravěče 14. VYPRÁVĚCÍ ZPŮSOBY: - dialogy a monology 15. SLOHOVÉ POSTUPY: - vyprávěcí 16. TYPY PROMLUV - Typy promluv: přímá řeč 17., 18. JAZYK, TROPY A FIGURY: - Autoři používali nářečí z Jižní Moravy = Slovácké nářečí z okolí Sloveských hranic (šak), konkrétně nářečí slovácké (vlažnó, vodó) prvky hanáckého a moravskoslovenského nářečí. - Užití dialektu, nespisovná čeština, hláskové změny (ej -> é - podívé se), (šť -> šč - ščasná), (ou -> o - mó, ženó, budó), v první slabice odpadá j, k (sem, dyž) - Inverze (přeházený slovosled) - „Copak seš ty můj syn?" - Synekdocha (metonymie) - „... šlapat na krk ..." 19. ZAJÍMAVOSTI: - premiéra v Národním divadle v roce 1894 - nebyla přijata kladně (důvod: slabá motivace Maryšina rozhodnutí na konci hry, úspornost výrazu i šokující námět) - Další zpracování: o Opera (16. dubna 1940), (E. F. Burian) o Balet (14. března 2009) o Film (1935) 20. VLIV DÍLA: - Hra byla poprvé uvedena na scéně Národního divadla a soudobou kritikou byla přijata nejednoznačně. Kritikové měli námitky proti ústřední postavě, její motivací a také způsobu, jakým se hra dívá na život na vesnici.

Malý princ [1943]

Antoine de Saint-Exupéry Malý princ [1943] 2. DOBA AUTOROVY TVORBY: - Francie 20. století (mezi světovými válkami): o 1. světová válka (1914-1918), 2. sv. válka (1939-1945) o Neklidné příměří mezi válkami o Na kontinentu vlna revolucí, uspořádání státu řešil Versaillský systém (1919) 3.. LITERÁRNÍ SMĚR: - Autora nelze zařadit k jednomu směru - Humanismus: o vracení se k antice o 14. - 16. století o znaky: lidskost, člověk o Další představitelé: Erich Maria Remarque § Na západní frontě klid, Tři kamarádi 4. AUTOR: - Antoine de Saint-Exupéry o 29. 6. 1900 (Lyon) - † 31. 7.? 1944 o Francouzský pilot, spisovatel a částečně filozof a humanista o Narodil se v zámožné šlechtické rodině. Měl 4 sourozence. o Od dětství projevoval literární a výtvarné nadání a zájem o letectví o Pracoval u různých leteckých společností jako poštovní letec. Posléze se stal vojenským letcem, nakonec patrně sestřelen německým letadlem. o Tematicky čerpal z oblasti letectví, které se stalo jeho vášní, jeho díla byly prodchnuta hlubokým humanismem - myšlenkový směr, který zdůrazňuje univerzální lidství, solidaritu všech lidí. o Témata: letecká tématika, opírá se o vlastní zážitky o Malý princ je vrcholem jeho tvorby a je to dílo z jeho tvorby zcela výjimečné tím, že je se jedná o filozofickou pohádku psanou pro dospělé. o Leteckou způsobilost získal během vojenské služby. Letectví se věnoval celý život. Jako pilot podnikl četné cesty po celém světě. Konal přednášková turné, psal reportáže. Literární a publicistické činnosti se věnoval již od dvacátých let. o Za 2. světové války, do které se Antoine de Saint-Exupéry sám přihlásil, zahynul při průzkumném letu, pravděpodobně nad Středozemním mořem nedaleko Korsiky. o Sestřelen německým pilotem Luftwaffe (ME 110) - těžký stíhač, německý pilot před svou smrtí informaci uveřejnil, letadlo bylo nalezeno. § Chvíli se živil jako obchodník u automobilové firmy - první kniha Letec. § Později se přidal ke společnosti v Toulous. Zde mu bylo přiděleno letiště na severu Afriky. Odtud také pochází druhá kniha Kurýr na jih. § Jeho kariéra se nezastavila a byl vyslán do Buenos Aires, kde se v Andách ztratil jeho přítel. Díky těmto zkušenostem později sepsal knihu Noční let. o Roku 1931 tato kniha vyšla a Exupéry byl jmenován Rytířem čestné legie [nejvyšší francouzské státní vyznamenání za vojenský, kulturní nebo vědecký přínos]. § Při pokusu o dálkový let New Yorku-Ohnivá země havaroval a při rekonvalescenci sepsal knihu Země lidí. § Se začátkem války se přidal do armády k letectvu. Roku 1942 napsal knihu Válečný pilot, ve které oslavuje všechny hrdinské piloty. § Kvůli nehodě mu bylo pilotování zakázáno. Odjel proto do Alžíru, kde chtěl dokončit knihu Citadela. Od amerického velitele dostal povolení, účastnit se dalších pěti letů. Poslední let se uskutečnil 31. července 1944. Měl provést průzkumný přelet nad Francií. o Vytýkal omezené a jednostranné vnímání světa. - Autorova tvorba: o Kurýr na jih - 1928, román, který autor napsal v Africe, kde byl v té době ředitelem pouštního civilního letiště. o Noční let - 1931, román čerpá z jeho zkušeností ředitele společnosti Aeroposta Argentina, která dopravovala poštu na první velké jihoamerické letecké lince. o Země lidí - 1939, próza, která je souborem osmi statí a vzpomínek na zavádění prvních poštovních linek mezi Evropou a severní Afrikou, na průzkumné lety přes Saharu, Andy a Atlantský oceán, na havárie i život v poušti. o Válečný pilot - 1942, próza vydává svědectví o hrdinství konkrétních příslušníků letky 2/33. o Citadella - 1948 (posmrtně), nedokončená próza, která měla být filozofickým souhrnem jeho názorů a zkušeností. o Malý princ - 1943, Saint-Exupéry proslul jako autor filozoficko-pohádkové alegorie 5. LITERÁRNÍ DRUH A ŽÁNR: - Druh: Epika o Má děj, postavy - Žánr: Pohádka (filozofická pro dospělé, úvahové dílo s prvky fantastiky) o Pohádkové prvky - princ, mluvící růže, zkreslené planety. 6., 7. OBSAH UKÁZKY, ZASAZENÍ VÝŇATKU DO KONTEXTU DÍLA 8. TÉMATA A MOTIVY: - Témata: o zamyšlení nad podstatou a smyslem lidského života; střet dětského a dospělého světa, čisté srdce, dobro a láska. Malý princ, kouzelná bytost, přichází na Zemi ze vzdálené země ve vesmíru. - Motivy: o dětství, přátelství, pečování, starost, lidská hloupost, tajemství, zkrocení - Hlavní myšlenka: o pohled na svět očima dítěte = bez chamtivosti a závisti 9. ČAS, MÍSTO - Čas: Není určen (pravděpodobně 19. století, nebo 2. sv. v.) - Prostor: Planeta B 612, jiné planety a planeta Země - poušť; všeobecně vesmír 10. KOMPOZIČNÍ VÝSTAVBA: - Zpočátku chronologicky, část psaná retrospektivně (jedná se o část, kde navštěvuje různé planetky, ta je psána retrospektivně). - 27 kapitol, bez úvodu, věnování svému příteli 11. DĚJ: - Kniha začíná porovnáváním představivosti dětí a dospělých vypravěčem, který následně vypráví svůj příběh... Pilotovi (vypravěčovi) se porouchalo letadlo na poušti, kde měl vodu na týden. Byl unavený, a tak šel spát. Najednou ho kdosi probudil, byl to Malý princ a chtěl nakreslit beránka. Zpočátku pilot nechápal, ale nakonec mu jej nakreslil, avšak více variant, protože nebyl princ spokojený. Postupem času pilot poznával Malého prince, který mu vyprávěl o svém cestování. Nejprve povídal o rodné planetce B 612, kde žil se svou růží, která byla nesmírně pyšná, protože si myslela, že je jediná na světě. Planetka byla opravdu malinkatá, proto bylo třeba pravidelně vytrhávat malé baobaby, aby nevyrostli a neroztrhli ji jejich kořeny (ke všem těmto skutečnostem jsou nakreslené obrázky v knize). Poté princ vyprávěl o putování na planetu Zemi. Nejprve o pyšném králi, který panoval všem, ale vlastně nikomu, protože byl na planetce sám. Potom přišel na řadu domýšlivec, který slyšel jen chválu. Další byl velice pijan, který pil, aby zapomněl, že se stydí za to, že pije. Na čtvrté planetce byl byznysmen, který stále přepočítával hvězdy, které mu patřily, protože si je přivlastnil jako první. Na další planetce byl lampář, ten každé ráno rozsvítil lampu a večer ji zhasl. Bohužel den trval minutu, a tak si lampář nemohl odpočinout. Následoval zeměpisec, který zapisoval vše zeměpisné, ale neměl co zapisovat, protože neměl žádné. Sedmá planeta byla Země. Na Zemi se malý princ nejprve seznámil na poušti s hadem, který mu pověděl, že může každého snadno dotykem vrátit do země, ze které přišel. Poté potkal květiny, zahradu plnou růží, stejné jako jeho květina a byl smutný, protože si myslel, že jeho květina byla jediná svého druhu v celém vesmíru. V další kapitole potkal lišku. Ta mu pověděla o obrovské ceně a významu přátelství a jedinečnosti. Malý princ díky ní pochopil, že přesto, že jeho květina není jediná svého druhu, pro něj vždy jediná bude - protože mají spolu pouto a ochočili se. Při jeho další cestě potkal princ výhybkáře, co vypravoval vlaky a obchodníka, co prodával pilulky na zahnání žízně. Osmý den pilot s malým princem hledali vodu, až našli studnu a pilot začal opravovat letadlo. Princ šel mezitím rozmlouvat s hadem o jeho jedu. Když to pilot zjistil, byl velice smutný, protože se princ chtěl nechat uštknout, aby se vrátil za svojí květinkou, ale nemohl nic dělat. Následující noc se Malý princ vypravil za hadem. Nechal se uštknout, a i přes to, že pilotovi říkal, ať se nekouká, pilot jeho pád těla viděl - klesl na zem jako podťatý strom. Kniha končí zamyšlením při pohledu na hvězdy, kdy pilot vzpomíná na Malého prince, který někde ve vesmíru se stará o svou květinu a beránka na papíře. 12. POSTAVY: - Pilot (vypravěč) - Rozuměl si s Malým princem, přiblížil se mu díky jeho pochopení pro dětský styl myšlení, který už ostatní dospělí dávno ztratili. o Dospělý letec, praktický, technický, upřímný a hodný, ochotný pomoct. o Postava Pilota se vyvíjí - na začátku příběhu byl praktický a technický, díval se na svět pouze očima dospělého, ale na konci příběhu se mu otevřou oči a zjistí, že se na svět dá dívat i jinak. - Malý princ - Malý, blonďatý a kudrnatý človíček, který se vydal cestovat do světa kvůli potížím s jeho květinkou a snahou poznat smysl života. Postava je plná nevinnosti, porozumění a zvídavých otázek. o Zvědavý, neodpovídá na otázky, vždy trvá na zodpovězení své otázky, starostlivý, usměvavý, nezkažený, citlivý, křehký, milující, upřímný, rozumný, má rád svoji květinu. o Postava Malého prince se nevyvíjí, zůstává stále stejná s naivně dětinsko-filozofickým pohledem na svět. - Květina (růže) - Pyšná růže, která si myslela, že je jediná svého druhu. Nedávala znát své city. Povrchní, pyšná, domýšlivá, marnivá - Baobaby: velké stromy, musí se denně vytrhávat - Liška - Moudrá postava, která se nechala ochočit Malým princem a ukázala mu veliký význam přátelství a jedinečnosti jeho květiny. Přátelství, chytrá, potřebuje přítele. - 1. Král: panovačný, autoritativní - 2. Domýšlivec: samolibý, slyší jenom chválu, arogantní - 3. Pijan: nešťastný, osamělý - 4. Byznysmen: zaneprázdněný - 5. Lampář: pracovitý, věrný příkazu, jediný, co se nezabývá sebou - 6. Zeměpisec: sobecký, myslí si, že je nejdůležitější 13. VYPRAVĚČ: - Vševědoucí, všudypřítomný 14. VYPRÁVĚCÍ ZPŮSOBY: - Ich-forma, vypravěč je postavou - pilotem - Er-forma - putování Malého prince 15. SLOHOVÉ POSTUPY: - vyprávěcí, úvahový 16. TYPY PROMLUV: - Řeč přímá - objevuje se zde velice často. Není ani tak popsán děj, jako spíše časté dialogy postav, které vedou k zamyšlení. 17., 18. JAZYK, TROPY A FIGURY: - Kniha je psaná spisovnou češtinou. - Časté metafory: „stará opuštěná skořápka" - princovo tělo. - Přirovnání: ... klesl pomalu, jako padá strom ... - Personifikace - jelikož se jedná o pohádku je zde personifikace velice častá - zvířata, květiny i věci se chovají jako lidé. - Časté hyperboly, epitetony, onomatopoie („zanechávaje za sebou lehký kovový šelest") - Nedokončené výpovědi Malého prince (při hovorech s letcem). 19. ZAJÍMAVOSTI: - Film: o Malý princ; Francie, 2015; Režie: Mark Osborne o Malý princ (1974) - muzikál (2002) - Kniha je ilustrována samotným autorem a byla přeložena již do 180 světových jazyků. - Dílo autor sám ilustroval. - Řadí se také mezi 50 nejprodávanějších knih světa. - Vzniklo několik audio-nahrávek. - Malý princ inspiroval vznik symfonie ruského skladatele Lva Knippera nebo japonského manga seriálu Dobrodružství malého prince - těchto knih se prodalo více jak 200 miliónů výtisků a byl přeložen do 190 jazyků. 20. VLIV DÍLA: - Kniha byla přeložena do více než 180 jazyků a dialektů. Prodalo se celosvětově více než 80 milionů kopií a je jednou z 50 nejprodávanějších knih. - Kniha samotná je plná poučení a nutí k zamyšlení. Malý princ nesoudí lidské vlastnosti, ale naopak je jen ukazuje a posouzení zůstává na čtenáři. - Soudobé civilizaci vytýkal omezené jednostranné vnímání světa, tematicky čerpal z jeho vášně - letectví.