24. Internacionální styl v evropském umění kolem roku 1400 + umění za vlády Jana Lucemburského a Karla IV. v českých zemích

OLTÁŘ PRO KARTOUZU V CHAMPMOLU (1394-1399)

(aut. Melchior Broederlam); - oltář zobrazuje: Klanění tří králů, Ukřižování, Kladení do hrobu (vnitřní část oltář) - (vnější/uzavřená venkovní část oltáře) Zvěstování Panně Marii (levá křídlo oltáře), Navštívení Panny Marie (levá křídlo oltáře), Představení v chrámu (pravé křídlo oltáře), Útěk do Egypta (pravé křídlo oltáře) - Řezbu vytvořil Jacquez de Berez a jeho dílna, 1394 byl převezen do Ypres k Broedelamovi , který provedl malby a polychromii - Na levém vnějším křídle jsou znázorněny scény Zvěstování Panně Marii a Navštívení Panny Marie, umělec zde přísně rozdělil scény z Mariina života mezi přírodu a architekturu - Architektura ostře hraničí s útvary hor a stromů, které strmě čnějí k hornímu okraji obrazu Gaerhardt Schmidt, Robert Suckale dávali oltář do souvislosti s Mistrem Třeboňského oltáře X Royt: Třeboňský mistr je starší a dokazuje progres na Václavově dvoře! Panofsky: franko-vlámský realismus a skrytý symbolismus

Francouzské deskové malířství na konci 13. st.

Na rozdíl od knižní produkce se desková malba ve Francii dochovala pouze sporadicky (např. v Champmolu), velký vliv na rozvoj deskové malby měla zejména italská malba. Malířské památky v Champmolu ---> Melchior Broedelram: OLTÁŘ PRO KARTOUZU; Jean Malouel: PIETA, UKŘIŽOVÁNÍ SE SV. DIVIŠEM

Polské sochařství na konci 13. st.:

PIETA Z KOSTELA SV. BARBORY V KRAKOVĚ (90. léta 14. století); KRÁSNÁ MADONA Z KRUŻLOWÉ (kolem 1400); VRATISLAVSKÁ MADONA (kolem 1400)

Anglie na konci 13. st. (vazby na Čechy)

Václav IV. provdal svou sestru Annu (Anna of Bohemia) za Richarda II. - vztahy k českému prostředí! Anna je pohřbena ve Westminsteru s Richardem.

KARTOUZA V CHAMPMOLU - NÁHROBEK FILIPA SMĚLÉHO, 1410

aut. Jean de Marville + Klaus Sluter + Claux de Werve; · Jeden z několika náhrobků, obsahuje figury tzv. plerántů (= postavy plačících mnichů) · Z mramorů

devotio moderna

- Původcem byl holandský učenec, kazatel a mystik Geert Groote (1340-1384), zakladatel sdružení Bratří společného života. Jádrem Devotio moderna byla vnitřní opravdovost a snaha o následování Ježíše Krista jako vzoru křesťanského života. Vzniklo v klášteře Windesheim u Zwolle. - prohloubení a vyvrcholení celkové tendence středověké městské zbožnosti, která kladla stále větší důraz na individuální a vnitřní stránku náboženského života. Zaměřovala se na osobní modlitbu, meditaci a úctu ke svátosti oltářní, v níž se každý člověk setkává osobně s Kristem. Odmítala spekulaci, zdůrazňovala tichou pokoru a ač Groote praxi soudobé církve často a ostře kritizoval, dbal na to, aby se s ní nedostal do konfliktu. Papežové 15. století devotio moderna také podporovali a bránili ji proti různým obviněním. Sám Groote z pokory odmítl stát se knězem, zato se velmi snažil o náboženskou výchovu budoucích kněží. Na škole v Deventeru, kterou založil, studovaly až dva tisíce mladých mužů a jeho spisy se ve velkém opisovaly a šířily.

Dvorská kultura ve Francii ke konci 14. století

- Rozvinutá dvorská kultura, velmi vlivná i pro Čechy - 1378 navštěvuje Václav IV. s otcem Paříž (francouzský král Karel V. jej přijal s rozpaky, naznačoval mu, „že jeho vláda skončí v Métách". - Karel V. byl synem krále Jana II. Dobrého a jeho manželky Bony Lucemburské - dcery Jana Lucemburského. Karel V. byl současník „našeho" Karla IV. (umírá 1380 za morové rány, kdy umírá řada osobností - u nás biskup Jan Očko nebo kancléř Jan ze Středy). - Synem Jana Dobrého byl také slavný Jan z Berry a Fillip II. „Smělý" Burgundský - zakladatel burgundské dynastie v Dijonu spolu se svým synem Janem I. zv. „Nebojácný", kteří Dijon obnovují na kulturní centrum. - Jan I. Burgunský se oženil s Markétou Bavorskou (příbuzná první manželky Václava IV.) a zplodili Jana III. Dobrého, zakladatele řádu Zlatého rouna. - Po Karlovi V. nastupují jeho synové Karel VI. zv. "Šílený" a po něm Ludvík z Valois. - V té době v Paříži honosné paláce, slavnosti, hostiny. Ve Francii navíc trvá Stoletá válka. 1419 příznivci Karla VI. zabili Jana Nebojácného

WILTONŮV DIPTYCH (1390-1395)

- Své označení získal podle diptychu, který se dříve nacházel ve Wilton House, sídle hrabat z Pembroke - Okolo anglického krále Richarda II. stojí jeho patron král Eduard a Edmund (panovničtí světci, obdoba našeho sv. Václava) z východní Anglie a sv. Jan Křtitel. Ti jej poroučejí do milosti anděly obklopené Panny Marie s dítětem - Malba je detailně propracovaná, zejména květiny na Mariině louce, či vzor na brokátových dvorských oděvech se všemi záhyby a doplňky - Obličeje, řasení a gesta poukazují na české a snad i karolínské vlivy; Je možné, že památka je i francouzského původu - V krajním případě by se dalo uvažovat i o tom, zda nebylo namalováno českými nebo německými umělci, kteří mohli přijít do Anglie v roce 1382 s Annou Českou - Bílý jelen (nesen na sponě) - každý s andělů jej nese --> symbolika. Jde o královské zvíře (lov). Podle Physiologu čistí vodu otrávenou hadem (sym. Očištění) - Praporec sv. Jiří - tuto relikvii měl Karel IV.; Podvazkový řád sv. Jiří založili Předci Richarda II.

Knihovna Václava IV. a dvorská symbolika (od roku 1390)

- dochoval se pouze zlomek - po Václavově smrti byla jeho knihovna rozkradena za husitů - Ukazují nám fragmenty nové dvorské kultury - odlišné od kultury za Karla IV. - Ví se, že obdivoval i dobovou duchovní literaturu - Vidění Brigity Švédské (přeloženo do češtiny). Kultura evropských šlechtických rukopisů se rozvíjí až po Václavově!! - Dochované rukopisy: BIBLE VÁCLAVA IV; ŽALTÁŘ MIKULÁŠE Z LYRY, EPIŠTOLY SV. PAVLA; - Nejvýznamnějším svazkem je nedokončená monumentální VÁCLAVOVA BIBLE, zároveň druhý nejstarší opis bible do němčiny, která se datuje do posledního desetiletí 14. století (není ale vyloučeno, že se na ní začalo pracovat už v 80. letech).

Dvorská symbolika Václava IV. objevující se v jeho rukopisech:

1) Iniciály - jména krále a královny - opět se objevuje v umění spjatém s Filipem Smělým, v rukopisech, na stěnách rezidencí 2) Ledňáček - podle Ovidia symbol manželské věrnosti (manželé, kteří umírají ve stejný čas, jsou proměněni v ledňáčky) 3) Točenice -„uzel lásky" - Václavův emblém (typické, Zikmund má draka) 4) Královský rybář motiv, který se objevuje už v Metamorfózách - manželská věrnost 5) Uvězněný král - uvězněný v lásce? 6) Lazebnice = sama královna? - J. von Schlosser se domnívá, že král založil v Praze nový Řád lázně (Order of the Bath) - byly zakládány po celé Evropě jako symbol utopické ideje lepšího, morálně znovuzrozeného světa - reakce na dobové pnutí - Lázně = křest, ve dvorské symbolice ve smyslu znovuzrození nové spiritualit - očista vody

Německé malířství na konci 13. st.

1. Mistr oltáře sv. Kláry: OLTÁŘ SV. KLÁRY, KOLÍNSKÝ DÓM (1360); Mistr sv. Veroniky, SV. VERONIKA S JEŽÍŠOVOU ROUŠKOU (kolem 1400); 2. Conrad von Soest: OLTÁŘ S UKŘIŽOVÁNÍM V KOSTELE V BAD WILDUNGEN (před 1403), MARIÁNSKÝ OLTÁŘ, MARIENKIRCHE V DORTMUNDU (kolem 1420)

Dva vzory deskových obrazů madon za vlády Václava IV.:

1. Roudnický typ madony - komunikují spolu (80. léta 14. stol.) --> MADONA Z VYŠŠÍHO BRODU, kolem 1420 2. Svatovítský typ madony - Marie „předvádí" Ježíška (90. léta 14. století) ---> MADONA ZE ZLATÉ KORUNY, kolem 1410; MADONA SVOJŠÍNSKÁ, 1410; MADONA Z BŘEZNICE, před 1396

KARTOUZA V CHAMPMOLU

= kartuziánský klášter (Nedaleko Dijonu, hl. m. Burgundska), který sloužil jako pohřebiště burgundských vévodů z Valois (Filip, Jan Nebojácný, Markéta Bavorská). Kartouzy mívaly několik domů - cely řeholníků se zahrádkou, kde žili v osamění. Kartuziáni v té době nesmírně oblíbení (u nás na Smíchově)

Francouzské tapisérie ve 14. st.:

Dochovaly se inventáře Filipa Smělého i Jana Nebojácného (vlastnili stovky tapisérií): - Jan Bondolf+Nicolas Bataille, APOKALYPSA Z ANGERS, 1380 - TAPISÉRIE S DVORSKOU SCÉNOU, 1400—10 (Pán podává dámě ruku, aby jí pomohl přes potok) - DAROVÁNÍ SRDCE, 1400—10 Pro pozdější (?) dobu typické scény s jednorožcem (vychází z fr. dobových románů, jednorožce podle fyziologů mohla zkrotit pouze čistá panna ve svém klíně, roh jednor. v medicíně zosobňoval mužskou sílu; svatební téma! TAPISÉRIE S KRÁLEM ARTUŠEM (CYKLUS DEVÍTI HRDINLÚ, PAYS-BAS-DU-SUD, 1400-10, MET NY o V rezidenci burgundských vévodů o Ženy mívaly v ložnicích cykly devíti hrdinek, muži hrdinů (Alexander Veliký, Caesar, Karel Veliký atd. - 3 antičtí, 3 židovští a 3 králové) - často také sochařská výzdoba zámků (Coussy)

Mistr Třeboňského oltáře

Dílo: ADORACE JEŽÍŠKA Z HLUBOKÉ (1380); MADONA ROUDNICKÁ (PO R. 1380); UKŘIŽOVÁNÍ ZE SV. BARBORY (KOL. 1385); MADONA ARACOELI, DNES V NG (KOL. 1390) TŘEBOŇSKÝ OLTÁŘ, kostel augustiniánů sv. Jiljí (1380-1390), desky: 1. Kristus na hoře Olivetské 2. Kladení do hrobu 3. Zmrtvýchvstání Krista 4. Nedochovaná deska

Burgundské vévodství

Fillip II. „Smělý" Burgundský (syn fr. krále Jana Dobrého) byl zakladatel burgundské dynastie rodu Valois v Dijonu. Spolu se svým synem Janem I. zv. „Nebojácný", obnovují Dijon věhlasné na kulturní centrum. Jan I. Burgunský se oženil s Markétou Bavorskou (příbuzná první manželky Václava IV.) a zplodili Jana III. Dobrého, zakladatele řádu Zlatého rouna. Burgundstší vévodové se však dostávají do sporů s korunou a Jana I. zavraždili příznivci krále Karla VI.

Internacionální styl

Internacionální styl je specifickou stylovou fází ve vývoji gotického umění. Kromě termínu internacionální styl se objevují i termíny jako „jemný styl", „měkký styl" (začal používat Wilhelm Pinder 1923), „krásný sloh", „lyrický styl", „kosmopolitní gotika" apod. Tato fáze byla započata na přelomu 14. a 15. století, kdy prvotní znaky se začínaly formulovat v Praze, v severní Itálii a ve francouzském Burgundsku, odtud se šířil dál napříč Evropou, což mělo za následek, že nejvýznamnější umělecká centra (Praha, Paříž, Vídeň, Vratislav...) byla stylově téměř sjednocená! Uplatnil se zejména na královských dvorech v sochařství a malířství, kdy oblíbeným typem zobrazení se stávají především madony a piety.

Anglické malířství na konci 13. st.:

Internacionální styl se v Anglii rozvíjí spíše sporadicky, jeho analýza je téměř nemožná kvůli nedostatku dochovaných památek.

Anglické sochařství na konci 13. st.:

Jako jediný možný příklad, který spadá do období internacionálního slohu, lze UVÉST NÁHROBEK „ČERNÉHO RYTÍŘE" v katedrále v Canterbury, vytvořený mezi lety 1377-1380. Postava je vypracovaná z mědi, což tvůrcovi umožňuje pracovat s detaily a používat lineární prvky, které vycházejí vstříc zálibě v elegantní kresbě, inspirované knižní malbou.

Německé sochařství na konci 13. st.:

Jindřich IV. Parléř (?): TZV. PARLÉŘOVSKÁ BUSTA, KOLÍN NAD RÝNEM (kolem 1390); MADONA Z KOLÍNSKÉ FRÍSKÉ BRÁNY (mezi 1370 a 1380); MADONA Z VINNÝMI VĚTVEMI Z KARMELITÁNSKÉHO KOSTELA v Mohuči (1390); PIETA, FREIBERG, DÓM SV. MARTINA (počátek 15. stol.)

Architektura v českých zemích za vlády Václava IV

KATEDRÁLA SV. VÍTA NA PRAŽSKÉM HRADĚ; FARNÍ CHRÁM ZNOJMO (2. čtvrtina 14. století); Olomouc, KLÁŠTER DOMINIKÁNŮ PŘI KOSTELE SV. MICHALA

Skulptury madon vlády Václava IV.:

Madony --> Typologie (Kutal): a) krumlovská madona (KRUMLOVSKÁ MADONA SV. KATEŘINA Z KOSTELA SV. JAKUBA V JIHLAVĚ; TŘEBOŇSKÁ MADONA; MADONA Z ALTENMARKTU; MADONA PLZEŇSKÁ; SOCHA SV. PETRA ZE SLIVICE - b) toruňská madona (ŠTERNBERSKÁ MADONA; MADONA Z VRATISLAVY; MADONA ZE ZEMSKÉHO MUZEA V BONNU

Francouzské malířství na konci 13. st.

Rodí se zde řada dobových konvencí - dvorská symbolika, epitafy (epitaf Jana z Jeřeně), projevuje se zde zjemnělý styl - Třeboňský mistr u nás je však velmi raný příklad. LE LIVRE DES MERVILLES, PARÍŽ, 1410-12 - Vyobrazen zde Jan Nebojácný - opět s chmelem (na oděvu, špercích i v bordurách) KNIHY KRISTÍNY PISÁNSKÉ, 1401-3 (??) - Básnířka („feministka" - spis Město žen) + Bratři z Limburka

Předchůdci internacionálního stylu:

Simone Martini, MAESTA (1315-1316) --> zjemnělá tvář Panny Marie, prsty na rukou jsou lehce prodloužené a barevnost má jemnější přechody · Lippo Memmi, ZVĚSTOVÁNÍ SE SV. MARKÉTOU A SV. ANSANUSEM (1333) · Pietro Lorenzetti, SNÍMÁNÍ Z KŘÍŽE (1320-1330) · Taddeo Gaddi, ZROZENÍ KRISTA (1325) U nás některá parléřovská díla (Sv. Václav), Mistr Oswald, Třeboňský mistr

"Bál světlušek" (1393)

Slavnost pořádaná fr. Karlem VI., kde tančil spolu se svými druhy jako diví muž (leitmotiv celé doby a dvorské kultury), při bále nešťastnou uhořelo několik šlechticů a málem král. Měl z toho psychickou újmu (při lovu se pokusil zabít několik lidí i svého bratra).

Claus Sluter (1340-1406)

Sochař - Prošel školením a první praxí v Nizozemí v rodinné dílně v Haarlemu. Roku 1385 přesídlil do Burgundska, kde byl v Dijonu zprvu pomocníkem dvorního sochaře burgundských vévodů Jeana de Marville a po jeho smrti od roku 1389 se stal sám dvorním sochařem bugundského vévody Filipa II. Smělého, zakladatelé vedlejší větve rodu z Valois (syn krále Jana Dobrého, bratr vévody z Berry a fr. krále Karla V.). Dílo: KARTOUZA V CHAMPMOLU, PORTÁL, Dijon (1389-1406); ·MOJŽÍŠOVA STUDNA, KARTOUZA V CHAMPMOLU, 1395-1404

Německá architektura na konci 13. st.:

Sonndergotik: KLENBA KOSTELA SV. ANNY, Annaberg (o 1525)

Bratři z Limburka

Trojice bratrů, kteří jsou známi pod jmény Paul, Herman a Jan pocházeli z řemeslnické rodiny žijící na východě Nizozemí. Jan a Herman se vyučili zlatníky. Nejprve vstoupili do služeb burgundského vévody Filipa II., po jeho smrti v roce 1404 působili společně s bratrem Paulem ve službách Jeana z Berry.

Skulptury piet za vlády Václava IV.:

Typ tzv. horizontální piety (PIETA Z KOSTELA SV. TOMÁŠE V BRNĚ, snad dílo Jindřicha Parléře

Anglická architektura na konci 13. st.:

V Anglii architektuře 15. století náleží tzv. perpendicular style, který se vyvinul už ve 14. století jako reakce na nadmíru přezdobený decorated style. Typické prvky: 1) sjednocení (opak decorated style, který usiloval o vytváření stále proměnlivých forem.) 2) kazetové pole - jako základní motiv členění 3) úzká pravoúhlá forma kružby, do níž je nahoře vepsán malý oblouk 4) vějířová klenba

Francouzská sakrální architektura na konci 13. st.

V architektuře se internacionální styl neuplatnil tak silně. Kolem roku 1350 se však gotické stavby vyznačují větší mírou zdobnosti. Pro tento typ staveb byl použit termín flamboyantní gotika (odvozeno z francouzského slova flamboyant = planoucí). Typ. prvky: · Florární dekor, plaménková kružba, tzv. oblouk ogee (esovitě prohnutá křivka, objevuje se naproti sobě zrcadlově ve tvaru oken) ZÁPADNÍ FASÁDA KAPLE SAINTE-CHAPELLE NA ZÁMKU VE VINCENNES (1380-1552) - kaple je součástí rozlehlého zámeckého komplexu - Západní průčelí lemované dvěma kamennými rohovými věžemi má velkou rozetu a víceúrovňový portál. Rozeta i portál jsou zakončeny filigránovými vimperky.

Melchior Broederlam (1350-1409)

V roce 1387 se stal dvorním malířem Filipa II. Smělého v Dijonu. Pro jeho tvorbu je charakteristický gotický naturalismus, který je specifický pro burgundskou školu. OLTÁŘ PRO KARTOUZU V CHAMPMOLU (1394-1399); QUADRIPTYCH SE SCÉNAMI Z KRISTOVA ŽIVOTA, CHAMPMOL (Velice blízké Třeboňskému mistrovi (červené pozadí), jde však o velmi drobné formáty (typické pro Francii) )

POITERS, VÉVODSKÝ PALÁC - KRBOVÁ STĚNA VE VELKÉM SÁLE (konec 80. let 14. stol.)

arch. Guy de Dammartin; pro vévodu Jana z Berry - do jeho služeb architekt vstoupil krátce po roce 1370. Trojdílný krb stojí nad schody jako kulisa na scéně. Pozoruhodné jsou zde zejména pětidílná kompozice kružbových oken s vimperky. Zjemnělá zdobnost - tvarosloví krásného slohu.

KATEDRÁLA V CANTERBURY (1375-1405)

arch. Jindřich Yevele --> - ke katedrále přistavěl podélný trakt, jehož nejnápadnějším znakem je jeho vertikálnost, zejména arkády, které jsou až nezvykle vysoké. - Klenební žebra jsou dvakrát vlnovitě prohnutá, vějířová klenba (tvoří dvojitou esovitkou křivku - double ogee)

MOJŽÍŠOVA STUDNA, KARTOUZA V CHAMPMOLU, 1395-1404

aut. Claus Sluter - Nesmírně progresivní dílo - Studna zakončená křížem a sochami - dochovala se jen spodní část s proroky - Izaiáš, Daniel, Zachariáš, Jermiáš, David a Mojžíš (snad modelováni podle místních příslušníků židovské komunity (?) - Polychromie od Jeana Malouela - Představuje nový styl sochařství - vévodovi se to nepozdávalo - realismus

MARIÁNSKÝ OLTÁŘ, MARIENKIRCHE V DORTMUNDU (kolem 1420)

aut. Conrad von Soest (1350-1422) ---> ovlivnil německé a severoevropské umění až do pozdního 15. století. Byl mistrem úspěšné dílny a členem městského patriciátu v hansovním městě Dortmundu) - Trojdílný oltář, který znázorňuje události ze života Panny Marie Levý panel - Narození Krista --> Panna Marie a Ježíšek jsou zde zobrazeni v líbezném gestu, kdy Marie ve svých jemných rukou drží dítě a jejich tváře se k sobě vzájemně přimykají Hlavní panel - Smrt Panny Marie --> Na tomto výjevu je pozoruhodné zejména to, že navzdory tomu, že se jedná o tématiku smrti, Panna Marie je zde stále zobrazena jako krásná, mladistvá žena. Tento panel utrpěl nejvíce škod, kdy byl zkracován, aby byl z původně gotického oltáře přemístěn do barokního oltáře Pravý Panel - Klanění tří králů ---> von Soest zde klad velký důraz na rozlišení různých druhů látek.Marie je zpodobena jako ideální typ dvorní dámy v oděvu, který odpovídá aktuální módě 15. století

PŘEBOHATÉ HODINKY VÉVODY Z BERRY (dokončeno zhruba kolem 1413)

aut. bratři z Limburka; - 172 bohatě zlacených iluminací - ovátorský a tvůrčí přístup bratří, který zřejmě souvisel i se studiem velkolepé vévodovy sbírky - celostní zobrazení krajiny s využitím vzdušné perspektivy v proměnách jednotlivých ročních období. - naturalistický způsob nazírání se projevil jak v zobrazení monumentální architektury a ve vyobrazení konkrétních vévodových zámků i znázornění přírody ve všech jejích detailech a podobách. - kalendář v Přebohatých hodinkách obsahuje velkou iluminaci ke každému měsíci, což bylo také novátorské a očividně to souviselo i s přáním samotného vévody. Do té doby bývaly v hodinkách na stránkách kalendáře ke každému z měsíců přidány pouze dva medailony - Do Přebohatých hodinek přidány i stránky se skvostnými vyobrazeními jako je např. Horoskop, Zahrada Eden nebo Kristus v Getsemanské zahradě. Takové scény se v knihách hodinek dříve většinou neobjevovaly, anebo byly stylizovány zcela odlišně. - Dvorské symboly v brodurách --> Hodinky zobrazují i dobové dvorské slavnosti - hedonistická kultura (vévoda z Berry se vyžíval v extravagancích, např. slavná Paštiková hostina, předvádění bitev, drahé předměty, symbolika). I tahle extravagantnost pak podnítila některé reformní názory.

Rakouské sochařství na konci 13. st.:

madony z okolí Salzburku: MADONA Z GROßGMAINU (kolem 1390-1400); SV. MARKÉTA Z VIGAUNU (kolem 1415); PIETA Z WAAKIRCHENU (1425)

Základní rysy internacionálního stylu:

· Zjemnění forem · Idealizace (madony mají líbezné tváře) · Esovité prohnutí těla · Bohatě řasený oděv mísovitými nebo trubicovitými záhyby · V oblasti malby zastává významné postavení i ztvárnění architektury, která nejenže člení prostor, ale nese i charakter jakéhosi „němého nositele děje".

Francouzská světská architektura na konci 13. st.

Šlechta opouští středověká sídla a buduje si hrady/zámky se zahradami s nákladnou výzdobou: o Hrad PIERREFONDS, 1393-1407 (Přestavba - pro Ludvíka Orleánského; Přestavěn v 19. st.) o DIJON, PALÁC BURGUNSKÝCH VÉVODŮ, 1370 (Opět luxusní rezidence) o MEHUN SUR YÉVRE /mehyn su jevr/, střed Francie, od 1367 (Rezidence vévody z Berry - vyobrazeno v hodinkách, zničeno za VFR)

Jan z Berry (1340-1416)

Šlechtic v období stoleté války mezi Francií a Anglií . Kromě politických aktivit byl také významným sběratelem a mecenášem. Byl mladším bratrem fr. krále Karla V. (syn Jana Dobrého a Bony Lucemburské - druhorozená dcera Jana Lucemburského!) Přátelil se také se svým bratrancem Joštem Lucemburským. Je pohřben v katedrále v Bourges, kde u jeho nohou na náhrobku leží medvěd (jeho osobní symbol - typické pro dvorské prostředí: mužští šlechtici měli většinou lvy, ženy psy jako symbol věrnosti).