Fyziologie Hospodářských zvířat K Mendelu

Nárazníkové systémy krve :

1.Hydrogenuhličitanový: Tvoří kyselina uhličitá jako donor vodíkového protonu a hydrogenuhličitanový aniont jako jeho příjemce HCO3- + H+ --> H2CO3 nebo opačně. Představuje více než 50% celkové nárazníkové kapacity. 2/3 připadají na krevní plazmu, 1/3 na erytrocyty 2.Hemoglobinový - 35% nárazníkové kapacity. Donorem H+ je oxyhemoglobin (hemoglobin s vázanými molekulami O2), akceptorem je deoxygenovaný hemoglobin (po odevzdání kyslíku do tkání) Hb + H+ --> HbO nebo opačně 3.Proteinový -Tvořen plazmatickými bílkovinami, které díky amfoternímu charakteru mohou vystupovat jako kyseliny nebo zásady, 7% nárazníkové kapacity 4.Fosfátový - 5% nárazníkové kapacity. Sestává z hydrogenfosforečnanového a dihydrogenfosforečnanového aniontu. Velký význam v regulaci pH intracelulární tekutiny.

Mikroorganismy předžaludku 3. Bachorové houby

10 na 2 - 10 na 5 spor v 1ml. Anaerobní, účinné trávení celulózy a vlákniny, životní cyklus 24 hodin, Působí svými enzymy zevnitř rostliných pletiv, jejich kořínky prorůstají rostlinnými pletivy. Hlavní produkty fermentace : kyselina octová, kyselina mravenčí, etanol, oxid uhličitý, vodík

Růstový hormon

= somatotropin (STH) jedná se o Polypeptidický hormon Stimuluje přepravu AMK skrz plazmatickou membránu, proteosyntézu - podporuje tvorbu svaloviny Stimuluje produkci mléka u skotu, růst kostí a chrupavky Stimuluje lipolýzu a snižuje lipogenezi Nedostatek - nanismus Nadbytek - gigantismus Akromegálie - nadbytek somatotropinu jen s lokálním účinkem na některé části těla (uši, končetiny)

Fyziologický význam agranulocytů

Agranulocyty dělíme na monocyty a lymfocyty, které dále dělíme na T a B lymfocyty. Monocyty se funkčně zařazují k makrofágům. Je největší ze všech bílých krvinek. Produkují některé složky komplementu, interleukin a interferon alfa. T dělíme na Tc cytotoxické, jejich efekt komplikuje přijetí transplantátu. Th pomocné, usměrňují imunitní odpovědi včetně tvorby imunoglobulinů.Jsou inaktivovány virem HIV. Ts Supresorové, tlumí a brzdí přehnané imunitní reakce. B po stimulaci produkují proteinové imonoglobuliny Ig MAGDE. G dokážou přejít jako jediné přes placentu. Do lymfocitů zahrnujeme také NK buňky "přirozený zabíječ", které dokážou likvidovat buňky oznažené jako napadené virem nebo jako nádorové.

ADH, Oxytocin

Antidiuretický hormon (ADH, vazopresin) Vykazuje velmi silné antidiuretické (proti močení) a vazokonstrikční (zúžení průsvitu cév) účinky Funkce - Stimulace zpětné resorbce vody ve stočených kanálcích ledvin. Podpora vylučování sodíku hypertonickou močí. Vazokonstrikce - zvýšení krevního tlaku. Nedostatek - nadměrná tvorba a vylučování moči s nízkouměrnou hmotností, která je typickým onemocněním nazývaným žíznivka (diabetes insipidius) Nadbytek - zadržení vody -> ředění krve Oxytocin Silnější účinky má u samic. Vyvolává porodní bolesti, působí na hladkou svalovinu dělohy, kontrakce děložní svaloviny. Cílovými buňkami jsou také myoepiteliální buňky mléčné žlázy => svým působením umožňuje ejekční efekt (uvolnění alveolární části produkovaného mléka) U samců se uplatňuje při ejakulaci - ovlivňuje pohyb spermií vejcovodem

Základní vl. srdeční svaloviny Automacie a rytmicita, vodivost

Automacie je schopnost srdce spontánně vytvářet rytmicky se opakující vzruchy - podněty pro srdeční stahy. Přenos vzruchu myokardem je vodivostí. Za vznik vzruchu a jeho šíření zodpovídá převodní soustava srdce. Začíná předsíňovým uzlíkem, zde vzruchy samovolně vznikají a šíří se do pracovního myokardu předsíní bez účasti převodní vodivé tkáně. Vzruchy ze svaloviny přebírá předsíňokomorový uzlík. Vodivým spojením mezi předsíněmi a komorami je předsíňokomorový svazek - Hissův, který vstupuje do mezikomorové přepážky, kde se rozděluje na levé a pravé komorové raménko. Větvením ramének vzniká pod endokardem komor síť trámců myokardiocytů - Purkyňových vláken, přenášející vzruchy k vláknům myokardu komor. Vzruch se šíří dále po myokardiálních vláknech, dokud neproběhne po celém srdci. Základní vlastností předsíňokomorového uzlíku je pomalé vedení, které zdrží přenos vzruchu na komory a tím dojde k oddělení systoly předsíní od systoly komor. Předsíňový uzlík, který udává rytmus srdeční činnosti, je inervován vegetativními nervy. Sympatikus zrychluje frekvenci tvorby vzruchů, parasympatikus zpomaluje. Zrychlení tvorby nazýváme tachykardií a zpomalení bradykardií. Poruchy vzniku a šíření srdeční aritmií.

Mechanismy nespecifické humorální imunity, fce, interferony

Chemotaxe - fagocytujících buněk do místa vzniku škodliviny - lokální zánětlivá reakce - C3a, C5a Opsonizace („zchutnění") cílového materiálu pro fagocytózu C3b, C4b Přímá destrukce lipidové dvojvrstvy plazmatické membrány cizorodých buněk a mikroorganismů za pomoci membranolytického komplexu (C5b - C9), který má direktivní baktericidní nebo cytolytický účinek Tyto vlastnosti využívá organismus v řadě situací, kdy je nutno bezprostředně eliminovat bakterie nebo cizorodé buňky, případně vyvolat v místě průniku škodliviny fyziologický zánět. Interferony - proteiny sekretované buňkami po virové infekci. Po vazbě na zdravé buňky indikují v těchto buňkách řadu proteinů bránící na různých úrovních účinné replikaci virů, čímž navozují tzv. antivirový stav.Především interferony alfa a beta, kdežto gama produkovaný leukocyty funguje především jako pozitivní modulátor specifické imunitní odpovědi.

Základní vl. srdeční svaloviny dráždivost a stažlivost

Dráždivost - schopnost myokardu reagovat na prahové i nadprahové podněty podrážděním všech svých buněk podle zákona "vše nebo nic", na podprahové nereaguje. Za normálních podmínek získává myokard vzruchy ze předsíňového uzlíku.Dráždivost není v průběhu srdečního cyklu stejná, při kontrakci vymizí=>absolutní refrakterní fáze. při ochabování srdce může být podráždění vyvoláno novým silnějším podnětem=>relativní refrakterní fáze. Krátké období zvýšené dráždivosti - exaltační fáze nastává, když srdce je v klidu a neprochází jím vzruch. Střídání refrakterní a exalační fáze umožňuje rytmicitu srdeční činnosti. Stažlivost - srdeční sval reaguje na podráždění vždy maximální kontrakcí, stahem všech svalových vláken.

Fáze říjového cyklu samic

Dělení zvířat podle počtu opakování pohlavního (říjového) cyklu: Polyestrická - Říjový cyklus se pravidelně opakuje v průběhu roku - Kráva, prasnice Polyestrická s výraznou sezónností - Ovce, koza, klisna Diestrická - Říje dvakrát do roka - Fena, kočka Monoestrická - Volně žijící zvířata - Liška, norek Říje - Komplex změn pohlavního aparátu společně se změnami projevů chování (např. svolnost k páření), které se pravideleně opakují. Pravidelně se opakuje v průměru za 21 dní (kráva, prasnice, klisna, koza) U ovce za 17 dní. Délka říje je druhově specifická, průměrná délka je 1 - 3 dny, ale může trvat i několik hodin Fáze pohlavního cyklu - Proestrus - Předříjová fáze, je přípravou na říji, u skotu trvá přibližně 2 - 3 dny, vaječníky jsou pod vlivem folikuly stimulujícím hormonem (FSH), který způsobuje růst a zrání folikulů. Estrogeny způsobují překrvení sliznice dělohy a otevírání děložního krčku Estrus - Vlastní říje, délka dle druhu, dochází k dozrávání jednoho nebo více folikulů, maximální produkce estrogenů, zvyšuje se intenzita luteinizačního hormonu (LH), děložní krček je otevřený, z pochvy vytéká hlen a zvířata jsou svolná k páření Metestrus - Období po říji, u skotu trvá cca 4 dny, uzavírá se děložní krček, dochází k ovulaci - prasknutí Graafova folikulu pod vlivem luteinizačního hormonu (LH), zahájena tvorba a růst žlutého tělíska Diestrus - Dochází k dokončení růstu žlutého tělíska, sliznice dělohy produkuje velké množství sekretu - „děložní mléko", v případě oplození žluté tělísko produkuje progesteron, v opačném případě následuje luteolýza vlivem luteolyzinu. U polyestrických zvířat dochází k růstu dalšího folikulu Délka pohlavního cyklu a říje: Kráva - Cyklus 21 dní, 24 - 36 hodin po říji dochází k ovulaci. Inseminace se provádí ve druhé polovině říje.První říje po porodu nastává mezi 30. - 40. dnem => je potřebná regenerace pohlavního ústrojí Klisna - Cyklus 21 dní, ale může mít široké rozpětí (až měsíc), délka říje 3 - 10 dní.Folikuly rostou dlouho důsledkem vysoké koncentrace FSH a estrogenů. Ovulace nastává 24 - 26 hodin po ukončení říje. Optimální doba připuštění je ve 2. polovině říje. První poporodní říje je situována 4. - 7. den po porodu. Pro zapuštění je optimální 9. den, pokud není připuštěna může dojít k nadměrné tvorbě prolaktinu, kdy se zastaví říje vlivem kojení mláďat a znovu se dostaví až po odstavu (laktační anestr) Prasnice - Cyklus 21 dní, délka říje 2 - 3 dny, k ovulaci dochází ke konci říje. Optimální doba připuštění je 2. polovina říje - prováděna kontrola reflexu nehybnosti. První poporodní říje nastává 10 dnů po odstavu selat

Hormony dřeně nadledvin

Dřeň nadledvin se skládá z modifikovaných postgangliových sympatických neuronů => de facto se jedná o modifikovanou část sympatické nervové soustavy Jsou zde syntetizovány hormony nazývané katecholaminy >>> Adrenalin (80%) a noradrenalin (20%), výchozí látkou pro jejich syntézu je AMK fenylalanin. Nejsou životné důležité, ale ovlivňují prakticky všechny orgány. Stimulace krevního oběhu, bazálního metabolismu, termogeneze. Glykogenolýza => způsobuje hyperglykémii Inhibice peristaltiky střev, Stimulace funkce potních žláz, Stimuluje centrální nervový systém

Mechanismy specifické humorální imunity

Efektorové buňky jsou B-lymfocyty, které vznikají z unipotentních lymfoidních kmenových buněk, jako jedno z diferenciačních stádií pluripotentních kmenových buněk. Zrání u ptáků v Bursa fabrici, u savců asi v kostní dřeni. Pannenský B-lymfocyt je pro rozpoznání antigenu na svém povrchu vybaven specifickým imunoglobulinovým receptorem monomer IgM. Má velké množství receptorů, má strukturu podobnouprotilátkám. V případě rozpoznání antigenu se naklonuje a jeho klony se přemění na Plazmatickou buňku, která syntetizuje imunoglobuliny nebo na Paměťovou buňku, která má imunologickou paměť, při opakovaném setkání se dokáže velmi rychle aktivovat, využíváno při očkování. Imunoglobuliny - protilátky, struktura 2 lehké a 2 těžké molekuly, tvar Y, složené ze dvou částí Fab - naváže se na antigen a Fc - část, která tvoří vazbu Podle izotopů dělíme na Ig M, A, G, D, E

Prostaglandiny

Eikosanoidy - Fyziologicky aktivní látky syntetizované prakticky ve všech tkáních a orgánech, především v semenných váčcích, ledvinách, plicích a stěnách cév. Vznikají z esenciálních mastných kyselin (podobně jako vitamíny). Mají řadu společných účinků s tkáňovými hormony.Nikde se v těle neskladují, většina z nich je inaktivována v různých tkáních účinkem dehydrogenáz, reduktáz a hydroláz. Produkty odbourávání prostangiolů se z organismu vylučují močí a žlučí. Mají velmi krátký biologický poločas. Jejich fyziologické účinky jsou zprostředkovány specifickými receptory, které jsou rozmístěny na plazmatické membráně cílových buněk Funkce - Motorika hladkosvalových buněk ve stěně žaludku, střeva, plic, cév a samičího genitálu. Stimulují rozšíření věnčitých tepen, snižují krvní tlak. Stimulují resorbci Na+ , inhibuje uvolňování neradrenalinu, Inhibuje sekreci progesteronu. Podílí se na vyvolání horečky a bolesti při zánětu. Mají ochranný vliv na sliznici žaludku a tenkého střeva - inhibují sekreci žaludeční šťávy, brání vzniku žaludečních a dvanáctníkových vředů

Erytropoeza pre- a postpartum, zánik erytrocytů

Erytropoeza popisuje děj, při kterém se krvinky vyvíjí v krevních ostrůvcích kostní dřeně.Výchozí buňkou pro všechny krevní buňky je multipotentní ze které dále vznikají buňky lymfoidní a pluripotentní. Přeměnu řídí hormon erytropoetin, produkovaný z 80% v ledvinách a malé části v játrech. Přeměna kmenových buněk na erytrocyty trvá 5 - 7 dní, jsou pak podstatně menší než původní kmenová buňka. Syntéza erytropoetinu je stimulována testosteronem => samci vykazují o 5 - 10% vyšší počet erytrocytů Tvorba erytrocytů a hemoglobinu je náročná na příjem a využití železa, mědi, aminokyselin, B12 kobalamin a kyseliny listové Bezjaderné bikonkávní erytrocyty - savci Jaderné bikonvexní erytrocyty - ptáci, plazi, obojživelníci a ryby Tvarové modifikace umožňují zvýšit plochu až o 30%

Mechanismy specifické buněčné imunity

Funkčním principem je specifická eliminace "odcizených" buněk, ať již po virové infekci, nádorové mutaci, nebo z jiných příčin, s následnou imunologickou pamětí, případně specifická stimulace této aktivity stejně jako dalších obranných mechanismů - tvorba protilátek, fagocytóza. Efektorovými buňkami jsou T-lymfocyty. Vznikají z lymfoidních kmenových buněk primárně v kostní dřeni, ale mohou vznikat i jinde např slezina. Dozrávají v thymu, kde je vymezena jejich příslušnost k jednotlivým funkčním subpopulacím T-lymfocitů pomocí exprese specifických membránových receptorů. Diferenci a maturaci prekurzorových buněk v thymu řídí thymové hormony a cytokiny. Jejich receptorový způsob rozpoznání je složitější než u B-lymfocytů. Receptorem pro antigen je molekula TCR, jejíž variabilní část je strukturálně velmi podobná imunoglobulinům a kóduje podobný počet specifit 10 na 11tou pro možné setkání s antigenem. Molekuly TCR jsou však vzhledem ke rozpoznávání antigenu velmi úzce asociovány s tzv. koreceptory CD4 a CD8 (CD-skupina určeni), které podle možnosti rozpoznání transplantačních antigenů I nebo II třídy predestinují jednotlivé populace T-lymfocytů k rozdílným efektorovým funkcím. Když T-lymfocyt objeví antigen, okamžitě začne klonovat a tyto klony pak na antigen působí.

Gravidita

Gravidita (březost) - Stav samičího organismu, při kterém se v děloze vyvíjí nový jedinec (případně více nových jedinců). Ohraničeno oplozením a porodem Dělíme na tři části (trimestry) podle vývojových fází embry (plodu): Ovulární - Do stadia expandované blastocysty Embryonální - Vývoj zárodku. Množení a diferenciace buněk. Formování orgánů a orgánových soustav Fetální - Všechny důležité orgány jsou již vyvinuty. Fáze zrání tkání a orgánů a jejich intenzivního růstu. Žluté tělísko setrvává na vaječníku po celou dobu gravidity a produkuje progesteron, který brání dalšímu růstu a zrání folikulů. S postupným vývojem březosti se zvětšuje děloha a objem břicha => ztěžuje se dýchání a zvyšují nároky na výživu. Dochází k značnému rozšíření cév vedoucích k děloze Doba trvání gravidity se liší na základě druhové příšlušnosti. Kráva 280 dní, Klisna 333 dní, Ovce, koza 150 dní, Prasnice 115 dní, Ramlice 28 dní Hormonální regulace řízení gravidity - Pro normální průběh březosti je rozhodující humorální činnost matky. Nezbytným je progesteron. Tvorba hypofyzárních gonadropinů se během gravidity příliš nemění. Zvyšuje se produkce a sekrece prolaktinu - velký význam pro přípravu funkce mléčné žlázy. Během poslední čtvrtiny gravidity dochází k mírnému zvýšení produkce estrogenu placentou. 12 - 36 hodin před porodem prudce klesá tvorba progesteronu a stoupá produkce estrogenu, které ovládají děložní svalovinu => ta reaguje na hormon oxytocin a dochází k vyvolání kontrakcí děložní svaloviny. Vlastní nastartování porodu náleží plodu, kde se v jeho adenofýze ve zvýšené míře tvoří kortikotropin (ACTH), který stimuluje tvorbu kortizolu. Plodový kortizol tlumí sekreci progesteronu v těle matky a stimuluje tvorbu estrogenu v placentě a tvorbu luteolyzinu. Opět dochází ke zvýšení citlivosti děložní sliznice na oxytocin. Další silné konstrakce nastoupí v okamžiku, když je dosaženo kontaktu plodu s děložním krčkem - je vyplaveno velké množství oxytocinu. Ve žlutém tělísku a placentě se koncem gravidity tvoří relaxin, který napomáhá uvolnění porodních cest.

Mechanismus hemostaze a hemokoagulace

Hemostáze - zástava krvácení. Při porušení celistvosti cévy se adherují aktivované trombocyty v místě poranění a agregací (vzájemných spojením) těchto krevních elementů se vytváří hemostatická zátka.Následně trombocyty aktivují mechanismy hemokoagulační kaskády. Hemokoagulace - proces srážení krve. Během agregace trombocytů se uvolňuje destičkový faktor 3, který zasahuje do aktivace protrombinu. Ústřední děj při srážení krve je enzymatické štěpení rozpustného fibrinogenu na nerostpustný fibrin pomocí trombinu. Výsledkem je vytvoření krevní sraženiny. Tuto reakci předchází kaskádovitý sled aktivací koagulačních faktorů obsažených v plazmě (vnitřní systém) a faktorů závislých na uvolnění tkáňového tromboplastinu (zevní systém). Pro aktivaci většiny proenzymů jsou důležité ionty vápníku. Fibrinová vlákna se stávají pevnější působením fibrin stabilizujícího faktoru. Fibrinovou sítí se zpevňuje provizorní destičkový trombus a zachycují se v ní krvinky. Po několika hodinách nastupuje retrakce krevní sraženiny, vytlačuje se krevní sérum a následuje enzymatický rozklad fibrinu plazminem.

Obecná charakteristika hormonů

Hormao = povzbuzovat, biologicky aktivní látky, které zasahují do řady důležitých fyziologických procesů živočišného organismu Jsou produkovány - v endokrinních žlázách (většina) a orgánech a tkáních, které mají primárně jinou fyziologickou funkci, tkáňové hormony. Dopravu humorálních působků k cílovým buňkám obstarává krevní řečiště. K vazbě na cílové buňky slouží specifické receptory pro jednotlivé hormony. Dělíme na Steroidy: Základem je cholesterol, který je výchozí látkou pro jejich syntézu. Jsou produkovány v hladkém endoplazmatickém retikulu, deriváty aminokyselin a biogenní aminy. Z aminokyselin jsou syntetizovány např. hormony štítné žlázy. Z katecholaminů jsou syntetizovány adrenalin a noradrenalin Bílkoviny a peptidy - Hormony hypotalamo-hypofyzárního systému. Vznikají v EPR endokrinních buněk např. glykoproteiny (tyreotropin) Eikosanoidy - důležitá skupina odvozená od kyseliny arachidonové. Jejich strukturu tvoří mastné kyseliny s 20 uhlíky v řetězci. Patří mezi ně prostaglandiny

Hormony štítné žlázy (Hypertyreóza, Hypotyreóza)

Hypertyreóza = nadměrná funkce štítné žlázy Zvýšení bazálního metabolismu s následným zvýšením produkce tepla. Dochází k nadměrnému pocení a špatné odolnosti vůči vyšším teplotám prostředí. Ztráta tělesné hmotnosti.Důsledkem je celková slabost, zvýšená srdeční frekevence, exoftalmus (vyboulení očí) Hypotyreóza = Nedostatek tyroidních hormonů Může být způsobena selháním funkce štítné žlázy. Nedostatečnou stimulací nadřazených žláz (hypotalamus, hypofýza). Nedostatečnou dotací jodu v krmné dávce. Dochází k poklesu celkové metabolické aktivity včetně bazálního metabolismu. Snižuje se tělesná teplota a odolnost vůči chladu. Dochází k zadržování vody v těle, tvoří se edémy - otoky končetin. Dochází k hypertrofii (nadměrnému růstu buněk) štítné žlázy - vytvoří se struma

Hormony hypotalamu

Hypotalamus produkuje několik hormonů, které jsou spouštěcími mechanismy sekrece hormonů adenohypofýzy. Většina z nich jsou stimulující látky, ale některé působí inhibičně. Chemicky jsou všechny peptidické povahy. Zasahují do složitých regulací zpětných vazeb Liberiny (stimulačně působící hormony): Kortikoliberin (CRH) - stimuluje sekreci kortikotropinu (ACTH) Tyreoliberin (TRH) - stimuluje sekreci tyreotropinu (TSH) Somatoliberin (GH-RH) - stimuluje sekreci růstového hormonu (GH) Gonadoliberiny (GnRH): Luliberin (LH-RH) - stimuluje sekreci luteinizačního hormonu (LH) Foliberin (FSH-RH) - stimuluje sekreci folikuly stimulujícího hormonu (FSH) Prolaktoliberin (PRL-RH) - stimuluje sekreci prolaktinu Statiny (inhibičně působící hormony): Somatostatin (GH-IH) - inhibuje sekreci růstového hormonu v adenohypofýze a některých hormonů podřízených endokrinních žláz např. glukagonu Prolaktin inhibující hormon (PIH) - dopamin

Mechanismy specifické humorální imunity - 1. Ig M

Imunoglobulin IgM - Tvoří 10% protilátek v tělních tekutinách, vytváří se při prvním setkání B-lymfocytu s antigenem, jeho syntéza trvá dlouho, inaktivuje toxiny a viry =>naváže se na a obalí ho, čímž ho deaktivuje, protože virus se nedostane do buněk. je skládán z pentameru (5 Igm dohromady). Aktivuje komplement (klasicky od C1), je využíván při opsonizaci. Má výrazné aglutinační schopnosti - např. shlukne červené krvinky které nepatří do řečiště.

Tkáňový mok

Je to tekutina, která proniká do všech tkání a vyplňuje prostor mezi buňkami. Protože zeď kapilár umožňuje průchod vody, tkáňová tekutina se vytváří filtrací krevní plazmy skrz kapilární stěnu. Podíl plazmatických proteinů je zanedbatelný, protože jsou velké a neprocházejí filtrací. Složení tkáňové tekutiny je téměř stejné jako složení krevní plazmy. Hlavní funkcí tkáňové tekutiny je přenos O2 a živin do buněk a návrat odpadních produktů. Asi 90% je reabsorbováno zpět do krevní kapiláry, zbytek je vyčerpán lymfatickým systémem.

Mozkomíšní mok

Je to čirá bezbarvá tekutina, která se nachází v centrálním nervovém systému - v mozkových komorách, v míšním kanálu. V porovnání s plazmou obsahuje více chloridů a hořčíku. Ostatní složky, zvláště bílkoviny jsou nižší. Při zánětu se zvyšuje počet lymfocytů a obsah bílkovin. Umožňuje nadnášení mozku, udržuje stálost nitrolebečního tlaku, chrání před mechanickými i teplotními nárazy.

Glukóza v krevní plazmě

Je základním substrátem při syntéze glykoproteinu, glykolipidů, nukleových kyselin, aminokyselin a tuku. je základním a nejrychlejším zdrojem energie pro všechny buňky. Na nedostatek glukózy nejvíc trpí buňky centrálního nervového systému. Glykémie, neboli krevní cukr je termín používaný pro vyjádření koncentrace glukózy v krvi. hyperglykémie - stres, překrmení, hyperfunkce štítné žlázy hypoglykemie - nedostatek sacharidů v krmné dávce, náchylní přežvýkavci a mladé zvířata (propionové)

Chemické složení krevní plazmy

Je čirá mírně nažloutlá, viskozitu má trochu větší než voda, bílkoviny se neukládají do zásoby, ale jsou dynamickou zásobou.Hodnota pH plazmy (krve) je 7,38 - 7,44. Plazma je tvořena z 90 % vodou, zbytek tvoří organické látky což jsou plazmatické bílkoviny 7%, hormony, enzymy, vitamíny, minerální látky, glukóza, močovina, lipidy a anorganické soli.

Mechanismy nespecifické buněčné imunity

Jerdná se o vrozené bariérové a funkční schopnosti organismu rychle reagovat na cizorodé podněty. Neučí se=> není závislá od předchozího setkání, ale nemůže využít zkušenosti. Nespecifická je protože fagocytující buňce je jedno o jakou bakterii se jedná. Výrazným kladem je rychlost. Mechanismy jsou : 1. Bariérová funkce, 2. Fyziologický zánět, 3. Fagocytóza Chronická nebo příliš intenzivní zánětlivá reakce může vést až k poškození organismu, při eliminaci dochází i k ničení vlastních buněk, které jsou napadeny. To platí i pro další imunitní obranné mechanismy.

Mikroorganismy předžaludku 2. Nálevníci

Jsou daleko větší než bakterie, umí přijímat živiny a štěpit je uvnitř těla vs bakterie vylučuje enzymy, které rozpustí látky vně těla a pak je přijme. Je jich 50 - 150X méně než bakterií, ale celkový objem mají shodný. U skotu 60, u ovce asi 30 druhů. Jsou citlivé na pH 4,5=>defaunace, bakterie zůstávají. Jsou přísně anaerobní. Význam - fermentace škrobu=>přeměna na glykogen, fermentace rozpustných cukrů, Jsou schopny částečně trávit celulózu, tvoří bílkoviny vlastního těla - rozbije rostliný protein>>využije aminokyseliny, které potřebuje a ze zbytku udělá živočišný protein. U některých fagotropní schopnost.

Erytropoeza zánik erytrocytů

K zániku erytrocytu přispívají změny na membráně. Urychlují se při zátěži. Krvinka začne být mechanicky opotřebovaná, křehká, snižuje se aktivita a obsah ATP, je zadržena v RHS sleziny, případně jater a kostní dřeně. Erytrocyty jsou fagocytovány makrofágy, hemoglobin se postupně odbourá na bilirubin a železo, které se v bílkovinné vazbě ukládá do rezervy.

Hormony regulující metabolismus Ca

Kalcitonin (CT), Polypeptidický hormon Reguluje řízení homeostázy vápníku a fosforu v organismu. Syntetizován parafolikulárními buňkami štítné žlázy. Fyziologické účinky jsou opačné ve srovnání s parathormonem. Stimuluje činnost osteoblastů a ukládání vápníku v kostech. Tlumí zpětnou resorbci vápníku a zvyšuje intenzitu jeho vylučování močí - spolu s fosforečnany. Zpomaluje transport vápníku z buněk kostní tkáně do mimobuněčné tekutiny Parathormon (PTH) Produkován příštitnou žlázou - vyznačuje se značnou druhovou rozdílností v morfologické stavbě i umístění. Udržuje stálou hladinu vápníku v krvi a extracelulární tekutině. Stimuluje uvolňování vápníku z kostí do krve, stimuluje zpětnou resorbci vápníku z moči. Zpomaluje resorbci fosforu z moči. Zvyšuje intenzitu vstřebávání vápníku a fosforu v tenkém střevě prostřednictví své role při aktivaci vitamínu D v ledvinách Nadbytek - Zvýšení vápníku v krvi - tvorba ledvinových kamenů, Odvápnění kostí, Srdeční arytmie Nedostatek - Pokles vápníku v krvi a extracelulární tekutině. Tetanické křeče - smrštění hrtanových svalů, udušení. Zvýšení hladiny fosforu v krevní plazmě

Mechanismy nespecifické humorální imunity Komplet systém

Komplementový systém představuje asi 30 rozpustných a membránových proteinů , z nichž většina jsou prekurzory enzymů, které jsou přítomny v plazmě a tělních tekutinách v neaktivní formě. Aktivace : 1.Klasika začíná od C1, za účasti protilátek již navázaných=> spouštěčem kontak C1 s protilátkou 2. Alternativní začíná od C3, který funguje jako lektin=>kontakt s antigenem, aktivován pouze specifickými povrchy, nevyžaduje protilátku. Obě cesty končí aktivací proteinu C5b konvertázy, zabezpečuje sestaveni Mebrane Attack Complex - C5b, C6, C7, C8, C9 => vnoří se do cytoplazmatické membrány bakterie, díky tomu vytečou ionty a cytoplazma a buňka zaniká. Aby nedošlo k aktivaci vlastními buňkami, jsou tyto buňky v rámci komplementového systému vybaveny řadou kontrolních proteinů - protektin.

Mechanismy specifické humorální imunity - 5. Ig D

Koncentrace v séru velmi nízká 0,2% . Uplatňuje se především jako membránový receptor B-lymfocytů, které reagují s antigenem a kontrolují aktivaci, případně supresi jednotlivých klonů B-lymfocytů.

Základní funkce krve

Krev se podílí na homeostáze nebo na udržování stability vnitřního prostředí. Prostřednictvím cirkulace ve vaskulárním systému zajišťuje propojení všech orgánů a humorální správu jejich funkcí. Zahrnutý do něčeho, zůčastnit se čeho: 1. dýchání přenosem O2 a CO2 2. transport živin, vitamínů, hormonů, katabolitů 3. obrana proti mikroorganismům, toxiny 4. regulace pH, osmotického tlaku, krevního tlaku a vody 5. termoregulace, odvod tepla z orgánů do plic a kůže

Trombocyty

Krevní destičky. Bezjaderná tělíska tvaru bikonkávních čoček Vznikají rozpadem velkých buněk zvaných megakaryocyty. Jejich úkolem je především ochrana organismu před ztrátami tělních tekutin.

Hormony kůry nadledvin

Kůra produkuje řadu tzv. Adrenokortikálních hormonů, které mají steroidní strukturu odvozenou z molekuly cholesterolu. Odlišnosti ve struktuře těchto steroidů dávají hormonům různou funkční kapacitu. Rozdělujeme do 3 kategorií, podle toho, kde jsou syntetizovány: Zona glomerulosa jsou produkovány mineralokortikoidy - hlavním zástupcem je aldosteron Zona fasciculata vylučuje glukokortikoidy - kortizol a kortikosteron Zona retikularis vylučuje pohlavní hormony, které jsou identické s těmi, které produkují pohlavní žlázy, androgeny, estrogeny, gestageny, jsou zde vylučovány v podstatně menší míře Aldosteron - hlavním místem účinku jsou distální kanálky ledvin. Stimuluje zpětné vstřebávání sodíku a vylučování draslíku v procesu tvorby moči. Stimulace zpětné resorbce sodných iontů sekundárně vyvolá zadržování vody, čímž je regulován objem extracelulárních tekutin v organismu. Kromě ledvin působí i ve slinných a potních žlázách a ve střevě Nadbytek: sekundární hypertenze Nedostatek: pokles objemu krevní plazmy spojený s nadměrnou ztrátou Na+ a vody Glukokortikoidy - Kortizol (hlavní glukokortikoid savců), kortikosteron (dominantní u ptáků) Hrají důležitou úlohu v intermediálním metabolismu, hlavní hormony stresu. Zvyšují koncentraci plazmatické glukózy na úkor proteinů a lipidů. Stimulují degradaci proteinů kosterní svaloviny => zvyšují koncentraci volných aminokyselin v krvi Stimulují rozklad kolagenu ve vazech a šlachách. Usnadňují lipolýzu v adipocytech (tukových buňkách). Mají protizánětlivý a protialergický účinek (imunosuprese) - utlumují proteosyntézu a sekreci histaminu. Zesilují srdeční kontrakci a frekvenci. Podporují syntézu a uvolňování katecholaminů. Jsou vylučovány ve zvýšené míře při stresu - slouží jako prostředek organismu pro adaptaci na tyto situace => vliv na činnost hypotalamu a psychiku Nadbytek: nadprodukce glukózy (Cushingův syndrom u psů) Nadledvinové pohlavní hormony: Androgeny - působí proteoanabolicky => jejich zvýšená produkce může vyvolat předčasný růst druhotných pohlavních znaků Estrogeny a progesteron - vytváří jen velmi malé množství => omezený fyziologický význam

Mechanismy nespecifické b.i. - 1. Bariérová funkce

Kůže - symbiotická mikroflóra - ochranný biofilm Sliznice - HCl - žaludeční šťáva, žlučové kyseliny, hlen, střevní mikroflóra Lysozym - Hydraulický enzym produkovaný mikroby, protein, slzy, sliny

Syntéza a sekrece mléčných bílkovin, sacharidů a tuků

Laktace - Složitý fyziologický proces sekrece, shromažďování a spouštění mléka. Zahrnuje časový úsek od porodu do zaprahnutí, čili do doby, kdy ustane sekrece mléka důsledkem blížícího se porodu. U krávy je průměrná laktace 300 dní Sekrece - Syntéza mléka v sekrečních buňkách >>> Vlastní sekrece - přechod mléka do dutin alveolů a tubulů >>> Spouštění mléka - zahrnuje pasivní uvolňování cisternového mléka na začátku dojení a aktivní vylučování alveolárního mléka pomocí humorálních mechanismů (oxytocin) => ejekce mléka - smrštění alveol. Na tvorbu 1l mléka musí žlázou u krávy protéct 500l krve. Mamogeneze - vývoj mléčné žlázy Laktogeneze - počáteční stadium laktace těsně po porodu Laktopoeza - vlastní tvorba mléka Tvorba mléčných bílkovin - Z krve do mléka přecházejí především Imunoglobuliny (až 70%), nejvíce se jich nachází v mlezivu. S následnou tvorbou a sekrecí mléka jejich koncentrace klesá a sérového albuminu roste. Syntéza v mléčné žláze - jsou zde tvořeny - Kasein, α-laktalbumin, β-laktalbumin Účastní se jí volné AMK krevní plazmy - jsou základním substrátem pro tvorbu mléčných proteinů, Peptidy, AMK z přijatého krmiva (u monogastrů), AMK syntetizované v předžaludku (u polygastrů), TMK (octová, propionová a máselná) - důležitý zdroj uhlíku pro syntézu kostry AMK, Vyšší mastné kyseliny (palmitová a olejová). Obsah bílkovin v mléce se pohybuje v průměru 3.2 % v závislosti na druhové a plemenné příslušnosti. Tvorba mléčného cukru-laktózy, v organismu pouze v mléčné žláze. Vzniká z glukózy a monosacharidu galaktózy zdrojem obou je glukóza - 1.Z krve ve volném stavu, nebo ve formě glykoproteinů 2. Vzniklá transformací v intermediárním metabolismu - Z glycerolu, z kyseliny mléčné, z kyseliny propionové. Syntetizace laktózy se účastní řada enzymů, které katalyzují jednotlivé transformace. V mléce je 90x více cukru než v krvi. Obsah laktózy v mléce se pohybuje v průměru 5 %. Důležitým prekurzorem laktózy u přežvýkavců je kyselina propionová. Tvorba mléčného tuku - Mléčný tuk není identický s tukem v krevní plazmě. Převážná většina je výsledkem syntézy v mléčné žláze Prekurzory syntézy - Látky z krmiva - přicházejí do mléčné žlázy krví, Látky z neutrálního tuku - Přinášen krví z jater, z tukových tkání Účastníci syntézy - Vyšší mastné kyseliny (palmitová, stearová a olejová), Nízkomolekulární mastné kyseliny=> U přežvýkavců - Tvoří 1/3 mastných kyselin, vznikají transformací TMK z předžaludku (octová a propionová). Produkce TMK stoupá s podílem celulózy v krmivu a stupněm kvasných procesů v bachoru (čím více TMK v bachoru, tím vyšší tučnost mléka). Využití TMK roste s aktivitou štítné žlázy. U nepřežvýkavců - Jako zdroj uhlíku pro tvorbu řetězců mastných kyselin využívána glukóza.

Funkce slin, salivace

Mechanický účinek - mucin, glykoprotein, zvlhčí příjímanou potravu a obalí sousto hlenem, snadnější polknutí i cesta jícnem do žaludku. Chemický účinek - Enzymy α-amyláza (ptyalin) nemá skot a masožravci, štepí škrob na disacharidypak navazuje maltáza, která štěpí až na dvě glukózy Úprava pH ústní dutiny a předžaludku, neustále alkalizují a eliminují účinek těkavých mastných kyselin. Zajišťují chuťové vjemy>>>dostene se až k pohárkové buňce. Mají baktericidní účinek díky přítomnosti lysozymu. Zejména u psa plní i funkci termoregulace. Salivace - sekrece slin - primární slina se tvoří v sekrečních buňkách slinných žláz. Způsobuje zvýšený tlak krve, zrychlení průtoku krve. Reflexně podmíněný i nepodmíněný proces. Pro nepodmíněné reflexy jsou důležité podněty z dutiny ústní spojené s příjmem krmiva. Podmíněnost reflexních procesů je dána spojením receptivních buněk smyslových orgánů, čichu, zraku, s centrem salivace

Trávení bílkovin a tuku předžaludku

Mikrobiální činností dochází k postupné degradaci bílkoviny krmiva až na aminokyseliny. 68% využije flóra a fauna předžaludku k tvorbě vlastní bílkoviny, zbývající část je pomocí deamináz přeměněna na amoniak. Bakterie nejprve degradují bílkovinu pomocí enzymu na vnější straně jejich buněčné membrány a až poté jsou produkty transportovány do jejich těla. Nálevníci pohlcují celé molekuly bílkovin a štěpí je za pomocí proteáz až uvnitř jejich těla. nadbytek NH4 je detoxikován v játrech,tam se změní na močovinu, ve slinách, v moči cca 50%. Bachorová alkalóza - nadměrné překrmování dusíkatými látkami>>> amoniak mění pH bachoru zásaditým směrem >>> dokáže prostoupit do krve jako toxin, přetěžují se játra. Léčba je okyselení octem a naočkování mikroorganismy zdravého jedince. Trávení lipidů - v závislosti na druhu krmiva se do předžaludku dostávají neutrální tuky, fosfolipidy, fytosteroly atd. Malá část lipidů přichází se slinami. Produkty mikrobiální hydrolýzy lipidů jsou glycerol, galaktóza a mastné kyseliny. Glycerol a galaktóza jsou fermentovány na TMK (octovou, propionvou,máselnou). Nenasycené MK jsou dále hydrogenoványnapř z kyseliny olejové, linolové a linolenové vzniká kyselina stearová. Volné MK v mikrobiálních tělách přecházejí do dalšího úseku trávícího traktu.

Resorpce sacharidů

Monogastři: Sacharidy vstřebávány v tenkém střevě jako monosacharidy Polygastři: Část monosacharidů je fermentována v předžaludku a výsledné TMK procházejí prostou difuzí přes jeho stěnu. Monosacharidy, které uniknou fermentaci a monosacharidy vzniklé štěpením v pozdějších fázích GIT se vstřebávají v tenkém střevě. Glukóza a galaktóza (hexózy) se resorbují především aktivním transportem Fruktóza (pentózy) pronikají do krve přes membránu enterocytů usnadněnou difuzí

Mechanismus tvorby moči

Moč se v ledvinách vytváří nepřetržitě součinností tří základních procesů, jež probíhají v nefronech. Glomerulární filtrace - hlavní a určující podmínka tvorby moči. Resorbce - zpětné vstřebávání glomerulárního filtrátu v ledvinných kanálcích. Exkrece - vylučovací činnost ledvinných kanálků Ultrafiltrací krevní plazmy z glomerulu do pouzdra klubíčka vzniká glomerulární filtrát (ultrafiltrát, primární moč) Glomerulární filtrace - V glomerulech je předáván ultrafiltrát krevní plazmy téměř zbavený proteinů jako primární moč do pouzdra klubíčka. Děje se tak na principu molekulárního síta podle velikosti molekul. Ionty a malé molekuly až do molekulové hmotnosti asi 6000 a o molekulovém rádiu 1.5 nm procházejí filtrem bez omezení => jejich koncentrace v krevní plazmě a ve filtrátu je shodná. Se zvyšující se molekulovou velikostí ubývá na filtrovatelnosti. Pro látky s molekulovou hmotností přes 65 000 a s molekulovým rádiem 3 nm je glomerulární filtr téměř nedostupný. Glomerulární filtr se skládá ze tří vrstev. 1.Endoteliální buňky 2. Bazální membrána. 3.Výběžky podocytů (buňky vnitřního listu pouzdra ledvinového tělíska) Podocyty mají rozhodující význam pro retenci (zadržení) proteinů o molekulové hmotnosti mezi 65000 a 130 000. Jedním gramem ledvinné tkáně proteče za minutu 4 - 5 ml krve => v průměru 20 - 25% klidového objemu srdce. Tlak krve v glomerulech, zpravidla 10 kPa, představuje filtrační sílu vytlačující tekutinu z krevních vlásečnic klubíčka. Proti ní působí osmotický tlak plazmatických bílkovin, 3.3 kPa, který má tendenci v krevních vlásečnicích krevní plazmu => vlastní filtrační síla má hodnotu 6.7 kPa Objem glomerulárního filtrátu závisí na - Velikosti vlastní filtrační síly, zvyšuje se při vzestupu glomerulárního tlaku nebo poklesu osmotického tlaku plazmatických bílkovin. Průtoku krve ledvinou. Na velikosti zvířete (objem glomerulárního filtrátu přibližně koleruje s velikostí povrchu těla). Na změnách onkotického tlaku plazmatických bílkovin (např. při dehydrataci při průjmech). Na zmenšení celkové plochy glomerulárních vlásečnic. Hydrostatický tlak v pouzdře klubíčka je za normálních okolností nulový stejně jako atmosférický tlak Objem primární moči (l za 24 h) - Skot: 450, Kůň: 550, Prase: 140, Ovce: 120, Pes: 90, Tele: 86, Kůzle: 25, Sele: 12

Mechanismy nespecifické b.i. - 3. Fagocytóza

Nejvýznamnější a fylogeneticky nejstarší obranný mechanismus nespecifické imunity. Účastní se granulocyty - první ochrana, nejvíce ve střevech ; Monocyty - Kupferovy buňky v játrech, Alveolární makrofágy, histiocyty, osteoblasty - fagocytují odumřelou kostní tkáň. Fáze : 1.Rozpoznání a internalizaci do fagozomů, komparment vzniklý kolem pohlceného materiálu, zvýšení účinnosti opsonizací, opsoniny se naváží na antigen a označí ho a fagocyt vidí opsonin, ne antigen. Rozpoznání na lektinovém principu (cukerné struktury) - lektiny, proteiny nacházející se v cytoplazmatické membráně fagocytujících buněk. Musí dojít ke kontaktu, významné jsou receptory pro lipopolysacharidy g- bakterií. 2. Ingesce, příjem cizorodých bakteriálních částic vede u fagocytujících buněk k mimořadé intezifikaci metabolismu se zvýšenou spotřebou kyslíku - oxidativní vzplanutí. tyto reakce dále vedou k produkci řady vysoce baktericidních látek (superoxidový aniont, singletový kyslík, oxid dusnatý) ukládaných obvykle do lyzosomů (mohou poškodit i zdravé buňky) 3. po splynutí fagosomů s lyzosomálními granuly vzniká fagolyzosom, kde je realizováno nejen usmrcení fagocytovaných bakterií ale i jejich degradace (v podstatě to spálí)

Trávení živin ve v tlustém střevě

Nepřežvýkaví býložravci a všežravci - význam především v trávení vlákniny. Masožravci a primáti - především proteolýza, která nekončí na úrovni aminokyselin,které jsou hnilobnou činností bakterií degradovány na další látky (sirovodík, fenoly, aj. ) Při nadměrném množství působí na organismus nepříznivě a vyžadují detoxikaci v játrech Tlusté střevo má ileocekální ústí (mezi tenkým a tlustým střevem je ileocekální chlopeň) U hospodářských zvířat zde dochází k dokončení trávicích procesů Sliznice tlustého střeva neprodukuje žádné enzymy => uplatňují se enzymy z tenkého střeva a mikroorganismy (bakterie a nálevníci, odlišné od těch v předžaludku ale s podobnou funkcí) Jsou zde vylučovány HCO3- a mucin Mikroorganismy fermentují vlákninu za vzniku TMK (hlavně u koně a králíka), které difundují přes sliznici do krve Produkty mikrobiálního metabolismu bílkovin (až 40% tráveno zde) jsou využívány nálevníky a část také hostitelem. Zbytek odchází výkaly (formování výkalů - defekační reflex) Mikroorganismy jsou schopny syntetizovat vitamíny B a vitamín K

Fyziologický význam granulocytů

Neutrofilní granulocyty - nejvíce u masožravců, člověk 50 - 60 %, skot (přežvýkavci) 30 - 40 %. Nevrací se do krevního oběhu. fagocytóza - mikrofágové, granula - vazodilatace a propustnost cév, životnost v krvi několik hodin, ve tkáni 5 dní Eozinofilní granulocyty - se uplatňují při alergických a parazitálních onemocnění, fagocytují komplexy alergen-protilátka. Enzymatické narušení povrchu parazita. Až 6%. Mohou se vracet do krevního oběhu. V krvi 8-12 dní. Bazofilní granulocyty - do 1 %, nefagocytují, v krvi 12 hodin Jejich granula obsahují histamin - podpora vzniku zánětu, a heparin - antikoagulace, snižuje srážlivost krve

Mechanismy nespecifické b.i. - 2. Fyziologický zánět

Obranné a reparační reakce v případě porušení mechanických bariér. Výsledek může být zhojení rány nebo tkáňová destrukce. Průběh zánětu 1. zapojují se koagulační faktory, zastavují případné krvácení a aktivují komplement. 2. Dochází ke zvýšené propustnosti cév a chemotaktickému působení na fagocytující buňky, hlavně leukocyty, které eliminují a degradují mikroorganismy i odumřelé tkáně. 3. Fagocyty amplifikují obrannou reakci aktivací dalších imunokompetentních buněk, včetně sebe a indukují syntézu řady proteinů akutní fáze zánětu. 4. V případě rozsáhlejšího poškození zprostředkují zánětlivé produkty systémovou reakci organismu na přítomnost škodliviny, zapojují se i imunoglobuliny a t-lymfocyty.

Mechanismy specifické humorální imunity - 6. Imunizace

Pasivní - matka předává plodu protilátky, pomocí IgG, poskytuje okamžitou reakci - i v řádu minut, jen po omezenou dobu, bez imunitní paměti. Aktivní - pomocí oslabeného antigenního materiálu, při prvním kontaktu s antigenem, musí být provedena dostatečně dopředu, dochází k aktivaci vlastního imunitního systému, imunitní paměť

Základní vl. srdeční svaloviny princip vzniku vzruchů

Podstatou vzniku vzruchů, akčních potenciálů, je spontánní změna nestabilního klidového napětí membrán buněk předsíňového uzlíku - depolarizace a obnova jejich původního potenciálu - repolarizace. Akční potenciál se šíří vlákny myokardu, vyvolá uvolnění Ca ze sarkoplazmatického retikula a tím aktivaci kontraktilního aparátu.

Řízení pohlavních funkcí samic

Pohlavní hormony samic - Hypotalamus - Produkuje gonadoliberiny, které stimulují sekreci FSH a LH Adenohypofýza - Folikuly stimulující hormon (FSH). Stimuluje vaječníky => dochází ke zvětšování objemu folikulární tekutiny a růstu folikulů. Podporuje syntézu a uvolňování estrogenů. Jeho sekrece je nejintenzivnější v období před vlastní ovulací Luteinizační hormon (LH) - Ve vaječnících stimuluje tvorbu a funkci žlutého tělíska, ve kterém reguluje sekreci progesteronu. Při nedostatku nedochází k prasknutí folikulu a vznikají ovariální cysty Prolaktin - Má biologické účinky spojené se zahájením a udržením laktace. U ptáků působí na specifické receptory ve voleti, kde vyvolává syntézu sekretu bohatého na proteiny - „holubí mléko". Zodpovědný za změny rodičkovského chování - koncentrace se prudce zvyšuje po nástupu „kvokání" Folikuly a placenta - 17β-estradiol má největší biologický účinek ze skupiny estrogenů. Navozuje diferenciaci a růst části pohlavního ústrojí (vejcovodu, dělohy a pochvy). Vyvolává psychické příznaky říje. Navozuje morfologické a funkční změny na vejcovodech, děloze a pochvě (jejich překrvení a zvětšení). Stimuluje růst a vývoj vývodného systému mlékovodů v mléčné žláze. Má anabolický účinek podobně jako testosteron u samců. Inhibin - Tlumí sekreci FSH a tím zrání dalších folikulů Žluté tělísko - Progesteron, hlavní hormon březosti. Vyrůstá na místě prasklého Graafova folikulu. Dokončuje změny vyvolané estrogeny - navozuje překrvení a zmnožení děložních žlázek => připravuje dělohu na výživu a zahnízdění embrya.Zabraňuje růstu nových folikulů - udržuje březost. Simuluje vývoj alveolárního systému v mléčné žláze. Inhibuje tvorbu a citlivost receptorů na oxytocin Relaxin - Připravuje porodní cesty před porodem - uvoňuje spony pánevní, vazy a děložní krček Děloha - Luteolyzin (PGF2α - prostaglandin F2α) Eikosanoid. V případě, že nedojde k oplození vajíčka způsobí rozklad žlutého tělíska

Mikroorganismy předžaludku, rozdělení, množství, funkce

Pomáhají s trávením potravy, protože všechno chemicky rozložit nejde. Předžaludek je pro určité mikroorganismy ideální prostředí. prostředí obývají 3 druhy mikroorganismů. Bakterie, Nálevníci a Bachorové houby.

Porod

Porod - Fyziologický děj, při kterém po uplynutí specificky dlouhé doby březosti je z dělohy vypuzen zralý plod a plodové obaly. Uskutečňuje se aktivní činností dělohy a břišního lisu za spoluúčasti celého mateřského organismu. S postupující březostí se objevují znaky poukazující na blížící se porod. Zvyšuje se citlivost děložní svaloviny vůči oxytocinu. Těsně před porodem se objeví další příznaky.Mléčná žláza se plní sekretem nebo z ní odkapává mlezivo. U klisen se na ústí strukových kanálků objevuje sekret zasychající ve žlutě jantarovou hmotu (smola). Uvolňuje se hlenová zátka z děložního krčku. Dochází k poklesu tělesné teploty (u krávy a feny). Začínají se projevovat příznaky mateřského chování (feny, kočky a prasnice vyhledávají místo k porodu a připravují si hnízdo) Nástup porodu je řízen neurohumorálně Průběh porodu dělíme do 3 stádií: Otevírací stadium - Délka je různá, pohybuje se mezi 2 - 12 hodinami, zintenzivňuje se činnost dělohy. Prodlužují se kontrakční vlny, zkracuje se klidový interval a narůstá intenzita a frekvence stahů. Pod tlakem vstupujících plodových obalů se maximálně rozevírá krček dělohy a plod se svou aktivní silou dostává do pravidelné porodní polohy. Zapojuje se břišní lis a plod je vytlačován do děložního krčku, který se již rozevřel na šířku pochvy. Praská allantochoriový vak.Porod přechází do vypuzovacího stádia. Odtéká tzv. první plodová voda (allantoinová tekutina), která mechanicky čistí a zvlhčuje povrch porodních cest Vypuzovací stadium - Charakterizováno velmi silnými, relativně dlouhými a krátce po sobě se opakujícími kontrakcemi dělohy a úporným tlačením samice (práce svalstva stěn břišních a bránice) - vtlačují plod stále více do porodních cest. Tlakem postupujícího plodu na receptory se reflexně vystupňují kontrakce dělohy a práce břišního lisu a plod je vypuzen. Během tohoto stadia matka většinou ulehá - zvětšuje se účinnost břišního lisu. Vypuzené mládě zůstává krátce po narození spojeno s matkou prostřednictvím pupečního provazce => přetrhne se při prvních pohybech mláděte, u masožravců ho matka překousne. Případnému krvácení z pupečních cév zabrání pokles tlaku krve v pupečních cévách - dojde k němu po prvním vdechu. Pupeční cévy se pak smršťují a trombotizují Poporodní stádium - Po vypuzení plodu přestává tlačení matky a značně se zklidní kontrakce děložní. Později se kontrakce znovu dostaví, ale jsou podstatně menší intenzity. Jejich vlivem dochází k vypuzení plodových obalů (lůžka). Doba odchodu lůžka je závislá na charakteru placentárního spojení a intenzitě kontrakcí dělohy. Lůžko odchází u některých samic bezprostředně nebo krátce po narození plodu (prasnice), do půl hodiny (klisna) nebo až za cca 4 hodiny (přežvýkavci) Puerperium - Období po porodu, během něhož dochází k návratu dělohy a celého pohlavního ústrojí do původního stavu před zabřeznutím (involuce dělohy). Je provázeno vypuzováním tzv. očistek (lochie) z pohlavního ústrojí, zmenšováním dělohy, uzavíráním děložního krčku a rychlé regresi žlutého tělíska. V průměru je involuce dělohy skončena za 3 - 4 týdny po porodu. Rychlost involučních změn ovlivňují hladký průběh přecházejícího porodu, dobrý zdravotní stav, vhodné chovatelské prostředí a aktivní pohyb

Trávení živin v dutině ústní

Potrava se zde žvýká, případně přežvykuje, prosliňuje a vytváří se z ní sousto. Mechanické zpracování je výsledkem koordinované činnosti čelistí, zubů, žvýkacích svalů a jazyka. Přerušení peptických vazeb bílkovin, centrum v prodloužené míše, vybavují se nepodmíněné reflexy, u člověka fungují i podmíněné reflexy. Přežvýkavci (skot,ovce) žvýkají méně než monogastrická zvířata (kůň, prase) Kůň a další 60 žvýkacích pohybů/ sousto. Polygastrická zvířata vzhledem k procesu ruminace (přežvykování) žvýkají sousto jenom nedokonale : Skot 15-30, ovce 5-10. Prase 30-35 - kvantita i kvalita záleží na konzistencio krmiva. z hlediska metabolických procesů se prase velmi podobá člověku. Masožravci obecně velmi málo žvýkají, jen to co nemohou polknout.

Erytropoeza pre- a postpartum

Prenatální období: Embryonální a fetální období - od 2. týdne probíhá tvorba erytrocytů u savců v ostrůvcích žloutkového váčku V třetině gravidity - v játrech a slezině Od poloviny gravidity - v kostní dřeni Postnatální období - pouze v červené kostní dřeni

Neurohumorální regulace syntézy a sekrece mléka

Proces laktace je významnou součástí celkového metabolismu.Na řízení se podílí nervový a endokrinní systém. Ke konci březosti je vemeno morfologicky připraveno pro tvorbu mléka, ale tyto procesy jsou v něm brzděny - sekrece začíná v průběhu porodu a bezprostředně po něm (laktogeneze) a trvá v průběhu celé laktace (galaktopoéza) Nervová regulace - Postupný přechod od vylučování mleziva k sekreci zralého mléka a udržení tohoto procesu na určité úrovni záleží především na pravidelném vyprazdňování mléčné žlázy. Při nepravidelném nebo nedostatečně intenzivním vydojování je sekrece mléka brzděna => přeplnění vemene má tlumivý účinek nejen na mléčnou žlázu, ale i na všechny soustavy organismu (hlavně trávicí, oběhovou, endokrinní a nervovou) Významnou úlohu při regulaci hrají reflexní reakce - Mozková kůra >>> Diferencuje vzruchy přicházející z vemene, Analyzuje frekvenci a charakter podráždění receptorů struků (stimulace struků vede k rychlému uvolňování prolaktinu, adenokortikotropního hormonu (ACTH) a oxitocinu z hypofýzy Regulace laktačních procesů - Mícha, prodloužená mícha, střední mozek a mezimozek Hypotalamus - Obsahuje laktační centrum, bezprostředně reguluje činnost mléčné žlázy, řizpůsobuje k potřebám laktace funkci všech důležitých systému organismu (oběhového, dýchacího, endokrinního) Mléčná žláza - Vybavena různými receptory, pokles tlaku v alveolách má za následek zesílení procesu tvorby mléka => důležité jsou baroreceptory Neurohumorální regulace - Sekrece mléka probíhá po ose hypotalamus - hypofýza - kůra nadledvin, vaječníky, štítná žláza - mléčná žláza => tvoří uzavřený funkční okruh s hierarchickým uspořádáním. Nadřazeným orgánem je ústřední nerovová soustava Hormonální regulace: Hypofýza - Vylučuje hormon prolaktin (LTH) -Udržuje laktaci u monogastrů, u všech zvířat je velmi důležitý pro laktogenezi Aktivuje funkci nadledvin, štítné žlázy a pohlavních žláz, které v různém stupni ovlivňují laktaci Adenohypofýza - Vylučuje růstový hormon (GH) - Udržuje laktaci u přežvýkavců, má významnou úlohu při syntéze mléčných bílkovin Nadledviny a vaječníky: Produkují estrogeny - tvorba bílkovin, zajišťují tvorbu receptorů pro prolaktin a další hormony Produkují progesteron - tlumí laktaci, inhibuje tvorbu receptorů pro prolaktin Štítná žláza - Tyroxin ovlivňuje tvorbu některých prekurzorů mléka (Glukózy a TMK) • Slinivka břišní - Insulin je potřebný pro mamogenní a laktogenní účinek ostatních hormonů a ovlivňuje distribuce prekurzorů mléka do mléčné žlázy

Význam žaludeční HCl, regulace sekrece

Produkována u savců krycími buňkami žaludeční sliznice. U ptáků sekrečními buňkami, kterí jsou zároveň místem vzniku enzymů. Aktivuje proenzym pepsinogen na pepsin a vytváří mu vhodné prostředí pH 1,5-3. Napomáhá trávení bílkovin,způsobuje denaturaci a narušení struktury polypeptidového řetězce. Deaktivuje některé enzymy a bílkoviny - lysozym. Chrání vitamíny rozpustné ve vodě, stimuluje intenzitu vstřebávání vápníku a resorbci železa. Oxidací zabraňuje inaktivaci vitamínů B1,B2,C. Má baktericidní účinky, brání rozmnožování kvasinek a plísní v trávícím traktu. Regulace sekrece - Klidová fáze - když neprobíhá trávení vylučuje sliznice pouze hlen a pylorickou šťávu. Reflexní fáze - Po příjmu do dutiny ústní cca 6 minut je stimulována sekrece žaludeční šťávy pomocí reflexů na základě dráždění chemo a mechano receptorů dutiny ústní. podílí se na ní centra v mozkové kůře, klimbickému systému a hypotalamu. Žaludeční fáze - Další vlna sekrece, vyvolána mech,chem vlivem krmiva na stěny žaludku, trvá několik hodin. Střevní fáze - Další sekrece vyvolána vstupem chymu - natráveniny do tenkého střeva - dvanáctníku. je spojena s produkcí gastrointestiálního hormonu gastrinu G-buňkami dvanáctníku, který je resorbován do krve a následně ovlivňuje činnost žaludečních šťáv.

Chemické složení střevní šťávy

Produkována v Lieberkühnových kryptách ve sliznici tenkého střeva a Brunnerových žlázách podslizničního vaziva dvanáctníku.Podílí se na úpravě pH žaludečního chymu, pH ve dvanáctníku 8.5 - 9.5, pH v lačníku 7.5 - 8.5 Složení - Anorganické látky, Původně neobsahuje žádné enzymy Enteropeptidáza - zodpovědná za aktivaci proteolytických enzymů pankreatické šťávy Peptidázy - směs enzymů štěpících dipeptidy a tripeptidy, dříve označovaná jako erepsin Nukleotidázy - katalyzují vznik nukleosidů odštěpením zbytku kyseliny fosforečné z nukleotidů Nukleosidázy - navazují na nukleotidázy, štěpí nukleosidy ma pyrimidinové nebo purinové báze a pentózu Lipáza - katalyzuje rozpad monoacylglycerolu na glycerol a mastnou kyselinu Maltáza, laktáza a sacharáza - enzymy štěpící příslušné disacharidy

Funkce žluči

Produkt jaterních buněk, který se tvoří nepřetržitě, pH 7 - 8 (ve střevě 5.5 - 6.5).Z jater plynule odchází do žlučových kapilár a je odváděn do žlučového měchýře nebo přímo do dvanáctníku. Složení žluči je anorganické soly, organické žlučové kyseliny - cholová,deoxicholová, žlučová barviva - bilirubin, biliverdin, cholesterol, lecitin. Žlučník - zásobník žluči, probíhají zde dokončovací procesy, které upravují složení žluči a koncentraci jednotlivých látek. U zvířat s absencí žlučníku (kůň, jelenovití, krysa, holub, perlička) je žluč kontinuálně odváděna přímo do tenkého střeva. Funkce - Neutralizace kyselého prostředí ve dvanáctníku pro působení enzymů. Tuto funkci obstarávají především hydrogenuhličitanové ionty. Aktivně se podílí na trávení tuků jejich emulgací (zkapénkovatěním) - rozptyluje tukové kapénky na ještě drobnější kapičky. Zvyšuje aktivitu pankreatické lipázy. Napomáhá resorbci mastných kyselin vazbou na soli žlučových kyselin, napomáhá resorbci vitamínů rozpustných v tucích. Má baktericidní účinky, podílí se na regulaci bakterií v tenkém střevě. Žlučové kyseliny vážou některé toxické látky a zabezpečují tím detoxikační funkci žluči

Resorpce tuků

Produkty štepení lipidů jsou glycerol a mastné kyseliny s krátkým řetězcem (do 10 atomů uhlíku), ty se resorbují pasivní difuzí do portální krve Vyšší mastné kyseliny, cholesterol a mono-, di a triacylglyceroly: Jsou nerozpustné ve vodě => jejich resorbce je obtížná Se žlučovými kyselinami vytvářejí micely, což jsou komplexy, které jsou rozpustné ve vodě Micely se difuzí dostávají do kartáčkového lemu, kde se z nich uvolňují jednotlivé lipidové složky a ty prostupují pinocytózou přes membránu do enterocytů

Regulace příjmu krmiva

Příjem krmiva je koordinován neurohumorálními mechanismy. Řízení příjmu krmiva je zajištěno regulací z tzv. potravinových center v hypotalamu, což jsou shluky nervových buněk rozdělené do dvou oddílů. Centrum hladu - zjišťuje zda oraganismus nebo tkáň vyžaduje živiny - cemoreceptorem, nebo přes nervovou dráhu Centrum sytosti - funguje stejně, při narušení - hyperfagie=nadměrný příjem krmiva Glukostatický faktor příjmu - řídí se hladinou glukózy v krvi - typický pro nepřežvýkavé, masožravce, člověka Lipostatický - podle koncentrace lipidů v krvi případně v zásobě. Závisí na množství neutrálního tuku. Uplatňovaný především u přežvýkavců a ptáků na základě recepčních signálů z tukové tkáně Aminostatický faktor - dle koncentrace aminokyselin, hypotalamus si hlídá koncentraci methioninu (měl byb být v nějakém poměru k ostatním AMK) Termostatický - u všech druhů zvířat, čím větší teplo, tím organismus míň přijímá a opačně. Čím více žere=>játra produkují více tepla Naplněnost trávícího traktu - receptor >>žaludek je plný zastavit příjem Žízeň - Příčinou snížení objemu vody o více než 0,5l /100kg, případně narušení rovnováhy sodných a chloridových iontů>>>změna množství soli.

Mechanismy specifické humorální imunity - 4. Ig E

Přítomen v séru v nízké koncentraci 0,004%. Má homocytotropní vlastnosti - je schopen se Fc částí navázat na specifické IgE receptory plazmatické membrány bazofilních granulocytů a žírných buněk, mastocytů, ve tkáních. pokud se na něj naváže antigen, způsobuje degranulaci žírných buněk a tím uvolní biologicky aktivní látky(např. histamin), které jsou schopny vyvolat zánětlivou reakci nebo působit přímo toxicky. Ochrana proti parazitickým infekcím. při rozsáhlé degranulaci dochází k výraznějšímu poškození organismu, alergie případně anafylaktickému šoku.

Chemické složení pankreatické šťávy a regulace sekrece

Reflexní fáze: Dráždění receptorů dutiny ústní, nepodmíněné i podmíněné reflexy Žaludeční fáze: Dráždění receptorů sliznice žaludku, Sekrece gastrinu Střevní fáze: Humorální stimulace látek na základě podráždění sliznice dvanáctníku. Produkován hormon sekretin, který stimuluje produkci pankreatické šťávy zvýšením objemu vody a koncentrace hydrogenuhličitanu, a také produkci inzulinu. Dále je dvanáctníkem produkován pankreozymin, který vyvolává zvýšené uvolňování pankreatické šťávy. Na rozdíl od sekretinu stimuluje i produkci žaludeční šťávy a motoriku žaludku.

Mechanismus působení hormonů

Regulace chemického složení buněk a objemu intracelulární tekutiny, metabolických procesů výměny látek a energie, činnosti svalové tkáně, růstu a vývoje tkání a orgánů, včetně žláz s vnitřní sekrecí. Stimulace nebo inhibice immunitního systému organismu a procesů spojených s reprodukcí zvířat. Komplex hormon-bílkovina tvoří určitou dynamickou zásobu organismu a chrání organismus před nebezpečně vysokou aktivitou hormonů, protože ty jsou ve vazbě na bílkovinu neaktivní. Mechanismus působení je rozdílný v závislosti na chemické struktuře jednotlivých hormonů. Hormon je přenašečem informace stimulační nebo inhibiční pro cílovou buňku.Předání této informace je podmíněno přítomností specifických receptorů cílové buňky: Bílkovinné hormony a biogenní aminy - Receptory umístěny na cytoplazmatické membráně buněk. Pro přenos informace dovnitř buňky je využíván mechanismus tzv. druhého posla. Prvním poslem je zde hormon, který po vazbě na receptor vyvolá na vnitřní straně membrány reakci přeměny ATP na cAMP (cyklický adenosinmonofosfát). Tuto přeměnu katalyzuje enzym adenylcykláza. cAMP je pak druhým poslem aktivujícím specifický účinek hormonu v nitrobuněčných procesech Steroidy - Receptory umístěny v cytoplazmě cílových buněk => tyto hormony procházejí přes cytoplazmatickou membránu a po vytvoření komplexu hormon-receptor předávají danou informaci přímo do jádra buňky.

Regulace endokrinní aktivity

Regulace endokrinní činnosti Základem je princip zpětné vazby, při kterém je činnost endokrinní buňky řízena přímo změnou koncentrací hormonů v tělních tekutinách: Pozitivní zpětné vazby - povzbuzují činnost žlázy s vnitřní sekrecí Negativní zpětné vazby - mají opačný efekt Dle složitosti ji dělíme na: Jednoduchou zpětnou vazbu - při ní se přímo řídí syntéza a uvolnění hormonů hladinou daných hormonů v krevní plazmě. Využívána u žláz, které nepodléhají nadřazeným regulacím hypotalamu nebo hypofýzy Složité zpětné vazby - Je pro ně příznačná spoluúčast nadřazených žláz na regulaci syntézy a sekrece

Regulace činnosti ledvin

Regulace glomerulární filtrace: Myogenní regulace - Céva reaguje na změnu tlaku. Konstrikce (zvýšení tlaku) a dilatace (snížení tlaku) hladké svaloviny aferentní (dostředivé) tepénky. Díky tomuto mechanismu se průtok krve ledvinou i glomerulární filtrace téměř nemění při tlaku mezi 80 - 180 mmHg Tubuloglomerulární zpětná vazba - Při poklesu glomerulární filtrace zachytí juxtaglomerulární aparát snížený průtok tubulární tekutiny, snížené množství sodných iontů a vyšle parakrinně chemický signál, který vyvolá vazodilataci což vede ke zvýšení hydrostatiského tlaku a k obnově normální úrovně glomerulární filtrace. Sympatikus - Aferentní i eferentní. Noradrenalin vyvolává vazokonstrikci a tím sníží průtok krve ledvinou tedy i glomerulární filtraci. Uplatňuje se zejména při stresových situacích, včetně bolesti a krvácení. Podobně působí i hormon adrenalin Angiotenzin II - Působí přes angiotensinové receptory AT1 simultánně se sympatikem a adrenalinem Prostaglandiny - Zejména E2 a I2, Tlumí účinky sympatiku a angiotenzinu II Regulace zpětné resorbce: Vegetativní nervový systém - Sympatikus (adrenalin) - stimuluje resorbci Na+, Cl- a H2O v proximálním tubulu a Henleově kličce Humorální mechanismy: Antidiuretický hormon (ADH) - stimuluje resorbci vody v distálním tubulu (zahušťování moči) Aldosteron - stimuluje resorbci sodíku a exkreci draslíku v Henleově kličce a distálním tubulu Angiotenzin II - stimuluje resorbci sodíku a vody v proximálním tubulu Parathormon - stimuluje resorbci vápníku, inhibuje resorbci fosforečnanů . Kalcitonin - inhibuje resorbci fosforečnanů a vápníku Koncentrační činnost ledvin - Odlišné složení krevní plazmy a moči je způsobeno rozdíly ve zpětném vstřebávání glomerulárního filtrátu a tubulární tekutiny. Látky pro tělo potřebné se dostávají do definitivní moči pouze za zvláštních okolností, jsou v nadbytku v krevní plazmě, ledvina je poškozena. Tyto látky nazýváme prahové - velikost jejich prahu je rozdílná (bílkoviny, AMK, glukóza). Látky bezprahové přecházejí z krevní plazmy při jakékoliv jejich koncentraci v krvi - nepotřebný odpad (např. kyselina močová, močovina, kreatin, kyselina mléčná). Močí odcházejí i ostatní látky - vitamíny B, kyselina askorbová či steroidní hormony

Mechanismus tvorby moči pokračování >>> resorbce

Resorbce - Účelem je zachovat organismu ty látky, které se dají ještě upotřebit a zužitkovat a vyloučit naopak látky již dále neupotřebitelné => glomerulární filtrát se musí změnit jak v objemu tak v koncentraci jednotlivých součástí. Probíhá pasivním nebo aktivním transportem případně endocytózou u polárních látek nebo velkých molekul. Procesy resorbce se uskutečňují s rozdílnou intenzitou v jednotlivých úsecích v kanálkové části nefronu. Resorbce v proximálním vinutém kanálku (proximálním tubulu) - Stočené kanálky 1. řádu, 65 - 70 % vody a sodíku. Sodík se nemůže vstřebávat izolovaně, musí ho provázet anionty, především chlórové. Fosforečnany a bikarbonáty, draslík, vitamin C, glukóza, močovina a aminokyseliny. Sekrece antibiotik (hlavně penicilin), léků a solí žlučových kyselin Henleova klička - 30 % filtrátu. Resorbce 25 % Na+ a Cl-, 15 % vody. Tekutiny v proximálním tubulu byly prakticky isotonické s krevní plazmou. V Henleově kličce se zřeďují zpětným vstřebáváním rozpustných látek, především sodíkových kationtů - hypotonický roztok Resorbce v distálním vinutém kanálku a sběrných kanálcích - Přichází sem asi 13 - 15 % zatím nevstřebaného glomerulárního filtrátu, který je isotonický až lehce hypotonický. Vstřebávají se zde jiné elektrolyty. Reabsorbuje se další přebytečné množství vody. Ve sběrných kanálcích se vytváří konečný objem moči a upravuje se koncentrace elektrolytů a rovněž hodnoty pH. Resorbce 10 - 15 % vody. Exkrece amoniaku a kyseliny hippurové (nejsou v krevní plazmě, zde se vylučují do moči). Regulace acidobazické rovnováhy. Upravuje se zde konečná koncentrace moči Objem definitivní moči (l za 24 h) - Skot: 9 - 22, Kůň: 2 - 11, Prase: 2 - 6, Ovce: 0.5 - 2

Plazmatické bílkoviny

Rozlišujeme albuminy, globuliny α, β, γ a fibrinogen. Albuminy - se nejvíce podílejí na osmotickém tlaku a transportu tyroxinu a mastných kyselin. Alfa a beta globuliny - zajišťují transport organických a anorganických sloučenin a prvků Fibrinogen - ve frakci betaglobulinu, prekurzor fibrinu. Nepostradatelný v procesu srážení krve. Gama globuliny - imunoglobuliny - protilátky

Kloubní tih

Se tvoří buňkami vnitřní vrstvy kloubního pouzdra. Vyživuje kloubní chrupavky, zajišťuje kluznost jejich povrchů a přilnavost kloubních ploch. je to vazká nažloutlá tekutiny. Při zánětu se zvyšuje jeho množství a počet leukocytů. Složením je toultrafiltrát krevní plazmy + mukopolysacharid (kyselina hyaluronová).

Hormony slinivky břišní

Slinivka břišní se skládá z exokrinních i endokrinních tkání. Exokrinní část vylučuje alkalický roztok a trávicí enzymy do dvanáctníku.Mezi exokrinními buňkami jsou roztroušeny shluky endokrinních buněk - Langerhansovy ostrůvky, ty to shluky se skládají z několika hlavních typů buněk, z nichž každý produkuje jiný hormon: Beta buňky - produkují insulin (jsou nejvíce zastoupené) Alfa buňky - syntetizují glukagon Delta buňky - produkují somatostatin Insulin - Účastní se řady metabolických procesů, vzniká z proinsulinu odštěpením části polypeptidického řetězce. Vyskytuje se v játrech, svalovině a tukové tkáni Funkce - Snižuje plazmatickou koncentraci glukózy, AMK a mastných kyselin. Podporuje jejich utilizaci tím, že umožňuje jejich příjem buňkou (propustnost membrány) a jejich přeměnu na glykogen, bílkoviny a triacylglyceroly. Zpomaluje glukoneogenezi, má stimulační účinky na růst organismu a syntézu glykogenu v játrech Nedostatek: - vyvolává cukrovku (diabetes mellitus) - vyskytuje se i u koní, skotu, prasat, ovcí a psa -> dochází k hyperglykémii Glukagon - Společně s insulinem reguluje důležité pochody intermediárního metabolismu, působí proti účinkům insulinu. Stimuluje tvorbu glukózy v játrech a koncentraci plazmatické glukózy. Stimuluje glukoneogenezi, podporuje lipolýzu a zpomaluje syntézu triacylglycerolů i syntézu proteinů v játrech a podporuje jejich degradaci

Základní vlastnosti srdeční svaloviny

Srdeční svalová tkáň má řadu vlastností shodných s kosterní i hladkou svalovou tkání. Proto se myokard považuje za samostatný typ svalové tkáně. Tvoří ho stěny předsíní a komor, mezipředsíňovou a mezikomorovou přepážku. Jeho svalové buňky obsahují značné množství myofibril a mitochondrií. Vysoké nároky na živiny a kyslík zajišťuje hustá kapilární síť. Diferencuje se na vlastní svalstvo - pracovní myokard a vodivou svalovinu srdce - převodní srdeční soustavu. Základními vlastnostmi jsou automacie a rytmicita, vodivost, dráždivost a stažlivost.

Trávení živin v GIT ptáků svalnatý žaludek, tenké, tlusté střevo

Svalnatý žaludek - krmivo zde zůstává delší dobu , vlastní chemické trávení proteázami, bílkoviny => polypeptidy. Mechanické zpracování motorikou svalnatého žaludku, kontrakce v cyklech 1-4 za minutu. Pohyb žaludku není pouze míchaní , ale i třecí, mlecí, drtící pohyby ( grit - malé kamínky, zrnka písku napomáhající drcení potravy v žaludku; u slepice se zvyšuje využitelnost krmiva, vápník pro tvorbu vejce) Žaludeční šťávy štěpí na polypeptidy 35 - 50% bílkovin při pH 2.5 - 3.5 . Za pomoci enzymů pankreatické šťávy (dostává se tam zpětným pohybem z dvanáctníku (duodenu)) se ve svalnatém žaludku štěpí cca 10 - 15% sacharidů a lipidů Tenké střevo - Jemně rozemletý obsah svalnatého žaludku se peristaltickými pohyby dostává do duodena, kde se mísí s pankreatickou šťávou, žlučí a střevní šťávou Tlusté střevo - Dokončuje se zde trávení enzymy tenkého střeva a kromě toho je obsah vystaven mikrobiální činnosti Vstřebávají se zde - Voda, Produkty cukerného kvašení, Elektrolyty, Dusíkaté látky (oba částečně) 2 slepá střeva - Dobře vyvinuta u kachen a hus, které přijímají krmivo s vysokým obsahem celulózy. Při krmení krmivem bohatým na dusík zvyšují svůj objem. Drůbež neumí dobře trávit celulózu, částečně se tráví pouze působením mikroflóry ve slepých střevech (10 - 30%), kde z ní vznikají TMK (octová, propionová, máselná), které jsou zcela resorbovány. Bakteriální činností se zde syntetizují vitamíny B (B12 jen velmi omezeně). Značná aktivita ureázy a urikázy

Antihormony

Syntetické látky (léky) působící proti přirozených hormonům a rušící jejich biologické účinky. Účinkují blokováním receptorů hormonů. Používají se k potlačení účinků hormonů, např. u některých hormonálně závislých nádorů (karcinom prsu) Antiestrogeny, atd.

Trávení bílkovin a tuku předžaludku - vitamíny, plyny, krkání

Syntetizují se zde především vitamíny B rozpustné ve vodě a K rozpustný v tucích. Vyjímku tvoří sající mláďata. Tvorba bachorových plynů vlivem fermentačních procesů, především oxid uhličitý, metan, vodík, tvoří se především ze sacharidů a bobovitých. Krkání - eruktace- nepodmíněný reflex, dojde k rejekci - rytmickému vyprazdňování plynů. Dochází při něm k přechodu plynu do krve=> takto se dostávají aromatické látky do mléka.

Mech. specifické buněčné imunity - 2. Pomocné Th, Supresorové Ts, Nk buňky

Th - lymfocyty - Rozpoznávají antigení determinanty v komplexu s MHC glykoproteiny II.třídy a jejich antigenní receptor je asociován s koreceptorem CD4. MHC2 se nevyskytují na povrchu všech buněk, ale pouze v plazmatické membráně "profi fagocytů" (APC). Průběh aktivace je podobný jako u Tc, ale nejsou schopny přímého napadání. Jsou napadány virem HIV. Funkce - stimulují tvorbu protilátek v B-lymfocytech, produkují interleukiny=>šíří signál, aktivují Tc a makrofágy, informují i buňky nespecifické imunity. Ts - Supresorové - zpětná vazba systému aby nedocházelo k přehnaným imunitním reakcím, a tak k poškození. Při vazbě na APC produkce cytokinů v případě, že např. dochází k likvidování buněk samotných nebo zdravých, tlumí účinek Tc, Th a B-lymfocytů, zpomalení nadměrných imunitních reakcí Do lymfocitů zahrnujeme také NK buňky "přirozený zabíječ", které dokážou likvidovat buňky oznažené jako napadené virem nebo jako nádorové. Působí cytotoxicky po kontaktu s buňkou.

Mechanismy specifické humorální imunity - 2. Ig G

Tvoří 70% všech imunoglobulinů. Tvoří se převážně při sekundární imunitní odpovědi. monomer, inaktivuje toxiny a viry, aktivuje komplement, má opsonizační charakter. U většiny přechází přes placentární bariéru, vyjímkou jsou kůň, prase, přežvýkavci => mlezivo=> funguje 24 - 48 hodin po narození.

Hormony adenohypofýzy

Tyreotropin (TSH) Nejdůležitější fyziologický regulátor sekrece tyrioidních hormonů (T3, T4) - stimuluje syntézu a uvolňování těchto hormonů. Stimuluje růst štítné žlázy Kortikotropin (ACTH) Vyvolává významné morfologické, biochemické i funkční změny kůry nadledvin. Utilizuje cholesterol - stimuluje tvorbu kortikoidních hormonů Prolaktin (PRL) U samic stimuluje rozvoj mléčné žlázy během gravidity a laktaci po porodu. Tlumí účinky FSH a LH. Stimuluje rodičovské chování u ptáků (stoupá v krvi ptáků během snůšky vajec a sezení na vejcích). U holubů stimuluje žlázy volete (tvorba holubího mléka ve voleti). U samců stimuluje funkci přidatných pohlavních žláz Folitropin (FSH) Folikuly stimulující hormon U samců - Stimuluje růst varlat, vývoj přidatných pohlavních žláz, spermiogenezi U samic - Stimuluje zrání folikulů, tvorbu estrogenů Lutropin (LH) Stimuluje zrání terciálních folikulů, ovulaci a vznik žlutého tělíska, tvorbu progesteronu. U samců stimuluje tvorbu testosteronu ve varlatech

Endokrinní činnost ledvin

V ledvinách se tvoří a vylučují Erytropoetin - Urychluje proces tvorby a zrání předchůdců erytrocytů v kostní dřeni. Je vylučován ledvinami při pokledu parciálního tlaku kyslíku v krvi Renin - Tvoří se v juxtaglomerulárních buňkách ledvin. Je odevzdáván do krevní plazmy. Štěpí specifický protein α2-globuliny v krevní plazmě a uvolňuje z něho dekapeptid angiotenzin I a následně angiotenzin II, který reguluje přítok krve a tím filtrační rychlost glomeru a zvyšuje krevní tlak. Reguluje resorbci. Kalcitriol - Tvoří se dvěma hydroxylacemi z cholekalciferolu. Ovlivňuje metabolismus Ca a P ve sliznici tenkého střeva a v kosti. Prostaglandiny - Tvoří se ve dřeni ledvin, v menší míře též v kůře. Jejich syntézu stimuluje pokles objemu mimobuněčných tekutin a negativní sodíková bilance. Stimulují sekreci reninu a vazodilataci (rozšíření cév).

Význam nárazníkových systému krve a jejich rozdělení

V organismu hospodářských zvířat vznikají při fyziologických metabolických procesech převážně látky kyselé povahy => intra i extracelulární prostředí je vybaveno komplexem nárazníkových systémů schopných zabraňovat výkyvům pH Pokles pH pod 7.38 - acidémie , Vzestup pH nad 7.44 - alkalémie . Krev má v řízení acidobazické rovnováhy ve vnitřím prostředí organismu zvláštní postavení - je schopna nejen metabolity z intercistiárních prostor přijímat, ale také je odvádět do vylučovacích orgánů (ledviny, plíce) => eliminuje jejich vliv na rovnováhů kyselin a bází. Nárazníkové systémy: 1. Hydrogenuhličitanový 2. Hemoglobinový 3. Proteinový 4. Fosfátový

Mikroorganismy předžaludku 1. Bakterie

V předžaludku se nachází více než 60 druhů bakterií. Množství 10na9 - 10na12 v 1ml tekutiny. Díky podmínkám je většina anaerobních. Musí být v určitém počtu,poměru aby správně fungoval předžaludek. Podle umístění dělíme na Adherentní - bakterie je schopná přichytit se na substrát, především na stěnu/sliznici, na vícevrstevný dlaždicový rohovatějící epitel - obsahuje keratin. Některé proteolytické bakterie vylučují enzym, který je schopný navrátit bílkovinu keratin.Až polovina z nich patří mezi fakultativní anaeroby (spotřebovávají kyslík, který difunduje z kapilárního řečiště ve stěně předžaludku => tímto je zajištěno anaerobí prostředí). Rozptýlené - Volně v bachorové tekutině. Rozdělení podle substrátu - primární zdroj energie Celulitické - produkují enzymy, které štěpí celulózu Amylolitické - štěpí škrob Sacharolytické - fermentují rozpustné cukry na těkavé mastné kyseliny Metanogenní - syntetizují veškeré látky z oxidu uhličitého, produkují velké množství redukčních činitelů, jejich produktem je metan Proteolytické - až 40% štepí proteiny

Chemické složení pankreatické šťávy a regulace sekrece

V tenkém střevě dochází především k chemickému trávení=> pankrestická šťáva, žluč, střevní šťáva. Pankreatická šťáva je čirá tekutina, slabě zásaditá, produkt exokrinní slinivky břišní, odváděna do dvanáctníku kde ústí. pH 7 - 8,5 .Složená je z vody 90% a rozpuštěných látek, hydrogenuhličitan sodný, soli, enzymi => Trypsin - hlavní proteolitický enzym štěpící bílkoviny na peptidy v místech aminokyselin argininu a lysinu Chymotrypsin - štepípeptidové vazby sousedící s aromatickými aminokyselinami. na mléko má větší koagulační účinek než tripsyn. Karboxypeptidáza - jsou to enzymy specializované na AMK odštěpení z konce Elastáza - štěpení elastinu, produkovaný v aktivní formě Kolagenáza - peptidáza katalyzující rozštěpení kolagenu mezi aminokyselinami glycinem a izoleucinem Nukleázy - štěpí fosfodiesterovou vazbu nukleových kyselin za vzniku nukleotidů Lipáza - zasahuje do přeměny triacylglycerolů odštěpením mastných kyselin na prvním a druhém uhlíku. Fosfolipáza - odštěpuje mastné kyseliny a kyselinu fosforečnou z molekuly fosfolipidů, především lecitinu Amyláza - podobně jako alfa amyláza slin se podílí na trávení polysacharidového řetězce škrobu. Katalyzuje také štěpení glykogenu

Extracelulární tekutiny (bez krevní plazmy) - funkce, složení

V těchto tekutinách převládá sodík nad draslík. Zahrnuje : 1. Tkáňový mok 2. Míza - lymfa 3. Mozkomíšní mok 4. Kloubní tih 5. Trávicí šťávy 6. Nitrooční tekutina atd.

Charakteristika mechanismů resorpce živin - způsoby resorpce

V závislosti na velikosti molekuly vstřebávané přes epitel trávicí trubice a koncentraci této látky v daném úseku trávicího traktu je několik způsobů, jakým procházejí látky do krve nebo mízy: Pasivní difuze - Prostup látek je umožněn pomocí koncentračního gradientu (koncentračního spádu) => látky procházejí transmembránovými kanály bez potřeby energie z místa s vyšší do místa nižší koncentrace. např. H2O, TMK, Cl-, K+, vitamíny rozpustné ve vodě. Usnadněná (facilitovaná) difůze - Podobně jako u pasivní difuze využíván koncentrační gradient, ale prostupující látka je navíc navázána na membránový přenašeč, který tento proces usnadňuje, bez potřeby energie Aktivní transport - v případě látek, které se vyskytují v nižší koncentraci v oddílech střeva než je v krvi => nelze využít koncentračního spádu a živiny musí procházet proti němu. Je vyžadována přítomnost transmembránového přenašeče bílkovinné povahy, který se za využité energie získané rozkladem ATP naváže na přenášenou látku a umožňuje její prostup přes cytoplazmatickou membránu. V cytoplazmě se tento komplex enzymaticky rozpadá a přenašeč se vrací na vnější stranu membrány např. AMK, glukóza, galaktóza, Ca2+, Vitamín B12 Pinocytóza - způsob aktivního transportu velkých molekul => přenáší se celá molekula, charakterizována změnami tvaru a struktury buněk - dochází k vychlípení cytoplazmatické membrány a vytvoření měchýřku kolem molekuly bílkoviny uvnitř buňky. Např. vstřebávání imunoglobulinu z mleziva u mláďat.

Trávení živin v jednokomorovém žaludku

V žaludku monogastrických zvířat, podobně jako ve slezu přežvýkavců, probíhá především chemické trávení. Žaludek je vybaven motorikou, která promíchá krmivo s trávícími šťávami. Částečně natrávaná potrava je postupně předávaná do tenkého střeva. Obsahuje anorganickou kyselinu chlorovodíkovou, sodné, vápenaté, hořečnaté a amonné soli. Organické >>> Mucin - protein, produkován mucinozními buňkami sliznice žaludku, chrání sliznici proti mechanickým a chemickým vilvům. Pepsin - enzym, vzniká reakcí HCL s pepsinogenem, který je syntetyzován v hlavních buňkách žaludeční sliznice. Štěpí hydrofóbní aminokyseliny=> tvoří z nich kratší řetězce. Gastriksin - enzym, syntetyzován mukózními buňkami pylorické části žaludku - ty s vyšším pH. optimální 3,5-4,5 pH. Štěpí jako pepsiny, ale při vyšším pH=> natrávení vrácené potravy při otevření vrátníku Chymosin - enzym, pouze mláďata savců během mléčné výživy. Sráží kasein v mléce, brání rychlému průchodu traktem a napomáhá tak k důkladnému chemickému trávení jeho živin. Žaludeční lipáza - enzym, štěpí neutrální tuky, čili triacylglyceroly, ale pouze slabě, protože nejsou emulgované. Uplatňuje se při štěpení mléčného tuku u mláďat. Vnitřní faktor - apoerytein - enzym, glykoprotein produkovaný krycími buňkami žaludeční sliznice, váže se na kobalamin B12, uchrání ho před štěpením a umožní resorbci v tenkém střevě.

Resorpce minerálních látek a vody

Voda a minerální látky procházejí sliznicí trávicího traktu oběma směry na základě osmózy => dochází k vyrovnávání osmotického tlaku mezi obsahem trávicího traktu a krevní plazmou Vstřebávání vody - Závisí především na resorbci Cl- a Na+ Hlavně v kaudální části tenkého střeva a v předžaludku u přežvýkavců Vstřebávání minerálních látek: Sodík - Vstřebáván více mechanismy v průběhu celé délky střeva: 1. Kontransport s Cl- (zajišťuje největší část resorbce Na+, Cl- i vody) 2. Kotransport s organickými látkami 3. Samostatně Primární hnací silou je Na+-K+-ATPáza (Sodno-draselná pumpa), která zajišťuje elektrochemický gradient mezi dutinou střeva a buňkou Vápník - Resorbce závisí na jeho množství v krmivu a potřebě organismu, minimálně jedna třetina se vylučuje ve výkalech. Resorbci vápníku snižuje nedostatek vitamínu D a přítomnost látek, které vytvářejí s vápníkem ve vodě nerozpustné sloučeniny (mastné kyseliny, oxalát, fytin). Hlavně v tenkém střevě - pasivní difuzí do enterolu. Přechod z enterolu do krve zajišťuje Ca2+-ATPáza (aktivovaná vazbou vápníku na calmodulin) Hořčík - Vstřebává se na stejném principu jako vápník Železo - Aktivním transportem na začátku tenkého střeva ve formě Fe2+. K redukci trojmocného železa na rozpustnější dvojmocné dochází v kyselém prostředí žaludku vlivem redukujících látek (HCl, kyselina askorbová, aj.) - vzniklé soli, zejména FeCl2 se snadno ionizují a vstřebávají. Resorbci inhibují organické kyseliny, které vytváří s železem nerozpustné soli (oxalát, citrát). Do enterocytu přechází železo vázané na transferin. Krví se železo přepravuje vázané na globulin. Z krmiva se vstřebá jen 5 - 10 % železa, z mléka 15 - 25 %

Charakteristika mechanismů resorpce živin

Vstřebávání je proces, při kterém prostupují látky z vnějšího prostředí přes určitou bariéru do vnitřního prostředí organismu, do krve. Parentální - Prostup mimo trávicí trubici => bez významu pro výživu, vstřebávání z břišní dutiny, dělohy, pochvy apod. Především resorbce vody a elektrolytů. Liposolubilní látky (chloroform, nikotin) se mohou vstřebávat přes respirační epitel. Využíván v humánní a veterinární medicíně pro aplikaci některých léčiv. Žaludek - Malá resorbční plocha => nízká intenzita resorbce, snadno se zde vstřebává alkohol, částečně voda a minerální látky a pasivně také monosacharidy Předžaludek - Intenzivní resorbce produktů mikrobiální fermentace, TMK, močovina, amoniak, AMK, Vitamíny rozpustné ve vodě a některé elektrolyty Tenké střevo - nejlépe uzpůsobeno - buňky epitelu jsou specializované pro transport látek do krve a mízy a řasy, klky a mikroklky mnohonásobně zvětšují resorbční plochu. Vstřebává se zde nejvíce živin: produkty enzymatických přeměn všech živin, minerální elementy a jejich sloučeniny, vitamíny a voda Tlusté střevo - stejně jako trávení se vstřebávání druhově liší (největší intenzita u koně), vstřebávají se zde TMK a vitamíny produkované mikroorganismy. Upravuje se zde pomocí resorbce konečný obsah vody ve výkalech. Na začátku tračníku se mohou resorbovat i minerální látky a glukóza

Resorpce dusíkatých látek

Vstřebávání nerozložených bílkovin probíhá pomocí pinocytózy - např. celé molekuly imunoglobulinů mleziva mohou tímto způsobem pronikat do těla prvních 36 hodin po narození mláděte L-aminokyseliny se přenášejí do krve aktivním transportem za přítomnosti Vitamínu B6, který je součástí transportního systému D-aminokyseliny se resorbují pasivní difuzí

Mechanismy specifické humorální imunity - 3. Ig A

Vyskytuje se v séru a tkáňových tekutinách kde tvoří 15- 20% všech imunoglobulinů. Monomer. Není dobrou ochranou proti antigenům. Dobře rozpozná antigen a aktivuje komplement alternativní cestou. Sekreční IgA je primární ochranou sliznic. Hned za sliznicí dimerizuje a poskytuje jí ochranu pomocí zabraňování adheze bakterií na sliznici, neutralizace virů, osonizace fagocytů, vyvazování antigenů.

Míza - lymfa

Vzniká z tkáňového moku a odvádí přebytečné tekutiny a bílkoviny z intersticiální tekutiny. Lymfou se odvádějí i toxiny, rakovinné buňky, prachové a jiné částice. Lymfa z oblasti střev se vyznačuje vysokým obsahem tuků. Zajišťuje tak transport 90% resorbovaného tuku.

Obecně specifická imunita v cem je lepši nez nespec

Vývojově dokonalejší, cílí specificky na antigen. Je velmi účiná, mechanismus nefunguje na další antigeny. Fyziologicky stejný účel jako nespecifická, čili likvidace a eliminace materiálu co je tělu cizí a naopak tolerování struktur, které nesou znaky vlastního organismu. Vytváří imunologickou paměť, která je adaptivní, buňky jsou schopny se vylepšovat. Protilátky se musí naučit antigen rozpoznat a jak s nim bojovat. Tento vývoj ale trvá dlouho. Disponují na povrchu těla antigenně specifickými receptory schopnými rozpoznat téměř jakoukoliv buněčnou strukturu. S nimi se nerodí, získávají je při "školení" během diferenciace. Epipop - neboli antigení determinant je konkrétní oblast antigenu, na kterou se váží protilátky. Každá proteinová molekula obsahuje několik epipopů.

Trávení živin v GIT ptáků od zobáku po žlaznatý žaludek

Větší rychlost procesu trávení => vyžadují krmivo s nízkým obsahem vlákniny.Vyšší intenzita látkového a energetického metabolismu Zobáková dutina - Bez zubů, ve sliznici je mnoho slinných žláz produkujících hlen (nezbytný ke zvlhčení potravy u suchozemských ptáků, vodní ptáci sliny nevylučují) Vole - Srůstá vnější stranou s kožním svalem, který umožňuje jeho rozšíření při plnění krmivem, pH 4.5 - 5.5, vchod a východ jsou uzavřeny svěrači, u hladové drůbeže prochází voda a krmivo přímo do žaludku. Slouží jako zásobárna krmiva ( u slepic cca 100 g), které s v něm připravuje k dalšímu trávení. Spíše chemické i když pH není pro α amylázu optimální. Bakteriální trávení - lactobacilly fermentace bílkovin, sacharidů, příp. lipidů, škrob do 20%, bílkoviny do 10% ze sacharidů TMK např. kyselina mléčná Žlaznatý žaludek - krmivo zde zůstává pouze krátký čas, začíná zde chemické trávení, ale pouze se promíchává se žaludeční šťávou (produktem sekrečních buněk), pokračuje dál do svalnatého žaludku. Sliznice žaludku ptáků má pouze SEKREČNÍ BUŇKY , produkující HCl a proteolytické enzymy pepsin. pH 1,5 - 2,5. Buňky žaludeční sliznice vylučují mucin, který je chrání před účinky žaludeční šťávy

Spouštění mléka, složení mléka a mleziva

Znalost fyziologie spouštění mléka je důležitá pro dosažení co nejlepšího výsledku dojení Cisternové mléko - překonáním svěrače strukového kanálku jsme schopni z mléčné žlázy uvolnit cca polovinu mléka, které je umístěno ve vývodných cestách a mléčné cisterně Alveolární mléko - pro získání druhé poloviny objemu mléka je potřeba překonat sílu, která zadržuje mléko v mléčných alveolech. Uvolnění mléka alveolů je zabezpečeno kontrakcí myoepiteliárních buněk vemene, jež jsou řízeny složitým neurohumorálním reflexem vypuzování mléka - ejekční reflex Podrážděním mléčné žlázy jsou přenášeny nervové vzruchy do hypotalamu, který vylučuje hormon oxytocin a ukládá jej do zadního laloku hypofýzy - odtud se oxytocin vyplavuje do krve a krevním oběhem se dostává do mléčné žlázy, kde uplatňuje svůj účinek na myoepiteliální buňky Podnětem k vyvolání ejekce je podráždění struku při sání. Doba působení oxytocinu je přibližně 3 - 10 minut většina mléka je získána v prvních 2 - 3 minutách. Stresová situace vyvolá uvolnění adrenalinu, který způsobuje vazokonstrikci cév přivádějících krev do mléčné žlázy => dochází k nedostatečnému přísunu oxytocinu do sekrečního epitelu a ke snížení produkce mléka. Dojení probíhá většinou 2x denně, u vysokoprodukčních dojnic i 3x. Zvýšením počtu dojení lze dosáhnout zvýšení produkce o 5 - 8 % Složení mléka: Voda - 87 % , Sušina 13% => Mléčný tuk: 3.6 % , Bílkoviny celkem 3.3 % ( Kasein 2.7 %, Imunoglobuliny: 0.1 %), Laktóza: 5 % , Minerální látky: 0.7 % Složení mleziva - Voda: 72 % , Sušina 28 % => Mléčný tuk: 3.4 % , Bílkoviny celkem 20 % (Kasein: 5 % , Imunoglobuliny: 11%), Laktóza: 2.5 % , Minerální látky: 1.8 % Nejvíce tuku v mléce má prasnice (5.3 %) a ovce (6.7 %), kráva má (3.6%). U nedomestikovaných zvířat to bývá více (delfín - 43%, slon - 20%, sob - 18%)

Mech. specifické buněčné imunity - 1. Cytotoxické Tc- lym.

Zodpovídají za destrukci=>přímo napadají po rozpoznání cizorodý materiál. Charakteristickým znakem je povrchový protein CD8, který spolu s antigenně specifickým receptorem umožňuje rozpoznávat antigenní determinanty, např. peptidové fragmenty virových antigenů nebo produkty onkogenů v komplexu s MHC glykoproteiny I.třídy Tento transplantační antigen (MHC1)je přítomen prakticky na všech buňkách makroorganismu majících jádro(kromě povrchu savčích erytrocytů) Pokud antigen není asociován s tímto transplantačním antigenem, T-lymfocyt (TCR receptor) na něj nereaguje k aktivačnímu signálu. Tento jev je označován jako MHC restrikce. Uvnitř Tc buňky se vytváří perforiny a hydroliticky štěpí membránu, zároveň se dovnitř dostanou cytotoxické látky, které způsobí definitivní rozpad antigen prezentující buňky. imunosuprese - látky, ničící schopnost rozpoznat cizí =>při transplantaci

Trávení sacharidů v předžaludku

Zvíře dokáže strávit až 45% škrobu a 55-75% vlákniny. Trávení škrobu - 55% není štěpeno a jde dál do trávícího traktu. Mikrobiální enzym amyláza >>> štěpí na maltózu >>> glukózu. Tyto látky jsou dále fermentovány na kyselinu octovou, propionovou, máselnou, mravenčí, mléčnou, stearovou... Při nadbytku škrobu dochází k nerovnováze mezi mikroorganismy a tak k poruchám motoriky předžaludku. Trávení celulózy - biologické štěpení celulózy rozdělujeme : 1.fáze Depolymerizace - hydrolytické štěpení celulózy na menší fragmenty 2.Celobiohydroláza - bakteriální enzym, který štěpí celodextriny na celobiózu 3. Celobiáza - enzym, který štěpí celobiázu na glukózu 4. fermentace - glukóza je pro mikroorganismy v předžaludku fementována na těkavé mastné kyseliny : Octová 65%, Propionová 20%, Máselná 15%. TMK pak prostou difuzí přecházejí přes stěnu žaludku přímo do krve. Trávení pektinů - jsou významnou složkou rostlin, především bobovitých a trav. Jsou mikrobiálně štěpeny, tráví se zde 75 až 90 % především bakteriemi. Bachorová acidóza - vzniká při nadměrném množství glycidových krmiv nebo při nedostatečném navykání na vyšší množství škrobu v krmivu. Nálevníci nejsou schopna škrob zpracovávat a na jeho degradaci se začnou ve vyšíí míře podílet bakterie, především laktobacily. Díky tomu se vytváří velké množství kyseliny mléčné, postupným snižováním pH pod 5.5 mizí nálevníci a zůstávají jen bakterie, které tvoří ještě více kyseliny mléčné. Léčba zahrnuje snížení kyselosti obsahu předžaludku aplikací hydrogenuhličitanů a obnovu mikrobiálního osídlení využitím bachorové tekutiny zdravých zvířat.

Funkce erytrocytů, hemoglobin, funkce, deriváty

hlavní význam spočívá v transportu kyslíku a oxidu uhličitého. Hemoglobin složený z Chemoprotein - z 96% tvořen bílkovinou globinem a ze 4% jeho prostetickou (nebílkovinnou) skupinou (hemem). Hem - centrálním atomem je dvojmocný kationt železa - Fe2+ (protoporfirin IX) Při přenosu kyslíku z plic do tkání dochází k vazbě na subjednotky hemu. Při této vazbě zůstává železo dvojmocné. Vzniklý derivát se nazývá oxyhemoglobin z něhož se kyslík může ve tkáních uvolňovat. Pokud naváže oxid uhličitý nazývá se karbaminohemoglobin. Ten se poté uvolňuje při oxygenaci. Při poklesu pH se váže méně kyslíku. Fatální je navázání oxidu uhelnatého --> karboxyhemoglobin, už nedokáže navázat kyslík.

Funkce plazmatických bílkovin

isovolemie - stálý objem v tělních tekutin transport isohydrie - stálá koncetrace vodíkových iontů (hlídač pH tekutin) výživa hemostáza - zástava krvácení hemokoagulace srážení krve udržení suspenzní stability imunita vychází z fce bílých krvinek, cytokiny pomocí kterých komunikují bílé krvinky mezi sebou

Močovina v krevní plazmě

konečný produkt metabolismu dusíkatých látek monogastrická zvířata močovinu nevyužívají polygastrická zvířata (přežvýkavci) zdroj dusíkatých látek pro předžaludky ukazatel intenzity příjmu a metabolismu dusíkatých látek • ukazatel funkce ledvin a jater • detoxikace --> je konečným produktem

Minerální látky v krevní plazmě

makro (Ca, P, K, Na, Mg, S) mikro (Fe, Cu, Zn, Mn, Se, Co, I) Záleží především na příjmu v potravě.

Lipidy v krevní plazmě

neutrální tuk - zásobní funkce fosfolipidy - lecitin, fosfatiny - fce součást cytoplazmatických buněk, strukturální z hlediska plazmatických membrán cholesterol - vázaný nebo volný, syntéza v játrech nebo kůži, základní strukturou pro steroidní látky (hormony, vit D) NEFA = neesterifikované mastné kyseliny, potenciální energický substrát

Trávení sacharidů v GIT monogastrů

Ústní dutina - Enzymy α-amyláza a maltáza produkované slinami způsobují degradaci škrobu a štěpí maltózu na 2 molekuly glukózy Žaludek - v žaludku monogastrů se sacharidy netráví Tenké střevo => Pankreatická šťáva => Amyláza - podobně jako alfa amyláza slin se podílí na trávení polysacharidového řetězce škrobu. Katalyzuje také štěpení glykogenu. Střevní šťáva - Maltáza, laktáza a sacharáza - enzymy štěpící příslušné disacharidy Tlusté střevo - Trávení vlákniny u nepřežvýkavých býložravců a všežravců za vzniku TMK - hlavně kůň a králík

Trávení tuků v GIT monogastrů

Ústní dutina - Lipidy se v ústní dutině netráví Žaludek - Štěpení neutrálních tuků (triacylglycerolů) působením žaludeční lipázy, ale pouze slabě, protože nejsou emulgované -> uplatňuje se zejména při štěpení mléčného tuku u mláďat Tenké střevo => Pankreatická šťáva => Lipáza - zasahuje do přeměny triacylglycerolů odštěpením mastných kyselin na prvním a druhém uhlíku. Fosfolipáza - odštěpuje mastné kyseliny a kyselinu fosforečnou z molekuly fosfolipidů, především lecitinu Žluč - Aktivně se podílí na trávení tuků jejich emulgací (zkapénkovatěním) - rozptyluje tukové kapénky na ještě drobnější kapičky Střevní šťáva - Lipáza - katalyzuje rozpad monoacylglycerolu na glycerol a mastnou kyselinu Tlusté střevo - V tlustém střevu nedochází k trávení lipidů

Trávení bílkovin v GIT monogastrů

Ústní dutina pouze přerušení peptických vazeb žvýkáním Žaludek - Denaturování pomocí HCl, Štěpení pomocí pepsinů, gastriksinů (štěpí za vyššího pH) Chymozin sráží kasein u mláďat (ale neštěpí) Tenké střevo: Pankreatická šťáva => Trypsin -štěpí bílkoviny na peptidy v místech aminokyselin argininu a lysinu Chymotrypsin - podílí se na rozpadu peptidických vazeb, kterých se účastní aromatické aminokyseliny Karboxypeptidáza (A a B) - jejich úkolem je odštěpení samotných aminokyselin. Karboxypeptidáza A navazuje na trávení chymotrypsinem, B pokračuje ve štěpení, které započal trypsin Elastáza - proteolytický enzym schopný štěpit protein vazivových tkání - elastin Kolagenáza - peptidáza katalyzující rozštěpení kolagenu mezi aminokyselinami glycinem a izoleucinem Střevní šťáva => Peptidázy - směs enzymů štěpících dipeptidy a tripeptidy, dříve označovaná jako erepsin Tlusté střevo tráví se zde až 40% bílkovin působením mikroorganismů.

Řízení pohlavních funkcí samců

Řízení pohlavních funkcí samců - Kůra koncového mozku prostředníctví smyslových orgánů vnímá podněty čichové, hmatové a pachové.Podněty zpracovává a jako impulsy předává do hypotalamu, kde se nachází sexuální centra. Na základě podnětů zde dochází k stimulaci tvorby gonadoliberinů - v adenohypofýze vyvolávají sekreci gonadotropních hormonů FSH a LH. Gonadotropiny se krví transportují do varlat => osa hypotalamus - hypofýza - varlata. Působením testosteronu na nadřazená centra vzniká buď pozitivní nebo negativní zpětná vazba => stimulace nebo produkce nadřazených hormonů Pohlavní hormony samců: Hypotalamus - Produkuje gonadoliberiny, které stimulují sekreci FSH a LH Adenohypofýza - 1. Folikuly stimulující hormon (FSH) >>> Stimuluje růst semenotvorných kanálků a tvorbu spermií, podporuje funkci Sertolliho buněk. 2. Luteinizační hormon (LH) - Stimuluje produkci testosteronu Varlata - Testosteron - Produkován Leydigovými buňkami, Ovlivňuje vývoj a diferenciaci samčích pohlavních orgánů, růst a funkci pohlavních žláz a tvorbu sekundárních pohlavních znaků. Stimuluje pohlavní libido.Má vliv na agresivní chování samců a hierarchiii ve stádě.Stimuluje spermiogenezi.Anabolický účinek (tvorba svaloviny). Potlačuje tvorbu tuku Estrogeny a inhibin - Produkovány Sertolliho buňkami. Inhibin se vyznačuje negativní zpětnou vazbou na produkci FSH v adenohypofýze

Hormony štítné žlázy ( obecně, T3 a T4)

Štítná žláza Patří k největším endokrinním žlázám vyšších obratlovců. Vykazuje velice intenzivní zásobení krví a mohutnou inervaci parasympatiku a sympatiku. Folikulární buňky štítné žlázy produkují glykoprotein tyreoglobulin, v němž jsou inkorporovány hormony štítné žlázy v různých stádiích syntézy. Jsou zde produkovány hormony, jejichž chemická struktura obsahuje jód a jsou odvozeny z AMK tyrosinu - Trijodtyronin (T3), Tyroxin (T4). Ovliňuje pigmanteci kůže a kožních derivátů. Stimuluje tvorbu mléka a mléčného tuku Trijodtyronin (T3) - Zabudované 3 atomy jodu, nižší koncentrace v krvi, vyšší potence biologické aktivity. Stimuluje bazální metabolismus, má proteoanabolický účinek.Stimuluje krvetvorbu, tělesný růst a správný vývoj nervové soustavy. Podílí se na tvorbě tepla => výrazně zasahuje do termoregulace. Tyroxin (T4) - Zabudované 4 atomy jodu. Produkce několikanásobně vyšší než u trijodtyroninu (tvoří cca 90% tyroidních hormonů) => vyšší koncentrace v krvi. Většina je přeměněna na trijodtyronin dejodizací v četných tkáních mimo štítnou žlázu, především v játrech a ledvinách => plní funkci prohormonu