Geometrie 1
U4
(Paschův axiom) Jsou-li A, B, C tři body, které neleží v přímce, a p přímka roviny určené body A, B, C, která neprochází žádným z bodů A, B, C a která obsahuje jistý bod D ležící mezi body A, B, potom obsahuje přímka p buď jistý bod E ležící mezi body B, C, nebo jistý bod F ležící mezi body C, A.
Lomená čára
A0A1A2...An, (n > 1), rozumíme sjednocení všech úseček A0A1, A1A2,..., An-1An konečné posloupnosti úseček, z nichž žádná neleží v přímce, která obsahuje přecházející (následující) úsečku této posloupnosti.
Vnitřní bod
Bod A se nazývá vnitřní bod útvaru U v množině M právě tehdy, když existuje alespoň jedno jeho okolí v množině M, jehož každý bod je bodem útvaru U.
Vnější bod
Bod B se nazývá vnějšíí bod útvaru U v množině M právě tehdy, když existuje alespoň jedno jeho okolí v množině M, jehož žádný bod nepatří do útvaru U.
Hraniční bod
Bod C se nazývá hraniční bod útvaru U v množině M právě tehdy, když každé jeho okolí v množině M obsahuje jak body, které patří útvaru U, tak body, které nepatří útvaru U.
Vedlejší úhly
Dva styčné úhly, jejichž sjednocením je přímý úhel, nazýváme vedlejší úhly.
Věta o vzájemné poloze dvou přímek
Dvě přímky v prostoru mají právě jednu z těchto čtyř vzájemných poloh: A. přímky splývají B. přímky mají jeden společný bod C. přímky nemají společný bod a leží v téže rovině D. přímky nemají společný bod a neleží v žádné rovině. Přímky z případů A. a C. nazýváme rovnoběžné, z případu B. různoběžné a z případu D. mimoběžné.
Kolmost rovin
Dvě roviny jsou k sobě kolmé právě tehdy, když v jedné z těchto dvou rovin existuje přímka, která je kolmá ke druhé z těchto rovin.
Věta o vzájemné poloze dvou rovin
Dvě roviny mají právě jednu z těchto tří vzájemných poloh: A. obě roviny splývají B. roviny mají společnou právě jednu přímku C. roviny nemají společný žádný bod Dvě roviny v případech A. a C. nazýváme rovnoběžné, v případě B. různoběžné. Společná přímka v případě B. se nazývá průsečnice rovin.
Kolmé různoběžky
Dvě různoběžky nazýváme kolmé právě tehdy, když úhel APB je pravý.
I3
Existuje aspoň jedna trojice bodů, která neinciduje se žádnou přímkou.
I8
Existuje aspoň jedna čtveřice bodů, která neinciduje v žádnou rovinu.
Eukleidovská geometrie
Geometrie absolutní + axiom rovnoběžnosti, formulovaný původně jako V. Eukleidův postulát.
Absolutní geometrie
Geometrie vybudovaná jen z uvedených čtyř skupin axiomů (incidence, uspořádání, shodnosti a spojitosti).
Neeukleidovská geometrie / geometrie Lobačevského
Geometrie, která k prvním čtyřem skupinám axiomů přidává negaci axiomu rovnoběžnosti. (Tj. v axiomu rovnoběžnosti nahradí tvrzení "existuje právě jedna", buď tvrzením "neexistuje žádná" nebo "existují alespoň dvě".)
I7
Incidují-li dvě různé roviny s týmž bodem, pak existuje alespoň jeden další bod, se kterým obě tyto roviny incidují.
S3
Je-li AB ≅ CD a CD ≅ EF, pak je AB ≅ EF.
S1
Je-li AB ≅ CD, je A ≠ B a C ≠ D. Pro každé dva různé body A, B platí AB ≅ BA.
Kriterium kolmosti přímky a roviny
Je-li přímka p kolmá ke dvěma různoběžkám a, b roviny σ, pak je kolmá k rovině σ.
Kritétium rovnoběžnosti přímky a roviny
Je-li přímka p rovnoběžná alespoň s jednou přímkou roviny ρ, je přímka p s rovinou ρ rovnoběžná.
Polokružnice
Je-li tětiva AB průměrem, nazýváme oblouky s krajními body A, B polokružnice. Není-li AB průměr, pak oblouk, který leží v polorovině ABS nazýváme větší oblouk a oblouk v polorovině opačné k polorovině ABS nazýváme menší oblouk s krajními body A, B.
I6
Jestliže dva navzájem různé body přímky incidují s rovinou, pak s touto rovinou incidují všechny body této přímky.
U2
Jsou-li A, B dva různé body, pak na přímce procházející body A, B existuje aspoň jeden bod C takový, že bod B leží mezi body A, C.
Tětiva
Jsou-li body A, B dva různé body kružnice k, pak úsečka AB se nazývá tětiva kružnice k.
Geometrický útvar
Každá neprázdná množina bodů prostoru. Bude-li podmnožinou jisté roviny, budeme ho nazývat rovinný geometrický útvar. Nebude-li podmnožinou žádné roviny, budeme ho nazývat prostorový geometrický útvar.
I2
Každá přímka inciduje alespoň se dvěma různými body.
I5
Každá rovina inciduje aspoň s jedním bodem.
I1
Každé dva navzájem různé body incidují s jedinou přímkou.
Shodnost úhlů konvexních
Konvexní úhel AV B je shodný s konvexním úhlem CU D právě tehdy, když na polopřímkách UC, UD existují takové body A', B', že platí: UA' ≅ VA, UB' ≅ VB a A'B' ≅ AB
U1
Leží-li bod B mezi body A, C, jsou A, B, C tři různé body přímky a platí též, že bod B leží mezi body C, A.
S4
Leží-li bod C mezi body A, B, bod C' mezi body A', B' a platí-li AC ≅ A'C', BC ≅ B'C', pak platí AB ≅ A'B'.
Jednoduchá lomená čára
Lomená čára, jejíž každé dvě nesousední strany jsou disjunktní - tzn. žádné dvě nesousední strany nemají společný bod.
Kolmost mimoběžek
Mimoběžné přímky a, b jsou kolmé právě tehdy, když existuje taková přímka a', a' II a, že přímky a', b jsou kolmé různoběžky.
Konvexní mnohoúhelník
Mnohoúhelník, který je konvexní množinou bodů.
Mnohoúhelník
Mnohoúhelníkem A1A1...An nazýváme sjednocení jednoduché uzavřené lomené čáry A0A1A2...An (A0 = An) s její vnitřní oblastí.
Konvexní množina bodů
Množina bodů se nazývá konvexní, jestliže pro každé dva její body X, Y platí, že úsečka XY je její podmnožinou. Prázdnou množinu a jednobodové množiny považujeme také za konvexní. M je konvexní množina ⇔ (∀X, Y ∈ M)[XY ⊂ M ∨ M = ∅ ∨ M = {X}]
Nekonvexní množina bodů
Množina bodů, která není konvexní se nazývá nekonvexní. U je nekonvexní množina bodů ⇔ (∃ X, Y ∈ U)[XY * U]
Polopřímka opačná k polopřímce AB
Množina všech bodů prostoru, která obsahuje bod A a dále všechny takové body X, pro které platí, že bod A leží mezi body X, B. |→ AB = {X ∈ Z; X ∈ AB ∨ AµXB}. Bod A nazýváme počátek polopřímky opačné k polopřímce AB.
Úsečka AB
Množina všech bodů prostoru, která obsahuje body A, B a dále všechny body, které leží mezi body A, B. AB = {X ∈ Z; X = A ∨ X = B ∨ XµAB}.
Polopřímka AB
Množina všech bodů prostoru, která obsahuje všechny body úsečky AB a dále všechny takové body X, pro které platí, že bod B leží mezi body A, X. |→ AB = {X ∈ Z; X ∈ AB ∨ BµAX}. Bod A nazýváme počátek polopřímky AB.
Prostor
Množina všech bodů.
Hranice
Množina všech hraničních bodů útvaru U se nazývá hranice útvaru U.
Vnitřek
Množina všech vnitřních bodů útvaru U se nazývá vnitřek útvaru U.
Vnějšek
Množina všech vnějších bodů útvaru U se nazývá vnějšek útvaru U.
S6
Nechť A, B, C a A', B', C' jsou dvě trojice bodů neležících v přímce a nechť platí AB ≅ A'B', BC ≅ B'C' a CA≅ C'A'. Leží-li bod P mezi body A, B, bod P' mezi body A', B' a platí-li, že AP ≅ A'P', je CP ≅ C'P'.
S5
Nechť A, B, C a A', B', K jsou dvě trojice bodů neležících v přímce a nechť AB ≅ A'B'. Pak existuje jediný bod C' poloroviny A'B'K, pro který platí AC ≅ A'C' a BC ≅ B'C'.
Trojúhelník ABC
Nechť A, B, C jsou tři libovolné body neležící v přímce. Trojúhelníkem ABC nazveme průnik polorovin ABC, ACB, BCA. trojúhelník ABC = |→ ABC ∩ |→ ACB ∩ |→ BCA. Trojúhelník je konvexní útvar, neboť je definován jako průnik polorovin, což jsou konvexní množiny.
Trojúhelník ABC (2. definice)
Nechť A, B, C jsou tři libovolné navzájem různé body neležící v přímce. Trojúhelníkem ABC nazveme množinu všech bodů X prostoru, které patří všem úsečkám AY, kde Y patří úsečce BC. trojúhelník ABC = {X ∈ Z; X ∈ AY ∧ Y ∈ BC}
Čtyřstěn ABCD (2. definice)
Nechť A, B, C, D jsou čtyři body neležící v jedné rovině. Čtyřstěnem ABCD nazveme množinu všech bodů X prostoru, které patří všem úsečkám AY , kde Y patří trojúhelníku BCD. čtyřstěn ABCD = {X ∈ Z; X ∈ AY ∧ Y ∈ trojúhelník BCD}.
Čtyřstěn ABCD
Nechť A, B, C, D jsou čtyři body neležící v jedné rovině. Čtyřstěnem ABCD nazveme průnik poloprostorů ABCD, ABDC, ACDB, CDBA. čtyřstěn ABCD = |→ ABCD ∩ |→ ABDC ∩ |→ ACDB ∩ |→ CDBA.
Čtyřúhelník
Nechť A, B, C, D jsou čtyři body v téže rovině, z nichž žádné tři neleží v přímce. Sjednocení trojúhelníků ABD a BDC nazveme čtyřúhelníkem ABCD právě tehdy, když průnikem těchto trojúhelníků je úsečka BD. Součet vnitřních úhlů čtyřúhelníka je roven 360°.
Nekonvexní úhel AVB
Nechť A, V , B jsou tři body, které neleží v přímce. Potom sjednocení doplňku konvexního úhlu AVB v rovině AVB a polopřímek VA a VB nazýváme nekonvexním úhlem AVB.
Konvexní úhel AVB
Nechť A, V, B jsou tři libovolné navzájem různé body. a) Průnik polorovnin AV B a BV A v případě, že body A, V , B neleží v přímce. b) Leží-li body A, V , B v přímce a bod V leží mezi body A, B, lze za množinu všech bodů konvexního úhlu AVB považovat každou polorovinu s hraniční přímkou AB. c) Leží-li body A, V , B v přímce a bod V neleží mezi body A, B, lze za množinu všech bodů konvexního úhlu AVB považovat každou rovinu obsahující přímku AB i každou polopřímku VA. Vrcholem konvexního úhlu AVB nazýváme ve všech případech bod V, rameny konvexního úhlu nazýváme ve všech případech polopřímky VA, VB. Konvexní úhel AVB, který je definován v případě a), tj. úhel dutý, jehož ramena leží v různoběžných přímkách, lze definovat také takto: Neleží-li body A, V , B v přímce, nazýváme konvexním úhlem AVB množinu všech bodů X roviny AVB, k nimž existuje bod Y úsečky AB takový, že X patří polopřímce VY.
S2
Nechť AB je úsečka, CD polopřímka. Pak existuje jediný bod E polopřímky CD, pro který platí AB ≅ CE.
Tětivový čtyřúhelník
Nechť ABCD je čtyřúhelník. Existuje-li kružnice, která prochází body A, B, C, D nazýváme tento čtyřúhelník tětivový. Součet velikostí každých dvou protějších vnitřních úhlů tětivového čtyřúhelníka je roven 180°.
Tečnový čtyřúhelník
Nechť ABCD je čtyřúhelník. Existuje-li kružnice, která se dotýká všech jeho stran, nazýváme tento čtyřúhelník tečnový. Součty velikostí protějších stran tečnového čtyřúhelníka jsou si rovny.
Osa úhlu
Nechť AV B je úhel, který není plný ani nulový. Pak osou úhlu AV B nazýváme přímku VX právě tehdy, když bod X leží v téže rovině jako úhel AV B a platí, že konvexní úhel AV X je shodný s konvexním úhlem BV X. Osou plného nebo nulového úhlu AV B rozumíme přímku VA, resp. VB.
Vzdálenost geometrických útvarů
Nechť M je množina všech bodů, přímek a rovin. Vzdáleností geometrických útvarů U1, U2 ∈ M rozumíme délku nejmenší úsečky XY, kde X ∈ U1 a Y ∈ U2. Značíme |U1U2|.
Vzdálenost uzavřených geometrických útvarů
Nechť M je množina všech geometrických útvarů v rovině (prostoru). Vzdáleností uzavřených geometrických útvarů U1, U2 ∈ M rozumíme délku nejmenší úsečky XY, kde X ∈ U1 a Y ∈ U2. Značíme |U1U2|.
Sférické okolí bodu
Nechť N je bodová množina (rovina, prostor, popř. jiná bodová množina), A je bod, A ∈ N, δ ∈ R+. Množina bodů Oₙ(A, δ) = {X ∈ N: |AX| < δ} se nazývá sférické okolí bodu A v množině M.
Středový úhel
Nechť S je střed kružnice k a AB její tětiva, která není průměrem. Pak úhel <ASB nazýváme středový úhel příslušný menšímu oblouku kružnice k s krajními body A, B. Úhel⊂<ASB nazýváme středový úhel příslušný většímu oblouku kružnice k s krajními body A, B. Je-li úsečka AB průměrem kružnice k, vzniknou dva přímé úhly ASB, které též nazýváme úhly středové, z nichž každý přísluší té polokružnici s krajními body A, B, která je jeho podmnožinou.
Přenášení úhlů
Nechť je dán <AVB a polorovina KLM. Na polopřímce KL sestrojíme bod A' tak, že KA' ≅ VA. V polorovině KLM sestrojíme bod B' tak, že KB' ≅ VB a AB ≅ A'B'.
Koule
Nechť je dán bod S a úsečka r. Koulí κ o středu S a poloměru r nazýváme sjednocení všech úseček SX v prostoru, které jsou shodné s úsečkou SX. Nechť je dán bod S a reálné číslo r > 0. Koulí κ o středu S a poloměru r se nazývá množina všech bodů X v prostoru, jejichž vzdálenost od středu S je nejvýše rovna r. κ(S, r) = {X ∈ Z; |SX| ≤ r}, r ∈ R+
Kulová plocha
Nechť je dán bod S a úsečka r. Množina všech bodů X prostoru, pro která platí, že úsečka SX je shodná s úsečkou r, se nazývá kulová plocha κ se středem S a poloměrem r. κ(S, r) = {X ∈ Z; SX ≅ r} Nechť je dán bod S a reálné číslo r > 0. Množina všech bodů X prostoru, jejichž vzdálenost od bodu S je rovna r, se nazývá kulová plocha κ se středem S a poloměrem r. κ(S, r) = {X ∈ Z; |SX| ≅ r}, r ∈ R+
Kruh
Nechť je dán bod S ležící v rovině α a úsečka r. Kruhem K o středu S a poloměru r nazýváme sjednocení všech úseček SX, pro které platí SX ≅ r a SX ⊂ α. Nechť je dán bod S ležící v rovině α a reálné číslo r > 0. Kruhem K o středu S a poloměru r se nazývá množina všech takových bodů X roviny α, jejichž vzdálenost od středu S je nejvýše rovna r. K(S, r) = {X ∈ α; |SX| ≤ r}, r ∈ R+
Kružnice
Nechť je dán bod S ležící v rovině α a úsečka r. Kružnicí k o středu S a poloměru r se nazývá množina všech takových bodů X roviny α, pro která platí, že úsečka SX je shodná s úsečkou r. k(S, r) = {X ∈ α; SX ≅ r} Nechť je dán bod S ležící v rovině α a reálné číslo r > 0. Kružnicí k o středu S a poloměru r se nazývá množina všech takových bodů X roviny α, které mají od středu S vzdálenost r. k(S, r) = {X ∈ α; |SX| ≅ r}, r ∈ R+
Obvodový úhel
Nechť je dána kružnice k a na ní tři různé body A, B, X. Konvexní úhel <AXB se nazývá obvodový úhel příslušný tomu oblouku kružnice k, který leží v polorovině opačné k polorovině ABX. Středový úhel ASB, který přísluší k tomuto oblouku AB se nazývá středový úhel příslušný k obvodovému úhlu <AXB. Velikost středového úhlu v kružnici k je rovna dvojnásobku velikosti obvodového úhlu příslušného k témuž oblouku kružnice k jako daný středový úhel. Všechny obvodové úhly příslušné k témuž oblouku kružnice jsou navzájem shodné.
Úsekový úhel
Nechť je dána kružnice k(S, r) a dva její různé body A, B. V bodě A je sestrojena tečna AC kružnice k. Potom úhel <BAC nazýváme úsekový úhel příslušný k tomu oblouku AB kružnice k, který v tomto úhlu leží. Středový úhel <ASB, který k tomuto oblouku přísluší, se nazývá středový úhel příslušný k úsekovému úhlu <BAC. Velikost úsekového úhlu v kružnici v kružnici k je rovna polovině velikosti k němu příslušného středového úhlu.
Archimedův axiom
Nechť jsou dány dvě úsečky AB, CD. Na polopřímce AB sestrojíme navzájem různé body P1, P2, P3,... tak, že AP1 ≅ P1P2 ≅ P2P3 ≅ ... ≅ CD. Potom existuje takové přirozené číslo n, že bod Pn už nepatří úsečce AB.
Polorovina pA
Nechť p je přímka a A bod, který na ní neleží. Množina všech bodů X roviny pA, pro které platí, že mezi body A, X neleží žádný bod přímky p. |→ pA = {X ∈ ↔ pA; AX ∩ p = ∅ ∨ AX ∩ p = {X}} Přímku p nazýváme hraniční přímka poloroviny pA, někdy též počátek poloroviny pA.
Axiom rovnoběžnosti
Nechť p je přímka a A bod, který na ní neleží. Pak v rovině určené přímkou p a bodem A existuje právě jedna přímka procházející bodem A, která nemá s přímkou p žádný společný bod. Přímka procházející bodem A, o níž se hovoří v axiomu R, se nazývá rovnoběžka s přímkou p
Sférický axiom
Nechť p je přímka a A bod, který na ní neleží. Pak v rovině určené přímkou p a bodem A neexistuje žádná přímka vedená bodem A, která neprotíná p.
Hyperbolický axiom
Nechť p je přímka a A bod, který na ní neleží. Pak v rovině určené přímkou p a bodem A existují nejméně dvě různé přímky vedené bodem A, které neprotínají p.
Tranzitivnost rovnoběžnosti
Nechť p, q, r jsou tři libovolné přímky. Platí-li že p II q a q II r, pak je též p II r.
Poloprostor αA
Nechť α je rovina a A bod, který v ní neleží. Množina všech bodů X prostoru, pro které platí, že mezi body A, X neleží žádný bod roviny α. |→ αA = {X ∈ Z; AX ∩ α = ∅ ∨ AX ∩ α = {X}} Rovinu α nazýváme hraniční rovinou poloprostoru αA.
Shodnost úhlů nekonvexních
Nekonvexní úhel AV B je shodný s nekonvexním úhlem CU D právě tehdy, jsou-li shodné konvexní úhly AV B a CU D.
Kritétium rovnoběžnosti dvou rovin
Obsahuje-li rovina ρ dvě různoběžky, z nichž každá je rovnoběžná s rovinou σ, je rovina ρ rovnoběžná s rovinou σ. (a ∦ b ∧ a ⊂ ρ ∧ b ⊂ ρ ∧ a II σ ∧ b II σ) ⇒ ρ II σ
Osy stran trojúhelníku
Osami stran trojúhelníka ABC nazýváme osy úseček AB, BC a AC.
Střed kružnice opsané
Osy stran trojúhelníka se protínají v jediném bodě, který je středem kružnice trojúhelníku opsané.
Střed kružnice vepsané
Osy vnitřních úhlů trojúhelníka se protínají v jediném bodě, který je středem kružnice trojúhelníku vepsané.
Cantorův axiom
Průnik posloupností úseček do sebe zařazených je neprázdný.
Přenesení úsečky
Přenést úsečku znamená sestrojit úsečku s ní shodnou.
Porovnávání úseček
Při porovnávání úseček AB a CD postupujeme takto: Na polopřímce CD sestrojíme bod E tak, že CE ≅ AB. Leží-li bod E mezi body C, D, říkáme, že úsečka AB je menší než úsečka CD a píšeme AB < CD. Je-li E = D, je AB ≅ CD. Leží-li bod D mezi body C, E, říkáme, že úsečka AB je větší než úsečka CD a píšeme AB > CD.
Věta o vzájemné poloze přímky a roviny
Přímka a rovina mají právě jednu z těchto tří vzájemných poloh: A. přímka leží v rovině B. přímka má s rovinou jeden společný bod C. přímky nemá s rovinou žádný společný bod V případě B. říkáme, že přímka je různoběžná s rovinou, resp. že rovina je různoběžná s přímkou, resp. že přímka a rovina jsou různoběžné. V případě C. říkáme, že přímka a rovina jsou rovnoběžné, resp. že přímka je rovnoběžná s rovinou, resp. že rovina je rovnoběžná s přímkou. Také v případě A. říkáme, že přímka a rovina jsou rovnoběžné.
Kolmost roviny a přímky
Přímka p a rovina σ se nazývají navzájem kolmé, jestliže je přímka p kolmá ke všem přímkám roviny σ.
Rovnoběžnost přímky se 2 různoběžnými rovinami
Přímka p je rovnoběžná se dvěma různoběžnými rovinami právě tehdy, když je rovnoběžná s jejich průsečnicí. (α ∦ β ∧ p II α ∧ p II β) ⇔ (α ∩ β = r ∧ p II r)
Osa úsečky
Přímku o nazýváme osa úsečky AB (A ≠ B) právě tehdy, když jsou přímky AB a o navzájem kolmé a přímka o prochází středem úsečky AB. o je osa úsečky AB <=> A ≠ B ∧ o⊥AB ∧ o ∩ AB = (S) ∧ SA ≅ BS.
Rovnoběžné přímky
Rovnoběžnými nazýváme takové dvě přímky, které leží v jedné rovině a nemají společný bod, nebo dvě splývající přímky. Vztah rovnoběžnosti přímek je zřejmě reflexivní a symetrický a též tranzitivní.
Jednoduchá uzavřená lomená čára
Rozumíme jednoduchou lomenou čáru A0A1A2...An, kde A0 = An. Jednoduchá uzavřená lomená čára rozděluje body roviny, které jí nepatří, do dvou neprázdných podmnožin takových, že mezi každými dvěma body patřícími různým podmnožinám leží alespoň jeden bod lomené čáry. Pro každé dva různé body téže podmnožiny pak platí, že je lze spojit úsečkou nebo jednoduchou lomenou čárou, přičemž tyto útvary leží v této podmnožině. Tyto dvě podmnožiny se nazývají vnitřní a vnější oblast jednoduché lomené čáry.
Množina všech úhlů
Sjednocením množiny všech konvexních a množiny všech nekonvexních úhlů.
Trojúhelníková nerovnost
Součet velikostí kterýchkoliv dvou stran trojúhelníka je větší než velikost strany třetí.
Věta o součtu velikostí všech vnitřních úhlů trojúhelníku
Součet velikostí všech vnitřních úhlů trojúhelníka je vždy 180°.
Těžnice trojúhelníku
Spojnice středu strany a příslušného vrcholu.
Střed úsečky
Středem S úsečky AB nazýváme takový bod úsečky AB, pro který platí AS ≅ SB.
Shodnost trojúhelníků
Trojúhelníky ABC, A'B'C' se nazývají shodné, jestliže platí AB ≅ A'B', BC ≅ B'C', CA ≅ C'A'.
Průměr
Tětiva, která obsahuje střed S kružnice k.
Těžiště trojúhelníku
Těžnice trojúhelníka ABC procházejí týmž bodem T, zvaným těžiště trojúhelníka. Těžiště T dělí každou těžnici na dvě úsečky, z nichž ta část, která obsahuje vrchol trojúhelníka, je dvojnásobkem druhé části.
I4
Tři body, které neincidují se žádnou přímkou, incidují s jedinou rovinou.
Věta o vzájemné poloze tří různých rovin
Tři různé roviny mají právě jednu z následjících pěti možných vzájemných poloh: A. každé dvě roviny z daných rovin jsou rovnoběžné B. dvě z daných rovin jsou rovnoběžné, třetí je protíná ve dvou rovnoběžných průsečnicích C. všechny tři roviny procházejí jednou přímkou D. každé dvě roviny se protínají, každé dvě průsečnice jsou různé rovnoběžky E. všechny tři roviny mají společný jediný bod Pro stručné vyjadřování zavedeme následující názvy: v případě C. budeme hovořit o svazku rovin, v případě B. o dvojsvazku rovin, v případě D. o trojsvazku a v případě E. o trsu rovin.
Střední příčky trojúhelníku
V trojúhelníku ABC označme po řadě A1, B1, C1 středy stran a, b, c. Úsečky A1B1, B1C1, C1A1 se nazývají střední příčky trojúhelníka ABC příslušné po řadě ke stranám c, a, b. Střední příčka trojúhelníka je rovnoběžná se stranou tohoto trojúhelníka, jejíž střed neobsahuje, a její velikost se rovná polovině velikosti této strany.
Výšky trojúhelníku
V trojúhelníku ABC označme po řadě va, vb, vc kolmice vedené vrcholy A, B, C trojúhelníka ABC k přímkám BC, AC, AB. Přímky va, vb, vc se nazývají výšky trojúhelníka ABC.
Polohové vlastnosti
Vlastnosti bodů, přímek a rovin, které jsou založeny na vztazích incidence, uspořádání a rovnoběžnosti.
Vnější úhel trojúhelníku
Vnějším úhlem trojúhelníka nazýváme úhel, který je vedlejší k jeho vnitřnímu úhlu. Velikost vnějšího úhlu trojúhelníka je rovna součtu velikostí jeho vnitřních úhlů, k nimž tento úhel není vedlejší. Vnější úhel trojúhelníka při daném vrcholu je větší než kterýkoliv jeho vnitřní úhel při zbývajícím vrcholu. Proti shodným stranám trojúhelníka leží shodné úhly. Proti větší ze dvou stran leží větší úhel.
Vzdálenost dvou bodů
Vzdáleností dvou bodů X, Y nazýváme délku úsečky XY.
Ortocentrum trojúhelníku
Výšky trojúhelníka ABC procházejí týmž bodem V, zvaným průsečík výšek nebo též ortocentrum trojúhelníka ABC.
U3
Ze tří různých bodů na přímce leží nejvýše jeden mezi zbývajícími dvěma.
Průnik dvou konvexních množin
je konvexní množina bodů.
Pravý úhel
Úhel, který je shodný s úhlem k němu vedlejším.
Styčné úhly
Úhly AVB, BVC nazýváme styčné právě tehdy, když jejich průnikem je polopřímka VB a zároveň leží oba v téže rovině
Omezený útvar v množině
Útvar U se nazývá omezený v množině N právě tehdy, když existuje takový bod A, A ∈ N a takové okolí Oₙ(A, δ), že útvar U je podmnožinou tohoto okolí. Útvar, který není omezený se nazývá neomezený.
Otevřený útvar
Útvar U se nazývá otevřený v množině M právě tehdy, když neobsahuje žádný svůj hraniční bod.
Uzavřený útvar
Útvar U se nazývá uzavřený v množině M právě tehdy, když obsahuje své hraniční body (vzhledem k množině M).
Dvojstředový čtyřúhelník
Čtyřúhelník, jemuž lze opsat i vepsat kružnici se nazývá čtyřúhelník dvojstředový.
Oblouk a jeho krajní body
Část kružnice k, která leží v jedné z polorovin s hraniční přímkou AB. Body A, B jsou krajní body oblouku.
Nepřekrývání útvarů
Říkáme, že útvary U1, U2 se nepřekrývají v množině M právě tehdy, když průnik útvarů U1, U2 je podmnožina průniku jejich hranic. Útvary U1, U2 se nepřekrývají v množině M právě tehdy, když jejich průnik neobsahuje žádný bod, který je vnitřním bodem alespoň jednoho z útvarů U1, U2.