biologie pojmy

turgor

(latinsky opuchlost, nadutost) je termín používaný v biologických vědách k popisu vnitřního tlaku pletiv a tkání. Tento tlak je výsledkem součtu napětí a tlaků jednotlivých buněk, ze kterých je tato tkáň/pletivo složena. Rostlinám dává turgor jejich pevnost a tuhost, kdežto zvadlé rostlině právě chybí.

auxiny

Auxiny jsou významná skupina rostlinných hormonů, které již v malých koncentracích ovlivňují dlouživý růst rostlinných buněk.

biogenní prvky

Biogenní prvky jsou prvky nezbytné pro život, tzv. životatvorné. Podle obsahu prvku v buňce se dělí na makrobiogenní (více než 1%), oligobiogenní (od 0.05% do 1%) a stopové (méně než 0,05%). Hranice mezi nimi je jen přibližná. Makrobiogenní: C,O,H,N,P,Ca Oligobiogenní: K,S,Na Stopové: Fe,I

Etiolizace

Etiolizace je tvorba rostlinných orgánů bez působení světla

gutace

Gutace aneb slzení rostlin je vyloučení většího množství vody, v které mohou být rozpuštěné minerální látky v kapalném stavu. To znamená výdej vody po kapkách pomocí hydatod. Rostliny gutují v přírodě ve vlhkém vzduchu, nejčastěji v noci a nad ránem, když teplota poklesne a vzduch je téměř nasycený vodními parami.

haustoria

Haustorium (příchytné kořeny, stahovací kořeny) patří mezi metamorfózy kořene u parazitických rostlin. Haustoria jsou kořeny, které zarůstají do cévních svazků hostitelské rostliny. Zelená: napojeny na dřevo (živiny) např.jmelí Nezelená: napojeny na dřevo i lýko

hypotonický

Jako hypotonický se označuje roztok, jehož osmotický tlak je nižší než osmotický tlak jiného (porovnávaného) roztoku.

hypertonický

Jako hypotonický se označuje roztok, jehož osmotický tlak je vyšší než osmotický tlak jiného (porovnávaného) roztoku.

izotonický

Jako izotonický roztok se označuje roztok, jehož osmotický tlak je stejný jako osmotický tlak jiného (porovnávaného) roztoku.

kořenové vlásky

Kořenový vlásek je vstřebávací (absorpční) trichom, orgán rostliny, kořene, který se podílí na získávání vody a minerálních živin z půdy.

kořenový vztlak

Kořenový vztlak je proces, jímž je vytlačována voda do nadzemních částí rostliny. Souvisí s aktivním nasáváním vody kořenovým systémem. Voda spolu s rozpuštěnými minerálními látkami je při tom vytlačována xylémem ( cévním svazkem ) do nadzemní části rostliny; tento pohyb je výrazně pomalejší než při transpiraci.

mixotrofie

Mixotrofie je způsob výživy mixotrofních organismů. Jde o kombinaci heterotrofního a autotrofního či fototrofního a chemotrofního způsobu výživy. Příkladem mixotrofů mohou být řasy, některé bakterie a masožravé rostliny.

mykorhiza

Mykorhiza je symbiotické soužití hub s kořeny vyšších rostlin. Může docházet buď k pronikání houbových vláken do kořenových buněk primární kůry, v druhém případě zůstávají vlákna jen v mezibuněčném prostoru.

vodní deficit

Nedostatek vody.

nastie

Neorientovaný odvetný ohyb. mění se intenzita podnětu fotonastie (rozevírání květů) termonastie (rozevírání tulipánů)

saprofyt

Organismy, které živiny získávají z odumřelých těl jiných organismů a rozkládají je. Někdy se jim také říká komenzálové, destruenti, rozkladači

Tropismy

Orientované odvetné ohyby, zalezi na směru podnětu. fototropismy (slunečnice) geotropismy (+ hl. kořen; - stonky) chemotropismy (kořeny rostlin)

osmóza

Pasivní transport, typ difúze molekul vody přes semipermeabilní membránu, osmotický tlak (tlak na membránu) vyjadřuje sací sílu roztoku.

plazmolýza

Plazmolýza je osmotický jev, který spočívá v osmotické ztrátě vody z rostlinné buňky, která se nachází v hypertonickém prostředí (prostředí s větším osmotickým potenciálem než vakuoly dané buňky). V takovémto hypertonickém prostředí má buňka tendenci vyrovnat koncentraci, a tak se voda z buňky dostává do prostředí, čímž se buňka vysušuje. Dochází k odchlípení buněčné membrány od buněčné stěny. V počátečních fázích je plazmolýza vratným dějem (dochází k deplazmolýze), později může vést až ke buněčné smrti.

plasmoptýza

Plazmoptýza (cytolýza) je stav živočišné buňky, kdy je koncentrace iontů rozpuštěných ve vodě nižší, než jaká je koncentrace v izotonickém roztoku. Buňka se postupně zvětšuje a pak praská, její obsah se uvolní ven.

hemiparazit

Poloparazitismus (hemiparazitismus) je druh soužití mezi dvěma druhy (zpravidla rostlinami), při němž jedna čerpá z druhé jen anorganické látky (vodu, minerální látky) Prakticky to pro hemiparazitickou rostlinu znamená, že bývá připojena k hostitelské rostlině pouze xylémem, dřevní částí, nikoliv floémem (lýkem). K napojení na hostitelskou rostlinu dochází pomocí haustorií.

difuze

Prostá difuze: Látky přecházejí samovolně z prostředí, kde je jejich koncentrace vyšší směrem tam, kde byla dosud jejich koncentrace nižší. Nedifunduje jen jedna látka do druhé. Proces je pro látku a rozpouštědlo vzájemný.

gibereliny

Stimuluje mitózu, růst internodií a listů. Nestimuluje růst kořenů. Ovlivňuje aktivitu amylázy v klíčících obilkách, čímž zprostředkovává indukci klíčení.

transpirace

Transpirace je výdej vody povrchem rostlin, respektive listem. Je ukončením tzv. transpiračního proudu, který vede vodu z kořenů cévními svazky do listů.

Dormace

Vegetativní klid snížení fyziologických funkcí fungování fytohormonů

taxe

Vitální pohyb z místa na místo chemotaxe (chemické látky) fototaxe (světlo) geotaxe (gravitace) termotaxe (teplo)

efeméry

Vývoj trvá několik týdnů (ČR - osívka jarní; pouštní rostliny)

apoplastická cesta

apoplastická cesta = pasivní; voda jde mezibuněčnými prostory; 95 %; díky vzniklému podtlaku (při transpiraci)

Fotoperioda

dlouhodenní: delší fotoperioda (konec jara, léto) krátkodenní: kratší fotoperioda (podzim) neutrální: nezáleží

dvouletka

dvouleté: 1. rok > listy, 2. rok > dospělost (mrkev, celer, česnek)

růstové kolerace

korelace = vzájemná souvislost/závislost závislost růstu a vývoje jednotlivých částí snaha o udržení celistvosti (např. řízek pouští kořeny) nutné současné zastřihávání podzemních a nadzemních částí -regenerace -apikální dominance

cytokiny

kořeny + xylém urychlení dělení buněk regenerace; tvarování plodů; zpomaluje stárnutí zvyšování výnosů z obilí, produkce biomasy zvládání stresových situací (okus, extrémní teploty,

ethylen

plynný hormon, který vzniká rozkladem chem. látek ven se dostává průduchy (může tak ovlivnit jiné rostliny) omezuje růst kořenů, prodlužování urychluje dozrávání plodů (vpouští se do skladů s nedozrálým ovocem)

adheze

přilnavost vody ke stěnám cév

koheze

soudržnost, molekul vody, vzniká souvislý vodní sloupec

symplastická cesta

symplastická cesta = aktivní; voda jde vnitřky buněk; je třeba energie; 5 %; užívá se, když rostlina netranspiruje

kyselina abscisová

tvoří se ve spících pupenech, semenech, hlízách navozuje období klidu (= dormance) opad listů; tvorba zásobních bílkovin v semenech tlumí prodlužovací růst, urychluje stárnutí, brzdí metabolismus stresové situace

Jarovizace

vernalizace (= jarovizace) snížení teploty za účelem kvetení (kaktusy) fotoperioda (= doba osvětlení)

kapilarita

vzlínavost vody v úzkých cévách a cévicích

holoparazit

čerpá vše, včetně organických látek

Regerace

„obnova" fyziologická = přirozená obnova (obnova listů, sítkovic, ...) patologická = uplatňuje se při poškození rostliny (vznik závalu při uříznutí větve, ...) kalus - zacelené uříznuté části nediferencovanými buňkami