Maturita z dějepisu - osobnosti
Čeněk z Vartemberka
( ? - zemřel 17.9. 1425 na Velíši u Jičína) Český šlechtic a významný politik sympatizující s husitským reformním hnutím. V letech 1414 až 1420 jako nejvyšší purkrabí zásadním způsobem ovlivňující vývoj v Čechách. Nositelem Zikmundova řádu zlatého draka.
Dáreios
(* kol. 550 př. n. l.; † listopad 486 př. n. l.) Perský velkokrál z rodu Achaimenovců vládnoucí v letech 522-486 př. n. l. Pocházel z mladší, Ariamnovy větve. Otcem byl Hystaspés (Vištáspa), dědem Arsamés (Aršáma) a praprapradědem Achaimenés (Hachámaniš), zakladatel dynastie. Do dějin se Dareios zapsal hlavně jako skvělý organizátor a stavebník, méně už jako zdatný vojevůdce, i když ani v tomto ohledu nebyl zdaleka neúspěšný.
Děnikin, Anton Ivanovič
(*16.12.1872 - †8.8.1947). Ruský generál, jeden z hlavních organizátorů odporu v občanské válce v letech 1918-1920. Spolu s Kolčakem vedl sibiřské divize proti bolševické Rudé armádě. Jjeho „Dobrovolnická armáda" byla u Moskvy rozdrcena Rudou armádou. 1920 emigroval.
Hubáček, Karel
(*1924), je český architekt. Jako jeden z nejuznávanějších architektů současnosti a jako jediný z architektů v České republice získal za svůj neznámější návrh - televizní vysílač a hotel na Ještědu v Liberci - od Mezinárodní unie architektů v roce 1969 Perretovu cenu. Mimo hotelu Ještěd je i autorem návrhu budovy OD Tesco.
Čankajšek
(*31.10.1887 - †5.4.1975)Čínský politik, od roku 1908 člen Čínské revoluční ligy. Od 1926 vůdcem Kuomintangu (Guomindang, KMT, Národní strana). V čele Severního pochodu (1926-1927). 1928 ustavil svou vládu v Pekingu. Od roku 1930 organizoval vyhlazovací výpravy proti komunistickým základnám. 1936 byl zajat při sianském incidentu ?donucen ukončit občanskou válku a vytvořit s komunistickou stranou protijaponskou frontu. Od 1937 velel národní čínské armádě.1943 se stal prezidentem republiky. Po japonské kapitulaci zahájil roku 1946 za pomoci USA útok proti revolučním silám ? porážka ? uprchl na Tchaj-wan, díky ochraně USA lednu 1950 protiústavně znovu prohlásil prezidentem Čínské republiky s dočasným sídlem v Tchaj-peji (až do své smrti.
Ar-Rašíd, Hárum
(*asi 763 - †809), arabský chalífa z dynastie Abbásovců sídlící v Bagdádu; patřil k nejvýznamnějším islámským panovníkům. Upevnil jednotu říše (potlačením separatistických tendencí v Jemenu a Egyptě) a vedl úspěšné války s Byzancí. Podporoval obchod, umění a architekturu. Jeho postava v literární tradici (pohádky Tisíce a jedné noci) je silně idealizována.
Herodotos
(*kolem 484 - †po 430 př.n.l.) řecký historik. Podnikal studijní cesty a z autopsie čerpal poznatky o řeckém světě, Egyptu a Babylónii. Své Dějiny rozdělil do 9 knih, prvé čtyři věnoval dějinám východních národů do roku 500 př.n.l., v pěti zbývajících knihách popsal řeckoperské války do roku 478 př.n.l. Zájem soustředil na politické události, vlastní vyprávění proložil etnografickými a literárními odbočkami. Vývoj světa chápal jako konfrontaci helénských tradic s orientálními a jeho dílo je prvním pokusem v historiografii o filozofii dějin. Jeho dílo je zároveň prvním vylíčením řeckých národních dějin a prvním obecným popisem dějin na základě jednotícího hlediska, proto byl Hérodotos nazván otcem dějepisu.
Bismarck, Otto von
(1. 4. 1815 - 30. 7. 1898) vévoda z Lauenburgu, byl jeden z nejvýznamnějších politiků 19. století a budovatel sjednoceného Německa. Byl první ministr (tj. premiér) Pruska (1862-1890) a první v řadě německých kancléřů (1871-1890). Jeho nekompromisní přístup k řešení politických problémů a autoritativní vystupování vůči sněmu mu vyneslo přezdívku Železný kancléř.
Claudius
(1.7. 10 př. n. l. - 13.10. 54) občanským jménem Tiberius Claudius Drusus Nero Germanicus byl čtvrtým římským císařem Julsko-claudijské dynastie. Vládnul od 24. ledna 41 až do své smrti v roce 54. Byl strýcem Caliguly a adoptivním otcem Nera. Byl prvním římským císařem narozeným za hranicemi Itálie. Za jeho vlády došlo k rozmachu Římské říše včetně dobytí Británie a konsolidaci poměrů v samotném Římě poznamenaných předchozími vládami císařů Tiberia a především Caliguly. Od mládí trpěl mnohými nemocemi z nichž asi nejvýznamnější byla koktavost a v důsledku obrny kratší dolní končetina. Byl velmi inteligentní a z jeho mladších let jsou významné jeho historické práce. Claudius
Cavour, Camillo
(10.8.1810 - 6.6.1861), italský politik, státník a hrabě. Patřil ke skupině, která usilovala o sjednocení Itálie pod vládou savojské dynastie. Byl ministerský předseda Sardinského království v letech 1852-59 a 1860-61. V té době omezil moc církve, zlepšil finanční a hospodářský systém, reorganizoval armádu. Získal podporu Velké Británie a Francie účastí v krymské válce, 1858 uzavřel tajnou dohodu s Napoleonem III. o odstoupení Savojska a Nizzy Francii za její pomoc při sjednocování Itálie. V roce 1859 získal po porážce Rakouska Lombardu. Jako protivník demokratických republikánů (Mazzini, Garibaldi) prosadil pro sjednocenou Itálii v roce 1861 monarchickou státní formu (království).
Caligula
(12 - 41), římský císař, syn Germanikův. Přezdívku Caligula (Botička) získal podle vojenských bot, které nosil v dětství, jež strávil s otcem ve vojenských táborech. Na trůn nastoupil 37 jako následník císaře Tiberia. Zprvu dobrá vláda, ale po nemoci náhly obrat. Jeho despotická vláda, špatné hospodaření a konfiskace majetku senátorů vyvolávaly nespokojenost. Nekvalifikovaný, nepřipravený na vládu, excentrik, extrémista (nechal oblíbeného koně jmenoval senátorem - toto i podobné historky těžko prokazatelné). 41 zabit při povstání členy pretoriánské gardy.
Göring, Hermann, Wilhelm
(12.1.1893 - 15.10.1946) říšský maršál (od roku 1940), vrchní velitel německé Luftwaffe (leteckých ozbrojených sil) a od roku 1939 oficiální nástupce A. Hitlera. Pod jeho vedením pak Luftwaffe představuje důležitou složku německé armády při útocích na Polsko v roce 1939 a na Francii, Dánsko a Norsko o rok později.
Caesar, Gaius Julius
(12/13.6.100 př.n.nl - 15.3.44 př.n.l.) byl římským vojevůdcem a politikem a jedním z nejmocnějších mužů antické historie. Sehrál klíčovou roli v procesu zániku římské republiky a její transformace v monarchii. Překročením řeky Rubikonu v roce 49 př. n. l. zahájil Caesar občanskou válku, na jejímž konci se stal jediným a nesporným vládcem celého římského státu. Po uchopení moci zahájil rozsáhlé reformy římské společnosti a vlády. Rovněž se nechal prohlásit diktátorem na doživotí. Tím však podnítil svého přítele, Marca Junia Bruta, a mnoho dalších římských senátorů, aby ho o březnových idách roku 44 př. n. l. v senátu zabili. Strůjci tohoto činu doufali v obnovu republiky, jejich akce ale vedla pouze k rozpoutání nové římské občanské války, z níž vyšel jako vítěz Caesarův adoptivní syn, Octavianus, který poté nastolil římské císařství. V roce 42 př. n. l. byl Caesar římským senátem o
Gajda, Radola
(14. února 1892 Kotor - 15. dubna 1948 Praha), generál, rodným jménem Rudolf Geidl byl český voják, jeden z hlavních velitelů československých legií v Rusku (krom toho nějakou dobu bojoval na straně ruských bělogvardějců, 1918-1919 zastával významný post v armádě admirála Kolčaka) a český fašistický politik.
Colón, Cristobal
(1451-1506), též Kryštof Kolumbus, italský mořeplavec, novodobý objevitel Ameriky (1492),italský mořeplavec. S portugalskou a posléze se španělskou pomocí se pokusil realizovat plán objevení západní cesty do Indie. Podporován hlavně Isabelou I. Kastilskou, která jej jmenovala admirálem a místokrálem všech nově objevených zemí, dne 3.8.1492 vyplul se španělskými karavelami Santa Maria, Niňa a Pinta z Cádizu a 12.10.1492 přistál u ostrova San Salvador (Guanahaní, Watling) na Bahamách. Téhož roku dosáhl pobřeží Kuby, Haiti a mnoha menších ostrovů. Domníval se, že připlul do Indie, proto zdejší obyvatele nazval Indios (Indové), odtud Indiáni.
Cortéz, Hernando
(1485 - 2. prosince 1547) byl jedním z nejslavnějších španělských kolonizátorů Ameriky. 1. markýz del Valle de Oajaca. Roku 1504 odjel na Haiti, v roce 1511 se účastnil obsazení Kuby, roku 1519 vedl expedici k pobřeží Mexika a do roku 1521 dobyl říši Aztéků. V roce1522 se stal generálním kapitánem v Novém Španělsku (Mexiko), v letech 1524-1526 podnikl tažení do Hondurasu, roku 1536 do Kalifornie. V roce 1541 byl odvolán z Mexika. V pěti dopisech podal obsáhlou zprávu o svých výbojích.
Galilei, Galileo
(15.2.1564 - 8.1.1642) byl toskánský astronom, filosof a fyzik těsně spjatý s vědeckou revolucí. Mezi jeho úspěchy řadíme vylepšení dalekohledu, rozmanitá astronomická pozorování, první z Newtonových zákonů pohybu a účinnou podporu Koperníka. Často je uváděn jako „otec moderní astronomie", „otec moderní fyziky" a dokonce „otec vědy". Jeho experimentální činnost je obecně považována za důležitý doplněk spisů Francise Bacona, jimiž byla založena moderní vědecká metoda. Galileova kariéra se kryla s tvůrčím obdobím Johannese Keplera. Galileovo dílo je považováno za nejvýznamnější průlom od dob Aristotelových. Navíc jeho konflikt s římskokatolickou církví je brán jako nejvýznamnější příklad počátečního konfliktu náboženství a svobodné mysli, zvláště vědou v západní společnosti.
Arcimboldo, Giuseppe
(1527 - 1593)renesanční italský malíř činný na dvoře Maxmiliána II. ve Vídni a poté jeho syna Rudolfa II. v Praze. Dílo: návrhy slavností, nástěnných grotesek, bizarní alegorické hlavy skládané z živočichů, rostlin nebo předmětů (roční doby, živly), portréty (Rudolf jako Vertumnus).
de Brahe, Tycho
(1546 - 1601) význačný dánský astronom, astrolog a alchymista; považován za nejlepšího a nejpřesnějšího pozorovatele hvězdné oblohy, jenž byl překonán až šedesát let po vynalezení dalekohledu. Ve své astrologické praxi prosazoval myšlenku, že postavení nebeských těles pozemské události ovlivňuje, nikoliv předurčuje. V roce 1597 se nepohodl s novým králem, nějaký čas cestoval po Evropě a v roce 1599 byl Rudolfem II. na radu Tadeáše Hájka z Hájku pozván do Prahy, kde působil jako císařský astrolog u dvora.
Bořita z Martinic, Jaroslav
(1582 -1649), byl královský místodržící v Čechách, studoval na katolických a jezuitských školách v Itálii. Byl stoupencem protireformace. 23. května 1618 byl jedním ze tří defenestrovaných během Druhé pražské defenestrace, spolu s Vilémem Slavatou z Chlumu a Košumberka a písařem Fabriciem. Pád přežil, po Bílé hoře se vrátil do Prahy. Za věrnost císaři povýšil do stavu říšských hrabat.
Colbert, Jean, Baptiste
(1619 -1683), francouzský ministr financí za vlády Ludvíka XIV. v letech 1665 - 1683. Reformoval státní finance, podporoval průmysl, obchod a rozvoj dopravy, sjednocoval právní normy. Průmyslovou výrobu podřídil státní kontrole. Zakládal zámořské společnosti pro obchod s Indií a Amerikou, podporoval vznik kolonií i rozvoj věd a umění.
Hanoverský, Jiří I.
(1660-1721), hannoverský kurfiřt (od 1698) a britský král (Od 1714). Zakladatel hannoverské dynastie, potomci hannoverské dynastie pod jménem Windsorové vládnou ve Velké Británii dodnes. V době jeho vlády vznikla oficiální parlamentní opozice, jejímž právem a povinností byla kritika vládní politiky, stalo se tak poprvé v evropských dějinách.
Danton, Georges Jacques
(1759-1794), francouzský revoluční politik, ministr spravedlnosti (1792), pro smrt Ludvíka XVI. (1793), nejvyšší pozice v Konventu, obhajoval uvolnění vlády teroru, nucen odstoupit vedení revolučního tribunálu Robespierovi, gilotinován
Brown, John
(1800 -1859), americký farmář a bojovník proti otroctví v USA. V roce 1859 vedl ve Virgínii povstání abolicionistů ( odpůrců otroctví), byl zajat a popraven.
Disraeli, Benjamin
(1804-1881), byl anglickým státníkem židovského původu. Měl titul hraběte a pocházel z Beaconsfieldu. V roce 1837 se dostal do Dolní sněmovny jako poslanec konzervativců. Trvalo dalších více než třicet let, než se stal ministerským předsedou. První vystoupení v parla¬mentu 7. prosince 1837 tzv. maiden speech nemohl ani dokončit. Poslanci ho vypískali. Poučil se a napříště nasadil tvář sfingy a mluvil stroze, stručně, s břitkým humorem. Tak je také často zobrazován. K nohám královny Viktorie položil Indii, kterou považoval za nejtřpytivější drahokam britské koruny. Pro Británii získal i majoritní podíl v Suezském průplavu.
Garibaldi, Giuseppe
(1807-1882), italský revolucionář, vojevůdce a politik; hrdina risorgimenta; povolán Cavournem, aby porazil Rakušany v S ITA (1859), vyslán plout z Janova s tisícem dobrovolníků (červených košil) na pomoc povstání proti Bourbonům na Sicílii, získal moc nad ostrovem (1860) a pronikl i na pevninu, dobyl Neapol, jež byla předána Viktoru Emanuelovi; dva neúspěšné pokusy o dobytí Říma (1862 a 1867)
Darwin, Charles Robert
(1809 -1882), britský přírodovědec, tvůrce evoluční teorie - přirozeného vzniku a vývoje druhů evolucí => člověk pochází z opice.
Grant , Ulysses S.
(1822 - 1885) generál Unie v americké občanské válce a v letech 1869-1877 18. prezidentem USA. Grant byl vojenským historikem J.F.C. Fullerem označen za „největšího generála své doby a jednoho z největších stratégů všech dob". Vyhrál mnoho důležitých bitev, stal se nakonec nejvyšším velícím generálem všech unijních armád a je mu připisována rozhodující úloha ve vítězství Unie v občanské válce.
Clemenceau, George
(1841-1929), francouzský politik zvaný tygr, r. 1871 zvolen do národního shromáždění, vedl kampaň za revizi Dreyfusova procesu, předseda vlády (1906-1909, 1917-1920), na mírové konferenci v Paříži oponoval W. Wilsonovi (domníval se, že Versailleská dohoda dostatečně nechrání FRA před dalším útokem GER).
Edison, Thomas Alva
(1847 - 1931), americký technik, vynálezce a podnikatel; průkopník všestranného využití elektrické energie. Vynalezl uhlíkový mikrofon, fonograf (záznam zvuku na staniolovou fólii), elektrickou žárovku, elektroměr, kinematograf, filmovou kameru, zkonstruoval elektrické dynamo atd. Založil továrnu na výrobu elektrických strojů a přístrojů, stavěl elektrárny. Zastánce stejnosměrného proudu. První pozoroval princip diody, tzv. Edisonův jev.
Carter, Howard
(1874-1939), britský archeolog a egyptolog. 1922 objevil Údolí králů a Tutanchamonovu hrobku.
Frick, Wilhelm
(1877 - 1946), druhý protektor Protektorátu Čechy a Morava, něm. nacistický politik. V roce 1923 se sbližil s Hitlerem a účastnil se Hitlerova mnichovského (tzv. pivnicového) puče. 1924 se stal členem NSDAP. Po Hitlerově nástupu k moci Wilhelm Frick stal ministrem vnitra. Po svém odchodu z vlády se stal říšským protektorem v Protektorátu Čechy a Morava až do konce války. Po skončení války je zatčen a souzen Norimberským válečným tribunálem - 16. října roku 1946 je popraven oběšením.
Atatürk, Mustafa, Kemal
(1881 -1938), byl turecký vojevůdce a státník, zakladatel a první prezident Turecké republiky (1923).
Dimitrov, Jurij
(1882 - 1949), bulharský politik, zakladatel komunistické strany Bulharska. Roku 1933 hlavní obžalovaný v tzv. lipském procesu (nacisty zinscenovaný proces, na kterém byla levice obviněna z podpálení budovy Říšského sněmu, většina obviněných osvobozena). 1946-49 předseda bulharské vlády, odpovědný za přeměnu země v sovětský satelit.
Beran, Rudolf
(1887-1954), byl český agrárnický politik a česko-slovenský ministerský předseda. 1938-1939 Beran Československým premiérem, následně předsedou vlády Protektorátu Čechy a Morava. V letech 1935-1938 předsedou Agrární strany a v letech 1938-39 předseda Strany národní jednoty. Po přijetí Mnichovského diktátu se stal v obtížné situaci druhé republiky jedním z nejvýznamnějších představitelů země. Krátce po konci druhé světové války, dne 19. května 1945, byl Rudolf Beran zatčen a v dubnu 1947 v zmanipulovaném politickém procesu odsouzen ke dvaceti letům vězení a propadnutí veškerého jmění za údajnou protinárodní činnost. Zemřel v roce 1954 ve vězení.
Gaulle, Charles de
(1890 - 1970), francouzský generál, státník a politik. Aktivní účastník 1. i 2. světové války. V letech 1958-1959 ministerský předseda, 1959-1969 prezident republiky. V roce 1962 ukončil válku v Alžírsku, 1966 vystoupila Francie z vojenské složky NATO. Usiloval o nezávislou politiku Francie, opřenou o francouzskou jadernou sílu. V roce 1969 odstoupil po zamítnutí návrhu reforem.
Dönitz, Karl
(1891 -1980), velkoadmirál Karl Dönitz byl německý námořní důstojník, budovatel a vrchní velitel (1939-1945) německého ponorkového loďstva, vrchní velitel německého válečného námořnictva (1943-1945) a krátce i říšský prezident (po Hitlerově sebevraždě). Jeden ze signatářů německé kapitulace. Odsouzen jako válečný zločinec v norimberském procesu k deseti letům vězení.
Balabán, Josef
(1894- 1941), český důstojník. Za první světové války bojoval jako legionář v Rusku. Byl členem legendární odbojářské trojice Mašín, Balabán, Morávek, přezdívané pro její husarské kousky Tři králové, která působila na území Protektorátu v letech 1939-1942. V dubnu 1941 zatčen a za prvního stanného práva popraven.
Hess, Rudolf
(1894-1987), byl německý nacistický politik. Během první světové války sloužil u letectva, vyznamenán železným křížem. Členem společnosti Thule, účastnil se činnosti Freikorpsů a od roku 1920 člen NSDAP. Spolupodílel se na psaní Hitlerovy knihy Mein Kampf. Po vypuknutí druhé světové války byl odpůrce války Německa s Velkou Británií. Během Norimberského procesu byl odsouzen k doživotnímu vězení, které si jako jediný z odsouzených skutečně odseděl.
Goebbels, Joseph Paul
(1897- 1945), byl jeden z nejvyšších nacistických představitelů a válečný zločinec, říšský ministr propagandy, zmocněnec pro vedení totální války, říšský velitel domobrany a jeden z nejbližších spolupracovníků Adolfa Hitlera. Hitler ho ve své závěti určil svým nástupcem ve funkci říšského kancléře, jímž byl jeden den. Goebbels byl znám svým zapáleným, energickým slovním projevem a přesvědčivým antisemitismem. 1.5.1945 spáchal sebevraždu.
Frank, Karl Hermann
(1898 - 1946), bývalý knihkupec a prvorepublikový politik, člen SdP (Sudetendeutsche Partei) a aktivní nacista s hodností SS Obergruppenführer und General der Waffen-SS und Polizei. Po okupaci českých zemí a vytvoření Protektorátu Čechy a Morava státní tajemník úřadu říšského protektora. Odpovědný za teror vůči českému obyvatelstvu. 1945 vydán ČSR, 1946 odsouzen čs. lidovým soudem k trestu smrti a veřejně popraven.
Fučík, Julius
(1903 -1943) byl český komunistický novinář, literární a divadelní kritik a překladatel, popravený nacisty pro účast v odboji. V době věznění vytvořil slavnou prózu Reportáž, psaná na oprátce.
Čurda, Karel
(1911 - 1947), byl za 2. světové války československým vojákem v exilu. Jako parašutista byl vysazen na území Protektorátu Čechy a Morava jako člen výsadkové skupiny Out Distance. Je známý tím, že zradil spolupachatele atentátu na Heydricha tím, že poskytl pražskému gestapu informace, vedoucí k nalezení úkrytů parašutistů v kostele sv. Cyrila a Metoděje. Karlu Čurdovi byla vyplacena odměna 0,5 milionu říšských marek.
Gabčík, Jozef
(1912 -1942), byl československý voják zapojený do Operace Anthropoid, kterou připravila, a na tento úkol parašutisty vycvičila, britská armáda. Jednalo se o atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha provedený 27. května 1942. Aby nedošlo k poškození aktovky, kterou Heydrich vezl, a která obsahovala důležité dokumenty, měl spáchat atentát střelbou ze samopalu STEN GUN MK II FF 209 nejdříve právě Jozef Gabčík. Zbraň ale selhala a proto byl atentát spáchaný druhým členem skupiny Antropoid Janem Kubišem, který hodil na Heydrichovo auto granát. Dne 18. června 1942, těsně před dopadením, spáchal společně se svými kolegy (Jaroslav Švarc, Jan Hrubý a Josef Valčík) sebevraždu v kryptě kostela Cyrila a Metoděje. Gabčík byl slovenský parašutista s hodností rotmistra.
František, Josef
(1914 - 1940), byl českým stíhacím pilotem, leteckým esem ve druhé světové válce(17 sestřelů v bitvě o Británii). Josef František se přihlásil k československému letectvu v roce 1936. Roku 1938 se stal stíhacím pilotem sloužícím u 40. letky v Praze-Kbelích. Po okupaci Československa (15. března 1939) uprchl do Polska. Po té působil ve Francii a Velké Británii. Zahynul v důsledku letecké nekázně při návratu z bojového letu.
Dzeržinskij, Felix
(1917-1922) od roku byl 1895 činný v sociálním demokratickém hnutí, začátkem 20. století se přidal k bolševikům. Bojoval v revoluci ve Varšavě, Petrohradě. V roce 1917 (prosinec) pověřen řízením Čeky. Ve shodě s V. I. Leninem stoupenec a organizátor rudého teroru. 1924 předseda Nejvyšší národohospodářské rady.
Custer, George Armstrong
(1939-1976), důstojník armády USA, velitel jízdy v americké občanské válce, v čele sedmé kavalerie v tažení proti indiánským kmenům z Velkých prérií. Zahynul v bitvě u Little Bighornu (1876) spojenými silami Soluxů a Čejenů (náčelníci: Splašený kůň, Žluč, Sedící býk).
Fajtl, František
(20.8.1912 - 4.10.2006) byl český stíhací pilot bojující za druhé světové války v řadách Royal Air Force a od roku 1944 v leteckých jednotkách v SSSR proti nacistickému Německu. Po komunistickém převratu byl vyhozen z armády, zatčen a bez soudu vězněn. V roce 1964 byl částečně rehabilitován, plné rehabilitace se dočkal až po pádu komunismu. František Fajtl je nositelem nejvyššího státního vyznamenání České republiky, Řádu bílého lva, Řádu Milana Rastislava Štefánika a britského Distinguished Flying Cross.
Hanibal
(247 př.n.l. - 183 př.n.l.)kartaginský vojevůdce a politik, muž, jenž bývá pro své vojenské schopnosti zván "otcem vojenské strategie", při bitvách a svém přechodu Alp využil válečných slonů, klamně napadl samotný Řím: „Hannibal před branami!"
Cromwell, Oliver
(25. dubna 1599 - 3. září 1658), anglický panovník, vojevůdce a diktátor. V roce 1650 porazil skotské vojsko a odvrátil pokus budoucího krále Karla II. o návrat do země, později úspěšně bojoval ve válce s Nizozemci. V roce 1657 odmítl parlamentem nabízenou královskou korunu, přijal však nejvyšší moc v zemi s právem jmenovat svého nástupce a tím se ve skutečnosti stal dědičným monarchou. Po jeho smrti došlo v zemi k opětnému nastolení monarchie královským rodem Stuartovců.
Hlinka, Andrej
(27. září 1864, Černová, dnes část Ružomberku - 16. října 1938, Ružomberok) byl slovenský katolický kněz, politik, signatář Martinské deklarace (tj. Deklarace slovenského národa z 30. října 1918). Stál v čele slovenského národního hnutí, žádal samostatnost pro Slovensko na Versailleské konferenci po 1WW. Byl také předsedou a ideologem Slovenské ľudové strany, která se podle něj nazývá Hlinkova slovenská ľudová strana. Krátce před svou smrtí se dohodl na spolupráci mezi HSĽS, Konradem Henleinem, sudetoněmeckým nacistou, a politickým vůdcem maďarské menšiny v Československu, hrabětem Eszterházym.
Eliáš, Alois
(29. září 1890 Praha-Vinohrady - 19. června 1942 Praha - Kobyliská střelnice) generál a hrdina domácího odboje za II. světové války a předseda protektorátní vlády (27. dubna 1939 - 29. září 1941). Za svou odbojovou činnost byl nacisty jako jediný premiér okupovaného státu popraven.
Atlee, Clement
(3. ledna 1883 - 8. října 1967) byl britský předseda vlády v letech 1945 až 1951. Zúčastnil se první světové války. Byl členem a od roku 1935 byl také předsedou Labour Party. Stranu vedl až do roku 1955. Po druhé světové válce porazil ve volbách protikandidáta Winstona Churchilla, který byl ve funkci jeho předchůdcem a poté i následovníkem. Během svého působení v úřadě řídil ekonomiku Velké Británie v duchu keynesiánství. V této době došlo i k dekolonizaci britského impéria. Zároveň byl v letech 1945 až 1946 ministrem obrany. Attlee vedl stranu labouristů nejdéle v celé její historii.
Ford, Henry
(30. července 1863 - 7. dubna 1947) americký podnikatel, průkopník automobilového průmyslu. Měl velký vliv na moderní kulturu. Mnozí teoretici nazývají toto období ekonomické a sociální historie jako „Fordismus". Henry Ford také jako první na světě zavedl pásovou výrobu automobilů.
Bach, Alexandr
(4. ledna 1813, Loosdorf, Rakousko - 12. listopadu 1893, Schöngrabern, Rakousko) byl rakouský konzervativní politik, ministr spravedlnosti (1848-1849) a ministr vnitra (1849-1859). Jeho působení na počátku vlády Františka Josefa I. je spojeno se (znovu)zavedením a institucionalizací centralizace moci. Jelikož Bach patřil k hlavním architektům nového systému, byl po něm v Českých zemích pojmenován jakožto Bachův absolutismus. Byl bratr Otto Bacha. Alexander Bach nově zřídil četnictvo a policii. Byl omezen společenský a politický život.
Franko, Francisco
(4.12.1892 - 20.11.1975) byl španělským diktátorem a nejvyšším představitelem Španělska od roku 1939 až do své smrti v roce 1975. Byl označován jako „Caudillo de Espa?a por la gracia de Dios" (Vůdce Španělska z Boží milosti). Období poválečného frankismu lze rozdělit na 4 části: Období izolace (1945-1953), Vystoupení z izolace (1953-1959), Španělský zázrak (1959-1973), Poslední Frankova léta (1973-1975). Ke sklonku své vlády nabídl vládu dědici španělského trůnu Juanu Carlosovi I., který se také po Francově smrti v roce 1975 stal španělským králem.
Ebert, Friedrich
(4.2.1871 - 28.1925) byl německý sociálnědemokratický politik, od 9. listopadu 1918 do 11. února 1919 německý kancléř a od 11. února 1919 až do své smrti první německý prezident.
Feidiás
(490 př.n.l. - 430 př.n.l.) byl antický řecký sochař klasického období. Patří k nejvýznamnějším světovým sochařům. Nejvýznamnějším jeho dílem na Akropoli byla kultovní socha Athény Parthenos a návrh a částečně i realizace chrámu Parthenónu, kde byla jeho socha umístěna. Po nuceném odchodu z Athén se usadil v Olympii, pro jejichž chrám vytvořil své nejslavnější dílo: Dia Olympského, který byl považován za jeden ze sedmi divů světa. Zemřel pravděpodobně v Olympii nedlouho poté.
Hrozný, Bedřich
(6. května 1879 Lysá nad Labem - 12. prosince 1952 Praha) byl český jazykovědec, orientalista, který rozluštil chetitský jazyk a položil základy samostatného oboru chetitologie.
Henlein, Konrád
(6. května 1898, Vratislavice nad Nisou - 10. května 1945, Plzeň) byl nacista, sudetoněmecký politik a vůdce separatistického hnutí. 1933 založil Sudetoněmeckou vlasteneckou frontu, přeměněnou 1935 na Sudetoněmeckou stranu. Hájil program autonomie Sudet a jejich připojení k německé říši. Po Mnichovské dohodě vykonával různé vysoké funkce v Sudetské župě a v Protektorátu Čechy a Morava. 10.5. 1945 spáchal v americkém zajetí sebevraždu.
Heydrich, Reinhard
(7. března 1904 Halle an der Saale - 4. června 1942 Praha), byl prominentní nacista, blízký spolupracovník Heinricha Himmlera a druhý nejvyšší představitel SS (SS-Obergruppenführer) a generál policie, šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (RSHA) a Bezpečnostní služby (SD), v letech 1941-1942 zastupující říšský protektor Protektorátu Čechy a Morava. Byl jedním z hlavních architektů holocaustu. Jako říšský protektor prosazoval politiku cukru a biče - sociální výhody dělníkům versus brutální perzekuce vůči neloajálním a nepřátelským živlům. 27. května 1942 na něj byl spáchán atentát (Operace Antropoid) z Anglie vyslanými československými parašutisty, na jehož následky posléze zemřel.
Himmler, Heinrich
(7. října 1900 - 23. května 1945) Němec. Byl Říšským vůdcem SS, šéfem Gestapa, velitelem zbraní SS, ministrem vnitra a organizátorem hromadného vyvražďování Židů. Později se také stal vedoucím organizátorem Holokaustu.
Hatšepsovet
(Hatšepsut); Královna 18. dynastie, která vládla v letech 1490 - 1468 př. n. l. starověkému Egyptu. Přijala trůnní jméno Maatkare. Na vyobrazeních tato panovnice vždy vystupovala jako muž - faraon. Identifikace její mumie byla oznámena 27. června 2007. Hatšepsut nechala vztyčit v Karnaku dva obelisky. Karnak je velechrámem boha Amona.
Drake, Francis
(Sir) (1540 - 28.1.1596) byl anglický korzár, navigátor, admirál, politik, obchodník s otroky a konstruktér alžbětinského věku. Proslavil se svými útoky na španělské lodě a přístavy. Největším vojenským úspěchem bylo odražení útoku španělské flotily roku 1588. Svými odvážnými činy se stal pro Angličany legendárním hrdinou a pro Španěly nenáviděným „El Draque". Drakeova poslední expedice mířila směrem k španělským pevnostem v Západní Indii. Už na začátku se setkal s obtížemi, jelikož sdíleli s Johnem Hawkinsem velení. Samotná výprava nepřinášela ovoce, Španělé na něj totiž byli připraveni. Později se nakazil úplavicí a 28. ledna 1596 zemřel poblíž Puerta Bella(Panama).
Čingischán
(asi *1161 - †1227) 1182 byl částí Mongolů zvolen chánem, přijal titul Čingis. 1201-1206 zlomil odpor soupeřů a sjednotil pod svou vládou mongolské kmeny. 1211 až 1215 dobyl severní Čínu. 1218-1221 pronikl do Turkestánu, Afghánistánu a až k Indu.1223 porazil na Kalce ruské vojsko a Kumány. Po jeho smrti se říše rozpadala
Bosch, Hieronymus
(asi 1450 - 1516) nizozemský malíř; jeho tvorba zahrnuje náboženské obrazy, fantastické a imaginativní výjevy Posledního soudu, symbolické obrazy neřestí a bláznovství, naplněné satirou a alegorií. Boschovo dílo je vyjádřením životní filozofie pozdního středověku a svým kritickým názorem obohatilo moralistní žánr. a nizozemské krajinářství.
Benedikt z Nursie
(cca 483 - 543) byl katolický mnich, zakladatel západního mnišství. Podle tradice je autorem tzv. Benediktovy řehole a na základě legendy sepsané papežem Řehořem I. Velikým je považován také za zakladatele kláštera Monte Cassino ve střední Itálii, vzniklého okolo roku 529. Benediktova řehole se později rozšířila za podpory císaře a papeže po celé Evropě a všichni mniši žijící ve starých klášterech západní církve jsou nazýváni benediktiny, aby se odlišili od nových reformních směrů. Vznikl tak Řádu svatého Benedikta, nejstarší mnišský řád západního křesťanství. Benedikt byl prohlášen za svatého v roce 1220. V roce 1964 jej papež Pavel VI. prohlásil za patrona Evropy.
Guttenberg, Johann
(okolo1400 - 1468), německý tiskař, vynálezce knihtisku, vyučený zlatník. Knihtisk vynalezl v roce 1450.
Fridrich I. Barbarossa
(prosinec 1122 - 10.6.1190) syn Fridricha II. Švábského, a Judity dcery bavorského vévody Jindřicha Černého z rodu Welfů. Fridrich byl významný panovník, jenž většinu života prožil v konfliktu s městy v Itálii. Podmanit si zcela Itálii se mu ale nikdy nepodařilo. Dále řešil problémy ve vyjasňování pozic císařství ke kléru a papežství, které prožívalo schizma (1159 - 1177) a v řešení vztahů mezi císařem a šlechtou (např. sesazení bavorského a saského vévody Jindřicha Lva v roce 1180). Za jeho vlády získali velký vliv zkušení ministeriálové. V otázkách pojetí vlády se obrátil k tradicím antické říše a začal využívat římské právo, které se v té době rozvíjelo na území Itálie a obnovil jeho studium.
Achnaton
(původním jménem Amenhotep IV.)(cca 1351-1334 př. n. l.) byl egyptský král 18. dynastie. Jeho otcem byl král Amenhotep III., matkou hlavní králova manželka Tij. Za manželku měl krásnou Nefertiti. Během své vlády oživil kult Atona, boha starodávné Héliopole.
Boleslav I. Ukrutný
(zemřel 967) byl český kníže z rodu Přemyslovců od 935, kdy dal zavraždit bratra Václava. Rozšířil přemyslovské panství až na Moravu.
Crassus, Marcus Licinius
*115 - †53 př.n.l. Římský vojevůdce a politik. Za Sullovy vlády získal velký majetek z proskripcí. Roku 71 potlačil Spartakovo povstání. 60 uzavřel s Caesarem a Pompeiem tzv. první triumvirát. Padl v boji s Parthy v bitvě u Karrh.
Antonius, Marcus
*82 - †31 př.n.l., římský vojevůdce a politik. Blízký přítel Caesarův. Po jeho zavraždění uzavřel 43 triumvirát s Octavianem a Lepidem. V roce 42 př.n.l. se zasloužil o zničení republikánských vojsk vedených Brutem a Cassiem u Filipp a obdržel při dělení římské říše východní část. Usadil se u královny Kleopatry a s její pomocí se utkal s Octavianem. V bitvě u Aktia byl roku 31 př.n.l. poražen, v Egyptě spáchal sebevraždu.
Ericsson,Leif
10. - 11. stol, Islandský mořeplavec; syn Erika Rudého. Asi roku 1000 doplul se svou výpravou do Severní Ameriky; přistál na atlantském pobřeží (v dnešním Massachussetts) a zemi nazval Vinland (Země vína).
Dollfus, Engelbert
10. května 1932 byl jmenován Rakouským kancléřem, vytvořil koaliční vládu křesťanských sociálů s Heimwehrem
da Vinci, Leonardo
15. dubna 1452 - 2. května 1519, byl všestrannou renesanční osobností. Stal se významným malířem, sochařem, architektem, přírodovědcem, hudebníkem, spisovatelem, sestrojoval kulomety a odborné vědecké studie s tématikou lidského těla. Mezi jeho díla patří např. Mona Lisa, Dáma s Hranostajem, Vitruvius
Fierlinger Zdeněk
1891 - 1976 - po skončení války v čele sociálně demokratické strany (jejím předsedou je v letech 1945-47) - uvnitř strany představitelem levého křídla, hlásajícího co nejužší spolupráci s komunistickou stranou - po únoru 1948 se výrazně spolupodílí na začlenění sociálnědemokratické strany do struktur KSČ - během vlády A. Zápotokého působí v československé vládě jako její místopředseda
Daluege, Kurt
1897 - 1946 v Praze - veřejná poprava, SS-Oberstgruppenführer a šéf pořádkové policie v Hitlerově Velkoněmecké říši, po Heydrichově smrti, jmenován 4. června 1942 novým zastupujícím říšským protektorem Protektorátu Čechy a Morava, 1943 - odvolán.
de Pompadour, Jeanne-Antoinette Poisson Marquise
29. prosince 1721 - 15. dubna 1764. Byla milenkou francouzského krále Ludvíka XV. V roce 1741 se provdala za jeho synovce, Charlese-Guillauma Le Normant d´Étiolles. Byla vzdělaná a vtipná, uměla dobře tančit, hrát na kytaru, zabývala se umělecku rytinou. Získala si oblibu ve společnosti a její vkus ovlivňoval dobovou módu
Blum, Léon
9. dubna 1872 - 30. března 1950, francouzský židovský politik a novinář, jako vedoucí Lidové fronty se stal v letech 1936 až 1938 premiérem Francie. Označoval se za marxistu, odmítal však leninismus.
Chamberlain, Neville
Arthur Neville Chamberlain (18. března 1869- 9. listopadu 1940,) byl britský konzervativní premiér (28. května 1937 - 10. května 1940). Jeho jméno je spojeno především s politikou appeasementu, kterou praktikoval vůči Hitlerovu Německu.
Badeni, Kazimír
Badeni Kazimír polský šlechtic, v letech 1895-1897 předseda rakouské vlády. Prosadil důležitou reformu volebního práva a nařídil, že čeština má být v záležitostech, týkajících se českých zemí, rovnoprávná s němčinou. To vyvolalo bouři protestů, Badeni padl a nařízení bylo roku 1899 zrušeno. V důsledku tedy vyostřilo národnostní spory v českých zemích a v západní části Rakouska-Uherska.
Cyril a Metoděj
Bratři ze Soluně, Slovanští věrozvěsti, mise na Velkou Moravu. Vytvořili písmo hlaholice. Prosadili staroslověnštinu jako bohoslužebný jazyk. Zásadní vliv na dění na území státu v ranném středověku.
Gerstner, Fr. Jos. a Fr. Ant.
Fr. Jos.(23.2.1756 - 25.7.1832) studoval na jezuitském gymnáziu v Chomutově a v letech 1772 - 1777 na filozofické fakultě v Praze elementární matematiku. V roce 1830 předal Gerstner své přednášky z mechaniky a hydrauliky svému synovi Františku Antonínovi Gerstnerovi, staviteli první železnice nejen v Čechách, ale i v celé kontinentální Evropě (1828). V roce 1832 byl Gerstner penzionován a byly mu ponechány veškeré jeho příjmy. V roce 1831 vydal Gerstner své proslulé dílo Handbuch der Mechanik ve třech svazcích, které získalo 1400 předplatitelů, mezi nimiž nacházíme i císaře Fr. Jos. I.
Gallas, Matyáš
Jedním ze spiklenců proti Valdštejnovi byl i jeho generál - hrabě Matyáš Gallas, jeden z nejvýznamnějších vojenských velitelů své doby. Jako odměnu za své kroky proti Valdštejnovi získal liberecké a frýdlantské panství, dům Kinských v Praze a stříbro z pozůstalosti maršála Ilova a byl jmenován vrchním velitelem císařské armády. Tím se Gallasové, původně chudý štýrský rod, stali majiteli frýdlantského hradu a jedním z nejvýznamnějších rodů monarchie.
Dětmar
Německy Thietmar nebo také Dietmar († 2. ledna 982 v Praze), byl duchovní a první pražský biskup. Roku 973 Boleslav II. zřídil v Praze biskupství. Prvním duchovním této české diecéze byl zvolen Dětmar. Pocházel sice ze Saska, ale ovládal jazyk domácích obyvatel. Zřízením biskupství získali Přemyslovci i v církevních záležitostech nezávislost na Říši a výchovu vlastního kněžského dorostu, které znamenalo posílení rozvoje vzdělanosti v Čechách. Dětmar šířil a upevňoval křesťanství, nechal stavět nové kostely a byl založil první klášter. Mluví se o něm jako o muži pobožném a moudrém.
bratři Gracchové
Tiberius Sempronius G. (163 - 133 př. n. l.) a Gaius Sempronius G. (154-121 př. n. l.), římští politikové a reformátoři. Snažili se odvrátit počínající krizi republiky a posílit její demokratický charakter.
Drakon
Zákonodárce ve starověkých Athénách, v roce 621 př.n.l. dal zapsat zvykové právo, do té doby tradované ústně. Důraz na autoritu státu (zákaz krevní msty), rovnost občanů před zákonem, ochrana soukromého vlastnictví vládnoucí aristokracie. Zavedl příslovečně kruté (odtud drakonické) tresty.
Diocletianus
[Dyjoklecijánus] Gaius Aurelius Yalerius, Dioklecián - *asi 234 - †313, římský císař 284-305; tvůrce dominátu a tetrarchie. Pokračoval úspěšně v obnově říše rozvrácené ve 3. století. Přesunul její těžiště na východ do Níkomédie, pokoušel se o státní centralizaci v hospodářství a provedl vojenskou a správní reformu (zřízení diecézí). Pronásledoval křesťany. Na základě svého nástupnického řádu 305 odstoupil. Zemřel ve svém paláci v dnešním Splitu.
Czech, Ludwig
byl absolventem vídeňské právnické fakulty a v období před rokem 1918 představitelem moravské zemské organizace sociálnědemokratické strany. Ve 20. a 30. letech se snažil o prosazení aktivistické politiky vůči československému státu, o hledání patřičného místa německého obyvatelstva v jeho rámci. Roku 1919 se podílel na ustanovení Německé sociálnědemokratické strany dělnické v ČSR a roku 1920 byl zvolen na dlouhá léta jejím předsedou. Všemožně se snažil podporovat protifašistickou emigraci z Německa a Rakouska
Holub,Emil
byl český doktor, cestovatel, kartograf a etnograf v Africe
Arras, Matyáš z
fr. stavitel, * 1290 (?) Arras (Artois), † 1352 (?) Praha. Představitel lineární jihofr. poklasické gotiky v Čechách. Pracoval zřejmě v papežských službách v Avignonu, odkud přiveden Karlem IV. do Prahy. První stavitel katedrály sv. Víta v Praze (podle vzoru francouzských katedrál konce 12. až 13. století). Katedrální huť vedl až do své smrti, jeho nástupcem Parléř.
Daladier, Edouard
francouzský politik a předseda vlády v letech 1933-34 a 1938-40, jeden ze signatářů Mnichovské dohody, kterou je Československo v roce 1938 zbaveno svých pohraničních (sudetských) území ve prospěch hitlerovského Německa
Agamemnon
je v řecké mytologii mykénský král a vrchní velitel achajských vojsk v trojské válce. Byl synem krále Átrea a jeho manželky Áeropé. Jeho bratrem byl Meneláos, král Sparty (manžel krásné Heleny, kvůli jejíž nevěře vůbec válka začala).
Hindenburg, Paul von
německý polní maršálek, 1925-1934 byl prezidentem Německa, významná osobnost 1.světové války
Attila
přezdívaný Bič boží (cca 406 - počátek roku 453), byl nejmocnější král hunské říše, krátkodobého státního útvaru ve střední a východní Evropě, který vznikl v souvislosti se stěhováním národů.
Akvitánská, Eleonora
svými sňatky se stala nejprve francouzskou (1137-1152) a později anglickou (od 1154) královnou
Džugašvili, Josif Vissarionovič
vlastní jméno Stalina, (18. prosince 1878 - 5. března 1953), byl sovětským diktátorem v letech 1927-1953, Je považován za jednoho z nejkrutějších diktátorů v historii lidstva
Hájek z Libočan, Václav
český kronikář, spisovatel, nejprve utrakvistický farář, později katolický kněz. Žil v 16. století, v období renesance. Jeho nejznámějším dílem je Kronika česká, velmi čtivá, leč poněkud nepřesná (proto dnes hájkování = lhaní, vymýšlení si)
Dalibor z Kozojed
†březen 1498. Český šlechtic a rytíř. Povstání poddaných na panství Adama Ploskovského z Drahonic na Litoměřicku -> poddaní vymáhali propuštění z robotních povinnosti -> dobrovolně se vydávájí sousedovi Daliborovi z Kozojed. Za porušení zemského míru z vůle V. Jagellonského byl od 1497 vězněn ve věži na Pražském hradě (odtud Daliborka), odsouzen k smrti a popraven. Pověsti o něm inspirovali B. Smetanu - Dalibor.
