Obecná psychologie II. FF UK

ABC teorie Alberta Ellise

- citové prožívání ovlivněné naším myšlení (jak si kognitivně situaci vykládáme) A = aktivující události B = beliefs C = consequences (emoční důsledky) - využívá se při racionální a kognitivní terapii depresí a úzkostí

volní procesy

- dle Brichcína manipulují s naším myšlením a chováním, pomáhají sestavit program našeho chování - uplatňují se při specifikaci cíle, sebeorganizaci, vydávání příkazů a sebeovládání - 2 fáze: rozhodovací, realizační

LeDouxova teorie neurobiologického základu emoce strachu

- emoční událost zpracována thalamem, který posílá signál do: amygdaly zodpovědné za behaviorální a fyziologickou odpověď mozkové kůry zodpovědné za subjektivní prožitek - vysvětluje asynchronie jako zažívání strachu bez behaviorálního a fyziologického doprovodu a naopak

Lazarusova teorie kognitivních hodnocení

- emoční vzrušení vzniká na základě subjektivního posouzení významu vnějších podnětů: primární hodnocení (je situace pozitivní/negativní? - aktivují se strategie zaměřené na emoce) sekundární hodnocení (jak můžu situaci zvládnout? - strategie zaměřené na problém)

Analogová škola

- hlavní představitel Kosslyn - snaha dokázat, že vizuální představy aktivují stejné oblasti mozku jako senzorické vnímání - zkoumali mentální manipulace s představami: skenování představ mentální rotace objektů porovnávání velikostí reinterpretace dvojznačných obrazců

Teorie výkonové motivace

- každý motivován realizovat úkoly na určité úrovni dle osobních standardů dobrého výkonu - 3 typy potřeb: dosáhnout úspěchu, vyhnout se neúspěchu, vyhnout se úspěchu (Horney - sociální tlak na ženy)

Emoční inteligence

- lze popsat 7 faktory: emoční stabilita, extraverze, self-efficacy, kognitivní schopnosti, svědomitost... - vnímání emocí, porozumění emocím, jejich vyjádření, regulace a emoční facilitace - problém: EI koreluje s již zavedenou obecnou inteligencí, Big 5 a wellbeing

Garlickův model neuronální plasticity

- mozek plastický - mění se v odpovědi na okolní prostředí - celková plasticita mozku odráží obecnou inteligenci

Damasiova teorie somatických markerů

- naše emoční reakce jako marker, díky kterému příště podobnou situace dříve vyhodnotíme - emoční impulsy jsou předpokladem racionálního rozhodování

skenování představ

- platí lineární vztah mezi vzdáleností dvou objektů a časem potřebným k imaginárnímu přemístění mezi nimi - jsme schopni manipulovat s poměrnými velikostmi představ předmětů

Klasické teorie rozhodování

- postavené na matematických předpokladech, že vzorce chování jsou vypočítatelné 1. Ekonomický muž a žena - předpokládá, že se lidé rozhodují racionálně, tak aby maximalizovali svůj zisk, na základě zvážení všech možností a jejich důsledků, předpoklad citlivosti k rozdílům mezi možnostmi 2. Teorie subjektivního očekávaného užitku - cílem rozhodování dosáhnout potěšení a vyhnout se bolesti, počítáme jaký bude náš subjektivní užitek a subjektivní pravděpodobnost - tyto teorie neúspěšné, protože lidé nedělají dokonalá racionální rozhodnutí a nevěnují rozhodování tak velkou kognitivní kapacitu

Potřeba variabilních senzorických podnětů

- potřeba homeostázy, ale zároveň potřeba optimální aktivace a rozmanitých podnětů - riziko senzorické deprivace nebo nadměrné stimulace

lokalizace emocí v mozku

- pravá hemisféra negativní emoce - levá hemisféra pozitivní

Sociální inteligence

- různé definice: porozumění ostatním, schopnost vyjít s druhými, schopnost rozumět verbálnímu a neverbálnímu chování ostatních, znát pravidla etikety - problém: liší se od osobnosti nebo kognitivních schopností? je objektivně testovatelná?

Ravenovy progresivní matrice

- test obecné inteligence (g-faktoru) - Raven žák Spearmana

mentální rotace objektů

- trvají stejně dlouho jako manipulování s reálnými objekty - představy méně přesné než reálné vjemy, manipulace s mentálními reprezentacemi náročnější než s reálným objektem

Ekman

- určité mimické projevy emocí jsou univerzálně spjaty s primárními emocemi - nejlépe rozeznáváme štěstí, hůře negativní emoce - výrazy emocí vrozené a platné napříč kulturami (x display rules - kulturní normy vyjadřování emocí)

Thomson

- věřil, že máme soubor na sobě nezávislých duševních funkcí, které kombinujeme za účelem vyřešení úlohy

Kognitivní teorie inteligence

- zabývají se studiem inteligence z hlediska jednotlivých procesů zpracování informací - Sternberg analýza usuzování při řešení figurálních analogií, Goldberg et al. studium rozdílů mezi jedinci s vysokou/nízkou verbální inteligencí

porovnávání velikostí

- čas potřebný k porovnání velikostí objektů klesá s narůstajícím rozdílem v jejich velikosti

Potřeba afiliace

-> vytvářet přátelství a mezilidské vztahy, být v kontaktu s druhými, začleňovat se do skupin - sociální interakce je cílem sama o sobě + potřeba intimity (= afiliace & potvrzení osobní identity)

Schachter-Singerova teorie emocí

= dvoufaktorová teorie emocí - vznik emocí podmíněn fyziologickou excitací (arousal) a kognitivním označením (label) - experiment s lanovým mostem na jehož konci stojí sexy žena/muž - problém zreplikovat, arousal vede k intenzivnějším emocím, ale emoce se vyskytují i bez něj

Teorie uspokojování

= teorie omezené racionality, Simon - předpoklad, že jsme racionální jen do určité míry - proces rozhodování jako uspokojování - zvažujeme alternativy jednu po druhé a vybereme tu, která je pro nás jako první uspokojující, nebo alespoň splňující naše minimální požadavky

Potřeba moci

Adler - vůle k moci Horney - bazální úzkost - potřeba chránit se a zajistit si bezpečí (pohyb k, proti, od lidí)

Teorie optimální úrovně aktivace

Berlyne - příliš vysoká/nízká aktivace je subjektivně nepříjemná - motivuje nás ke změně stavu

nepravděpodobnostní x nemožnostní tvoření

Boden Nepravděpodobnostní objevy vznikají kombinací již známých myšlenek, pravděpodobnost takového objevu je velmi nízká. Nemožnostní objevy jsou radikálnější, vznikají při nich nové myšlenky umožněné změnou základních pravidel problémového prostoru.

Teorie homeostázy

Cannon Hull - drive Sternberg - regulace na principu negativní zpětné vazby

Hypotalamická teorie emocí

Cannon & Bard - emoční stav generován hypotalamem - emoční chování dané aktivací mozkového kmene a míchy - emoční zkušenost aktivace kůry mozkové

Cattel-Horn-Carrollova teorie tří vrstev

Carroll přidává k teorii C-H Thurstonovu perspektivu - první vrstva: úzké schopnosti, které můžeme pozorovat a měřit - druhá vrstva: fluidní, krystalická, obecná paměť a učení, široká schopnost zrakové percepce, sluchové percepce, vybavování z paměti, kognitivní rychlosti a rychlost zpracování info - třetí vrstva: obecná schopnost g-faktor

Teorie mnohočetné inteligence

Gardner - nejméně 8 druhů inteligencí - různé schopnosti řešit problémy nebo vytvořit produkty v rámci kulturní domény - pochybná teorie, ale známá veřejností - music smart, body smart, people, word, logic, nature, self, picture

model tvořivosti

Geneplore - generativní fáze: vytváření mentálních reprezentací problémového prostoru, které mají vlastnosti podporující tvořivé objevy - explorační fáze: tyto vlastnosti využívány k tomu, aby daly mentálním reprezentacím smysl - buďto dojde ke vzniku tvůrčího produktu nebo navrácení do generativní fáze, kde dojde k tvorbě nových reprezentací

Trojrozměrný model inteligence

Guilford - definuje 150 duševních schopností, které spadají do 16 nezávislých dimenzí myšlení (dnes není uznáváno) + rozlišil myšlení na konvergentní/divergentní

Cattel-Hornova teorie inteligence

Horn rozpracoval Cattelovu teorii přidáním prostorové inteligence - fluidní vnímá jako faktor usuzován - krystalickou jako verbální (lingvistický) faktor

Teorie instinktu

James - instinkt jako schopnost jednat způsobem, který směřuje k cíli, jehož si jedinec není vědom/nemá s ním předchozí zkušenost (rodičovství, žárlivost, strach z výšek)

porovnání fyziologických teorií

James-Lange - nejprve tělesná reakce, až pak subjektivní emoční prožitek Cannon-Bard - simultánně emoční prožitek a tělesná reakce Schachter - tělesný prožitek vyvolá kognitivní interpretaci a ta vede k emočnímu prožitku

zážitková stránka volního aktu chtění

Kratina - průběh vůle ve 3 fázích: vědomí vlastního rozhodnutí, vědomí aktivní akce, vědomí cíle

Teorie trojjediného mozku

MacLean rozšířil Papezův okruh o další struktury - amygdala, septum, hipokampus - rozdělil mozek na 3 části: plazí mozek (fight or flight) savčí (emoce, vzpomínky, návyky) lidský (neokortex - jazyk, abstraktní myšlení, imaginace, vědomí)

Spearman vs. Thurstone

Na základě zobrazovacích metod blíže pravdě Spearman - prefrontální a parietální kůra jako biologický podklad g-faktoru (překrývá se s exekutivními funkcemi)

informačně-procesní řešení problému

Newell & Simon 1. reprezentace problému (prohledávání a orientace v problémovém prostoru) 2. výběr operátorů (kroky, pomocí kterých dosáhneme cíle) 3. implementace vybraných operátorů 4. vyhodnocení (odpovídá aktuální stav cílovému?)

Evoluční teorie emocí

Plutchik - podnětová událost vyvolává kognitivní zhodnocení, které vede k citu, ten k chování a to má nějaký efekt

propoziční vs. analogový kód představivosti

Pylyshyn x Kosslyn - představy jako propoziční reprezentace x představy analogické vnímání - důkaz pro analogový kód: pokus s dvěma úsečkami <-> / >-< dokazuje kognitivní nepenetrabilitu (víme, že úsečky jsou stejně dlouhé, ale stejně nám tak nepřipadají)

Dvoufaktorová teorie duševních schopností

Spearman 1. strukturální model inteligence - duševní schopnost sestává z obecné g-faktor a specifických s-faktory - obecná inteligence g-faktor - zjistil, že dobré výsledky v jedné kognitivní doméně korelují s dobrým výkonem i v dalších kognitivních úlohách

Tripartitní model

Stanovich - vysvětluje proč chytří lidé dělají hloupé věci - epistemická a instrumentální racionalita, fluidní a krystalická racionalita

IQ vs. deviační IQ

Stern - původně mentální/kalendářní věk krát 100 dnes IQ jako odchylka od populačního průměru

Triangulární teorie lásky

Sternberg - 3 komponenty: důvěrnost, vášeň, závazek (oddanost) - z toho vyplývá: romantická láska - d + v partnerská - d + z osudová - v + z

Triarchická teorie inteligence

Sternberg - inteligence jako soubor schopností potřebných pro zajištění úspěchu v životě, poznání vlastních slabých a silných stránek - 3 typy: analytická (řešení úloh s jedním řešením) tvůrčí (přizpůsobení se nové situaci, vytváření ideí) praktická (street smart)

Teorie usuzování (5)

Teorie abstraktních pravidel (mentální logiky) Teorie doménově specifických pravidel Teorie mentálních modelů Pravděpodobnostní teorie Teorie dvojího procesu

testy kreativity

Test následků, vzdálených asociací, vymýšlení neobvyklých užití každodenních věcí, verbálních asociací a Torranceho test

Vícefaktorová teorie inteligence

Thurstone - podobné Thomsonově teorii - místo g-faktoru mluví o 7 na sobě nezávislých primárních faktorech (verbální, prostorový, všímavosti, uvažování, slovní pohotovosti, početní, paměťový)

kognitivní mapy

Tolman - v mysli máme uchované hrubé obrysy okolního prostoru, vznikají spontánně - nejprve osvojení mapy tras, poté průzkumné mapy s orientačními body - prostor v mysli reprezentován ego-/alocentricky

Hypotéza obličejové zpětné vazby

Tomkins - možnost měnit prožitek emocí prostřednictvím manipulace výrazu tváře x méně radikální verze vychází z toho, že informace o pohybech mimických svalů vedou ke zvýšení intenzity prožívané emoce

Vylučovací metoda

Tversky - v případě velkého množství alternativ, které nejsme schopni zvážit, si stanovíme minimální kritérium jednoho z aspektů a vyloučíme všechny možnosti, které ho nesplňují - takto postupujeme až do doby, kdy nám zbyde poslední možnost a tu zvolíme

efekt zarámování

Tversky & Kahneman - tendence reagovat na určitou situaci dle toho, zda je formulována jako zisk nebo jako ztráta (lidé méně riskují v situaci jistého zisku, více pokud se zisk zdá jako ztrátový)

experiment na deduktivní usuzování

Wasonova úloha výběru (4 karty - které 2 karty musíš otočit, aby si ověřil tvrzení?) - lidé často volí nevalidní způsoby řešení - výsledek ovlivněn: obsahem, obecnou inteligencí, konfirmační zkreslení (snaží se pravidlo potvrdit místo vyvrátit)

dimenze citového prožívání

Wundt - ne/libé, napětí/uvolnění, vzrušení/uklidnění Russell - pozitivní/negativní, vysoké/nízké nabuzení (cirkumplexní emočně bipolární model) Watson & Tellegen - nízce/vysoce pozitivní/negativní (cirkumplexní emočně unipolární) - W&T asi blíže realitě než Wundt (místo dimenze ne/libé mají spíš silně pozitivní/negativní a slabě pozit/negat)

funkce emocí

adaptivní - vnitřní pobídka (vyhledávání libých pocitů, vyhýbání se nelibým), zesílení určitého chování, regulace fyziologické aktivity (flight - fight), neverbální komunikace neadaptivní - narušení sebekontroly, výkonu a celkové koordinace lidského chování a prožívání

kognitivní procesy podílející se na tvořivosti (3)

analogické myšlení mentální simulace (modelování) testování hypotéz

situace rozhodování dle Lewina (3)

apetence - apetence apetence - averze (často volba náhradního cíle) averze - averze (nejtěžší - rozhodnutí oddalováno)

teorie vůle

autogenické - uznávají vůli jako samostatnou vlastnost heterogenické - vysvětlují vůli v rámci jiných vlastností jako je myšlení, emoce, schopnost řešit problémy

produktivní řešení problémů

díky vhledu do struktury problému a jeho restrukturaci, doprovázané aha zážitkem

Cattel

dělí g-faktor na fluidní a krystalickou inteligenci - fluidní k řešení problémů, se kterými nemáme předchozí zkušenost, ubývá s věkem - krystalická získané znalosti, které sbíráme se zkušenostmi

Zajoncova kritika kognitivních teorií emocí

emoce evolučně starší než kognice - emoční reakce na situaci by měla předcházet myšlenkovému zhodnocení situace

Jamesova-Langeova teorie emocí

emočně významné podněty vyvolávají fyziologickou reakci organismu a projevy chování - až pak se objevuje emoční prožitek

heuristiky a kognitivní zkreslení uplatňované při rozhodování

heuristika reprezentativnosti a chyba konjunkce heuristika dostupnosti heuristika ukotvení a přizpůsobení sebepřeceňování hindsight bias (retrospektivní předsudek) hráčská klamná představa efekt ztracených investic vnímaná oprávněnost

Parieto-frontální integrační teorie inteligence

hypotéza o efektivitě neuronových sítí - lidé s vysokým g-faktorem mají méně rozptýlenou mozkovou aktivitu -> asi více efektivní - pro intelektuální výkon klíčový parietální a frontální lalok

Thorndike

inteligence mechanická, abstraktní, sociální

heuristika

metoda nezajišťující spolehlivé řešení problému, její užití ale šetří čas a ve většině případů je dostačující

algoritmus

metoda, kterou spolehlivě vyřešíme problém - její užití je ale časově zdlouhavé a neefektivní

expertní řešení problémů

množství doménově specifických znalostí, jejich efektivní využívání a organizace propracované mentální reprezentace problému lepší pracovní paměť

Paiviova teorie dvojího kódování

na kódování, ukládání a vybavování informací se podílejí dva systémy: 1. verbální - logogeny (info potřebné k užívání slov) 2. nonverbální - imageny (info potřebné pro utváření představ) - lépe si pamatujeme představy než slova + konkrétní slova, která v nás vyvolávají nějakou představu, na rozdíl od abstraktních slov - zobrazovací techniky potvrdily, že verbální a nonverbální systém je na sobě nezávislý

abulie

nedostatek vůle (nerozhodnost) hypobulie, hyperbulie

Maslowova teorie potřeb

nedostatkové - fyziologické, bezpečí, sounáležitosti a lásky, uznání růstové - seberealizace

reproduktivní řešení problémů

opětovné použití předchozích způsobů řešení, může stát v cestě úspěšnému vyřešení aktuálního problému (problém funkční fixace)

2 druhy představ dle Sterna

pamětní - kopie předchozích vjemů (vzpomínky) -> představivost - umožňuje nám efektivněji řešit problémy fantazijní - upravené předchozí vjemy (tvůrčí výplody fantazie) -> fantazie - vytváření alternativního modelu světa, únik z reality

zvláštní druhy představ

perseverační eidetické obsedantní denní snění

vliv uvěřitelnosti závěru

pokud se nám závěr zdá obsahově uvěřitelný, odhlídneme od logické formy úsudku - riziko chyby

nevalidní pravidla usuzování

popření antecedentu (pokud A, pak B - A neplatí, takže B také ne) potvrzení důsledku (pokud A, pak B - B platí, takže A také platí)

Murrayho teorie potřeb

potřebu vnímá jako sílu v mozku, která organizuje vnímání, myšlení a jednání s cílem změnit neuspokojivou situaci, ve které se nacházíme potřeby: primární - vrozené, determinované vnitřními procesy sekundární - získané, vnější tlak

pravdivost induktivního usuzování ovlivněná

pravidlem poměrného základu - pravděpodobnost, že prvek je členem skupiny roste s velikostí skupiny pravidlem konjunkce - pravděpodobnost výroku nemůže být nižší než pravděpodobnost tohoto výroku spojeného s jiným výrokem konfirmačním zkreslením - sklon důvěřovat důkazům, které jsou v souladu s naším předchozím přesvědčením (x tendence vyvracet své vlastní hypotézy je ale účinnější)

4 fáze tvořivého procesu

preparace inkubace iluminace verifikace

heuristika ukotvení a přizpůsobení

při formování svých očekávání vycházíme z počátečního bodu, ke kterému poté své odhady vztahujeme

Papezův obvod

rozpracoval Cannon-Bardovu teorii - kromě hypotalamu ještě důležité další struktury limbického systému - talamus, cingularní kortex

motivy dle Plhákové

sebezáchovné (Teorie homeostázy a t. instinktu) stimulační (Teorie optimální úrovně aktivace a t. potřeby variabilních senzorických podnětů) sociální (Teorie výkonové motivace a t. potřeby afiliace a potřeby moci) individuální psychické motivy (Teorie potřeb Murray, Maslow)

komplexní city

sociální - pocit bezpečí, důvěra, naděje/beznaděj, žárlivost a závist, hanba, stud, pocit viny, pocit křivdy

kontextový efekt

spoléhání se na vlastní znalosti/přesvědčení o tom, do jaké míry je A nutnou či dostatečnou podmínkou B - přidání alternativního antecedentu (C) vede ke snížení četnosti nevalidního potvrzení důsledku (jestliže A, pak B a zároveň C, pak B -> když platí B, tak nemůžeme říct, jestli platí A nebo C) - dodatečné antecedenty (B´) vedou k potlačení logicky správných závěrů (jestliže A, pak B + jestliže B´, pak B -> když platí A, tak platí B = modus ponens ALE přidané B´ nás mate) - na potlačení logicky validních závěrů má vliv síla a nápadnost dodatečných premis + míra nejistoty uvedená u těchto premis (Jestliže bude mít Jan chuť tancovat, zúčastní se večírku + Jestliže bude Jan pozván, zúčastní se večírku - silná premisa; když Petr chytí rybu, bude ji mít k večeři + Petr má zřídka kdy štěstí, když jde na ryby - znejišťující premisa)

induktivní usuzování

stojí na teorii pravděpodobnosti

heuristická pravidla prohledávání problémového prostoru (4)

stoupání na horu postupování vzad analýza prostředků a cílů postupování vpřed

základní složky emocí

subjektivní (vnitřní prožívání) výrazová (vnější projevy) tělesná

atmosférický efekt

tendence nechat se nelogicky ovlivnit dojmem vytvořeným položením otázky - pozitivně formulované premisy zvyšují vnímanou platnost falešného závěru, který je také pozitivně formulován - použití některý/žádný v premisách vede k použití těchto slov v závěrech

validní pravidla usuzování

tranzitivita - je větší než, je rovno (H starší než J, P mladší než J -> H starší než P) modus ponens - potvrzení antecedentu (pokud A, pak B - A platí, takže B platí) modus tollens - popření důsledku (pokud A, pak B - B neplatí, takže A také ne)

obecné charakteristiky emocí

trvání intenzita polarita relace k vnějšímu/vnitřnímu podnětu nakažlivost spontánnost

myšlení zahrnuje (5 procesů)

usuzování posuzování řešení problémů tvořivost rozhodování

induktivně platné úsudky

v případě pravdivosti premis jsou vyvozené závěry pravdivé jen s určitou pravděpodobnostní - indukce: proces zobecňování jednotlivých pravidel na celek

deduktivně platné úsudky

v případě pravdivosti premis jsou závěry nutně pravdivé - dedukce: základní proces dokazování

základní lidské city

vrozené - strach, úzkost, hněv, radost, smutek, odpor, překvapení

usuzování

vytváření logických úsudků úsudek - deduktivní či induktivní vytváření závěrů z výchozích předpokladů (premis)

nedovolená konverze

všechna A jsou B -> všechna B jsou A mylně pak vyvodíme, že: některá A jsou B = některá B jsou A

deduktivní usuzování

zahrnuje: sylogismus (A se rovnají B, některá A jsou C -> některá B jsou C) podmíněné usuzování (jestliže A, pak B) výrokovou logiku

Teorie PASS

založená na výzkumech Lurii, který definoval 4 základní psych. procesy: plánování pozornost simultánní zpracování sekvenční zpracování

heuristika reprezentativnosti

čím více se daná událost/objekt/osoba podobá prototypu dané kategorie, tím větší je pravděpodobnost, že do ní patří - ale nebereme v potaz poměrný výskyt jevu v populaci - posuzování náhodných událostí, hráčská klamná představa