Ergoterapie :vymezení, obsah, formy, prostředky, metody, cíle využití.
Cíle ergoterapie
Cílem ergoterapie je umožnit osobám zachovat si maximální soběstačnost v běžných denních činnostech (z anglického originálu Activities of Daily Living, ADL) pracovních činnostech a aktivitách volného času. : podporovat zdraví a duševní pohody Podpora běžných činnosti , pracovních činností a činnosti volného času • umožnit osobě naplňovat její sociální role • napomáhat k plnému zapojení osoby do aktivit jejího sociálního prostředí a komunity • uplatňovat terapii zacílenou na klienta/ pacienta, který je aktivním účastníkem terapie a podílí se na plánování a procesu terapie • usilovat o zachování příležitosti účastnit se aktivit každodenního života všem osobám bez ohledu na jejich zdravotní postižení či znevýhodnění • přispívat k integraci osob se zdravotním postižením do společnosti • rozvoj vědecko-výzkumné a publikační činnosti • komunikovat s odbornou i laickou veřejností
Ergoterapeut
Ergoterapeuti poskytují jednak individuální či skupinovou intervenci, ale i konzultační služby, které podporují účast lidí v různých aktivitách v jejich komunitě nebo se mohou uplatnit v preventivních zdravotních programech v širokém spektru zařízení. Ergoterapeut tedy zjednodušeně využívá v hodnocení a léčbě nemoci nebo postižení analýzu činnosti a využívá specifická zaměstnávání, která vyplňují čas a prostor člověka, a tím mu umožňují být činný. (1) Odbornou způsobilost k výkonu povolání ergoterapeuta vymezuje § 7, zákona č. 96/ 2004 Sb. (tzv. zákon o nelékařských zdravotnických povolání). (2) • absolvent akreditovaného bakalářského studijního oboru pro přípravu ergoterapeutů • absolvent tříletého studia oboru diplomovaný ergoterapeut na vyšší zdravotnické škole, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 2004/ 2005 • absolvent střední zdravotnické školy v oboru ergoterapeut, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 1998/ 1999 • absolvent pomaturitního specializačního studia léčba prací, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 2003/ 2004
Formy
Formy a) Primární - každodenní běžné činnosti b) Pracovní - placená práce, studium, ... c) Herní - koníčky, kulturní aktivity, ... d) Rekreační - společenské události, cvičení, ...
prostředky
Hlavním terapeutickým prostředkem v ergoterapii je smysluplná činnost či zaměstnávání Obnova postižených fncí Zohlednění aktualního stavu Jako terapeutický prostředek využívá specifické diagnostické a léčebné metody a postupy, které pomáhají k obnově postižených funkcí. a) Diagnostické - odhalit na základě postižení nebo nemoci u pacienta/klienta případnou disabilitu či riziko handicapu pomocí analýzy zbylých funkčních schopností v oblasti mobility, všedních denních činnostech personálních i instrumentálních, funkčního vyšetření horních a dolních končetin, vyšetření kognitivních a smyslových funkcí, zjištění zbylého pracovního potenciálu a potřeby kompenzačních pomůcek. b) Terapeutické - na základě ergoterapeutického hodnocení spolu s pacientem/klientem stanovit cíle ergoterapeutického plánu, které směřují k zachování či ke zlepšení soběstačnosti, pracovních činností a aktivit volného času, podpora v zastávání potřebných sociálních rolí. c) Preventivní - přispět pomocí cíleného terapeutického plánu a výběrem správných metod a technik k prevenci vzniku disability a handicapu.
Terapeutický proces
Hlavní stádia ergoterapeutického procesu: • Příjem - navázání prvního kontaktu s klientem, rozhovor s klientem, počátek vztahu klient - terapeut, kdy ergoterapeut informuje pacienta o náplni oboru. V této fázi získá terapeut základní informace o pacientovi. • Hodnocení - na základě vyšetření, kdy ergoterapeut provádí základní vstupní vyšetření. Zjišťuje problémové oblasti, schopnosti pacienta a jeho možnosti (rodinné zázemí, přátelé, sociální situace). Tato fáze je základem pro další intervenci, vede k určení konkrétních cílů a očekávaných výstupů terapie a k volbě správného postupu, metody. • Plán - je sled naplánovaných metod pro terapii, kdy na základě hodnocení se terapeut rozhodne, jaké metody, techniky a prostředky využije k dosažení stanovených cílů. Ergoterapeut určuje krátkodobé a dlouhodobé cíle a plány na základě problémových oblastí pacienta. • Terapie - v závislosti na cílech, které pacient provádí, se v terapii opakují 3 kroky: formulace léčebného plánu, samotná terapie a posouzení její úspěšnosti. Ergoterapeut vede záznamy z terapií a opětovně průběžně hodnotí a zaznamenává vývoj pacientova stavu. • Propuštění - zhodnocení výsledků a ukončení terapie.
Základní koncepty používané v ergoterapii
Koncepční základy praxe nebo koncepty ergoterapie jsou tedy představy, které definují, čím se profese zabývá, a tím ji odlišují od profesí ostatních. V principu platí, že pokud poznám a chápu koncepty, které tvoří teorii, chápu také podstatu teorie či modelu. Například, pokud ergoterapeut chápe koncepty vůle a zvyklostí a koncept výkonu, pak by měl chápat základní myšlenky modelu lidského zaměstnávání, který ergoterapeuti ve své praxi používají. Kromě toho, v prakticky orientovaných profesích, jako je např. ergoterapie, jsou koncepty také základem pro vytvoření různých hodnocení. (1) Reedová a Sandersonová (1983) rozdělují koncepty do tří oblastí: 1. koncepty zaměřené na cíle ergoterapie o zaměřuje se na to, co je cílem, výsledkem ergoterapie, co je její zaměření 2. koncepty zaměřené na konání jedince o se zaměřuje na základní předpoklady a přesvědčení, pomocí kterých ergoterapeut nahlíží na člověka. Přičemž platí, že konání se vztahuje na jedince, který na ergoterapii přichází 3. koncepty zaměřené na nástroje ergoterapie o odpovídá na otázky, jakým způsobem ergoterapeut pracuje, jaké postupy a strategie ve své praxi využívá. Hlavní nástroje, které ergoterapeut ve své práci používá, jsou rozděleny do skupin podle použitého druhu zaměstnávání (nebo činnosti). (1)
Metody
Metody a) Biomechanická metoda - jedná se hlavně o rehabilitaci fyzických postižení (zvýšení svalové síly, tolerance zátěže, výdrž...) Přístup: přístup stupňovaných aktivit, přístup v aktivitách denního života, kompenzační přístup b) Neurovývojové metody - důraz se klade na postup terapie, používání senzomotorického a percepčního vstupu a reflexního výstupu Přístup: bobathovský přístup, přístup proprioceptivní neuromuskulární facilitace, senzomotorická integrace c) Kognitivní metody - percepce (vnímání) je kognitivní proces, který zahrnuje interpretaci a identifikaci informací CNS, při narušení kognitivních funkcí dochází následně i k obtížím v aktivitách denního života Přístup: restituce (obnovení funkcí - tzv. problémově orientovaná terapie), substituce (adaptace tzv. kompenzační terapie)
Etický kodex
Vlastnosti ergoterapeuta být bezúhonný, ukázněný, spolehlivý a zodpovědný. empatie. emoční vyrovnanost, pracovní stabilita a organizační schopnosti. dodržovat profesionální a etické standardy. Spolupracuje s ostatními kolegy, (V případě nelegálního či neetického jednání je ergoterapeut povinen osobně upozornit kolegu, jež kodex porušil. Nedojde-li k nápravě, je povinen informovat profesní organizaci. V přítomnosti pacientů neřeší problémy provozního, profesního a osobního charakteru.) Zodpovědnost ergoterapeuta k pacientům přistupuje ke všem pacientům bez předsudků a pacienta považuje za sobě rovného. uplatňuje spravedlnost. Všem věnuje stejnou pozornost a potřebnou péči, bez ohledu na odlišnou rasu, etnickou příslušnost, náboženské vyznání, pohlaví, věk, handicap, sociální a finanční situaci. Dodržuje mlčenlivost o pacientových osobních záležitostech a skutečnostech. Nesmí mluvit o záležitostech klienta s nikým jiným, než s tím, kdo je spoluodpovědný za péči o něj. Ergoterapeut je oprávněn si účtovat poplatky za své služby. Všechny poplatky placené pacientem musí být odpovídající nákladům a kvalitě poskytovaných služeb. Pacient musí znát výši poplatku předem. Týmová spolupráce Ergoterapeut produktivně spolupracuje v rámci multidisciplinárního nebo interdisciplinárního týmu, aby byly splněny medicínské a psychosociální cíle léčebného plánu pacienta. Poskytuje spolupracovníkům potřebné informace o postupu léčby a všech změnách, ovlivňujících léčebný plán. Rozvoj odborných znalostí Ergoterapeut zvyšuje svou odbornou úroveň celoživotním studiem a své nabyté vědomosti a dovednosti uplatňuje v praxi. Propagace profese Povinností ergoterapeuta je podílet se na zlepšování úrovně a rozvoji své profese. Podporuje a propaguje ergoterapii ve veřejném životě, v ostatních odborných organizacích a státních orgánech na regionální, národní i mezinárodní úrovni. (2)
vymezení
Výraz ergoterapie vznikl složením řeckých slov ergon = práce a therapia = léčení, terapie. Ergoterapie je profese, která PROSTŘEDNICTVÍM smysluplného zaměstnávání usiluje o zachování a využívání schopností jedince potřebných pro zvládání běžných denních, pracovních, zájmových a rekreačních činností u osob jakéhokoli věku s různým typem postižení ( Podporuje maximálně možnou participaci jedince v běžném životě, přičemž respektuje plně jeho osobnost a možnosti. Pro podporu participace jedince využívá specifické metody a techniky, nácvik konkrétních dovedností, poradenství či přizpůsobení prostředí. Primárním cílem ergoterapie je umožnit jedinci účastnit se zaměstnávání, které jsou pro jeho život smysluplné a nepostradatelné." V ergoterapii se všechna tato zaměstnávání (činnosti) nazývají odborným termínem oblasti výkonu zaměstnávání a obvykle se dělí do tří velkých skupin: 1. všední denní činnosti (z anglického termínu activities of daily living); 2. práce a produktivní činnosti; 3. hra a volný čas (AOTA, 1994).
Výsledky ergoterapeutického působení
naučit se novou nebo dříve zapomenutou činnost, • pomoc při plánování, organizování a udržování rovnováhy v provádění činností • doporučit alternativní způsoby provádění činností nebo úkolů, a tím usnadnit provádění činností • poskytovat metody a zdroje pro nácvik různých způsobů provádění činnosti nebo aktivity u osob s postižením nebo u rizikových skupin, • pomocí vyšetření specifikovat oblasti problémů u jedince, • doporučit technické nebo kompenzační pomůcky, které umožní zvýšit soběstačnost jedince v běžných denních aktivitách (1)
Činnosti ergoterapeuta
Činnost může mít v ergoterapii různý cíl a různé zdůvodnění. Z hlediska typu používaných činností rozeznáváme pět oblastí ergoterapie. Toto rozdělení vychází z původní klasifikace oblastí ergoterapie podle Pfeiffera (1997): • ergoterapie zaměřená na nácvik všedních denních činností (ADL), • ergoterapie zaměřená na nácvik pracovních dovedností, • ergoterapie zaměstnáváním, • ergoterapie funkční, • ergoterapie zaměřená na poradenství. (1) Uplatnění ergoterapeuta • ambulantní a lůžková zdravotnická zařízení • rehabilitační centra a ústavy; léčebny pro dlouhodobě nemocné • denní stacionáře, terapeutické dílny a komunitní programy pro osoby s duševním onemocněním • denní stacionáře a sociálně aktivizační služby pro děti, dospělé a seniory • penziony a domovy pro seniory a domovy pro osoby se zdravotním postižením • služby domácí péče, rané péče a osobní asistence • speciální školy pro děti se specifickými potřebami • programy před pracovní a pracovní rehabilitace, programy chráněného zaměstnání • vzdělávací instituce pro přípravu studentů ergoterapie (2)
