Historie a metodologie II

Roger de Piles

- diplomat, aristokrat, zcestovaly (Německo, Anglie, Itálie, Francie) - zprvu odpůrcem akademie, později, když se pravidla na Akademii trochu uvolňují, se také stává akademikem

umělecké mody

- dórský - závažný, těžký - dříšský - radostný, příjemný - lidijský - zármutek - iónský - tanec, slavnost - hyppolitijský - sladkost

znalectví

- důležité je: cestování za uměleckými díly kvalita srovnávacího a pomocného materiálu

Hans Sedlmayr - mladší VŠDU

- exaktní vědy, seznámil se s tvarovou psychologií a v ní nalezl strukturální pojetí a základní pojmy pro svou práci - základní podmínkou dobré interpretace je !dobrý popis, jenž by odpovídal struktuře a podstatě uměleckého díla" struktura je chápána vždy jako o něco více než pouhé spojení jednotlivých částí do celku přechod stylové analýzy ke strukturní analýze

bratři Ahnariové (1852)

- fa na fotograf. uměleckých děl, podobně další firmy v Římě, v Paříži

Giovanni Morelli a kontext jeho metody (1816-1891)

- fran. původ, nar. v Itálii, Švycarsko, Německo, revolucionář, později ital. senátorem¨nebyl kunsthistorik, ale sběratel, učil se od Cavalcasella¨ - vytvoření přesné vědecké a znalecké metody - podporu získal od prvních příslušníků VŠ - Gombrich " v rukou znalce dělá tato metoda divy, ale je zcela bezpředmětná v rukou diletanta"

Proměna tělesného pocitu na umělecké vidění (1915)

- jak a proč docházelo k stylové proměně? jak vývoj probíhal? -> optické schéma (v renesanci a baroku) - pojem "umělecké vidění"

Akademie - Salon

- nejlepší obrazy dole, malá zátiší vysoko

Kulturwissenschäftliche Bibliothek Warburg a Warburg Institut

- po nástupu fašismu byla knihovna převeena do Londýna

Giovanni Battista Porti

- zabýval se fyziognomií, rysy obličeje naznančují charakter člověka (orel, myš,...)

hrabě Leopoldo Cicognara

Dějiny sochařství od svého znovuzrození v Itálii až do století Antonia Canovy ... (1813-1818) - snaha o prodloužení vývojové syntézy až do současnosti Katalog knih o umění a starožitnostech. které vlastní hrabě Cicognara - obsahuje skoro 5000 uměleckých knih, téměř vše co existovalo

Giovanni Pietro Bellori (1615-1696) - učenec, psal poezii, knihovník Kristiny Švédské, "antikvario de Roma", přítel Poussina a Berniniho

Životy moderních malířů, sochařů a architektů - nepíše o všem, vybírá si témata -> 12 umělců, každý představuje jeden umělecký typ (Caracciové, Domenico Fontana, Federico Barroci, Caravaggio, Lan Franco, Algardi, Poussin, Rubens, Van Dyck, Dickenson) - předmluva Idea o malířství, sochařství a architektuře převyšující přírodu výběrem přírodních krás, 1672

Georg Wilhelm Fridrich Hegel(1770-1831) - otcem dějin umění (E. Gombrich)

- "geist" - role umění je zjevovat pravdu v podobě smyslového vjemu - krása je smyslové projevení absolutní ideje - umění je symbol a zprostředkovává poznání ducha - ahistorický pohled

myšlenky N. Poussina

- "malba je imitace na ploše s liniemi a barvami s cílem potěšit" ( z korespondence) -> jeho díla taková nejsou - antická rétorika jako "Smyyslem je pobavit , poučit a citově zasáhnou." (Horatius) nebo "Hlavním námětem je člověk a imitace lidských srdcí." (Aristoteles) -> základem malby je rozum -> poskytnout potěšení, ale zároveň se opírat o rozum

systémové dějiny umění

- Heinrich Wölfflin (1864-1945)

"Endle Einfalt und stille Grosse." (ušlechtilá prostota a tichá velikost)

- J. J. Winckelmann v díle Historie umění starověku, představa řeckého ideálu

simplicité

- N. Pousin považuje jednoduchost za nejvyšší hodnotu malířství, dílo musí být jasné přehledné, bez zbytečných detailů

teorie "modů"

- N. Poussin, i emoce v díle musí být podle pravidel -> to dělá dílo pochopitelným, každá figura má vyjadřovat pouze jednu emoci -> teorie uměl. modů, inspirací mu byla řecká hudba

1673 - Dialog o koloritu

- Roger de Piles - querelle des anciens et des modernes? - je třeba rozlošit barvu a kolorit, barva "querelle" je dostupná zraku, kolorit "coloris" je celková jednota barev -> barva je samostatný umělecký prostředek

1708 Kurz malířství podle principů

- Roger de Piles - studium antiky, přírody, pravidla a přesnost - důraz na velkolepý vkus -> závisí na na stylu a námětu - správný styl je vznešený, nespecifikovaný a anonymní = akt

Vyvážení (balance)

- Roger de Piles, příloha knihy Životopisů - umělce hodnotí bodově podle kompozice, kresby, barvy a výrazu (max 18 bodů) -> pokus o uměleckou kritiku -> absurdní aspekty akademické teorie

debata Roubensovců proti Poussinovcům

- Roubensovci - barva je důležitější než kompozice, má vzbuzovat vášně, apelovat na diváka (Roger de Piles) X Poussinovci - důležitější je kompozice (Charles le Brun)

Idea o malířství, sochařství a architektuře

- autorem Giovanni Pietro Bellori (1615-1696), předmluva Životů moderních .. - chce povýšit přírodu na základě výběru toho, co se v přírodě vyskytuje - naturalismus je umění bez ideje, náhodné modely a populistické umění - manýrismus je zas kopií kopie přírody -> východiskem je "očištění" metodou introspekce -> umělec pak není otrokem přírody, ale ani imitace mistrů - manýra - bezduché následování ideí jiných umělců -> špatné - ne živá Helena, ale socha je více -> umění překonává samotnou přírodu

Max Jakob Friedländer

- cenil si znalců Bodeho a Sheiblera -ředitele St. pruských sbírek v Berlíně, utekl před fašismem - spojení dvou přístupů: - zjištění objektivních indícií autorství - znalecká intuice a "první dojem" - pohled talen. znalce může být důležitější než signatura

Josef Strzygowski - polák z poněm. rodiny, zakladatel slovan. dějin umění

- cestoval do Asie, Sýrie, Ruska,..., kupoval islám. umění pro Berlínské muzeu, prof ve Vídni - vedoucí I.institutu, s vídeň. školou ale polemizoval (->proto se do ní nepočítá) - výzkum DU chtěl oddělit od historie ->založením nové disciplíny "srovnávácí uměnovědy" - rošířením zájmu do Asie - uměnověda součástí kulturně-historických věd (spolu s ekonomii a sociologií) - bude užíváno systematické metody, která propojí znalost materiálu a kulturním bádáním - odmítal humanistickou tradici v umění

spis Pozorování o malířství (Nicolas Poussin?) - cituje jej Bellori, pravděpodobně však neexistoval

- cituje jej Bellori, pravděpodobně však neexistoval

"Studium um. děl je nejlepším prostředkem k poznání hodnot historických period minulosti."

- co je podstatné v té, které periodě, duch doby -> jeden z principů Vídeňské školy, výstava zprostředkuje daleko více nez tisíce stránek teorie

Morelliho metoda

- detailníformálně-analytické zpracování obrazu - využití fotografií a množství srovnávacího materiálu - důležitost vědeckého zkoumání kresby

Giovanni Battista Cavacaselle

- ital. revolucionář, odsouzený k smrti, prchl do Anglie, "druhý Vasari" - spolu se sirem Johnem Crowem psali - monografie o Tizianovi - první standardní uměleckohistorická monografie - poučeni Wölfflinem a Vídeňskou školou - později povolán zpět , aby se stal gen. inspektorem malířství a sochařství, zpracovával pam. soupisy - učil se u něj Morelli

empiricismus

- jednostranný a plochý empirismus ve své extrémní podobě byl pojmenován empiricismem - zájem se přesunul z objektu do procesu vnímání díla - zkušenost je důležitější než poznání objektu samotného - umění je prodiktem emocí - základem není teorie ale pozorování

učení antikváři

- jejich vzdělanost vychází z filologie a antické vzdělanosti - chtějí poznat antiku nejen z textů, ale i z předmětu denní potřeby

Mladší VŠDU

- jistou protiváhou ikonologické škole - usilovali o přesnou a přísnou vědu, zvědečtění disciplíny, např Hans Sedlmayer, Otto Pächt - požadují "přezkušitelné zkoumání jednotlivých uměl. fenoménů" - v popředí je struktura význam. um. díla nebo souborného díla velkého umělce

filosofické předpoklady

- kultura se nemůže bez umění obejít - tři velké fil. směry dodaly ethos počínajícímu oboru dějin umění: - empirismus - formalistická tendence - systémové dějiny umění

David Hume

- lidská mysl je tabula rasa, krása není v objektu, ale v naší mysli - ovlivnil I. Kanta - zdroj poznání vidí ve zkušenosti, chápané jako naše duševní zážitky - původní smyslové dojmy = imprese - otisky impresí v paměti = ideje - navrhl nahradit ve vědách přísnou kauzalitu pravděpodobností - v etice zdůrazňoval roli citů (libosti, nelibosti a sympatie) a praktičnost jednání

přístup Heinricha Wollflina k analýze uměleckého díla

- metodický, kodifikovanou metodou - nejen pouhé znalectví, pevně daná kritéria - DU jako věda, něco co se odehrává zákonitě

Moritz Thaussing

- nar. se u Litoměřic, gymnázium v Brně, studium v Praze a Vídni, pracoval jako knihovník na Vídeň. akademii, ředitelem Albertiny - studium staré kresby -> nezbytné pro každého kunsthistorika - fanda Morelliho metody - organizoval 1.mezinárodní kongres DU ve Vídni 1873 -> přednáška Postavení dějin umění jako vědy - Dürerův životopis - odděluje DU od archeologie a i estetiky (kunsthistorik, který nepoužije slovo "krásný") - kunsthistorik má pěstovat znalectví pera (posuzovat lit. prameny) a oka (cvičit si zrak)

Rudolf Eitelberger von Edelberg

- nar. v Olomouci, asistent na Katedře klasické filologie a estetiky, psal kritiky - studij. pobyty v Římě, Praze, Londýně -> poté navrhl zřízení rak. UMPRUM muzea (1863, brzy se stal jeho ředitelem) - zal. spolu s Heiderem 1. pam. ústav ve stř. Evropě -> Zentral komission, psal soupisy památek - smyslem DU pro něj bylo seznamovat veřejnost s uměleckými díly

Max Dvořák

- nejvýznamější český historik v rámci Vídeňské školy, studoval u Riegla a Wickhoffa, byl Rieglovým nástupcem v Zentralkomission - pokračoval v stylově kritickém a znaleckém přístupu Wickhoffa a Riegla -> přidal stylově-historickou analýzu

Sir Anthony Blunt

- největší znalec Poussinova díla ve 20.století, odhalen jako ruský špion

Ernst Cassirer a filosofie "symbolických forem"

- novokantovský filosof a historik, kolega Panofského, působil na univerzitě Yale, v Hanburku (spojení s Warburgovou knihovnou) - filosofie symbolických forem -> každá energie ducha, vnitřní přivlastnění duch. obsahu k nějakému znaku

17.-18.století

- nové rysy - antikvářství a akademie - psaní o umění (zejm. životopisy) se stává postupně kosmopolitní záležitostí (předtím pouze Itálie a A. Dürer)

"Jediná cesta, jak se stát nenapodobitelným je napodobovat to,co je za námi."

- o úpadku umění baroka a rokoka - uvádí dílo Myšlenky o napodobování antic. děl v malířství a sochařství

Wilhelm Dilthey - ovlivnění M. Dvořáka

- odlišil duchovní vědy od přírodních -> vz. historicko-společenské vědy - Max Dvořák přidal do duchovních věd výtvarná díla a jejich tvůrce a sledoval jeich vztah k jiným systémům kultury

Alois Riegl - pojem Kunstwollen a recepční dějiny umění

- oproti Wickhoffovi byl filosof, zajímal se o památky - odmítl Semperovu teorii stylu, který je utvářen na základě funkce, materiálu a techniky, odmítl materiální determinismus a nahradil jej duchodním -> "Kunstwollen" - kritizoval Schnaaseho romantický pojem stylu - neexistuje - ke konci spěl k moderně pojímané receptivní estetice - k vysvětlení um. v jeho kulturním kontextu

Vídeňská škola - principy

- ovlivnila vývoj v Evropě i v USA - spojeno s problematikou znalectví -> snaha znalectví zvědečtit, mít objektivní vědeckou podstatu - širší zájem o dějiny stylu a jeho proměny - první poměřování -> jak se toto dílo podílí na vytváření stylu, jestli jej obohacuje / ochuzuje - v díle jsou silně koncetrovány stopy po umělci - v díle jsou zakodóvány dobové hodnoty, kultura

Pojednání o vášni

- podle Ch. Le Bruna ji dělíme na - základní (smích, žal, pláč, hněv) - kompozitní (rozporuplné stavy - sladký žal,..)

paralela umění a přírody v klasicismu

- pravidla v umění jsou přírodní zákony, nelze se vyhnout zákonům, protože př. zákony fungují - otázka Co je vkus?

Immanuel Kant (172-1804)

- problémem je krása a estetika -> krása není v objektu, ale v mysli, účelem krásného objektu je forma, ne krása - Kritika soudnosti - analýza subjektivních podmínek vnímání krásy - hl. roli subjektivní pocit libosti či nelibosti

problém stylu a znalectví (19.st.)

- proměny slova znalec, dříve spíše ametérské a diletantské zabarvení - k rozvíjení znal. metod došlo až s rozvojem muzejní a galerijní práce v 19.st. - spory mezi znalci a kunsthistoriky -> později jisté usmíření -> H.Sedlmayr -> znalectví jako základní dějiny umění"

Roger de Piles: Životopisy malířů

- píše o malířích z Německa a Nizozemí

Erwin Panofsky

- přednášel na Hamburské univerzitě, navázal na program kritické ikonologie (zprvu ale vycházel z Riegla a teorií stylu), přes Hamburskou školu se dostal do okruhu Warburga - nově promyslel "Kunstwollen" - dal mu empirický obsah - umělcova (ne duchova) vědomá vůle formovat -> will to form - um. dílo se stává z párové antiteze mezi chaosem viditelného světa a umělcem zpracovaným řádem - nemají se dělat hranice mezi styly a epochami (viz Warburg) - rozlišoval mezi ikonografií a ikonologií, oba pojmy však často spojoval dohromady

1671 -1674 Problematika výrazu

- přednášky Ch. Le Bruna o fyziognomii

Franz Wickhoff

- působil na II. institutu, žák Eitelberga - původně zájem o přírodní vědy, pak historie - chce oddělit DU od estetiky - měli si osvojit přísnou historicky-kritickou metodu - pro zdokonalení znalectví > chodil do Albertiny, kde se potkal s Morellim -> spolehlivá a exaktní metoda - dílo Wiener Genesis - biblický iluminovaný rukopis z 5. a 6.století zařadil do celku antického umění, pokusil se ukázat, jak vzniklo "impresionistické" pozdně-římské umění - metodicky čisté DU jako vědecká disciplína

Nicolas Poussin (1594-1665) - Francouz, ale dlouhodobě pobýval v uměleckých kruzích v Římě - korespondence s patrony

- spis Pozorování o malířství - cituje jej Bellori, pravděpodobně však neexistoval

Roberto Longhi

- spojoval nové a staré umění - skrze moderní umění se snažil porozumět starému, prosazoval symbiózu mezi kritikem a historikem, opřenou o metodu "čisté vizuality" - zal. několik časopisů, např. Paragone

Wilhelm von Bode - jeden z nejvýznam. galerijních pracovníků

- stud. práva, DU u Waagena, okruh Berlínské školy umění - ředitel Berlínské galerie, BM -> Bodemuseum - napsal 570 děl, vlastní životopis - hovoří o důkazech a indiciích pro určení um. díla, požaduje analýzu malíř. plátna, materiálu - cení si znalecké intuice - základ uměleckohist. řemesla - některé jeho práce mají blízko k expertním posudkům - menší význam přisuzoval archiv. průzkumu - prosazoval instalace um. děl v dobovém kontextu

"geist"

- světový duch - vlastní lidstvu, všudepřítomný, sám od sebe rozvíjí - náš svět je trasformací a realizací absolutní ideje (viz. Platon) - role umění je zjevovat pravdu v podobě smyslového vjemu - krása je smyslové projevení absolutní ideje

kunstwollen

- umělecké chtění, princip stylu, činitel, který dává stylu směr, je to jakýsi pud, který se projevuje v zápase s funkcí, materiálem a technikou - geniální osobnosti se nemohou z kunstwollen vymanit

akademismus

- umění lze naučit, cílem je krásný ideál (podle antické tradice a Raffaela), klade důraz na tradici

Charles Le Brun (1619- 1690) - učitelem na Akademii v Paříži, kde prosazuje řád a přísná pravidla

- umění může být naučeno (Akademií) - cílem je dosáhnou krásného ideálu

Estetika - Hegelovo pojetí

- umění není výtvorem přirody, ale člověka - umění pochází ze smyslové obasti a je proto určeno smyslům člověka - má za účel zjevovat pravdu -> estetický vztah je vztah člověka k sobě samému - vylučuje z tohoto vztahu přírodu

Historie umění starověku (1764)

- umění Řecka rozděluje na dětství -> vysoký styl -> krásný styl -> smrt -> tímto rozvíjí Vasariho teorii - místo "dějin umělců" nastupují "dějiny umění"

Karl Friedrich von Rumohr

- uznávaný znalec v Římě - nový způsob galerijního uspořádání - odmítá Winckelmannova pojetí umění jako ideálu - DU pro něj jsou organický celek

historická mluvnice (jazyk umění)

- v dílech menších umělců, tradice, předávání konvencí a stereotypů, imitováním a rozšiřováním velkých mistrů

Jacob Burckhardt a kulturní historie

- v kontaktu s Berlínskou školou DU, obdivovatel střed. architektury v Porýní, historik italské renesance - čtivé - Cestopisy - nový program vědecké a přitom polupární uměleckohis. práce - sledování uměl. projevů z hlediska umělecké úlohy, snaží se diváka přivézt k "prožitku uměl. díla" - chtěl napsat soubor monografií o kult. historii, architektuře, .. nekončeno italská renesance - díky svobodě dějiny kultury a DU -snaha sestavit celkový obraz kultury dějiny umění jako dějiny úloh - z pohledu objednavatelů, teoretiků nevydaná estetika - nedokončil, (impresionisté)

Akademie (17.-18.st.)

- vznik a rozšíření AVU (na místech větší koncentrace malířů:) - cílem institucionalizování funkcí, výchova mysli a ruky, seznámení umělce s "dobrým vkusem"

Krize Akademie

- vědomí nevypočitatelnosti génia -> autoři se snaží postihnout co je to krása - běh lidstva závisí na drobnostech, oslabuje fin. podpora akademie - 1690 umírá Ch. Le Brun - 1699 - přílv nových členů do Akademie (např. Roger de Piles)

Aby Warburg

- zakladatel nové školy DU - "kritická ikonologie" - z bohaté rodiny, rozsáhlá knihvna - zajímal se o jednotlivé dílo -> náboženské, politické, psychologické aspekty díla - všestranný rozbor detailu, sledování jeho analogií - teorie sociální paměti - - sledoval pamět v přežívání pohanských elementů a antiky, zkoumání drapérie a rozevláté vlasy a patetické formy - role protikladů - móda párových dvojic

débat sur le coloris

- zač. kol 1660, debata o koloritu - boj tradice proti progresivnosti, spor mezi těmi, kteří uznávají primárnost kresby (určující kompozici) a těmi, kteří uznavají barvy -> rozum x smysly - kresba je nutná pro přípravu malbu, ale jejím specifikem jsou barevné plochy - kresba neurčuje efekt

formalistická tradice

- zejména I. Kant a G. W. F. Hegel

Gustav Friedrich Waagen (1794-1868) - žák Karla Friedricha von Rumohra v Římě

- ředitel obrazárny v Berlíně, 1. prof. DU v Berlíně - psal "znalecké cestopisy"

Heinrich Wölfflin (1864-1945)

- Švýcar, prof. ruské Akademie věd - kritické dějiny umění, jejichž předmětem je forma uměleckých děl, zájem o psychologii - formalistická větev - přesný popis děl, porovnávání, poznání > formální kvality jsou přesným pomocníkem odhalování um. děl a jejich kvalita nená vždy stejná - Umění Albrechta Durera - Prolegomena k psychologii architektur - Úvod do italské renesance Proměna tělesného pocitu na umělecké vidění

Bernard Berenson

- žsi z Vilniusu, žil pak v USA, studium na Harvardu a v Evropě, znal Morelliho metodu, cesty po evrop. galeriích - recenze výstavy benátské malby ze soukrom. sbírek -> některá díla nepravdivá - spojoval své znalectví s teoriemi "čisté vizuálnosti" - zjemnil Morelliho metodu -> rozdělení do tří kategorií - zároveň je pro něj důležitější vnitřní struktura (logika, produkt umělcovy mysli)

Johann David Passavant

- žák Rumohra, ale i Jacques L. Davida - dílo Raffael z Urbina a jeho otec Giovanni - jedna z prvních monografií, několik svazků

počátky dějin umění jako univerzitní disciplíny

-> každá škola chtěla sepsat vlastní příručku -> cílem bylo sepsat dokonalou syntézu Franz Kugler: 1841 Příručka dějin umění, poznámky technického typu Jakob Burckhardt: 1860 Kultura renesance v Itálii -> nový přístup k uměleckému dílu -> dílo se řadí podle účelu -> zátiší, portrét, oltář

"Krása nespočívá v básni samé, ale ve čtenářově citu nebo vkusu."

... David Hume

"Jen diletanti si myslí, že je možné kdykoliv cokoliv."

... Heinrich Wölfflin

důležité Vídeňské školy umění

1) vývoj dějin je všeobecný 2) nepřerušovanost bez úpadku - > žádný ze stylu nebyl úpadek ani vrchol 3) imanentnost - DU se vyvíjí na vlastní logice, nezávisle 4) sekundárnost uměleckých faktorů (kunstwollen), snaha o emancipaci DU 5) zákonitost

Ikonografie a ikonologie - 1)prehistorie a historie

1)prehistorie a historie - nějaké ikonogologie byly už v době manýrismu a baroka - vz. ze zájmu fran. romantiků o středověké umění - na zákl. teze, že umění vždy jen zprostředkovávalo nábožen. ideje 1848 - otec A Crosnie - První systematická příručka Anton Springer - čas. studie Ikonographishe Studien

1. profesor dějin umění

Franz Kugler, 1841 Příručka dějin umění

další šiřitelé ikonograf. ikonologické metody

Frix Saxl, Edgar Wind, Rudolf Wittkower

Julius von Schlosser

II. institut, jím končí Vídeňská škola, vzdělaný, polyglot - napsal dějiny Víd. školy -> popularizace - pracoval v UPM, přednášel přímo před orig. díly - soustředil se na tvorbu jediného umělce -> ale formou "vnitřní biografie" stylistika x jazyk umění

stylistika (styl)

J. Schlosser - > reprezentuje vysoké umění géniů, jejihž tvorba je jedinečná, překračuje konvence a vytváří styl

Jean Baptiste Du Bos

Kritické reflexe o poezii a malířství - cílem umění je pohnout diváka , doknout se jeho emotivního života, díla mají potěšit a apelovat na sentiment (Watteau, Fragonard) - nová kritéria jako život , pohyb, city a napětí -> může hodnotit široké publikum -> vzrůstá role laického publika

Rafael Mengs - upravuje půdu pro Winckelmanna

Krása a vkus o malířství (1765)

Gotthold Ephraim Lessing

Laokoon - pokus učinit debatám logický závěr, pronikavé zhodnocení Umění je potřeba rozdělit na časové (literatura) a speciální (výtvarné umění - vidíme celek hned).

Johann Joachim Winckelmann - otec dějin umění - pochází z rodiny ševce, v Římě pracuje jako znalec a antikvář - přesvědčen o úpadku soudobého umění

Myšlenky o napodobování antických děl v malířství a sochařtsví (1735) - první spis o dějinách umění -> znalectví, vývoj, kompozice

"moderní" znalci

Wilhelm von Bode Max Jakob Friedländer Bernard Berenson Roberto Longhi

19.století z ptačí perspektivy

a) počátky dějin umění jako univerzitní disciplíny b) filosofické předpoklady

Nová paradigmata a instrumenty

a) problém stylu a znalectví (19.st.) b) Giovanni Morelli a kontext jeho metody c)moderní znalci

5 binárních symbolů "čisté vizuality"

lineární x kontralineární plocha x hloubka uzavřená x otevřená forma mnohost x jednota jasná x nejasná -> později od těchto schémat ustupuje -> vnější a vnitřní forma patří nutně dohromady

decorum

něco přiměřené, správné

Emil Male

o ikonografii 13.století ve Francii, 4 svazky

19.století

primát vizuálna - vzestup disciplíny DU - hl. zájem styl

systém ikonologicko-ikonografiského zkoumání

teoretický systém vypracovaný E. Panofským ve 20./30. letech předikonograf.popis ikonografická analýza ikonologická syntéza

Dvořákův "duchovědný obrat"

umělecký proces již není nepřerušeným tokem, ale jsou zde zlomy, přerušení -> zabýval se přelomovými uměleckými epochami - příčiny zlomu nacházel v mimoumělecké sféře - nově pochopil uměleckohistorické zkoumání především jako interpretaci uměl.díla - prohloubení metodologie - stylově-historického zkoumání

Anton Springer - čas. studie Ikonographishe Studien

ustanovil 3 uákladní pravidla ikonograf. studia: - odlišení figur dekorativních od těch, co znázorňují představy - symbolismus histor. obrazů je sám o sobě jasný a srozumitelný - umělec bere motivy své symbolické řeči jen z představovaného obsahu své doby

ikonografie

větší zájem až na přelomu 19./20.stol. - do té doby jan s teologií, nejdůležitější práce vydány mezi válkami

kol. 1750 - revival klasicismu

Řím se stává novým uměleckým centrem, Němci, kteří prošli Římem a načerpali antický ideál