Patmorfa - Obecka IV. Hojení - Onkologie

Pseudotumorózní dysontogenetické procesy

- Choristie = Ektopické ostůvky, zralé, ale neuspořádané embryonální tkáně na místě, kde se fyziologicky nevyskytuje > shluky buněk kůry nadledvin pod pouzdrem ledvin, hnízda pankreatických buněk ve stěně duodena - Hamarcie = dezorganizovaná ložiska normálních buněk odpovídající příslušené tkáni - nevus, gingiva telat, kůže šourku psů

VIRY

- Více než desetina všech dosud popsaných virů má onkongenní charakter. - Většinu onkogenních virů představují RNA viry. a) RNA onkogenní viry - jsou schopne reverzibilní integrace svého genomu do genomu hostitelské buňky. - využití reverzní transkriptázy b) DNA onkogenní viry

Thymom

- benigní - pomalu progredující - obvykle opouzdřený nádor mediastina - nejčastěji u dospělých koz

Hibernom

- benigní tumor vycházející z hnědé tukové tkáně - buňky obsahují v cytoplazmě četné drobné vakuoly v nichž lze prokázat fosfolipidy - jádra jsou kulovitá.

Myxosarkom

- buněčnější než myxom, časté mitózy a buň.atypie - přítomnost GAG - infiltrativní velmi rychlý růst, obrovské rozměry > myxoliposarkom = pokud přítomna tuková tkáň > myxofibrosarkom = pokud přítomna vazivová tkáň > myxochondrosarkom = pokud přítomna chrupavčitá tkáň

Lipom

- buňky podobné lipocytům + buňky menší, s menší tukovou vakuolou, obvykle nahloučené okolo cév - někdy obrovské rozměry - makroskopicky vzhled tukové tkáně > angiolipom = při zmnožení cév > fibrolipom = při zmnoženém kolagenním vazivu lipoblastom = varianta tvořená menšími buňkami, menší tukové vakuoly, nepravidelná jádra, vysoká proliferace

Rhabdomyom

- buňky se striací v cytoplazmě - velmi vzácné -> obvykle kongenitální (v srdci, laryngu)

Benigní nádory z povrchového epitelu

- charakteristické členitým povrchem = označují se jako papilomy - sesilní růst — široká báze, bradavičnaté útvary - vilózní - báze úzká - vyrůstají nejčastějij z vrstevnatého dlaždicového epitelu s různou tendencí ke keratinizaci Fibropapilom - obsahuje větší množství fibrovaskulárního stromatu Příkladem jsou veruky (bradavice) - často virové etiologie Papilomatóza - jsou-li papilomy mnohotné, Invertovaný papilom - vrůstající do hloubky tkáně (endofytický růst) - časté v oblasti drápového lůžka Papilomy jsou nejčastější ve vývodech a acinech mléčné žlázy u fen.

3. Fáze progrese

- dochází k lokálnímu infiltrativnímu nebo invazivnímu, destruktivnímu růstu a později k diseminaci. - délka trvání progrese závisí na rychlosti proliferace nádorových buněk. - mnohdy již subklinické nádory bez zjistitelného invazivního období mohou diseminovat a přežití nositele nádoru závisí na výsledku celkové interakce s nádorem včetně velikosti narůstající primární nádorové tkáně

CYSTY - dle početnosti - dle členitosti - dle obsahu - dle obsahu - dle patogeneze

- dutý patologický útvar s vlastní výstelkou. Dělíme je: I. dle početnosti => solitární, multipní II. dle členitosti => unilokulární, multilokulární III. dle obsahu => serózní, hlenové, mazové, rohové, hemoragické IV. dle patogeneze => retenční, implantační, hyperplastické, fetální, parazitární > Retenční cysta > Implantační cysta (inkluzní) = vzniká traumatickým zavlečením, zatlačením epitelu do řídké pojivové tkáně - ten začne proliferovat a pod povrchem vytvoří dutinu vystlanou nezměněným implantovaným epitelem, vyplněnou vlastním produktem. Např. zubní cysty, serózní cysty v peritoneálních pozánětlivých srůstech. > Hyperplastická cysta = je hormonálně podmíněna - vzniká dilatací žlázy nebo žláz.vývodu hyperplazií výstelky a zvětšení povrchu dutého orgánu. - podmínkou je malý odpor okolní tkáně. > v endometriálních, mléčných žlázách a prostatě. - Fetální cysta = - je vývojová anomálie, např. v kůži, ledvinách, játrech - vznikají také při uzavírání embryonálních štěrbin a vývodů (cysty urachu, cysty zbytků Wolfova vývodu). - Parazitární cysta = - je tvořena parazitem, např. boubele tasemnic (echinokoky, cysticerky). Nejsou pravou cystou.

Lymfangiom

- dvojího typu - kapilární a kavernózní. - stavbou je podobný hemangiomu, někdy dokonce dochází ke kombinované proliferaci krevních a lymfatických cév.

Mastocytom

- fokální nebo multifokální neoplastické proliferace mastocytů - nejvíce u Ca, Fe, méně u Eq, fretek, vzácně u Su, Bo - u všech druhů je doprovázen eosinofilní infiltrací, vznikem kolagenolytických ložisek, vaskulopatií, zánětlivou reakcí, > u Ca - plemenná predispozice - boxer, hluboké vrstvy koria, agresivně progreduje do hloubky a šířky - po extirpaci recidivuje > u Fe - v kůži, slezině

Bazocelulární karcinom (bazaliom)

- histologicky polymorfní - většinou tmavá nepravidelná ložiska čepů nebo pruhů v koriu nebo pod slizničním vazivem - diagnostickým znakem je kolmé postavení buněk k bazální membráně - v centru ložisek jso uspořádány chaoticky, jinde retikulárně - menší, bazofilní, polygonální buňky - nezakládá metastázy, je pouze místně destruktivní - výskyt v kůži v oblasti hlavy - zejména u koček Infiltrativní bazaliom = - vzácný - prorůstá škárou do podkoží - buňky malé, hyperchromní jádro, úzká cytoplasma, časté mitózy

Hemoblastóza (leukóza)

- je charakterizována převážně infiltrativním růstem monoklonálních nádorových buněk (i kmenových) primárně v kostní dřeni a jejich různě intenzivním vyplavováním do periferní krve. - s progresí procesu může docházet k difuzní substituci kostní dřeně neoplastickými buňkami a k totální dominanci nádorových buněk v krvi. V pokročilých stádiích dochází k difuzní infiltraci orgánů, zejména sekundárních lymfatických orgánů (slezina, mízní uzliny) a jater. Nádory s přítomností neoplasticky transformovaných buněk v periferní krvi se označují jako leukemické hemoblastózy (leukémie); hemoblastózy bez vyplavování transformovaných buněk do krve jsou aleukemické hemoblastózy. Mezi leukemickou a aleukemickou hemoblastózou jsou časté přechody. V lidské patologii se klinický termín leukémie běžně používá i v patologii ve významu leukóza.

Maligní thymom

- je maligní nádor epiteliálních buněk thymu vyskytující se v několika formách zahrnující dlaždicovitý, nekeratinizující, syncytiální aj. karcinom.

Nádorové stroma - z čeho je složeno - původ kde - k čemu slouží - jaký je jeho význam - když je málo stromatu - nádor je jaký

- je složené z mezenchymálních složek - má původ v hostitelském organismu - slouží k výživě nádoru a tvoří podpůrnou kostru - má význam i v transportu a přenosu mezibuněčných signálů. - některé nádory mají málo stromatu - takový nádor je měkký, masový (např. sarkom).

Hojení kostních zlomenin

- je složitým procesem - je komplikováno nutnou organizací vzniklého hematomu - po resorpci nekrotických úlomků kosti se prostředky reparativního zánětu vytváří tzv. fibrózní svalek - callus. Tlakem se transformuje na chrupavčitý svalek, který se vytváří z vnitřní vrstvy proliferujícího periostu. Periost současně primárně osifikuje a z této novotvořené periostální a zčásti endostální kosti vrůstají cévní pupeny do proliferujícího chrupavčitého svalku. Proces je prakticky identický s procesem enchondrální osifikace. Vzniklá hyalinní chrupavka postupně mizí a tkáň se mění na primitivní kostěnný svalek složený z vláknité kosti. Vlivem mechanického zatěžování ze strany endostu je tato nezralá kostní tkáň osteoklasticky degradována a současně přestavována na zralou lamelární kost, vzniká definitivní kostěnný svalek. Vzniklá kost se prostorově adaptuje na směr působení tlaku a tahu - proces se označuje jako metalaxie. Předpokladem příznivého hojení je znehybnění obou kostních pahýlů. V opačném případě je inhibována depozice kalcia a granulační tkáň lyzuje okraje pahýlů, adaptuje se na pohyb a mění se na myxoidní nebo fibrózní pojivo umožňující trvalou motilitu. Vzniká pakloub - pseudoartróza. Výsledkem hojení kostních zlomenin je tkáň funkčně i morfologicky rovnocenná.

Solidní karcinom

- je uspořádán do primitivních trabekul - jsou časté buněčné atypie, buňky jsou polygonální s častými mitózami - centra často podlehnou nekróze.

Nádorových parenchym

- je vlastní transformovanou složkou nádoru -> rozhodující pro klasifikaci nádoru Nádory homologní - parenchym podobný původní tkání - zralé, diferencované buňky - benigní Nádory heterologní - odlišné o původní tkáně, nepřipomínají ji - nezralé, nediferencované - maligní Dysontogenetické nádory - heterologie může mít také základ ve tkáňovém embryonálním defektu

Solárních keratóza

- kožní prekanceróza - hyperpigmentace, akantóza, hyperkeratóza, chronická dermatitida

Nádory ze zralých T-buněk a NK-buněk

- maligní - pomalu progredující - malé buňky

Nádory z prekurzorů T-buněk

- maligní - rychle progredující - postihují kostní dřeň, periferní tkáně - střední buňky, intenzivně se barvící, minimum cytoplasmy, jádra kulatá - vysoký mitotický a apoptotický index

Hemoblastom

- má alespoň v počátku vlastnosti ostatních maligních mezenchymálních nádorů. - růst lokální (sekundární lymf. orgány, lymf. tkáň), - infiltrativní, tendence k invazivní destrukci - časné metastázování V terminálních stádiích rovněž existují časté přechody mezi hemoblastózou a hemoblastomem. — šedobílá ložiska měkké konzistence, bez výrazné stuktury, časté hemoragie, nekróza Klinické příznaky jsou někdy přítomné, někdy nepřítomné. Většina lymfomů (hlavní u psů) jsou nodální útvary v povrchové lymf. uzlině., vzácně jsou extranodální (orbita, kůže, GIT).

Rhabdomyosarkom

- mnohem častější než rhabdomyom - nevyskytuje se ale v myokardu - výrazně metastázují = značně maligní - histologická stavba proměnlivá - buňky pleomorfní: malé, kulaté / jindy obrovské, mnohojaderné - četné mitózy

Granulomy - co to je - histologie - co proliferuje - kdy vznikají - příkladyý

- nakupení granulační tkáně - dochází k histiocytární proliferaci a vazivovým opouzdřením - mohou být velké mnohojaderné buňky Langhansovy - vzniká při chronickém zánětu vyvolaném >> některými bakteriemi >> cizím tělesem >> nodulární dermatitidy >> postinjekční granulomy >> eosinofilní granulomy >> panikulitidy >> epulidy (útvary na gingivě)

Liposarkom

- nádor buněčně velice polymorfní - obsah tuku v buňkách může být někdy velmi nízký, - četné buněčné atypie a mitózy -rychlý růst a infiltrace do okolí jsou podpůrné znaky pro diagnózu malignity.

Chondrom, Chondroblastom

- obrovské mnohojaderné buňky - vznik z hyalinní chrupavky, roste z perochondria - histologicky se podobají zralé chrupavce často kalcifikuje a osifikuje - vzácné mitózy - lokalizace na kosti - když vychází z vnitřního povrchu kosti = enchondrom když roste na vnějším povrchu kosti = ekchondrom

Podvojné karcinomy

- obsahují buňky jak žlázového původu, tak povrchového dlaždicového epitelu. Např. karcinom nosohltanu.

Nádory fibroblastoidního původu

- odvozeny z několika diferenciačních stadií původní pluripotentní primitivní embryonální a fibroblastoidní buňky. > Fibrom > Fibrosarkom > Maligní fibrózní histiocytom > Xantom - pseudotubor, tvořeny velkými, mírně nepravidelnými buňkami s vakuolizovanou cytoplazmou, obsahující tukové substance > Myxom > Myxosarkom > Lipom > Liposarkom > Hibernom > Chondrom, Chondroblastom > Chondrosarkom > Osteom > Osteosarkom

NÁDORY Z ENDOTELU A CÉVNÍCH TKÁNÍ

- odvozují se od všech diferenciačních struktur cév - působením primitivních endoteliálních buněk se tvoří endoteliální trubice a všechny ostatní struktury cév, pericyty, médie, adventicie. Komplikovaný a polyfaktoriální vývoj cév, mnohočetné funkce endotelu a s tím související proteinová výbava způsobují, že že odlišení neoplastické proliferace od reaktivních stavů cév a od vývojových anomálií, zejména hamarcií (angiomatóz) je velmi obtížná. > hemangiom > hemangiosarkom > hemangioendoteliom > hemangiopericytom > lymfangiom > lymfangiosarkom

Pseudocysta - jak vzniká - při čem

- označujeme dutinu ve tkáni, která vznikla jejím rozpadem (heterolýzou, autolýzou) při zánětlivých procesech (abscesu, hematomu), Vnitřní povrch je tvořen rozpadlou tkání a tenkým pouzdrem vzniklým zánětlivou proliferací. Obsah se liší. Častá je úplná resorpce obsahu.

2. Blastoma in situ

- patří z hlediska patologické morfologie do období preneoplastického a trvá u lidí asi 5-10 let. - dochází k postupné selekci atypických buněk s již úplnou genotypickou charakteristikou maligního nádoru, ale ještě s neúplně vyjádřeným maligním fenotypem. Nádoru chybí schopnost invazivního růstu a diskontinuálního šíření.

Karcinom z přechodného epitelu

- podobá se papilomu, ale buněčně je polymorfnější - prorůstá infiltrativně do okolí - metastázuje. - relativně častý je v nosní dutině, v močovém měchýři a ledvinné pánvičce (uroteliální papilokarcinom). Při ztrátě papilárního uspořádání nádor nabývá vzhledu solidního karcinomu s výraznými buněčnými atypiemi a charakteristickým prorůstáním stěnou močového měchýře

Fibrom

- podobný kolagennímu vazivu, ale buňky větší, větší jádro, bohatá cytoplasma - někdy vícejaderné buňky - ECM - často edém a regresívní změny - podle poměru buněk a ECM rozlišujeme měkký, tvrdý, myxoidní, kalcifikovaný, osifikovaný > fibrolipom = pokud přítomna i tuková tkáň > angiofibrom = když zmnožené cévy - u psů diferencujeme kolagenní hamartom = pod epidermis, množství silných kolagenních vláken a atrofované adnex

Leiomyosarkom

- polymorfní - atypické buňky, obrovské jádro, četné mitózy, málo fibril - někdy vzhledem vůbec nepřipomíná svalovinu

Osteosarkom

- polymorfní - dominující tvorbou osteoidu nebo kostní tkáně A) vysoce buněčný, pleomorfní, málo diferencovaný B) převaha určitého fenotypu -> fibroblastický, chondroblastický, osteoblastický > centrální = proliferují z kostní dřeně > periferní = vyrůstají z periostu - vyvolají nebolestivé zduření kosti -> v pozdějším stádiu fraktura - diagnostika velmi složitá - metastázují často, brzy, hlavně do plic

Chondrosarkom

- polymorfní, buněčné atypie, dvojjaderné buňky - časté kalcifikace, kostní metaplazie -> bez tvorby osteoidu l) Osteom

Nádory ze zralých B-buněk

- pomalu progredující - nízký mitotický index - postihují kostní dřeň, periferní tkáně

Exostózy - co to je - průbeh - etiologií je

- povrchový kostní výrůstek - mají chronický průběh - etiologií je proces metaplazie při zánětlivé reakci

Hemangiosarkom

- převaha atypických buněk > Kaposiho sarkom = proliferuje z endotelu, charakteristický erytrocytofagií a následnou hemosiderózou tkáně, nádorové buňky se pak transformují na fibroblastoidní buňky

NÁDORY EPITELIÁLNÍ

- převážně organoidní strukturu - buňky si uchovávají vlastnosti epitelu (vzájemná kohezivita, adhezivita k bazální membráně. - buňky jsou velké, dobře ohraničené. - jádra jsou velká, nápadná, okrouhlá, s nápadným jadérkem - skladba intermediárního cytoskeletu zůstává zachovaná.

Benigní epiteliální nádory

- rostou pomalu, jsou opouzdřené - napodobují strukturu mateřské tkáně - mitózy jsou ojedinělé > z povrchového epitelu > ze žlázového epitelu > z bazální vrstvy epidermis

Per secundam intentionem - které rány Nejprve dochází k odstranění ... hmot a prostřednictvím ... ... reakce (hlavně hnisavé, s exsudací a infiltrací). Ve druhé fázi nastupuje ... .... tkáně s vlastním hojením (rána se hojí od spodu granulační tkání a epitelizací ze stran). - defekt se při vzniku rány vyplní krevním koagulem s fibrinem, pod ním se na styčné ploše s nepoškozenou tkání rozvíjí ..... ..... s výraznou .... ...... Po několika dnech se povrchové krevní koagulum a exsudát mění v zasychající krustu. Mezi krustu a proliferující granulační tkáň ve spodině rány se z okolí posouvá vrstva epitelií, okraje rány se kontrahují prostřednictvím myofibroblastů granulační tkáně. Po jednom týdnu odpadá povrchová krusta, pokračuje stahování rány a proliferace povrchového epitelu, na spodině rány jsou makroskopicky patrné růžové granulace, tvořené kapilárními kličkami. Asi po 3 týdnech je povrch rány krytý jednolitou vrstvou epitelií, v novotvořené vazivové tkáni ubývá buněk i kapilár, snopce vazivových vláken se orientují paralelně s povrchem, defekt není zcela vyplněn, hojící se rána je mírně vpadlá, až po měsících je pokryta diferencovaným epitelem, ve spodině zůstává mohutná vazivová jizva. Při nepoměru mezi tvorbou granulační tkáně a epitelizací může dojít ke vzniku defektu po zhojení rány: převládne epitelizace: vzniká rána vtažená, převládne granulační tkáň: vyklenuje se nad povrch jako tzv. živé maso (caro luxurians), u predisponovaných jedinců vzniká keloid (tuhé kolagenní vazivo, často hyalinizované).

- rány při rozsáhlejším poškození, ztráta buněk, mikrobiální kontaminace - nekrotických - infekce - akutní zánětlivé - proliferace granulační - akutní zánět s výraznou leukocytární infiltrací

Pseudotumory (nepravé nádory) - jsou to - většina je benigní / maligní , reverzibilní / ireverzibilní - typy pseudotumorů

- různorodá zduření připomínající pravé nádory - většina benigní a reverzibilní > zánětlivé > pseudotumorozní proliferace > depozita patologických substancí > cysty > dysontogenetické procesy > pseudocysty - dutina, která nemá vlastní výstelku, vyhojený absces

Vlastnosti nádorové buňky

- schopnost odolávat a unikat IS hostitele - relativní nesmrtelnost - snížená závislost na metabolických podnětech prostředí (vytváří si vlastní působky) - schopnost růstu jako samostatný nezávislý živý organismus - snížená schopnost přejít při nedostatečném přísunu živin do klidové růstové fáze (spíše nádor.buňky podléhají apoptóze) - schopnost růstu v anaerobním prostředí - ztráta kontaktní inhibice

Nádorová atypie

- soubor morfologických odhcylek Buněčné atypie = atypie cytoplasmy, atypie jádra, atypie mitóz

Staging

- stanovení anatomického rozsahu nádoru a stádia rozvoje nádorové choroby - souvisí s prognózou Klasifikace se označuje písmeny TNM. T (tumor) - vyjadřuje velikost a rozsah šíření nádoru (T1-T4) N (node) - postižení mízních uzlin, nabývá hodnot N0-N3, M (metastasis) - znamená přítomnost (M1) či nepřítomnost (M0) vzdálených metastáz.

Grading

- stupěň malignity nádoru + mitotický index - odlišnost od mateřské tkáně G1 - dobře diferenciovaný G2 - středně difernciovaný) G3 - málo difernciovaný G4 - nedifernciovaný (anaplasie) - čím méně difernciovaný - tím malignější

Leiomyom

- tvořen diferencovanými hladkosvalovými buňkami ve snopcích - buňky protáhlé, vřetenovité, jádra oválná - v cytoplazmě kontraktilní fibrily (calponin) - diferencovat je nutno neurofibrom - nádor může být hormonálně dependentní a často se vyskytuje v myometriu a gastrointestinálním traktu > angioleiomyom - pokud víc cév

Spinocelulární karcinom (dlaždicový, skvamózní karcinom, karcinom z dlaždicových buněk, spinaliom)

- v diferencovanější formě zachovává strukturu stratum spinosum vrstevnatého dlaždicového epitelu - velké, polygonální buňky, hojná cytoplasma, velké hyperchromní jádro - časté mitózy, různá míra atypií - charakteristicky proliferují jako ostrůvky, trabekuly, čepy, které invazivně vrůstají do okolního stromatu - pokud je zachována tvorba keratinu, ten se hromadí jako keratinové šupiny uspořádané do tzv. kankroidních perel (v méně diferencovaných se keratin netvoří) - výskyt v kůži, ve sliznicích (bronchy, moč.cesty, vývody žláz (pravděpodobně na podkladu metaplazie - jsou exofytické (výrůstky se tvoří na povrch) nebo endofytické (nádor roste do hloubky)

Nádory mezenchymální

- většinou histoidní, nepřesně ohraničené. - cytoskelet je zastoupen fylogeneticky starým vimentinem (svalová tkáň + desminem) Rozdělujeme je na: > nádory z pojivových fibroblastoidních tkání > nádory z endoteliálních buněk a cévních tkání > nádory ze svalové tkáně(myoidní) > nádory hemopoetického a lymforetikulárního systému > nádory nediferencované - problémová diagnostika -> mimořádná polymorfie a diferenciační rozdíly i v jednom histologickém řezu - grading probíhá na základě stupně, atypie chromozomů a mitóz, mitotické aktivity případně přítomnosti a stupně nekrózy.

Fibrosarkom

- více buněčný než fibrom, četné buněčné a mitotické atypie, podíl ECM je menší - buňky polymorfní (obrovské polykaryony) + mitózy - je potřteva odlišit od granulomu - výskyt kdekoliv na těle > postvakcinační fibrosarkom koček > maxilární a mandibulární fibrosarkom psů

Retenční cysta - jak vzniká - čím dojde - kumulace obsahu vede k > aterom > comedo > ranula

- vzniká obstrukcí vývodu žlázy —> exudátem, sekretem, konkrementem nebo k uzávěru žlázy může dojít také hypertrofií, metaplazií epitelu nebo tlakem proliferující pojivové tkáně v okolí či nádorem). - kumulace obsahu vede k atrofii výstelky. Příkladem je: aterom = retence kožních mazových žláz comedo = retence keratinu a mazu v ústí chlupových folikulů (černá tečka) ranula = retence v sublinguálních slinných žlázách

Osteom

- vzácný nádor - připomíná zralou kostní tkáň (kompatku nebo spongiózu) - buněčnější, buňky větší než v normální kosti - většinou na hlavě jako solidní útvar > osifikující fibrom (fibrózní osteom) = vlastně fibrom obsahující metaplastickou kost, v čelisti > obrovskobuněčný nádor kosti = obrovské mnohojaderné buňky podobné osteoklastům, oblast dásně psů

Myxom

- z hlenovitého bezcévnatého pojiva (normální pouze v embryonálním období) - obsah GAG, vzhled řídkého vaziva - myxolipom = při přítomnosti tukové tkáně Daleko častěji než čisté formy se vyskytují myxomatózně změněné nádory původně jiné mezenchymální diferenciace Zcela charakteristický je výskyt myxoidních struktur v liposarkomu a maligním fibrózním histiocytomu.

Disociované karcinomy (

- zcela ztratily svou soudržnost - jsou nejméně diferencovanou formou karcinomu ze žláznatého epitelu - buňky jsou polygonální či různě deformované okolím - buňky si ale většinou udržují schopnost produkce hlenu. (vzniklé vakuoly zatlačují jádro na periferii - forma „pečetního prstenu") - makroskopicky jsou disociované nádory tuhé až tvrdé konzistence - scirhotické nádory.

Pseudotumorózní proliferace

- zhoršují histopatologickou diagnózu > Pseudotumorózní vzhled mohou mít atypicky probíhající reparace, např. nevstřebané, fibrotizované a někdy i kalcifikované hematomy. > Keloid - fibroplazie v hypertrofické jizvě, nižší stupeň angiogeneze oproti neoplazii > Hypergranulace kožních ran - zejména u koní, vysoká mitotická aktivita proliferujících fibroblastů > Pseudotumorzní hypertrofie a hyperplazie - hormonálně dependentní zvětšení prostaty > Pouze hyperplazie - ložisková hyperplazie dlaždicového epitelu, doprovází ulcerace nebo tumory kůže - verukózní útvary (bradavice) - polypy = místní hyperplazie krycího epitelu, např. ve vývodech žláz > metaplazie Např. přeměna cylindrického epitelu dýchacích cest nebo urotelu na epitel dlaždicový

Nádorové Anaplazie

- zvrat, návrat k primitivní nezralé formě - bb. málo diferencované, struktura je dezorientovaná

Reaktivní hyperplazie MU - velikost MU - čím jsou stimulované - kdy k tomu dochází - dle rozsahu - jak dlouho přetrvávají

- zvětšené - antigenně stimulované lymfatické uzliny - při lymfotropních virózách, bakteriálních, protozoárních infekcích + to bývá kombinováno i se zánětlivou reakcí -generaliziované × místní - může přetrvávat poměrně dlouhou dobu.

KAUZÁLNÍ PATOGENEZE

1. CHEMICKÉ kancerogeny 2. FYZIKÁLNÍ kancerogeny 3. VIRY 4. KONSTITUČNÍ kancerogenní faktory

Formální patogeneze nádorů

1. Fáze indukce 2. Fáze blastoma in situ 3. Fáze progrese (klinická manifestace)

Patologické aspekty zánětu a hojení

1. Neadekvátní výživa - deficience proteinů a zvláště vitaminu C, zinku a mědi inhibuje syntézu kolagenu a prodlužuje dobu hojení. 2. Glukokortikoidy - lytický účinek na T-ly, katabolismus proteinů, inhibice mediátorů zánětu 3. Metabolická acidóza prodlužuje hojení. 4. Perzistující infekce v místě zánětu prodlužuje hojení. 5. Mechanické faktory, např. zvýšený abdominální tlak může způsobit rupturu hojící se rány. 6. Ischémie s následnou hypoxií inhibuje zánět a zpožďuje hojení. Anaerobní procesy vedou k tvorbě laktátu a ten inhibuje vznik granulační tkáně 7. Cizí tělesa v ráně jsou mnohdy příčinou inhibice hojení. 8. Chronická zánětlivá fibróza při přestavbě celých orgánů v případech jako jsou cirhóza jater, fibróza plic, revmatoidní artritida je často spojena s poruchou regulace reparačních procesů, perzistencí iniciálních fibroplastických stimul, nadprodukcí mitogenních cytokinů aj. Mohou se také vyvíjet imunitní a autoimunitní reakce, při kterých dochází k vzájemné interakci lymfocytů a monocytů udržující syntézu a sekreci růstových faktorů, fibrogenních cytokinů, proteolytických enzymů a dalších biologicky aktivních molekul. Degradace kolagenu kolagenázami, významná např. při normálním, fyziologickém remodelingu hojící se rány, může být v těchto případech příčinou tkáňové devastace a nehojící se rány, revmatoidních artritid až destrukce kloubu. 9. Excesivní tvorba granulační tkáně, hypergranulace způsobuje vznik pseudotumorózní tkáně s protruzí nad úroveň okolní kůže a blokující reepitelizaci. Nadměrná depozice kolagenu dává vzniknout nadměrné, hypertrofické, tumorózní jizvě, označované jako keloid. Tendence k tvorbě keloidu je individuální. Nekontrolovaná proliferace fibroblastů i jiných elementů pojivové tkáně je příčinou vzniku vzácných hyperplastických procesů - desmoidů nebo agresivní fibromatózy. Jsou to hraniční procesy mezi benigní hyperplazií a nádory. Nadměrná proliferace hladkosvalových buněk nebo fibroblastů může být příčinou zbytnění medie koronárních arterií při ateroskleróze nebo plicní fibróze. 10. Tvorba nedostatečného množství granulační tkáně je příčinou nehojících se (indolentních) rán.

Karcinomy ze žlázového epitelu

= adenokarcinomy - patří mezi nejčastěji se vyskytující maligní nádory. - napodobují strukturu žláz, ze kterých vyrůstají - diferencovanější a zralejší mají dokonalejší žlázovou stavbu, u nezralých buňky ztrácí kohezivitu, jsou diseminovány Makroskopicky rozlišujeme 3 typy: > Karcinom prostý (carcinoma simplex) = stroma a parenchym vyváženě > Karcinom měkký (carcinoma medullare) = parenchym převládá nad stromatem > Karcinom tuhý (carcinoma scirrhosum) = stroma převládá nad parenchymem Nejčastěji rostou v dutých orgánech (žaludek, střevo, bronchy) - růst je buď exofytický (ve formě polypů) nebo endofytický (plošné útvary ve sliznici, mírně vkleslé). S progresí procesu dochází k invazi do submukózy a svalové vrstvy destrukci stěny orgánu. Podle histologické struktury rozlišujeme: adenokarcinomy na > tubulární > alveolární > folikulární - nádor je tvořen velkými buňkami polymorfními s hyperchromatickými jádry - jsou časté mitózy a polymorfie

Benigní nádory ze žlázového epitelu

= adenomy - napodobují strukturu žláz, ze kterých vychází - fibrovaskulární stroma nepatrné - buňky nasedají na bazální membránu, jsou cylindrického tvaru. - adenomy jsou ohraničené tenkým vazivovým pouzdrem > Tubulární adenom A) mléčná žláza - nejčastěji - kde epitel obsahuje kromě sekrečních i myoepiteliální buňky - neoplazie může výcházet z obou typů = složitá struktura + ve formě polypů mohou být ve střevě, endometriu, bronších, vaječnících a tubulech ledvin > Cystadenom - varianta tubulárního, který se rozšiřuje v cystické dutiny -> unilokulární (jedna) nebo multilokulární (více dutin) - na zvětšování dutin se podílí proliferace výstelky - produkují mucinózní nebo serózní sekret -> mléčná žláza, apokrinní žlázy kůže, vaječníky > Acinární adenom - vzácně pankreas, slinné žlázy > Folikulární adenom - štítná žláza - mikroskopicky shodný s difuzní koloidní strumou - bývá opouzdřen jemným vazivovým pouzdrem. > Solidní adenom - endokrinní žlázy, mazové žlázy, játra > Trabekulární adenom - hepatom

Maligní epiteliální nádory

= karcinomy - struktura závisí na stupni diferenciace. - karcinomy obvykle metastázují lymfogenně nebo porogenně. > z krycího epitelu > ze žlázového epitelu > z mezodermálního epitelu

Biologické vlastnosti nádorů

> Benigní - organoidní - nádorový parenchym + zřetelné stroma s cévami - homologní - zralé, diferencované buňky, parenchym podobný původní tkáni - ohraničené - vazivově opouzdřené - pomalý růst - expanzivní růst - roste jako celek, roztlačuje okolí - snadná totální extirpace - nemetastázují —> koncovka - OM (pozor lymfom je maligní) Maligní - heterologní - nezralé a nediferencované buňky, parenchym odlišný od původní tkáně - nepřesně ohraničené - rychlý agresivní růst - většina metastázuje —> karcinom (epiteliální) —> sarkom (mezenchymální)

KARCINOMY Z MEZODERMÁLNÍHO EPITELU

> Karcinom z tubulárního epitelu ledvin (Grawitzův karcinom) > Karcinom z tubulárních orgánů samičího pohlavního systému — nápadně světlé nádorové buňky s hojným množstvím glykogenu > Karcinoidy - z periferních neuro-endokrinních buněk TS a bronchů

Nádory lymfoidního systému

> Nádory z prekurzorů B-buněk > Nádory ze zralých B-bunek > Nádory z prekurzorů T-buněk > Nádory ze zralých T-buněk a NK-buněk > Mastocytom > Hodgkin-like lymfom > Thymom > Maligní thymom > Myelolipom > Benigní lymfoidní proliferace

Zánětlivé pseudotumory

> Reaktivní hyperplazie MU > Exostózy (kostní výrůstky) > Granulomy > Pyogranulomatózní procesy - procesy s proliferací makrofágů, hnisáním a fibroprodukcí - jsou vyvolané bakteriemi Nocardia, Actinobacillus, Rhodococcus.) > Nekróza tukové tkáně Je doprovázena granulomatózní reakcí u Ru a Su imituje tumor - lipogranulom.

Hojení - regenerace - co to je, jak se mu říká, morfologicky - reparace - co to je, děje se prostředky ... — pojem hojení obvykle zahrnuje tyto děje —

> Regenerace - pokud lze nahradit ztráty zcela rovnocennou tkání po stránce morfologické i funkční -> restitutio ad integrum - morfologickými znaky regenerujících buněk je obvykle nepravidelný tvar, vícejadernost a bazofilní cytoplasma. > Reparace - jedná se o substituci tkání funkčně a morfologicky méněcennou, - děje se proliferací, prostředky chronického zánětu !! pojem hojení obvykle zahrnuje regenerační a reparační děje v různém poměru dle okolností, v závislosti na morfologii a funkci tkání.

Typing

> Typing = třídění nádorů na základě histogeneze dle biologického chování: - benigní - maligní dle histogeneze: > Epiteliální - vycházejí z epitelu - krycí - papilom / karcinom - žláznatý - adenom /adenokarcinom > Mesenchymální - vycházejí z pojiva - -om / -sarkom > Neuroektodermální - vycházejí z neuroektodermových buněk - melanocytom / melanom > Smíšené > Germinální - vycházejí z germinálních buněk, postihují především gonády, ale mohou být i extragonadálně > Choriokarcinom - z trofoblastu > Mezoteliom - z mezotelu, pleura, perikard, peritoneum

Morfologická skladba nádorů:

> parenchym - vlastní transformovaná proliferativní složka > stroma - netransformovaná složka (sekundárně proliferuje) > nádory organoidní - nádorový parenchym + zřetelné stroma s cévami - většinou benigní epiteliální > nádory histoidní = - nádorový parenchym + nenápadné stroma, - intenzívně proliferující nádory

Maligní fibrózní histiocytom

> postinjekční nádor koček, psů - kdekoli v kůži, také játra, slezina, ledviny

Působení nádoru na hostitele

A) Lokální: - destrukce tkáně - mechanická komprese (tlaková atrofie) - obturace dutých orgánů - poškozování epitelu ulceracemi - oběhové změny - v okolí edém, hemoragie - nahlodání cévy - per diabrosin B) Celkové: - nádorová kachexie (inapetence, slabost) - anémie - paraneoplastické syndromy - nádory mohou být funkční a produkovat látky podobné hormonům a tím ovlivňovat organismus > lymfom produkuje látky podobné parathormonu > nádor Sertoliho buněk produkuje estrogen

Hojení ran - per primam intentionem - tzv. - které rány se tak hojí - dochází k zánětu? Okraje rány se slepí .... z malého .... ..... , na povrchu se vytvoří tenká ... ... Po 2-3 hodinách se u okrajů rány objevuje lehký .... ..... a .... .....jako projevy .... ..... Bazální vrstva epitelových buněk v okolí rány zvyšuje ... aktivitu a její elementy se přesouvají k ... rány - po 2-3 dnech je povrch rány pod koagulem ... jednolitou bazální vrstvou buněk. Subepiteliální sraženina je postupně odstraňována ... a její místo zaujímá ... .... s .... .... a .... Po 10-14 dnech jsou okraje rány spojeny .... ..... ..... .....) Na povrchu je normální ..., zbytek povrchového koagula se už odloučil. Probíhá ... ...... jizvy s vytvořením ... ... ... zajišťujících adekvátní pevnost tkáně, přičemž tento proces trvá několik týdnů (i po této době však chybí normální zastoupení elastických vláken, k úplné regeneraci s původní pevností a pružností vazivové tkáně dochází po měsících až letech).

A) Per primam intentionem = "na první pokus" - nejméně komplikované - hojení aseptických nebo chirurgických uzavřených incizí (sterilníú - zhojení je bez větší zánětlivé reakce - fibrinem - krevního koagula - ochranná krusta - leukocytární infiltrát - mírná hyperemie - reparativního zánětu. - mitotickou - okrajům - reepitelizován - makrofágy - granulační tkáň - kapilárami, fibroblasty a myofibroblasty. - novotvořenou neuspořádanou vazivovou tkání. - epitel - remodelace vazivové - uspořádaných kolagenních vláken B) Per secundam intentionem Předpokladem hojení vůbec je prioritní eliminace a ohraničení kontaminujícího agens a vyčištění rány akutním obranným zánětem. Postupně dochází k vyplňování defektu velkým množstvím granulační tkáně. Nové cévy se tvoří dělením endotelových buněk a směřují kolmo k povrchu. S postupnou proliferací fibroblastů a syntézou a kumulací kolagenu novotvořené cévy zanikají. Syntéza kolagenu a proliferace fibroblastů a myofibroblastů je stimulována růstovými faktory PDGF, FGF, TGF. S odezníváním procesu tvorby granulační tkáně postupně ubývá zánětlivé celulizace, déle přetrvávají lymfocyty, plazmatické buňky a makrofágy. Přibývá kolagenních fibril, fibroblasty se vracejí do klidové formy a mění se na fibrocyty. Většina novotvořených cév kolabuje a zaniká i endotel. Některé dále vyzrávají na arterioly a venuly. Během tvorby granulační tkáně mění ECM neustále svoje složení. V časných fázích dochází k syntéze a depozici hyaluronové kyseliny, ta stimuluje buněčné dělení a pohyby buněk. Postupně je enzymaticky degradována a zvyšuje se obsah proteoglykanů ovlivňujících tvorbu fibril prokolagenu ve fibroblastech a usnadňujíích extracelulární depozici kolagenu. Významným komponentem ECM jsou molekuly fibronektinu, které podporují adhezivitu ostatních složek včetně epitelů. Postupně se jeho obsah snižuje a zvyšuje se množství kolagenu. Elastin a retikulin se vytváří až v pozdních fázích fibroplazie.

1. Fáze indukce

A) etapa iniciace - ireverzibilní zvrat genotypu buňky podmíněný mutací - indukovaná onkogenními faktory B) etapa latence - dochází k počínající fenotypické selekci změněných iniciovaných buněk. C) etapa promoce - vyžaduje účinek promočního faktoru (promotoru). - promotor stimuluje dělení iniciované buňky, zvyšuje se počet mitóz, počet buněčných cyklů a tedy pravděpodobnost fixace genetické chyby - dochází k fenotypovým změnám s buněčnými atypiemi - tkáň nádoru podléhá diferenciačnímu zjednodušení a klonální homogenizaci.

CHEMICKÉ kancerogeny

A) přímo působící = afinita k DNA - Cyklofosfamid B) nepřímo působící = sem patří např. PAH, PCB Rostliny a mikroorganismy - aflatoxin B1 - produkuje ho plíseň Aspergillus flavus, hepatokancerogen, působí akutní toxickou dystrofii jater vedoucí k rychlému úhynu - ochratoxin - působí karcinomy ledvin

Nádor, neoplazie

Geneticky podmíněné novotvoření tkáně klonálního charakteru - růst je neregulovaný a autonomní - přetrvává i po odstranění etiologického faktoru - podstatou jsou trvale genetické změny s následnou poruchou regulace buněčného cyklu —> protein p53

Tvorba nádorových metastáz - co to je metastázy - vytváření ... ..... nádorových ložisek v místech .... od primárního nádoru - biologické vlastnosti metastáz (diferencovanost, malignita) - typy šíření

Je to vytváření nových, dceřinných nádorových ložisek v místech vzdálených od primárního nádoru. Všechny nádory, které metastázují jsou maligní, ale ne všechny maligní nádory metastázují - glioblastom Metastázy jsou často méně diferencované a více maligní než primární tumor. Také rostou obvykle rychleji a klinicky se dříve manifestují. > implantační - šíří se v přirozených tělních dutinách - porogenní metastázy - při šíření v dutých trubicovitých orgánech (bronchy, dutina dělohy) - perineurální propagace - některé karcinomy se šíří podél periferních nervů, >> diseminace karcinomu pankreatu, karcinomu ovaria v peritoneu při ruptuře ovariální cysty > lymfogenní - přes regionální MU, typické pro karcinom > hematogenní - prostup nádorových bb. do hostitelských cév, časté pro sarkomy - mohou tvoři emboly (obal z fibrinu a trombocyty)

Pseudotumorózní depozita patologických substancí: - ganglion - xantom - dnavé tofy - calcinosis circumscripta

Jsou to uzlovitá či jinak ohraničená zvětšení objemu, připomínající pravé nádory. > ganglion - nahromadění amyloidu a proteoglykanů > xantom - nahromadění lipidů > dnavé tofy - nahromadění urátů > calcinosis circumskripta - nahromadění kalciových sloučenin

Příčiny smrti při nádorové chorobě

Ke smrti dojde, pokud patologické procesy přesahují adaptační schopnost organismu. Neexistuje však žádná příčina smrti specifická pro nádorovou chorobu . - komprese až uzávěr žil -invaze do velkých bronchů, s následnými obstrukčními komplikacemi v plicích - komprese ureterů s vývojem pyelonefritidy, následně urémie či urosepse - obstrukce v GIT, ileus, eroze trávicí trubice - cerebrální metastázy, centrální příznaky, motorické poruchy - krvácení, posthemoragické anémie - dekubity a následné flegmóny u ležících pacientů - hypoglykémie (liposarkomy, fibrosarkomy, nesidiomy) - endokrinní komplikace (funkční nádory dřeně nadledviny) - nádorová kachexie - paraneoplastické syndromy - iatrogenní poškození při léčbě

Nádory z prekurzorů B-buněk

MALIGNÍ - rychle a difůzně progredující - postihují kostní dřeň nebo periferní tkáně - vysoký mitotický index - střední buňky, minimum cytoplasmy, oválná jádra, mělké zářezy - nekteré obrazy nádorů mají vzhled „hvězdného nebe", kvůli četným makrofágům

Klasifikace nádorů - jak se tvoří názvy nádorů

Názvy se tvoří přidáním příponou -om (latinsky), -oma (anglicky) k latinskému nebo řeckému základu názvu mateřské tkáně. Společným označením benigních nádorů z epitelů je ADENOM, maligních nádorů KARCINOM. Maligní nádory z mezenchymu označujeme jako SARKOM. > Typing = třídění národů na základě histogeneze Typing je založen na empirické znalosti ontogeneze a fylogeneze mateřské tkáně nádoru. Předpokládá se, že nádory vychází k primitivnějších multipotentních / totipotentních kmenových buněk. Ty se mohou během svého nádorového vývoje diferencovat podle určité vývojové linie, často podle více vývojových linií. Můžeme tak vysvětlit např. výskyt určitého nádorového fenotypu v místě, kde se takové buňky normálně vůbec nevyskytují. > Staging = stanovení anatomického rozsahu nádoru a stádia rozvoje nádorové choroby Staging souvisí s prognózou. Klasifikace se označuje písmeny TNM. T (tumor) vyjadřuje velikost a rozsah šíření nádoru, nabývá obvykle hodnot T1-T4, N (node) určuje postižení regionálních lymfatických uzlin, nabývá hodnot N1-N3, M (metastasis) znamená přítomnost (M1) či nepřítomnost (M0) vzdálených metastáz. > Grading = stanovení růstového a invazivního potenciálu, stupně malignity Grading hodnotí stupeň diferenciace a proliferace nádorových buněk. Nádor je tím malignější, čím má vyšší stupeň nádorových atypií. Vyjadřuje se číselně míra odlišnosti od mateřské tkáně. Grading je zatížen značnou subjektivitou

NÁDORY ZE SVALOVÉ TKÁNĚ

Odvozené z hladké a příčně pruhované svaloviny. - je zde přítomnost cytoskeletálního desminu a kontraktilních myofibril s izoformami aktinu a někdy i myozinu > Leiomyom > Leiomyosarkom > Rhabdomyom > Rhabdomyosarkom

KONSTITUČNÍ kancerogenní faktory

Patří sem endogenní faktory - buněčné onkogeny, věk, hormonální faktory, vlastni genomu, dědičnost. a) Celulární onkogeny > protoonkogeny - v normální buňce se podílejí na kontrole dělení a diferenciaci buňky - aktivují se mutageny na onkogeny > antionkogeny - inhibujeí buněčný cyklus > geny regulující apoptózu - bcl-2 b) Růstové faktory Stimulují proliferaci beněk. > EGF = epiteliální růstový faktor > PDGF = růstový faktor destiček TGF alfa = transformující růstový faktor FGF = fibroblastový růstový faktor e) Hormonální faktory kancerogeneze > na estrogenech jsou závislé tumory mléčné žlázy, poševní leiomyomy u fen > testosteronu jsou závislé u psů adenomy cirkumanálních žlázek, karcinomy prostaty. f) Druhová příslušnost > tumory mléčné žlázy a kůže jsou často u Ca, Plemenná: > boxeři - mastocytomy a lymfomy > kólie - nádory nosních a paranazálních dutin > kokršpaněl, jezevčík - tumory MŽ > u koček jsou často sarkomy a lymfomy virové etiologie. > u koní běloušů jsou časté maligní melanomy. > ovce - adenomatóza plic Nádory mléčné žlázy u fen a potkanů jsou v 50% benigní, ale u koček a myší ve 100% maligní. Seminomy jsou u mužů maligní, ale u psů jsou převážně benigní. g) Nádory a věk - zvláště karcinomy mají vyšší výskyt ve vyšším věku zvířat. Výskyt nefroblastomů, rhabdomyosarkomů, osteosarkomů či akutní leukózy je vyšší v mladém věku. i) Lokalizace tumoru > bazaliomy (nádory kůže vycházející z bazálních buněk epidermis) se u psů vyskytují převážně na hlavě a na krku - nádorovým bujením jsou u fen častěji postiženy kaudální mléčné žlázy než kraniální. > melanom - u psů jsou nejčastěji lokalizované v dutině ústní, jinde méně maligní > spinocelulární karcinom - drápové lůžko - horší prognóza z psů > sarkomy u čiči - postinjekční sarkom - kůže v místě aplikace vakcíny

Rezistence nádorové buňky na terapii

Podle citlivosti na RADIOTERAPII dělíme nádory na: a) radiosenzitivní = nádory s vysokým mitotickým indexem (hemoblastomy, hemoblastózy) b) radioresponzibilní = nádory se středním mitotickým indexem (bazaliomy, spinocelulární karcinom, většina adenokarcinomů) c) radiorezistentní = nádory s ojedinělými mitózami (gliové nádory) Podle citlivosti na CHEMOTERAPII dělíme nádory na d) kurabilní = vysoká pravděpodobnost úplného vyléčení (akutní leukémie, lymfomy) e) vysoce senzitivní s časově omezenou úplnou remisí f) částečně senzitivní s neúplnou remisí g) rezistentní = neúčinná chemoterapie (některé karcinomy) V mechanismu vzniku rezistence se uplatní zrychlený katabolismus cytostatika, jeho snížená resorpce a zvýšené vylučování. Dále také heterogenita buněčné populace.

Karcinomu z krycími epitelu

Rozlišujeme karcinomy proliferující z: - epitelu vrstevnatého dlaždicového nerohovatícího či rohovatícího, - z původního nebo metaplastického. - vzácné jsou karcinomy z přechodného epitelu. > Spinocelulární karcinom > Bazocelulární karcinom (bazaliom) > Karcinom z přechodného epitelu

Hojení per sekundam se liší v těchto hlavních aspektech:

Velké tkáňové defekty musí být vyplněny větším množstvím fibrinu a v ráně je více tkáňového detritu, který musí být z rány odstraněn, proto je zánětlivá reakce mnohem intenzivnější s následnou tvorbou mnohem větší masy granulační tkáně. Při traumatech postihující vnitřní tkáně, čistící funkci má pouze vytvářející se granulační tkáň, na rozdíl od povrchových defektů, kdy část tkáňového detritu je odstraněna odloučením mimo tělo. Charakteristický a nápadný je fenomén kontrakce rány, způsobený přítomností myofibroblastů, což jsou v průběhu tvorby granulační tkáně modifikované (modulované) fibroblasty s ultrastrukturálními charakteristikami hladkosvalových buněk.

NÁDORY Z HEMATOPOETICKÉ A LYMFORETIKULÁRNÍ TKÁNĚ

Vznikají z buď z pluripotentní buňky nebo z buňky v určitém vývojovém stádiu - relativně časté nádory - odchylky v názvosloví > Hemoblastóza (leukóza) > Hemoblastom

Preneoplastické syndromy - jaké etiologie mohou být - jaké jsou etiologie - dysplazie

Vzniku pravého nádoru může předcházet určitá patologická změna tkáně - dysplazie, metaplazie, hyperplazie - většinou změny buněčné proliferace Prekanceróza - místní nepravidelná nenádorová proliferace, ve které vzniká neoplazie > Dysplazie - místní ztráta uniformity buněk, ztráta orientace ve tkáni a chaotickou ale nenádorovou, buněčnou proliferaci > Metaplazie - změna buněčného typu na jiný buněčný typ > Hyperplazie - zmnožení počtu buněk

FYZIKÁLNÍ kancerogeny

a) Ionizující záření (RTG, gama, alfa, beta, neutronové, protonové) - nejcitlivější na ozáření je lymfatická tkáň a štítná žláza - radiační záření nejčastěji indukuje akutní leukózy, karcinomy štítné žlázy, nádory plic a slinných žláz. b) Ultrafialové záření Souvisí s nádory kůže - melanomy, spinocelulární karcinomy, bazaliomy.

Hojení přetrženého svalu

je obvykle komplikováno kontrakcí pahýlů - vzniklý prostor je vyplněn granulační tkání a výsledkem je jizva

Kribriformní adenokarcinom

je přechod mezi adenokarcinomem a solidním karcinomem - v některých nádorech (žaludku, střeva) je nápadná sekrece hlenu (adenocarcinoma muciforme).

Lymfangiosarkom

je vzácný a vzhledem k častému krvácení do tohoto nádoru se jen velmi obtížně odlišuje od hemangiosarkomu.

Hemangiom

kapilární nebo kavernózní typ => novotvorba kapilární sítě nebo kavernózních prostor > kavernózní hemangiom - vazivové přepážky ve stromatu > kapilární hemangiom - někdy makroskopický vzhled tumoru, jindy může tvořit ploché zduření kůže - histologická struktura -> novotvorba kapilární sítě nebo kavernózních prostor - stěna tvořena diferencovanými endoteliemi > arteriovenózní typ - přívodná arterie se velmi rychle větví v krátké kapilární sítě, jež přecházejí v žilní úseky nebo se větví hned na přímé žilní formace na nichž lze klinicky pozorovat pulzování > hemangiopericytom - nádorová proliferace buněk typu pericytů - charakteristický tím, že nádorové buňky jsou koncentricky (cibulovitě) uspořádané kolem novotvořených cévních lumen a benigním chováním. > hemangioendoteliom - nádorová proliferace endotelií do lumen cév

Invazivní růst

vrůstání nádorových buněk do okolní tkáně současně s jejím rozrušováním a devastací.

Infiltrativní růst

vrůstání nádorových buněk mezi buňky okolní tkáně bez jejich přímé destrukce.

Jizva (cicatrix)

vyzrálá pojivová tkáň z pevné kolagenní fibrózní tkáně, schopna odolávat tahu a tlaku, ve starých jizvách dochází často k hyalinní transformaci

Hojení hematomu a trombu

závisí na jejich velikosti - spočívá v resorpci a organizaci granulační tkání. - vzácně je hojení hematomu komplikováno kolikvací centra i s možností jeho dalšího zvětšování a výslednou posthemoragickou cystou. Neokapilarizací trombu může dojít k rekanalizaci postižené cévy.

Lymfadenopatie

zvětšení MU neznámé etiologie