Úvod do studia veřejné správy

1) Veřejná správa, pojem, druhy a charakteristika.

DEFINICE VS: Veřejná správa spočívá ve správě veřejných záležitostí a je vykonávána veřejnoprávními subjekty, které mají uloženo ji vykonávat jako svoji povinnost. DOPLŇUJÍCÍ DEFINICE VS: Veřejná správa spočívá ve správě veřejných záležitostí ve veřejném zájmu při uplatnění veřejně mocenských prostředků a metod (ale je zde i průnik metod a prostředků soukromoprávních). Další znaky veřejné správy: 1) aktivita - to spravování, ta činnost - veřejná správa má být AKTIVNÍ 2) výkonný charakter - něco provádí, něco vykonává, něco uskutečňuje 3) stálost - veřejná správa má být stálá, ne nahodilá, jednorázová, ale musí vyvíjet nějakou setrvalou aktivitu 4) zákonnost - zákon vytyčuje nějaké meze/mantinely, ve kterých se ta veřejná správa může pohybovat a ta veřejná správa může být realizována jen na základě zákona 5) veřejný zájem - veřejná správa musí být uskutečňována ve veřejném zájmu 6) pečovatelská a nařizovací povaha - Veřejná správa o nás pečuje, poskytuje nám nějaké dobrodiní, nějakou sociální péči apod. 7) dobrá správa - veř. správa by měla být vykonávána jako tzv. dobrá správa - má být dobrá 8) služební charakter - veřejná správa nám má sloužit Druhy veřejné správy: - Veřejná správa je duální/dvojí pojem 1) buďto ji můžu chápat jako činnost - tj. pojetí Materiální či Dynamické. Ptám se tedy, CO se spravuje? jak se to spravuje? - měla by být vykonávána jako tzv. dobrá správa (měla by mít služební charakter). 2) Formální/organizační/statické pojetí - to chápe veřejnou správu jako organizaci - odpovídá na otázku „KDO JE TÍM SPRÁVNÍM ORGÁNEM?"; - Zaměřuje se na vykonavatele veřejné správy. - Můžeme rozlišovat vykonavatele na ústřední, regionální a místní úrovni. - Označujeme tyto orgány jako tzv. orgán veřejné správy nebo správní orgán.

20) Elektronizace veřejné správy.

Elektronizace a e-government (je správa věcí veřejných za využití moderních elektronických nástrojů) je zřizována za účelem správy věcí veřejných za využití moderních elektronických nástrojů, díky kterým bude veřejná správa k občanům přátelštější, dostupnější, efektivnější, rychlejší a levnější. Státní informační a komunikační politika (e-Česko 2006), jeho definice jako: „transformaci vnitřních a vnějších vztahů veřejné správy pomocí ICT s cílem optimalizovat interní procesy. ... cílem je pak rychlejší, spolehlivější a levnější poskytování služeb veřejné správy nejširší veřejnosti a zajištění větší otevřenosti veřejné správy ve vztahu ke svým zákazníkům." Strategie Smart Administration hledí na veřejnou správu jako na hexagon. Jeho jednotlivé vrcholy symbolizují prvky veřejné správy, které jsou klíčové pro její efektivitu. Jedním z nich je technologie, kam lze zařadit i informatizaci, či ICT. Jde o prostředek, který má usnadnit styk s veřejnou správou, ale také komunikaci uvnitř veřejné správy samotné. Elektronizace a e-government v EU: 1) Evropská agentura pro informační a síťovou společnost (ENISA) 2) SIS - Schengenský informační systém 3) VIS - Vízový informační systém 4) CIS - Celní informační systém 5) EURODAC - systém pro srovnání otisků prstů žadatelů o azyl a některých kategorií ilegálních přistěhovalců Elektronizace a e-government v ČR je organizována: Úřad pro státní informační systém, Úřad pro veřejné informační systémy, Ministerstvo informatiky (zrušeno 2007), Ministerstvo vnitra. Principy E-governmentu: • veřejná správa by měla získat data od osob jen jednou • osoby by měly mít k dispozici jedno kontaktní místo pro komunikaci s veřejnou správou • úřady obíhají data a ne občan Nástroje E-governmentu: 1) Tzv. agendové (dílčí) informační systémy - CEO, RSV 2) Elektronický podpis + eIDAS 3) Portál veřejné správy 4) Úřední deska (elektronicky přístupná) 5) CZECH Point - občané mohou na jednom místě získat více dokumentů, kvůli kterým by dříve museli obíhat několik různých úřadů 6) Datové schránky + konverze 7) Základní registry 8) Otevřená (open) data Informační systémy VS: 1) Tzv. agendové informační systémy - využívány jako zdroj pro základní registry (staré údaje) 2) Portál veřejné správy 3) Czech POINT - „Český podací ověřovací informační národní terminál" - Slouží jako asistované místo výkonu veřejné správy - kontaktní místa veřejné správy - pošta, úřady, Poskytuje: výpis z katastru nemovitostí, výpis z obchodního rejstříku, výpis z živnostenského rejstříku, výpis z rejstříku trestů, výpis z rejstříku trestů pro právnickou osobu, přijetí podání podle živnostenského zákona, žádost o výpis nebo opis z Rejstříku trestů atd. Datové schránky - slouží jako elektronické úložiště sloužící k doručování a komunikaci. - Je-li datová schránka, doručuje se do datové schránky. Provádí se konverze dokumentů (převedení dokumentu v listinné podobě do dokumentu obsaženého v datové zprávě nebo převedení dokumentu obsaženého v datové zprávě do listinného a zároveň ověření shody jejich obsahu a připojení ověřovací doložky). Základní registry veřejné správy představují jeden ze základních pilířů moderního eGovernmentu, tj. procesu elektronizace veřejné správy. Cílem fungování základních registrů je zefektivnění a využití možností současných technologií pro online přístupy téměř kdykoli a odkudkoli. Základní registry - 4: 1) registr obyvatel - v tomto registru jsou vedeny údaje o občanech a cizincích, kteří mají povolen pobyt v České republice 2) registr osob - informace o právnických osobách a jejich organizačních složkách, podnikajících fyzických osobách a orgánech veřejné moci, 3) registr územní identifikace a nemovitostí - informace o adresách, parcelách a budovách, 4) registr práv a povinností - informace pro řízení přístupu k údajům ostatních základních registrů; zároveň v tomto registru vzniká základní přehled o agendách, které orgány veřejné moci provádějí

15) Etika veřejné správy.

Etika zkoumá morálku nebo morálně relevantní jednání a jeho normy. Etická (správná/řádná/zákonná) veřejná správa je předpokladem prosperity společnosti (dle OSN, OECD). Opačným jednáním je korupční jednání. Korupce je zneužití postavení nebo funkce v politice, veřejné správě a hospodářství k osobnímu prospěchu. - Jedná se o krajní případ neetického chování. Opakem korupce je integrita (čestnost, poctivost, bezúhonnost). Ve vyspělých moderních právních státech je věnována velká pozornost moderní regulaci chování úředníků prostřednictvím etiky jako doplněk regulace právní. - Činnost je hodnocena z hlediska etičnosti relativně pravidelně a relativně ustáleným způsobem. Hodnocení ovlivňují rozhodování nositele této činnosti. Profesní etika zkoumá vztah člověka k profesi. Normativní etika pojednává o tom, "co má být", "co je správné či dobré". - Etika veřejné správy je žádoucí hodnota či stav, a zároveň souhrn různých opatření usměrňujících činnost ve veřejné správě směrem k žádoucímu jednání a zároveň působení k tomu, aby nedocházelo k nežádoucímu chování úředníků, podpora chování a jednání žádoucího. Společný kulturní základ (a tradice) etické regulace a mravních hodnot úřednické práce: • Zejména moderní pojetí demokracie a státu • Svrchovanost mocí a suverenity občanů • Univerzální platnosti a nezadatelnosti lidských práv „Veřejná správa = služba společnosti a občanům." (jenom reminder) Základní principy řízení etiky ve veřejné správě = „etická infrastruktura" aneb co lze dělat a zlepšovat na poli etiky: • Etiku ve veřejné správě je třeba organizovaným způsobem průběžně podporovat • Etika veřejné správy nepředstavuje pouhý morální apel • Jde o řadu nástrojů, které pomáhají regulovat a omezovat nežádoucí jednání (zejména korupci jako krajní projev neetického chování) a podporovat jednání žádoucí • Nástroje, které se používají na ovlivňování a minimalizaci různých druhů nežádoucího jednání, se nazývají etická infrastruktura Etická infrastruktura (podle OECD - Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) - tři základní oblasti: 1) Kontrola - Formalizovaná a institucializovaná, ale i neformální ze strany občanů, občanských sdružení, sdělovacích prostředků) - co nejkomplexnější systém, včetně sankcí 2) Vedení (leadership) - Podpora etického chování ze strany politiků a vedoucích pracovníků, etické kodexy, osobní příklad 3) Řízení (management) - Prosazování a kontrola etického chování jako součást řídící práce, osobního hodnocení, vytváření poradenských center, etických komisí, správný výběr pracovníků Postavení veřejných úředníků v Evropě a podpora etiky veřejné správy: EU, Evropská komise - „Kodex dobrého administrativního chování" pro úředníky Evropské komise z roku 2000 (vydal evropský ombudsman), Protikorupční agentura (OLAF) Rada Evropy - Např. Doporučení Výboru ministrů RE V ČR máme Etický kodex zaměstnanců ve veřejné správě, nyní je platný. Deset principů dobré správy (dle Veřejného ochránce práv) - tzv. Desatero (z r. 2006): 1) Dodržování právního řádu 2) Nestrannost 3) Včasnost 4) Předvídatelnost 5) Přesvědčivost 6) Přiměřenost 7) Součinnost 8) Odpovědnost 9) Otevřenost 10) Vstřícnost

4) Evropské aspekty a souvislosti veřejné správy.

Evropský správní prostor sleduje vývoj správních systémů a právních úprav v evropských zemích. Tyto země mají určité společné znaky (tradice, hodnoty, principy, a organizační systémy), i před mezi nimi lze nalézt odlišnosti, a ta je lze identifikovat tři hlavní modely: 1) Francouzský 2) Německý (a rakouský) - pro Fr i Něm je rozhodující existence demokratického právního státu, pro kontinentální Evropu je také charakteristické, že základy výkonné moci stanoví Ústava 3) Anglický - převažuje veřejný zájem, který státu neposkytuje dominantní roli ve společnosti v takovém rozsahu, v jakém je tomu v kontinentálním modelu Vytváření Evropského správního prostoru: institucionalizace (Rada Evropy, ES/EU) a proces evropeizace správního práva (pojmy, principy, záruky, postupy, přezkum), viz např. GDPR (Obecné nařízení o ochraně osobních údajů/2016). Na vytváření „Evropského správního prostoru" má vliv i judikatura SD EU a ESLP. Evropský správní prostor lze chápat více způsoby, má trojí pojetí: 1) prostor EU (členských států EU), vymezený komunitárním, resp. Unijním právem 2) společný správní prostor vytvářený na bázi mezivládní spolupráce (smlouvy, dohody) tj. administrativní spolupráce států (nejen EU), veřejnoprávních korporací i nevládních organizací 3) prostor veřejné správy evropských demokratických států, založený na společném, sdíleném hodnotovém základě (včetně respektu k základním právům jednotlivce), a projevený ve společných obecných principech na bázi tzv. ius commune - neměnných právních principů (zejména na bázi Rady Evropy) Evropský správní prostor spojují společné základy, hodnoty a principy. Kromě toho stojí na určitých pilířích: 1) Právní stát 2) Předvídatelnost a spolehlivost 3) Otevřenost a transparentnost 4) Odpovědnost 5) Efektivnost Veřejná správa je vnímána jako služba občanům a veřejnosti. Je nutné rozlišovat „dobrou správu" (Good Administration, Good Governance) a „špatnou správu" (maladministration). Dobrá správa tedy označuje takový postup úřadu, který je nejen v souladu se zákonem, ale zároveň mu nelze vytknout svévoli, účelovost, vyhýbavost, neefektivnost, liknavost a jiné nežádoucí znaky. Principy dobré správy působí k tomu, aby veřejná správa (správní orgány) fungovaly správně a dobře, plnily své cíle a úkoly, požívaly správných metod a správných forem činnosti (a správným způsobem), a to z pohledu veřejného zájmu i práv a zájmů občanů. - Špatnou správu můžeme chápat jako opat dobré správy. - Povahu a úprava principů dobré správy lze chápat jako požadavky nebo vodítka (standardy úrovně, kvality) pro správný výkon veřejné správy a pro správnou praxi. Obsahem jsou principy dobré správy povahy etické, ale i právní. - Dnes jsou principy částečně vyjádřeny v § 2-8 z. č. 500/2004 Sb. - správní řád - Základní zásady činnosti správních orgánů (+ v úpravě povinností úředníků státních a územních samosprávných celků v příslušných zákonech). Principy se rozvinuly se a uplatňují se: • V Evropském správním prostoru (=systémy veřejné správy členských zemí Rady Evropy, EU, a samotné EU) • V čleňovány do různých dokumentů, doporučení, smluv, právních úprav • V judikatuře (ESLP, SD EU, ÚS, ale i NSS)

16) Veřejná správa a finance.

Finanční správa je nástrojem realizace finančního práva za podmínky, že zákonodárce předpokládá pro uskutečnění finančního práva formy a metody vlastní veřejné správě. Finanční správa je výjimečná svým předmětem, svojí právní regulací a tím, že je všude. Předmětem finanční správy jsou společenské vztahy regulované normami finančního práva, do kterých veřejná moc integruje s užitím forem a metod vlastních veřejné správě. Předmět finančního práva je širší než předmět finanční správy. Ne všechny společenské vztahy tvořící předmět finančního práva jsou přímo vystaveny působení veřejné správy. Ne všechny normy finančního práva jsou realizovány formami a metodami veřejné správy. Předmětem finančního práva jsou společenské vztahy, které vznikají, realizují se a zanikají v souvislosti s veřejnou finanční činností = finanční činnost státu a veřejné samosprávy: 1) v procesu tvorby, rozdělování a užití veřejných finančních fondů 2) v souvislosti s fungováním peněžního systému 3) v rámci veřejnoprávních ingerencí do finančního trhu (segmenty klasického pojetí finančního práva) Finanční správa: 1) Primární - jedná se o orgán, do jehož věcné působnosti patří 2) Ministerská (vládní) finanční správa (FSČR, ČNB) 3) Centrální banka s postavením 4) Sekundární - svěřený výkon finanční správy v návaznosti na správního úřadu primární předmět správy, resp. primární účel existence instituce, 5) Jiná nerespektuje se dělba moci - soudy, stavební úřad, živnostenský úřad Systém organizace a principy finanční správy: Věcné principy - Současná finanční správa v ČR není organizována na principu koncentrace a centralizace. Finance jsou spravovány rezortně. Speciální finanční správa - institucionalizované veřejné peněžní fondy. Teritoriální principy - odbory. Centrální finanční správa spadá pod kompetence Ministerstva Financí a ČNB. Stát je administrativně členěn na obce, okresy a kraje.

22) Dozor, kontrola a trestání ve veřejné správě.

VS vykonává dozor, kontroluje, realizuje inspekční činnost vůči FO a PO. Úprava tohoto jednání je zakotvena v zákoně č. 255/2012 Sb., kontrolní řád. Kontrolní proces se skládá z: • úkony předcházející kontrole • průběh kontroly - pověření ke kontrole, zahájení kontroly, P/Po kontrolovaného a kontrolujícího • protokol o kontrole o kontrolní zjištění námitky do 15 dnů

21) Transparentnost veřejné správy a diskrétnost ve veřejné správě.

Veřejná správa je součásti moci výkonné a jako taková je součásti veřejné moci. Zdrojem veřejné moci jsou občané (FO), proto mají právo kontrolovat, jak je veřejná moc ve sféře veřejné správy uplatňována. Otevřenost a transparentnost slouží jako hlavní nástroje pro kontrolu veřejné správy, dále pak informování o veřejných záležitostech, omezení korupce, služebný charakter, důvěryhodnost. Tyto nástroje slouží jako základ pro další participaci (účast veřejnosti). Ústavní pořádek (čl. 17/5 LZPS) stanovuje povinnost veřejné moci (tj. i veřejné správy) informovat o své činnosti. Dále je právo na informace zakotveno v Aarhuské úmluvě (č. 124/2004 Sb.m.s.) - obecný termín pro Úmluvu Evropské hospodářské komise OSN o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí. Registr smluv - Od 1. 7. 2016 je povinné zveřejňovat nově uzavírané smlouvy s plněním nad 50 tis a zároveň je to podmínkou účinnosti těchto smluv. Kč bez DPH v registru smluv. Smlouvy musí být publikovány v otevřeném a strojově čitelném formátu včetně metadat. Registr smluv je informačním systémem. Smlouvy je nutné v registru smluv uveřejnit bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 30 dnů od jejich uzavření. Co se týká Diskrétnosti a ochrana osobních údajů ve veřejné správě: Osobní údaj - jakákoliv informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu a lze jej posléze identifikovat (RČ, jméno + příjmení, ...) Citlivý údaj - osobní údaj, který vypovídá o subjektu (široké pojetí) Zpracování osobních údajů - shromažďování, uchování, používání Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) je ústřední správní úřad (zákon č. 2/1969 Sb.), nezávislý orgán. - V čele stojí předseda, inspektoři (oba jmenování prezidentem na návrh senátu) a kontrolující (ostatní zaměstnanci). - Provádí dozor nad dodržováním právních předpisů a povinností při zpracování osobních údajů. - Vede registr povolených zpracování osobních údajů. Přijímá podněty a stížnosti občanů na porušení zákona. Poskytuje konzultace v oblasti ochrany osobních údajů. Evropský inspektor pro ochranu osobních údajů dohlíží na zpracování osobních údajů občanů ze strany orgánů a institucí EU a kontroluje, zda jsou dodržovány příslušné předpisy týkající se ochrany soukromí. Orgánům a institucím EU poskytuje poradenství ke všem aspektům zpracování osobních údajů, souvisejících politických oblastí a právních předpisů. Inspektor a zástupce inspektora jsou jmenováni na 5leté funkční období. Orgány a instituce EU nesmí zpracovávat osobní údaje týkající se: 1) rasového či etnického původu 2) politických názorů 3) náboženského vyznání ani filosofických postojů 4) odborové příslušnosti 5) o zdraví či sexuální orientaci Povinnosti a práva při zpracování osobních údajů: • Pouze se souhlasem (výjimky) • Zabezpečení osobních údajů • Likvidace osobních údajů • Předávání do jiných států • Kontrola - správní delikty

19) Veřejná správa z pohledu dotčených osob.

Veřejná správa je uskutečňována vůči FO a PO, které jsou jejími adresáty. Nejsou v postavení „poddaných", ale jako osoby mající vůči veřejné správě řadu práv a možností ochrany jejich subjektivních práv, jsou-li činností veřejné správy (negativně) zasaženy. FO a PO jsou v mocensky podřazeném postavení, je vůči nim aplikována veřejná moc. FO a PO zároveň mohou na VS participovat. • Participace na místní (lokální, územní, obecní) správě, regionální (krajské), zájmové/profesní správě: 1) Právo volit a být volen do zastupitelstev obcí, krajů či samosprávných orgánů v případě zájmové/profesní samosprávy a působit v jejich orgánech 2) Práva občanů obce (zákon o obcích), práva občanů kraje (zákon o krajích) 3) Právo hlasovat v místním referendu 4) Podílet se na výkonu veřejné správy jako úředník ÚSC • Participace na státní správě FO a PO mohou na veřejné správě participovat 1) − Právo podávat veřejné správě podněty 2) − Právo podávat stížnosti - nevhodné chování nebo nesprávný úřední postup, event. stížnosti specifické podle zvláštních zákonů 3) − Právo podávat petice k veřejné správě 4) − Právo na informace Rozhodování ve veřejné správě je proces, ve kterém rozhodující subjekt provádí v konkrétní situaci nenáhodný výběr minimálně ze dvou či více možných variant, resp. alternativ další činnosti. Výsledkem je rozhodnutí. Rozhodování ve VS je významnou a nedílnou součástí procesu společenského řízení, může být interní či externí. Subjektem rozhodování je správní orgán. Ochrana práv dotčených veřejnou správou: • Čl. 36 odst. 1 a 2 LZPS, čl. 6 odst. 1 EÚLP -> Subjektivní práva chrání soudy - soudní kontrola/ochrana veřejné správy • Nutnost předchozího marného vyčerpání prostředků ochrany ve veřejné správě • Věc se z úrovně veřejné správy (a z moci výkonné) přesouvá na moc soudní a soudy (ne správní orgány), podle povahy dotčeného subjektivního práva: Ústavní soud, Civilní soudnictví (část V. zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř.), Správní soudnictví (zákon č. 150/2002 Sb., s. ř. s.)

7) Historie a vývoj organizace veřejné správy na území dnešní České republiky.

Vývoj veřejné správy v 19. století: • Dubnová (Pillersdorfova) ústava 1848 - z hlediska veřejné správy je klíčové zrušení poddanství (člověk poddaný - člověk občan), kdy se ze člověka poddaného vůči kterému vrchnost mohla takřka vše a stát rovněž, se stává občan s občanskými právy • Březnová (Stadionova) ústava 1849 - klíčové je zavedení obecní samosprávy • Silvestrovské patenty 1851 - návrat k absolutismu, zavedeno dělení na obce, okresy, kraje a země • Prosincová ústava 1867 - zavedena existence ministerstev, zrušena patrimoniální správa a zavedena územní samospráva, počátek koexistence státní správy a samosprávy; VELMI DŮLEŽITÝ výdobytek prosincové ústavy bylo zřízení správního soudnictví 1875 - kdy byl zaveden správní soud ve Vídni • ZÁSADNÍ ROLI sehrál „prozatímní zákon o obecním zřízení (1849)", kdy v jeho úvodních ustanoveních byla uvedena věta „základem svobodného státu je svobodná obec" - důležité v tom, že ta svoboda začíná od toho jednotlivce, od těch nejnižších složek • Stát pečoval o úřednický aparát - počátkem první světové války byl přijat zákon tzv. služební pragmatika, z. č. 15/1914 Sb. - až do 50. let), která upravovala služební poměry státních zaměstnanců; tento právní předpis přetrval až do 50. let 20. stol ______________________________________________________________________________________ Vývoj veřejné správy za 1. republiky: • Vznik 12 nejvyšších správních orgánů, později ministerstva • Zřízení Nejvyššího správního soudu • 126/1920 Sb. - župy jen na Slovensku (měli jsme se dělit na 21 žup - župan, župní zastupitelstvo a župní výbor) • 125/1927 Sb. - země, správní reforma (1927) -> posílení státní správy a oslabení samosprávy, návrat k zemskému (4 země) a okresnímu uspořádání; země (zemský úřad, zemský prezident a zemské zastupitelstvo) a okresy (hejtman, okresní úřad, okresní zastupitelstvo a okresní výbor) ____________________________________________________________________________ Protektorát: říšské a autonomní (tzv. státní) orgány - dualita, základem tzv. oberlandráty - typ úřadu německé okupační správy, říšský protektor, státní tajemník (státní ministr) __________________________________________________________________________ Vývoj veřejné správy v letech 1945-1960: • Odstranění veřejné správy a nahrazení státní správou - vše bylo státní • 1945-1948 vytvořeny národní výbory (zastupitelský princip), nahrazení orgánů obcí národními výbory, zachována samostatná a přenesená působnost • Národní výbory: místní (obce), okresní a krajské, orgány státní správy, vykonavatelé státní správy _______________________________________________________________________________ Vývoj veřejné správy v letech 1960-1990: • Zákon č. 36/1960 Sb., o územním členění státu (účinný dodnes!), § 1 „Území Republiky československé se dělí na kraje, kraje se dělí na okresy a okresy se dělí na obce a vojenské újezdy."

23) Odpovědnost za disciplinární přestupky studentů vysokých škol.

Základem je zákon o vysokých školách (111/1998 Sb.) v něm je v §64 definován disciplinární přestupek jako „zaviněné porušení povinností stanovených právními předpisy vysoké školy..." § 65 - Za disciplinární přestupek lze uložit některou z následujících sankcí: 1) Napomenutí 2) Podmíněné vyloučení ze studia (se stanovením lhůty a podmínek k osvědčení) 3) vyloučení ze studia (lze pouze při spáchání disciplinárního přestupku úmyslně) § 66 - Disciplinární přestupek nelze projednat, jestliže uplynula lhůta jednoho roku od jeho spáchání. Do lhůty jednoho roku se nezapočítává doba, kdy osoba není studentem. § 69 - Disciplinární řízení zahajuje disciplinární komise na návrh rektora nebo děkana. - Disciplinární komise navrhuje, zda se obviněný student dopustil disciplinárního přestupku („vina") a jakou sankci lze uložit („trest") ̶ Děkan může uložit i mírnější, než navrženou sankci.

17) Veřejná správa v oblasti ochrany životního prostředí.

Životním prostředím je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie. § 2 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí → široká definice, která významně ovlivňuje organizační zabezpečení organizační ochrany životního prostředí co do spektra subjektů a forem činnosti. Kromě zákona o životním prostředí má tato oblast i ústavní základy: • Čl. 7 Ústavy -> Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství. • čl. 35 odst. 1 LZPS -> „Každý má právo na příznivé životní prostředí (subjektivní právo) Organizace veřejné správy v oblasti životního prostředí: • Správní orgány na ústřední úrovni - Vláda - Ministerstva - Ministerstvo životního prostředí, Ostatní ministerstva - ostatní ústřední orgány státní správy - specializované ústřední kontrolní orgány státní správy Ministerstvo životního prostředí je orgán vrchního státní dozoru (§ 19/1 komp. z.) a ústřední orgán státní správy pro kompetence (dle kom. z. a zvláštních předpisů). Má koordinační funkci, tzn. v záležitostech žp koordinuje ostatní ministerstva. Zabezpečuje informační systém o ŽP, vč. plošného monitoringu na území ČR, vč. vazeb na mezinárodní dohody. Kompetence vyplývající z § 19 odst. 2 kompetenčního zákona: • ochranu přirozené akumulace vod, ochranu vodních zdrojů a ochranu jakosti povrchových a podzemních vod • pro ochranu ovzduší • pro ochranu přírody a krajiny • pro oblast provozování zoologických zahrad • pro ochranu zemědělského půdního fondu • pro výkon státní geologické služby • pro ochranu horninového prostředí, včetně ochrany nerostných zdrojů a podzemních vod • pro geologické práce a pro ekologický dohled nad těžbou • pro odpadové hospodářství • pro posuzování vlivů činností a jejich důsledků na životní prostředí, včetně těch, které přesahují státní hranice • pro myslivost, rybářství a lesní hospodářství v národních parcích • pro státní ekologickou politiku Další kompetence MŽP jako ústředního orgánu státní správy vyplývající ze zvláštních environmentálních předpisů: • pro předcházení a nápravu ekologické újmy podle § 16 odst. 2 písm. a) zák. č. 167/2008 Sb. • pro oblast ochrany životního prostředí před škodlivými účinky látek nebo látek obsažených v přípravcích a předmětech a přípravků podle zák. č. 350/2011 o chemických látkách a chemických směsích • pro oblast integrované prevence a omezení znečištění vznikajícího činnostmi podle § 29 písm. a) zák.č. 76/2002 Sb. MŽP a další subjekty mu podřízené se dělí podle rozdílnosti v právní povaze a předmětu činnosti: • Státní fond ŽP • Česká inspekce životního prostředí • Český hydrometeorologický ústav • Cenia (Česká informační agentura ŽP), státní příspěvková organizace • Agentura ochrany přírody a krajiny • Správy národních parků - Šumava, Podyjí, KRNAP, České Švýcarsko, správní orgán • Správa jeskyní ČR - státní příspěvková organizace

2) Činnost veřejné správy.

Nejtypičtější formou činnosti veřejné správy je 1) Správní akt (zahrnuje v sobě tu vrchnostenskou, mocenskou povahu „akt" jakožto ten nařizovací způsob v oblasti veřejné správy), SA se člení na jednotlivé kategorie: a) Normativní správní akt - akt generální, obsahuje určitá pravidla, buď mají charakter právních předpisů nebo neprávních předpisů b) Individuální správní akt (ISA) - akt individuální (ne generální), řeší nějakou konkrétní situaci tím, že ji posuzuje. Dělí se na rozhodnutí např. rozhodnutí o přijetí ke studiu, rozhodnutí o pokutě a na jiné správní akty/úkony (osvědčení, sdělení, vyjádření, posudky). c) Smíšené správní akty (SSA) - opatření obecné povahy (plány) Další formou jsou 2) Faktické úkony a bezprostřední zásahy - nepředchází jim nějaký procesní postup, ale jsou realizovaný ihned. Typicky je můžeme najít jako oprávnění příslušníků bezpečnostních sborů (strážníků, policie ČR). Jejich prostřednictví se tedy takto může veřejná správa projevovat např. odtažení vozidla, použití služebního psa, použití služební zbraně atd. 3) Veřejnoprávní smlouvy - zatímco správní akty a faktické úkony a bezprostřední zásahy činní jednostranně mocensky správní orgán, tak ta veřejnoprávní smlouva má smluvní povahu. Jsou dvě nebo více stran, které se musí dohodnout a projevit svou vůli. Jsou poměrně mladou formou činnosti veřejné správy, kdy se vychází z toho, že veřejná správa nemusí nutně jednostranně vrchnostensky nařizovat a přikazovat, ale je možné, aby se s někým domluvila s tím, že se předpokládá vyšší míra dodržování, když se jedná o smlouvu než u rozhodnutí, které bylo někomu jednostranně vnuceno. - Kombinuje se v ní soukromoprávní a veřejnoprávní aspekt. - Nemůžu ji ale uzavřít kdykoli se mi zachce, ale jen když mi to zákon dovolí. - Dnes se např. formou veřejnoprávních smluv poskytují dotace, přenáší se agenda z jednoho úřadu do druhého, nebo je možné nahradit vydání povolení právě uzavřením veřejnoprávní smlouvy.

18) Ekonomický a majetkový základ veřejné správy.

Obecně se základ veřejné správy skládá ze tří složek: 1) právní (působení navenek, ale i uvnitř) 2) personální (státní služba) 3) materiální (budovy, vybavení...). Kromě těchto tří složek VS stojí i na ekonomickém základu. Ekonomický a majetkový základ mají vysoký praktický význam. V případě samosprávy faktickou podmínkou vzniku (proto také před 1989 vzniknout nemohla). Pro ekonomický základ VS (subjekt VS) je rozhodující majetek a rozpočet. Veřejné vlastnictví je na stejné úrovni jako každé jiné vlastnictví (ale nelze ztotožňovat s vlastnictvím ve veřejnoprávním smyslu) → základ teorie = soukromé právo, veřejné právo ale má své místo v podobě určitých veřejnoprávních omezení či institutů (jde tedy o smíšený institut) vlastnictví veřejného subjektu a určitého typu vlastnictví. Subjektem je subjekt veřejné povahy = právnická osoba veřejného práva - stát, ÚSC, profesní komory, VŠ, samostatné veřejné ústavy. Ne každý veřejný subjekt je vlastnictví způsobilý. Subjekty (stát, ÚSC, profesní komory, VŠ atd) využívají svůj majetek k plnění svých funkcí a úkolů - pečuje o své území a všestranný rozvoj své činnosti. Předmětem je veřejná věc v širokém smyslu = věc, určená k veřejným účelům. Nejedná se o konstantní pojem (měnil se v čase). Veřejná věc jakožto předmět ovlivňuje obsah veřejného vlastnictví. Veřejné věci se dělí do skupin: 1) fiskální majetek - důležitá kapitálovou hodnotou a výnosem (Veřejný les, ale i cenné papíry) 2) Správní majetek - Majetek, který slouží správním úkonům (Budovy, služební vozidla, inventář v kancelářích) 3) Veřejné věci k veřejnému užívání = veřejné statky (pouliční osvětlení) [Obecné užívání = má každá osoba (pozemní komunikace), jsou omezeny zákony, ale přesto slouží všem] [Zvláštní užívání - vyžaduje povolení (pozemní komunikace - nadměrný náklad...)] Veřejný majetek lze charakterizovat jako majetek subjektu veřejné správy. Jak už bylo výše uvedeno, veřejný majetek je materiálním pilířem VS. Rozpočtová sféra = příjmy a výdaje daného subjektu VS. Nelze ji mimo majetek vyčlenit. Výlučný majetek - Zákon stanoví, který majetek může být pouze ve vlastnictví státu nebo jiné veřejnoprávní korporace → žádný takový zákon přímo není. Základní zásady ve spojitosti s veřejným majetkem: 1) Subjektu veřejné správy nelze upřít právo na žádný druh majetku 2) Subjekty veřejné správy využívají svůj majetek zejména k zajišťování svých funkcí a úkolů (přičemž by měl být respektován veřejný zájem) 3) Majetek subjektu veřejné správy musí mít odpovídající rozsah, druh a kvalitu Majetek je možné nabýt zákonem (nesmluvní) nebo smluvně. S veřejným majetkem je možné hospodařit, nabývat jej nebo s ním jinak nakládat. Subjekt veřejné správy přirozenou cestou o svůj majetek přichází, musí ho tedy doplňovat, nabývat k němu vlastnické právo - podstatná hlediska účelnosti, hospodárnosti a efektivnosti. Specifickou kategorií hospodaření je finanční hospodaření.

5) Veřejná správa jako organizace a organizace veřejné správy; organizační principy.

Pojem organizace veřejné správy je mnohovýznamový (polysém) a můžeme jej chápat jednak jako: • instituci nebo soubor institucí - budovy • strukturu - určitá soustava různých úřadů, jejichž vazby jsou založeny na nadřízenosti a podřízenosti • systém určitého organizačního uspořádání • činnost organizačního charakteru - organizování, dispozice organizační mocí • Soustava subjektů a vykonavatelů veřejné správy 1) Univerzální/systémový - někdo má něco zorganizováno, prvek uspořádanosti, jednoty, výsledný cílový vztah, výsledek 2) Institucionální - instituce/orgán/úřad - vlastní instituce, budova, základní vykonavatel 3) Struktura - určitá soustava různých úřadů/institucí/orgánů - vazby jsou založeny na nadřízenosti a podřízenosti, vyšší stupeň zavazuje stupeň nižší, v našich podmínkách je struktura obvykle dvoustupňová (dvouinstanční), v Polsku je dvojstupňovost dokonce zakotvena v Ústavě 4) Funkční (organizování) - činnost spočívající v organizování, disponuji organizační mocí Dále se můžeme setkat s druhy institucí formální a neformální: • Formální - Jedná se o soustavu subjektů a vykonavatelů, kteří uskutečňují veřejnou správu jako činnost a realizují jí v některé ze stanovených forem či daným způsobem (kupř. kontrola, dozor, inspekce, ...) Je dána pevná struktura (hierarchická), jsou formalizována pravidla rozhodování. Jsou zavedeny formalizované způsoby komunikace (např. stížnost). Vznikají vnějším předem daným způsobem. • Neformální - Vztahy vznikají bez ohledu na formální pravidla. Její formování je výsledkem existence neformálních autorit. Existuje i neformální komunikační síť zajišťující přísun informací, a to i těch formální cestou nepřístupných. Existuje na horizontální i vertikální úrovni. Vznikají v rámci společenských vztahů, nezávisle na vnějších popudech, vztahy v rámci školní tříd. Organizační principy představují zásady používané při budování organizačního systému a podsystémů. Jde o určitá pravidla, podle nichž lze správu členit a vystavět tak, aby při dodržení všech vazeb hierarchického systému byla schopná plnit své cíle a úkoly. Dochází k jejich vzájemné kombinaci. • Územní x věcný • Územní - Zda veřejná správa je zorganizována z územních hledisek či nikoliv + zda organizace vychází z nižších územních správních jednotek (země, kraje, obce, okresy, župy...) • Věcné - vychází z konkrétních oblastí, odvětví, agend, rozdělení podle odborné specializace • Centralizace x decentralizace Centralizace - podstatou je to, že jádro rozhodování se nachází v centru, typicky na území hlavního města, soustřeďuje se to na nejvyšší úrovni, jeden orgán sám vše organizuje, vše řídí. Decentralizace - máme centrum a jádro rozhodování jde od centra a vytváří se subjekty nově vzniklé a od státu odlišné, a na státu jsou nezávislé (veřejnoprávní korporace v podobě obcí či krajů, samosprávné komory) na které jsou přenášena určitá odvětví, aby je tyto subjekty dále spravovaly, v ČR je typickým orgánem samospráva. Koncentrace x dekoncentrace Koncentrace - jeden jediný nejvyšší orgán, který dělá všechny druhy veřejné správy Horizontální - koncentrace na téže stejné úrovni (agendy, které by zastupovalo několik ministerstev, spojím v jedno ministerstvo) − Vertikální - uplatňuje vztahy nadřízenosti a podřízenost, v rámci jedné organizační složky se vytvoří více stupňů Dekoncentrace Vertikální - přenos na nižší články VS (ministerstvo vnitra, krajský úřad, obecný úřad obce s rozšířenou působností) - Horizontální - v rámci jednoho organizačního stupně je vytvořeno několik složek na stejné úrovni - jeden stupeň se rozdělí na několik částí se samostatnými okruhy činnosti (14 ministerstev, každé má svou agendu; ministerstva se dělí na odbory) Kolegiální x monokratický - zabývají se tím, kdo představuje ten orgán Monokratický - jedna osoba představuje tento orgán, jedna osoba vytváří vůli toho orgánu, nese odpovědnost za jeho činnost, typickým orgánem je např. starosta nebo prezident, ministr - typické pro státní správu Kolegiální - tento orgán tvořen více osobami, více osob vytváří vůli správního orgánu (typickým orgánem je zastupitelstvo) - typické pro samosprávu •Volební x jmenovací • Volební - v samosprávě, členové orgánu se ustanoví volbami, zastupitelstvo • jmenovací - jsou jmenováni, ministři Úřední x občanský Úřední - Klade se důraz na vzdělání, zkušenosti, praxi, znalosti Občanský zajišťují běžní občané Organizační modely: Hierarchický - nejčastěji uplatňovaný - vztah nadřízený/podřízený, umožňuje dělbu práce, přesně určeno co, kdo může nařizovat, přesně určené pravomoci, přesně určené působnosti Participační - nechávají se zapojit nižší úrovně, je jím dán obecný pokyn a necháme se vyřešit pokyn po svém Konzultativní - vytváření expertních skupin, výborů, když je potřeba zapojit ÚSC, podnikatele

8) Reforma organizace veřejné správy v České republice.

Reforma veřejné správy probíhá 3 způsoby: 1) Transformace - hluboké systémové změny, změna východisek (souvisí se společenskou transformací) 2) Reforma - změny z hlediska organizace a činnosti, zásadnější povaha nežli běžné a drobné změny, zásah do systému veřejné správy, ve změně organizace, činnosti a personálního základu; řádná příprava (cíle) a vyhodnocení 3) Modernizace - drobné změny, zavádění nových technik, metod, zefektivnění, ..., nesměřuje proti klasickým principům veřejné správy, dobrá správa a služba veřejnosti a) Územní reforma (státní správa a samospráva) - nedokončena - V roce 1990 došlo k obnovení obcí jako samosprávných celků. Byly zrušeny národní výbory na všech stupních (tj. místní/městské - okresní - krajské). - Nově byly ustaveny okresní úřady, které představovaly územní úřady státu soustředěné v zásadě pouze na výkon státní správy, které lze označit jako územní orgány státní správy se všeobecnou působností. Na základě Ústavy byly zřízeny vyšší územně samosprávné celky - kraje, ústavní zákon č. 347/1997 Sb. Faktickou činnost kraje zahájily po prvních volbách do jejich zastupitelstev. Po zrušení okresních úřadů (2002) došlo k přenosu působnosti: 1) Správní obvod obce s běžným obecním úřadem (6254x) 2) Správní obvod obce s pověřeným obecním úřadem (zahrnuje správní obvody běžných obcí) 388x 3) Správní obvod obce s rozšířenou působností (zahrnuje správní obvody obcí s pověřeným úřadem) 205x

9) Státní správa a samospráva.

Samospráva je správa části veřejných záležitostí těmi, jichž se bezprostředně týká. Způsob řízení určitého celku, kdy daný subjekt o alespoň některých svých záležitostech rozhoduje sám autonomním způsobem Subjektem jsou územní samosprávné celky (obce a kraje) a další/jiné veřejnoprávní korporace (samosprávné komory, vysoké školy). Vykonavatelem jsou orgány územních samosprávných celků a orgány veřejnoprávních korporací. ÚSC působí v samostatné působnosti územních samosprávných celků a mají právo na samosprávu. Územní samosprávné celky jsou veřejnoprávní korporace, mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu. Stát může zasahovat do jejich činnosti vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem. ÚSC jsou pří výkonu samosprávy nezávislé a jsou limitovány pouze zákonem. Samospráva se dělí na: 1) Územní - obce, kraje, ústavně - čl. 8 čl. 99 až 105 Ústavy a mezinárodně + č. 181/1999 Sb. (O Evropské chartě místní samosprávy) zaručena 2) Zájmovou (profesní) - komory - lékařská, notářská, advokátní [Prozatímní zákon obecní (také Stadionovo prozatímní obecní zřízení), vyhlášen jako císařský patent č. 170/1849 ř. z., představuje první právní vymezení samosprávy území Rakouského císařství. „základem svobodného státu je svobodná obec"] Státní správa je správa záležitostí státu přímo státem, jménem státu a v zájmu státu . Státní vztahy jsou vymezeny hierarchicky na úrovních nadřízenosti a podřízenosti. Subjektem je stát. Vykonavatel - „správní úřad", dříve orgán státní správy: Orgány státu (správní úřad), tzv. přímí vykonavatelé Orgány jiných subjektů - zákonem jsou pověřeni k výkonu státní správy (čl. 105 Ústavy „Výkon státní správy lze svěřit orgánům samosprávy jen tehdy, stanoví-li to zákon") - nepřímí vykonavatelé - tzv. přenesená působnost, např. obecní a krajský úřad; příspěvek na přenesenou působnost (§ 62 zákona o obcích a § 29 zákona o krajích)

10) Soudobá struktura organizace veřejné správy v České republice, organizace státní správy a organizace samosprávy.

Soudobá organizace veřejné správy v ČR zejména na základě zákona č. 36/1960 Sb., o územním členění státu (účinný dodnes!), § 1 „Území Republiky československé se dělí na kraje, kraje se dělí na okresy a okresy se dělí na obce a vojenské újezdy."; okresy a kraje (7) - tzv. superkraje. Zákon č.51/2020 účinný od ledna 2021 - území ČR se pro výkon státní správy člení na správní obvody krajů, správní obvody krajů (kromě Prahy) se dělí na správní obvody obcí s rozšířenou působností. Správní obvod obce s rozšířenou působností je vymezen výčtem území obcí a vojenských újezdů. Prostřednictvím správních obvodů obcí s rozšířenou působností jsou vymezeny okresy. Z hlediska území lze veřejnou správu organizovat na úrovni: • ústřední - vláda, ministerstva, další ústřední orgány, orgány s celostátní působností, NKÚ, ČN • regionální - kraje • územní/místní - obce Přímí vykonavatelé státní správy (orgány státu): • Prezident (Bezpečnostní rada státu, ústavní zákon č. 110/1998 Sb.) • Vláda • Ministerstva a jiné ústřední orgány státní správy • Další (neústřední) orgány státní správy s celostátní působností • Dekoncentrované (územní a specializované) orgány státní správy • Veřejné bezpečnostní sbory (PCŘ, HZS...) Nepřímí vykonavatelé státní správy (přenesená působnost na základě zákona): • Orgány územních samosprávných celků • FO a orgány PO (na základě delegace a zákonného zmocnění)

24) Odpovědnost a veřejná správa.

Správněprávní odpovědnost je odpovědnost za správní delikty v oblsati veřejné správy. Správní delikty je protiprávní jednání odpovědné fyzické nebo právnické osoby, jehož znaky jsou uvedeny v zákoně, které je postižitelné správním orgánem v rámci výkonu veřejné správy. VS projednává a trestá správní delikty: 1) Přestupky 2) tzv. jiné správní delikty - disciplinární x pořádkové Správní delikty upravuje zákon č. 250/2016 Sb. o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich Jedná se o velmi rozsáhlou oblast, která zahrnuje: 1) dopravní přestupky (chodců, řidičů, cyklistů) 2) disciplinární přestupky studentů VŠ 3) přestupky podnikatelů 4) přestupky v oblasti hospodářské soutěže 5) přestupky fyzických osob (nepodnikajících osob) 6) občanské soužití, veřejný pořádek Přestupkem (§ 5 zákona č. 250/2016 Sb.) je společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde-li o trestný čin. - Odpovědnost za přestupky se týká FO podnikajících FO a PO (státu i ÚSC). Hmotněprávní problematika se zabývá základy odpovědnosti za přestupek (pachatel přestupku, zánik odpovědnosti za přestupek, správní tresty). Procesní problematika přestupků řeší řízení o přestupcích (postup před zahájením řízení, odložení věci zahájení řízení, rozhodnutí o přestupku, přezkoumávání rozhodnutí o přestupku). Pro FO platí, že musí být starší 15 let, příčetné a způsobily zavinění. Odpovědnost za přestupek zaniká uplynutím promlčecí doby (1 rok nebo 3 roky), smrtí fyzické osoby, zánike právnické osoby, nemá-li právního nástupce, nebo vyhlášením amnestie. Jaké správní tresty je možné uložit za spáchané a prokázané přestupky? - Právní úprava vychází z principu, že nelze uložit trest, o kterém se právní úprava nezmiňuje. Za přestupek je možné uložit nejmírnější správní trest a to je - 1) napomenutí - určitá výstraha, že se někdo dopustil protiprávního jednání, důsledkem je oficiální napomenutí ve formě rozhodnutí 2) pokuta 3) zákaz činnosti (typicky zákaz řízení motorových vozidel na určitou dobu) - není to automatický trest jako je napomenutí nebo pokuta, ten zákaz činnosti musí být výslovně uveden a specifikován jako možný druh správního trestu 4) propadnutí věci nebo náhradní hodnoty 5) zveřejnění rozhodnutí o přestupku (není univerzálním trestem, ale je možné uplatnit jen v oblastech, kde to právní úprava stanoví, typicky v oblastech, že je někdo informován, že někdo jiný se dopustil protiprávního jednání např. v oblasti přestupků duševního vlastnictví či veřejných zakázek)

14) Státní služba.

Státní služba je označení právních „státně služebních" poměrů zaměstnanců působících ve státní správě. Jedná se o veřejnoprávní vztah mezi státem a zaměstnancem (úředníkem). Státní služba může být v jiném případě i označení pro okruh těchto zaměstnanců nebo označení „služební", úřední činnosti shora uvedených osob. Služební poměr je tedy veřejnoprávní vztah (na rozdíl od pracovního poměru v soukromé sféře) a to vztah mezi státem a zaměstnancem (úředníkem). Služební poměr vzniká jednostranným úkonem - jmenováním do funkce (nikoliv smluvně jako v soukromém sektoru), (§ 31 ZOSS). Na zaměstnance jsou kladeny vyšší nároky (rozsah povinností, včetně např. loajality, služební pohotovost, omezení podnikatelské činnosti, politické angažovanosti, zákaz přijímaní darů, mlčenlivost - Část III. ZOSS - Povinnosti a práva státních zaměstnanců). Zaměstnanec je disciplinárně (kázeňská, kárná) odpovědný (krajní sankce = zrušení služebního poměru). Případné kárné řízení probíhá před služebním orgánem (kárná komise, kárné řízení) (část IV. ZOSS). Vyšší požadavky na státní služební poměr jsou kompenzovány určitými výhodami a právy. - Služební poměr je oproti pracovnímu poměru (soukromoprávní) stabilnější, možnosti na jeho omezení nebo skončení jsou omezené. - Zaměstnanec dostává plat (ne mzdu!) zaručený zákonem, zpravidla je určován tarifně (třídy, příplatky, odměny). Základní úpravou je Zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě má základ v Čl. 79 odst. 2 Ústavy ČR: „Právní poměry státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech upravuje zákon. Předmětem úpravy jsou právní poměry státních zaměstnanců vykonávajících ve správních úřadech státní správu. Dále upravuje: • Organizační věci státní služby • Služební vztahy státních zaměstnanců • Odměňování státních zaměstnanců • Řízení ve věcech služebního poměru • Organizační věci týkající se zaměstnanců ve správních úřadech, kteří pracují v základním pracovněprávním vztahu (tedy nikoliv ve státní službě). Státní zaměstnanec (§6) je fyzická osoba, která byla přijata do služebního poměru a zařazena na služební místo nebo jmenována na služební místo představeného k výkonu některé z činností uvedených v §5 (služba). Správní úřad (§3) je služební úřad (§4) (v něm působí státní zaměstnanci) - „Ministerstvo a jiný správní úřad, jestliže je zřízen zákonem a je zákonem výslovně označen jako správní úřad nebo orgán státní správy." Státní správa (§5) je služba = druhy činností (např. příprava a provádění správních úkonů včetně kontroly, audit, zadávaní veřejných zakázek...). Obory služby stanoví vláda nařízením - s tím provázána služební místa (vytvořena systemizace služebních míst - pro každý služební úřad). Vznik služebního poměru: Služba se vykonává ve služebním poměru na dobu neurčitou nebo na dobu určitou. K zaměstnání do služebního poměru je nutné absolvovat veřejné výběrové řízení (podává se žádost, resp. Přihláška). Požadavky: 18 let, bezúhonnost, občan EU, svéprávnost, zdravotní způsobilost, požadované vzdělání. Vzniká na základě rozhodnutí o přijetí do služebního poměru, zároveň služební orgán rozhodne o zařazení zaměstnance. - Následně je nutné složit služební slib. Do služebního poměru lze přijmout pouze osobu, u které lze předpokládat, že bude ve službě dodržovat demokratické zásady ústavního pořádku České republiky a řádně vykonávat službu. - Pro vykonávání státní služby je bezpodmínečně nutné složení úřednické zkoušky. Skončení služebního poměru: Zaniká smrtí státního zaměstnance nebo jeho prohlášením za mrtvého, uplynutí doby určité, ze zákona (např. pravomocné odsouzení pro úmyslný TČ, zbavení svéprávnosti atd.), rozhodnutím služebního orgánu, na základě žádosti státního zaměstnance, rozhodnutí o skončení služebního poměru je správním rozhodnutím. Povinnosti státních zaměstnanců (§77): mlčenlivost, nestrannost, dodržování právních přepisů a služební kázně, plnění úkolů obecně, řádně a včas, zdržet se jednání, které by mohlo vést ke střetu veřejného zájmu se zájmy osobními , nepřijímat dary nad 300 kč (?!) Práva státních zaměstnanců (§79): • Vytvoření podmínek pro řádný výkon služby • Odmítnout vyřizovat služební úkoly nespadající do oborů služby • Odmítnout splnit služební úkol, který má plnit osobně představený (výjimkou zastupování) • Snížení platové třídy bez souhlasu zaměstnance jen v případech stanovených zákonem o státní službě nebo zákonem, který mění působnost služebního úřadu Omezení práv státních zaměstnanců: • Nelze funkce v politické straně nebo politickém hnutí (avšak může být členem) • Zápověď členství v řídícím nebo kontrolním orgánu obchodní korporace • Jiná výdělečná činnost jen se souhlasem služebního orgánu - výjimky § 81 odst. 2 • Představený nemá právo na stávku - § 80 • Zákaz konkurence - § 83.

6) Správní orgán jako vykonavatel veřejné správy.

Subjekt/nositel veřejné správy má práva a povinnosti, náleží mu, nese odpovědnost. Stát - ta část, kterou označujeme jako „státní správa". Veřejnoprávní korporace - obce a kraje, samosprávné komory - „ostatní/zbytková veřejná správa" • FO/PO - veřejné ústavy a podniky, „v. v. i.", ... pokud jim byl zákonem přiznán výkon VS - STK, akademie věd, VŠ, SŠ, zdravotnická zařízení. Vykonavatel veřejné právy je orgán/úřad, který bezprostředně vykonává jménem, v zájmu a na účet subjektu veřejnou správu (zastupitelstva, rady...). Veřejnou správu mohou vykonávat subjekty i mimo organizaci veřejné správy na základě zákonné delegace. Tyto orgány jsou určeny svou působností a pravomocí: • Pravomoc - souvislosti se správní činností, „jak se to dělá", souhrn právních prostředků k realizaci působnosti • Působnost (dělení na druhy veřejné správy), „co se dělá", předmět, obsah a rozsah činnosti Správní orgán jako vykonavatel veřejné správy. Teoretický pojem x orgán veřejné správy. Správní orgán (širší pojem) - může být úřad, správa... • Orgán veřejné moci • Orgán moci výkonné • Orgán veřejné správy - někdo, kdo vykonává veřejnou správu • Správní orgán - orgán, který spravuje, zahrnuje i orgán moci výkonné • Správní úřad • Orgán státní správy • Orgán samosprávy

3) Vědecké přístupy k veřejné správě, základy správní vědy, zkoumání veřejné správy v evropském kontextu.

Věda, jejímž předmětem zkoumání je veřejná správa jako komplexní, multikriteriální (vícehlediskový) společenský jev se nazývá administrativistika = Správní studia. Zahrnuje obory: 1) Teorie správního práva - na jednu stranu se správní věda snaží pochopit existující situaci a využívá metody sociologie, psychologie i právní a politické vědy 2) Správní politika 3) Správní věda (SV) - správní věda zkoumá veřejnou správu jako komplexní politický systém (Věda) Teorie správního práva se zabývá správním právem jako systémem právních norem, zásad a principů. • I když se jedná o dvě rozdílné disciplíny, jejich společným cílem je zvýšení efektivnosti veřejné správy Přístupy ke zkoumání veřejné správy: 1) Rozmanitost, členitost - možnost více přístupů (sociologický, politologický, ekonomický, manažerský, právní) 2) Vývoj v čase, pružnost - jak se mění dle potřeb společnosti (státu) - souvisí s plněním funkcí a úkolů věřené správy ve společnosti - Vývoj zkoumání veřejné správy je významný pro chápání veřejné správy v potřebných souvislostech. - Veřejná správa má na rozdíl od soukromé znaky trvalosti a kontinuity -> současnost veřejné správy je ovlivněna předchozím vývojem a zkušenostmi. Správní věda (SV) a věda správního práva (VSP) jsou dva odlišné pojmy. Liší se především ve svém předmětu. správní věda zkoumá veřejnou správu jako komplexní politický systém, věda správního práva se zabývá správním právem jako systémem právních norem, zásad a principů. I když se jedná o dvěrozdílné disciplíny, jejich společným cílem je zvýšení efektivnosti veřejné správy.

13) Personální základ veřejné správy a veřejná služba.

Základem dobré veřejné správy je lidský činitel, resp. personální základ. Ten zabezpečuje a ovlivňuje zmíněný základ veřejné správy a působení VS ve společnosti. Projevovalo se a je uznáváno od počátků vývoje veřejné správy. Na územní samosprávě se mohou občané (nejenom!) podílet skrze aktivní a pasivní volební právo do zastupitelstev (trvalý pobyt, 18 let). Volby zpřístupňují členství ve výborech, komisích, zvláštních orgánech. Účastnit zasedání zastupitelstva je možné, aniž je osoba jeho členem. Dále se místní příslušníci mohou účastnit samosprávy podáváním návrhů, připomínek, podnětů, stížností, petic a hlasování v místním a krajském referendu. Veřejná služba je v právním moderním státě služba pro občany, právnické osoby, ekonomické subjekty, a společnost zprostředkovaná veřejnou správou. Základem pro úpravu veřejné služby je čl. 2 odst. 3 Ústavy „státní moc slouží všem občanům...", § 4 odst. 1 správního řádu - „veřejná správa je službou veřejnosti...". Je vykonávána konkrétními fyzickými osobami, jež se stanou vykonavateli veřejné moci a služby a mají specifické postavení vůči adresátům svého působení. Vykonavatelé jsou vázáni principem zákonnosti, a dalšími principy, resp. Zásadami. Zároveň jsou reprezentanty veřejné moci, a jednají ve veřejném zájmu. Požadavkem je poskytovat kvalitní, odbornou službu - profesionální, nestranný, transparentní, odpovědný výkon veřejné správy. Již zmíněné požadavky jsou zajišťovány především: 1) právní úpravou (národní + status úředníků EU) - úprava povinností, odpovědnosti disciplinární i trestní, střet zájmů (nesmí převládat soukromé zájmy nad státními) + zajištění práva, vzdělání 2) Soft-law Rady Evropy - Zejména Doporučení výboru ministrů RE: k postavení úředníků v Evropě, k předpokladům veřejné služby 3) Etickými kodexy a etickou infrastrukturou Současná platná úprava rozlišuje: • Úředníky územních samosprávných celků (jsou zaměstnanci tohoto územně samosprávného celku) - z.č.312/2002 Sb. - nejde o státní službu • Úředníky státní (z.č.234/2014 Sb.) - jsou zaměstnanci státu, ve služebním poměru • Příslušníky bezpečnostních sborů (z.č.361/2003 Sb.) - PČR, HZS, CS, VS, GIBS, BIS, ÚZSI = rovněž ve služebním poměru (ještě užší vztah ke státu) • Vojáky z povolání (z. č. 221/1999 Sb.) - rovněž ve služebním poměru. • Obecní policie je součástí obce, takže jsou strážníci zaměstnanci obce!

11) Samospráva a její organizace, zájmová samospráva.

Ústavní a mezinárodněprávní základy samosprávy: Právo na samosprávu a povinnost ji vykonávat je zaručena Ústavou a zákonem. • Čl. 8 Ústavy ČR: Zaručuje se samospráva územních samosprávných celků. • Hlava sedmá Ústavy ČR „Územní samospráva" (čl. 99 až 105) • Ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky • Evropská charta místní samosprávy (č. 181/1999 Sb.): Samospráva je správa části veřejných záležitostí těmi, jichž se bezprostředně týká, správa veřejných záležitostí jménem a v zájmu autonomních veřejnoprávních korporací. Je to způsob řízení určitého celku, kdy daný subjekt o alespoň některých svých záležitostech rozhoduje sám autonomním způsobem, tedy „spravuje se sám". Subjektem jsou územní samosprávné celky (obce a kraje) a další/jiné veřejnoprávní korporace (profesní komory, vysoké školy). Samospráva je nezávislá, ale zároveň vázáná a limitovaná již zmíněným zákonem. - Územní samosprávné celky jsou veřejnoprávní korporace, mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu. Samospráva se dělí na: • Územní • Zájmová/profesní/neúzemní Územní samosprávu představují ji obce a kraje (ÚSC). V rámci územní samosprávy je nutné si uvědomovat ústavněprávní základ. Je členěna do smíšeného modelu územní veřejné správy (obce a kraje vykonávají vedle své samosprávy působnost přenesenou - dekoncentrovanou státní správu). Hlavní oblast úpravy samosprávy představují: Zákon o obcích, zákon o krajích, zákon o hlavním městě Praze Zájmová samospráva má personální základ. Je zřizována na základě zákona. Jedná se o výkon veřejné moci vůči určité skupině osob, tudíž probíhá pod státním dozorem. Stát předává správu konkrétní profese stavům (společenství osob nějaké profese) a nechává výkon na jejích členech (lékaři, stomatologové, lékárníci, právníci...). Subjekty zájmové samosprávy jsou veřejnoprávní korporace (představovány především veřejnými VŠ a profesními komorami). Každá z komor je upravena vlastním zákonem (advokátní komora, notářská komora, exekutorská komora, lékařská komora, stomatologická komora, lékárnická komora, komora veterinárních lékařů, komora daňových poradců, komora auditorů, komora patentových zástupců). Veřejné VŠ - subjekt veřejnoprávních korporací, mají pravomoci rozhodovat samy o sobě. Ustavují si samy orgány, studijní programy, vnitřní předpisy. Ministerstvo školství jim není nadřazeno!

12) Územní samospráva a její organizace.

Územní samosprávu představují ji obce a kraje (ÚSC). V rámci územní samosprávy je nutné si uvědomovat ústavněprávní základ. Je členěna do smíšeného modelu územní veřejné správy (obce a kraje vykonávají vedle své samosprávy působnost přenesenou - dekoncentrovanou státní správu). Hlavní oblast úpravy samosprávy představují: Zákon o obcích, zákon o krajích, zákon o hlavním městě Praze. Obce (základní územní samosprávné celky) jsou upraveny na základě: zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí Kraje (13 + Praha - vyšší územní samosprávné celky) jsou upraveny na základě: • zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) • zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze • zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů • zákon č. 118/2010 Sb., o krajském referendu a o změně některých zákonů • zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje Obec je základní územní samosprávný celek. Jedná se o veřejnoprávní korporaci, která má vlastní majetek, vystupuje vlastním jménem na vlastní odpovědnost. Základ obce: osobní, územní, ekonomický, organizačně-kompetenční (mocenský). Obce a jejich členění: • obce (jedničkové - 659) • obce s pověřeným obecním úřadem (dvojkové - 388) • obce s rozšířenou působností (trojkové - 205) Orgány obce jsou: 1) zastupitelstvo obce (výbory zastupitelstva (finanční a kontrolní, další fakultativně) 2) rada obce (komise rady) 3) starosta 4) obecní úřad (tajemník) 5) zvláštní orgány obce komise rady obce, které byl svěřen výkon přenesené působnosti, zřizuje starosta 6) obecní policie Samostatná působnost obce spočívá v autonomní správě svých záležitostí (např. vydávání obecně závazných vyhlášek). Působení obce je pod kontrolou a dohledem Ministerstva vnitra. Přenesená působnost obce je dekoncentrovaný/delegovaný výkon státní správy (např. vydávání nařízení). Přenesená působnost územní samosprávy znamená, že obsah výkonu státní správy je v určitém rozsahu státem přenesen na územní samosprávu. - V podstatě tedy stát vykonává státní správu v přenesené působnosti prostřednictvím úředníků, kteří nejsou zaměstnanci státu, ale zaměstnanci obcí či krajů. V Česku je statutárním městem takové město, které má právo si svoji správu organizovat podle základní městské vyhlášky, která se označuje jako statut města. Statutární města v České republice se na rozdíl od ostatních měst, obcí a městysů mohou členit na dílčí samosprávné části, jež jsou vymezeny právě ve statutu dotčeného statutárního města. Statutární města v České republice se na rozdíl od ostatních měst, obcí a městysů mohou členit na dílčí samosprávné části, jež jsou vymezeny právě ve statutu dotčeného statutárního města. Ústředním orgánem statutární města je magistrát (městský úřad) v čele s primátorem primátor (starosta). - jsou taxativně vyjmenována v § 4 odst. 1 zákona o obcích. Ve stejném zákoně je i zachycena jejich úprava. Statutární města se územně čelní podle statutu (obecně závazná vyhláška). Statutární města: Kladno, České Budějovice, Plzeň, Karlovy Vary, Ústí nad Labem, Liberec, Jablonec nad Nisou, Hradec Králové, Pardubice, Jihlava, Brno, Zlín, Olomouc, Přerov, Chomutov, Děčín, Frýdek-Místek, Ostrava, Opava, Havířov, Most, Teplice, Karviná, Mladá Boleslav a Prostějov Kraj jako vyšší uzemní samosprávný celek je stejně jako obec veřejnoprávní korporace, která má vlastní majetek a zastupuje se vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Základ kraje: osobní, územní, ekonomický, organizačněkompetenční (mocenský). Orgány kraje: 1) zastupitelstvo kraje (výbory zastupitelstva (finanční, kontrolní a výbor pro výchovu, vzdělání a zaměstnanost, další fakultativně 2) rada kraje (komise rady) 3) hejtman 4) krajský úřad (ředitel KÚ) 5) zvláštní orgány kraje - Kraj má oproti obci vyšší, nikoliv nadřízené postavení. Respektování „autonomii" samosprávného postavení obcí. - V rámci veřejné správy platí princip subsidiarity, tnz. rozhodování a zodpovědnost ve veřejných záležitostech má odehrávat na tom nejnižším stupni veřejné správy, který je nejblíže občanům.