Histologie

v kostní dřeni stromatální buňky vytvářejí

"jeskyňky" v nichž jsou lokalizovány nediferencované mezenchymální a hematopoetické kmenové buňky

astrocyty

(Ferda mravenec) dělají funkční a strukturní podporu neuronům, ustavují extracelulární homeostázi iontů K+ a H+ - propojeny gap junctions, odstínění synapsí - dochází k vychytávání neurotransmiterů a jejich transformaci, např. glutamát se mění na glutamin, který není neurostransmiterem - dlouhé výběžky slouží nervovým buňkám při jejich migraci do cílové struktury jako vodící struktury - diferenciace podléhá růstovým faktorům (NGF, BDGF, GF, GDNF) - pomáhají vést vzruch a naopak odbourat neurotransmitery a zastavit vzruch - roztroušená skleróza: choroba, do mozku se dostávají T-lymfocyty specifické pro MBP protein a zabíjejí nervové buňky, takže v podstatě autoimunitní reakce - za normálního stavu se tam buňky imunitního systému nedostanou, jen v případě patologií, jako je zánět

Giemsa

(Leishman, Wright), barvivo kterým se barví krevní roztěry

ve svalové buňce se využívá aktivity

- Na/K ATPázy, která depolarizuje membránu - vápenaté pumpy, které aktivně transportují Ca2+ do ER, musí výrazně snížit koncentraci vápenatých iontů (tisíc násobný rozdíl cytoplasma vs ER) při přípravě na novou signalizaci - vylití ze synaptických váčků závislé na vápníku, který je v mezibuněčném prostoru a nedostatek vede k narušení signalizace mezi svalovými a nervovými buňkami

glykogenosy

- abnormální ukládání glykogenu ve svalu - dědičné, autosomálně recesivní onemocnění

nervová zakončení

- aktivační a inhibiční - sčítají se lokální hyperpolarizace a depolarizace a záleží na tom, jak lokálně se to sejde, jestli dojde ke vzniku akčního potenciálu a vyslání signálu axonem - sval už potom nesčítá nic, přijde k němu signál a sval se stáhne - sval už je výkonná jednotka a tpo, že se pořád neklepeme a náhodně nestahujeme svaly, je dáno tím, že se velice pečlivě integruje signalizace na úrovni motorických neuronů a vyšle signál jen tehdy, když je to potřeba - akční potenciál pořád stejný, ale síla signálu (jak se má sval rychle stahovat) je zakódována do jejich frekvence

poruchy tvorby melaninu

- albíni různých typů - porucha v enzymu tyrozináze, která tvoří melanin - porucha v tvorbě melanozomů - porucha v regulaci pH v melanozomu

další funkce astrocytu při přenosu vzruchů

- astrocyt přesně obaluje synaptickou štěrbinu - když někde plave glutamát, tak ho efektivně endocytují, přemění ho na glutamin a ten pak předávají presynaptickému neuronu a ne k postsynaptickému - výběžky astrocytů různě specializované, jeden např. obaluje kapiláry a podílí se na hematoencefalické bariéře - navíc v synapsi snižují hladinu draslíku a zvyšují hladinu sodíku - fungují proexitatoricky a čistí extracelulární prostředí v mozku po proběhlých nervových vzruších a ustavují rovnováhu

roztroušená skleróza

- autoimunitní choroba proti MBP (myelin basic protein) - dochází k destrukci myelinových obalů tím, že je rozpoznají a napadnou specifické T-lymfocyty - experimentální vyvolání u myši imunizací MBP; přenosem autoreaktivní populace T-lymfocytů - léčba různá, hodně finančně náročná - choroba, do mozku se dostávají T-lymfocyty specifické pro MBP protein a zabíjejí nervové buňky, takže v podstatě autoimunitní reakce - za normálního stavu se tam buňky imunitního systému nedostanou, jen v případě patologií, jako je zánět

Myasthenia gravis

- autoimunitní choroba s postupující svalovou ochablostí - tvoří se protilátky (produkované B-lymfocyty v brzlíku) proti acetylcholinovým receptorům - acetylcholinový receptor je internalyzován (endocytován) do buňky, sval není schopen přijímat signál od nervového zakončení a postupně bez stimulace atrofuje - destrukce myelinových pochev způsobena aktivitou autoreaktivních cytotoxických T-lymfocytů - postižený není schopen ovládat postižené svaly a sval, když není inervován, atrofuje

patologie chrupavky

- benigní nádory - chondromy - maligní nádory - chondrosarkomy - vyhřeznutí ploténky - kalcifikace (zvápenatění) degenerativní změna - záněty perichondria - špatná regenerace v dospělém věku - achondroplázie

chondrocyty

- buněčná složka chrupavky, diferencují se z buněk, které jsou na povrchu chrupavky - tvoří EK, obalují se jí, dostávají se tak dovnitř do chrupavky, kde jsou v lakunách v tzv. isogenetických skupinkách - odolávají nízkému parciálnímu tlaku kyslíku a jsou často vystaveny jeho nedostatku - schopné přežít v těle relativně dlouho po smrti jedince - jejich růst (proliferace) ovlivňován růstovými faktory (př. somatotropin)

osteoklasty (krev)

- buňky diferenciované z monocytů - odbourávají kost - mnohojaderné, vznikají splýváním monocytů - př. využití při prořezávání zubů, kdy je třeba odbourat kost čelisti

senzorické epitely

- buňky na pomezí epitelu a nervové buňky - mají apikální konec (detekční) a bazální konec (synapse s neuronem)

lymfocyty

- buňky různorodé velikosti (nejmenší menší než erytrocyty 5um, největší až velikosti granulocytů až 15um) - rozdílem velikosti je množství cytoplasmy - jádro vyplňuje celou buňku - je jich cca 30% z leukocytů - nejhojnější T-lymfocyty (90%) - B-lymfocytů a NK buněk mnohem méně (5%) - schopnost aktivního pohybu - vznikají z lymfoidní linie při diferenciaci z kmenové buňky krevní řady - schopné aktivně se přemisťovat z krve do tkání (do místa zánětu nebo do mízní uzliny) - schopné vytvářet mnohočetná komplikovaná mezibuněčná spojení (interakcí vícera párů membránových receptorů a jejich ligandů), na jejichž základě je regulována jejich diferenciace, aktivace a efektorové funkce - dochází v nich k přeskupování genových segmentů, rekombinaci řízené komkrétními rekombinázami, které vzácně mohou poplést substrát a spojit části genetické informace, které spolu jinak fyzicky nesouvisí, např. propojit dvě chroomosomální ramena původně z různých chromozomů - tak může vzniknout např. tzv. filadelfský chromozom a na něm fúzní chimérní gen, vzniklý propojením částí genů Cbl a Abl - vzniká aktivovaná kináza schopná transormovat postiženou buňku v buňku nádorovou, a nádorové onemocnění typické pro dětský věk

specializované kardiomyocyty k jiné funkci, než je svalový stah

- buňky schopné generovat pacemakerovou, neustále se opakující, aktivaci iontových kanálů s konkrétní frekvencí - to umožňuje srdci svoji autonomii v signalizaci k svalové aktivitě

monocyty

- bývají o něco větší než granulocyty (12-18um), jejich cytoplasma se značí silněji než u granulocytů, neobsahují však granula viditelná světelným mikroskopem barvitelná klasickými histologickými barvivy, granula pozorovatelná EM jsou klasické lysozomy - oválné podkovovité nebo ledvinovité jádro, excentricky uložené - největší krvinky, prekurzory mononukleárního fagocytárního systému - po průniku kapilární stěnou vstupují do vaziva a zde se diferencují na makrofágy - poločas přežívání v krvi 12-100 hodin - na svém povrchu nesou MHC II. třídy, na povrchu ukazují to, co endocytovaly - izolované z krve je možné je diferenciovat pomocí interleukinu-4 a GM-CSF (granulocyty-monocyty kolonie timulujícího faktoru) na dendritické buňky - funkcí dendritických buněk je endocytovat, pokud je endocytováno něco cizího, přesunout se do mízní uzliny, naštěpit to, co endocytovaly, prezentovat na povrchu a čekat, jestli nějaký T-lymfocyt nerozpozná tuto cizorodou substanci, aby se následně aktivoval a vyvolal imunitní reakci - po vstupu do tkáně monocyty diferencují v makrofágy, které endocytují tkáňový debris včetně apoptotických tělísek a při zánětu nastupují po neutrofilních granulocytech - z monocytů též diferencují osteoklasty, které odbourávají kost - poruchy ve funkci monocytů a jejich diferenciačních produktů (v tzv. myeloidní linii) mají velký vliv na remodelaci kostní hmoty - viz Pagetova choroba

poruchy sluchu

- celá řada genetického původu - pokud je mutace v konexinu 26, tak manifestuje jako hluchota - četnost výskytu tohoto typu hluchoty (asi 20% všech případů dětské hluchoty), tak se spolu s cystickou fibrózou jedná o nejčastější genetickou chorobu vyskytující se v Evropě

achondroplázie

- choroba, která je z 99% zapříčiněna identickou mutací v genu pro FGF-receptor-3 - ovlivňuje vývoj chrupavek v dlouhých kostech (chrupavky jsou důležité pro osifikaci kostí) - heterozygotní záležitost, homozygoti embryonálně letální - bodová mutace v jediném proteinu - zkrácené dlouhé kosti, neovlivňuje inteligenci, větší jemnost pohybu (chirurg)

McArdle

- chybí myofosforylasa b -> svalová ochablost, křeče - při cvičení se v plasmě nezvyšuje laktát, nedochází k poklesu pH při cvičení - klinicky je onemocnění mírné

Langherhansovy buňky

- derivované z kostní dřeně - v podstatě dendritická buňka, tedy prezentující antigen, nese MHC II. třídy - tvoří jednu vrstvičku rovnoměrně rozloženou pod kůží - po pohlcení cizorodých substancí pak v uzlině prezentují a čekají na to, zda je rozpozná nějaký T-lymfocyt a spustí se imunitní reakce (původně se myslelo, že jsou nervové)

tvorba trombusu

- destička, která se dostane do kontaktu s kolagenními vlákny cévních stěn nebo tkáňové EM, prodělá dramatickou tvarovou transformaci - dojde k jejímu rozprostření a pevnému přichycení k poškozené tkáni, exocytóze faktorů aktivujících ostatní destičky ke stejné změně - tato kaskáda vede k vytvoření sraženiny (trombusu), z poškozených stěn cév a aktivovaných destiček se uvolňují aktivační látky stimulující konverzi protrombinu na trombin - trombin pak katalyzuje štěpení rozpustného fibrogenu na fibrin, který polymeruje do vláken a vytváří vláknitou síťovinu vznikající krevní sraženiny

sedimentace

- diagnostická hematologická metoda určování rychlosti sedimentace krvinek - odebraná krev se nasaje do trubice a nechá sedimentovat - nejdřív klesnou červené krvinky, pak bílé a nad nimi zůstane plasma - po dostatečně dlouhé době je tak možné určit tzv. hematokrit (objem jednotlivých krevních frakcí)

enchondrální osifikace

- dlouhé a krátké kosti - chrupavčitý model - první fáze je destrukce chondrocytu - v druhé fázi do lagun putují osteoprogenitorové buňky - vrůstají do periostu a začnou produkovat kostní matrix - kost nevzniká přeměnou, ale náhradou chrupavky

rakovina krve = leukémie

- dochází k nádorové přeměně některého z diferenciačních stadií buněk odvozených od kmenové buňky kostní dřeně - v krvi zvýšený počet leukocytů jednoho typu - rozlišujeme myeloblastické (zvýšené množství granulocytů nebo monocytů, nejčastěji v 5. dekádě) a lymfoblastické (zvýšené množství lymfocytů, častěji u starších dospělých) - obě mohou být akutní nebo chronické - nezralé a nefunkční leukocyty se tvoří na úkor normální krvetvorby - rizikové faktory: kouření, chemikálie (benzen), radioaktivní záření, léčba jiného nádorového onemocnění, filadelfský chromozom - efektivní řešení: chemoterapie, transplantace kostní dřeně

odstínění

- dojde k invaginaci na periferii a k vchlípení axonu do těla oligodendrocytu - komunikační kanálek, který takto vznikne, se nazýva mezaxon - do jednoho kanálku se může spojit i víc axonů - oligodendrocyty mají

rozdíl pojivo epitel

- epitel není vaskularizovaný ani inervovaný - v pojivové tkáni, která je pod epitelem, se nachází množství buněk imunitního systému - hlavně bazofilů

Kartagerenův syndrom

- epiteliální patologie, situs inversus; převrácená pravolevá symetrie vnitřních orgánů; mutace v motoru zajišťujícím pohyb řasinek v řasinkovém epitelu - u mužů sterilita - časté infekce dýchacích cest

aktivační nervové zakončení

- extracelulárně snižují polaritu nebo koncentraci sodných iontů a zvyšují potenciál vybuzení neuronu k vyplavení signálu - způsobují malou depolarizaci na postsynaptické membráně (mediátory neurotransmitery acetylcholin, glutamát), otevírají neurotransmiterem gated kationtové kanály

zrakový epitel

- fotoreceptory sítnice komplexním senzorickým epitelem - fotoreceptory delíme na - tyčinky a čípky - senzorickou složkou jsou proteiny opsiny s prostetickou skupinou retinalem, což je molekula schopná cis-trans izomerace, když pohltí foton, a tato změna konformace změní tvar opsinu - světlo nedopadá na apikální stranu fotoreceptoru - v očních buňkách neustále poměrně vysoká koncentrace cGMP - zachycení světla vede k aktivaci cGMP-fosfodiesterázy (která rozštěpí cGMP) - a následné snížení koncentrace cGMP v těchto buňkách vede k otevření Ca2+, k hyperpolarizaci membrány, uzavření Na+ kanálů a uzavření bazální aktivity těchto sodíkových kanálů - to že vidíme, je přeloženo přes negativní signál (-> citlivější vnímání)

cystická fibróza

- genetická porucha, způsobená mutací proteinu, který přenáší chloridové ionty ven z buněk (ty obvykle osmoticky "lákají" vodu a ta zvlhčuje epitely a sliznice) - suché sliznice, husté hleny, proto problém v plicích a některých žlázách - jeden člověk z 2500 (u bělochů)

Duchnennova svalová (muskulární) dystrofie

- gonosomálně recesivní onemocnění, progresivní genetická - hlavně chlapci ve věku 3-7 let, nejdříve pánevní pletenec, následně ramenní, mnoho chlapců ve věku 10-12 let končí na kolečkovém křesle - v séru zvýšeny enzymy (hl. keratinkinasa) dlouho před prvními symptomy choroby - způsobeno mutací genu pro dystrofin (největší gen v lidském genomu, délka mnoho megabází) - dystrofin propojuje receptor pro extracelulární matrix s aktinovým cytoskeletem (vniřního prostředí s vnějším prostředím svalu) - v případě mutace a nefunkčnosti dystrofinu má sval špatné mechanoelastické vlastnosti a dochází k poškozování svalu, atrofii a ztrátě funkčnosti - trankripce tohoto genu trvá 18 hodin, dlouhé, proto více chyb

všechny granulocyty

- granulocyty, 12-15um v průměru, schopné aktivního pohybu - obsahují specifická granula různě barvitelná, díky různému pH barvitelných složek: neutrální v neutrofilech, zásadité v eozinofilech, kyselé v bazofilech

na příčném řezu kosterním svalem

- hexagon aktinových filament a v prostředku soustava myozinových hlavic, které také vytvářejí hexagonální soustavu - v jednom svalovém vlákně, uvnitř buňky vytvářejí sarkomery několik soustav vedle sebe (ne jedna tlustá soustava sarkomer), propojení jednotlivých subvláken, sarkomer uvnitř buňky se děje molekulami intermediárních filament: ve svalech molekuly desminu

multilokulární adipocyty

- hibernony - uchovávají si schopnost termogeneze->dohledatelné termovizí - když hypertrofuje multilokulární tuková tkáň, může docházet k poruchám tepla

kalmodulin

- hlavně přepínač v buňkách hladkých svalů - existují kinázy, které jsou regulovány vápenatými ionty, např. proteinkináza C, tyto kinázy mohou nafosforylovat lehký řetězec myozinu a tím se myozin aktivuje a rozběhne se po aktinovém vláknu - kináza lehkých řetězců myozinu aktivní pouze v přítomnosti kalmodulinu s navázaným vápníkem - vápník se neváže přímo na kinázu, ale na kalmodulin, který se pak váže na kinázu vápník -> fosforylace -> stah - nakonec se to musí defosforylovat fosfatázou

změna sluchu během života

- hlavně u mužů, kteří ztrácejí doslech některých vysokých tónů - u člověka je sluchový epitel na celý život, neobměňuje se ani neregeneruje

typy chrupavek

- hyalinní, elastická, vazivová - všechny postrádají cévní zásobení, jsou živeny difúzí z přilehlé vazivové tkáně perichondria - postrádají i lymfatycké cévy a inervaci (chrupavky nás bolet nemohou, bolí okolní tkáň) - mírná deformovatelnost, ale nestlačitelnost

Ehlers-Danlosův syndrom

- hypermobilní klouby ruky, snížená odolnost kůže - porušenou tvorbou kolagenu

větvení neuronu

- jak dostředivá (dendrity) i odstředivá (axon) část neuronu se větví - většina neuronů má větší množství dendritů - co dendrit, to možnost napojit se na individuální nervovou buňku (př. na dendritech Purkyněho buněk mozečku okolo 200 000 funkčních synaptických kontaktů) - počet buněk v CNS si musíme vynásobit minimálně 1000-5000x, abychom dostali počet možných propojení - neuron s jedním dendritem zřídka - axony mají konstantní průměr - dendrity se při větvení tenčí - dokážeme posilovat dráhy, které se preferenčně signalizují->mechanismus dlouhodobé paměti (směřuje proteinový transport tam, kde se signalizuje, ztlušťuje se dendrit , posiluje to signalizaci a zvětšuje se synaptická štěrbina)

hnědá tuková tkáň u dospělých

- jako rudimenty, kolem ledvin a mobilizovatelná - 3% mužů, 8% žen - ti co snědí 20 knedlíků a nepřiberou

metaplázie

- jeden typ epitelu se přetváří v jiný (přeprogramování) - př. u silných kuřáků řasinkový pseudostratifikovaný epitel se změní v průdušnicích ve stratifikovaný (vrstevnatý, připomíná jícen) deskovitý epitel (nemá funkci odvádět hlen) - reparace řasinkového epitelu problématická (řasinky se pak pohybují všemy směry) - podobný fenotyp má nedostatek vitaminu A

motorická jednotka

- jedno nervové vlákno (axon) může inervovat různý počet nervových vláken, tzv. motorickou jednotku - tento axon se může rozvětvit a vytvořit nervosvalovou ploténku s několika svalovými vlákny - to jak velkou oblast svalu můžeme stáhnout jednou jedinou signalizací z jednoho neuronu z CNS záleží na tom, kolik svalových vláken jeden axon inervuje - jsou i svaly inervované jen jedním axonem - motorické jednotky jsou různě velké, větší u bicepsu než v jazyku (jemná koordinace, zapínat malé svaly, nejlépe jednotlivá svalová vlákna proti sobě) - na úrovni vlákna jde o všechno nebo nic - na úrovni svalu můžeme mít něco mezi, podle počtu zapojených svalových vláken nebo motorických jednotek - oční svaly mají na jeden sval jeden axon - svaly končetin až stotisíce a více svalových vláken inervovaných jediným neuronem - designování velikosti motorických jednotek prenatálně a krátce postnatálně, do věku 3 let - ploténka je víceméně 3D útvar, který se zaklkovává dovnitř svalové buňky, je nutné zvětšení povrchu, aby signalizace byla co nejmasivnější, amplifikace signálu pomocí amplifikace povrchu, styčné plochy mezi jedním a druhým - čím jemnější pohyby, tím menší motorické jednotky - dá se natrénovat velikost svalových vláken (proporce už tolik ne)

Parkinsonova choroba

- jedno z nejčastějších nervových onemocnění, neurodegenerace - nedostatkem dopaminu - dochází ke svalovým třesům, změní se svalový tonus (nižší sval. tonus) - ovlivňuje nervosvalovou aktivitu, ne myšlení - v mozku jsou oblasti, kde jsou lokalizovány dopaminergní neurony, ty jsou náchylné k degeneraci a odumírání (ubývání s věkem) - 1-2% populace nad 65 let

osteon

- jednotkou kompaktní kosti - síťovina osteocytů pospojovaných výběžky propojených pomocí gap junctions - celá struktura koncentricky uspořádaná do lamel kolem centrálního (Haversova) kanálku s cévami a nervy - roste "dovnitř"

osteocyty

- jednotlivě uloženy v lakunách umístěných mezi lamelami matrix - výběžky buněk jsou propojeny gap junctions - tvar broušeného diamantu routy - odpovědné za mineralizaci kostí a tvoří těsná spojení - výměna látek probíhá v nedifúzním prostředí, je systémem kanálků - zánik osteocytů - převáží resorpce matrix

bazofily

- jen 1% krevních elementů - když je jich víc, tak se může s větší pravděpodobností objevit alergická reakce - schopnost degranulace - obsah granul ničí cizí struktury v jeho okolí - exocytóza regulovatelná vazbou antigenu a IgE navázaný na IgE-recepto - tento receptor tzv. vysokoafinní, váže IgE, i pokud není navázané na antigen - bazofil je obalen IgE navázaném na vysokoafinním Fc receptoru, pokud se v těle objeví multivalentní antigen (struktura obsahující větší množství vazebných míst pro protilátku), dojde k nahloučení receptorů prostřednictvím vazby protilátek na jednom místě, tak se aktivuje signalizační kaskáda končící degranulací granulí obsahujících biologicky aktivní aminy (např. histamin nebo serotonin) - tkáňová forma bazofilů se nazývá žírná buňka

mikroglie

- jsou imunokomponentní, mají podobnou funkci jako makrofágy vně CNS - ne v mozku z kostní dřeně

rotace srdeční kličky

- když přijdou zleva signály se stočit, stočí se správným směrem - když signál nepřijde, čeká, pak přepadne doleva/doprava 50/50 - když doprava, překříží se cévy, vznikne uzel

fibrocyt

- klidové, není moc syntetizovaná mezibuněčná hmota, aktivuje se na fibroblast (diferenciační prekurzor fibroblastu) - může se diferenciovat ve fibroblast, v chondrocyt, hladkou svalovinu, tukovou buňku či buňku schopnou vytvářet kostní hmotu - mezenchymální kmenová buňka viz Pojivo str. 2

satelitní buňky

- kmenové buňky pro příčně pruhované svaly - pod pojivem na povrchu svalu - mají v sobě aktivovaný MyoD, ale jsou zastavené v buněčném dělení - bohužel je jich ve svalech málo a jejich činnost je omezená

vazivová chrupavka

- kolagen typu I, v místech s velkými nároky na mechanickou odolnost a zátěž - přechod mezi hustým vazivem a hyalinní chrupavkou - výskyt:meziobratlové ploténky, spona pánevní, místo úponu některých vazů

artherosklerosa

- kornatění cév - začíná poškozením cévních endoteliálních buněk s následným zánětem - když je v těle zánět nebo jsou přítomny volné radikály, tak se LDL částice (odpovědné za přenos choletesrolu) oxidují (ve zdravém těle LDL téměř není v oxidované formě, je normálně exocytován a degradován) - oxidovaný LDL nedokážou buňky metabolizovat, hromadí se v nich - do tohoto místa lákány monocyty (do cévní stěny pronikají diapedézou), monocyt ho dokáže sežrat ale ne odbourat - LDL se v monocytu hromadí a vytváří pěnovité buňky plné vakuol, naplněné oxidovaným LDL - makrofágy, přiláká to fibroblasty, které se mohou diferenciovat v osteocyty, osteoblasty a chondrocyty (osteocyty dělají kost, takže v cévě vznikne hrbolek, ztrácí svou mechanickou pevnost) - dlouhodobé záněty -> ateroskleróza -> infarkt myokardu nebo embolie

krev, krevní elementy a lypoidní tkáně

- krev se často řadí mezi pojiva, protože obsahuje velké množství mezibuněčné hmoty - plasmy, která je nestlačitelná a má zajímavé mechanoelastické vlastnosti - obecně jsou buňky pojivových tkání odvozené od mezenchymu - původ kmenových buněk krevní řady extraembryonální (ne embryonální), prvotní krvetvorné buňky vznikají ve žloutkovém váčku, tedy trofoblastu - krev a kevní elementy plní celou řadu funkcí - krevní buňky jsou vesměs mobilní, schopné opustit krevní řečiště

téma umělé krve

- kvůli nedostatku dárců - perflurocarbons: dokonalé přenášení kyslíku, myš může dýchat i v tekutině; a nejsou krevní skupiny - nebo vyizolovat hemoglobin a uzavřít ho do kapslí

patologie krve

- leukémie - EBV virus: způsobuje mononukleózu, kdy napadá B-lymfocyty nebo jejich prekurzory, v nich se pomnoží a B-buňky se dále dělí; pomnoží v těle velké množství B-lymfocytů a na první pohled to vypadá jako leukémie; EBV máme po vyléčení na celý život

poruchy, kdy axony nenajdou své místo na glomerulech

- lidé nejsou schopni během života držet kontinuitu jednotlivých pachů - poruchy čichové sliznice, které se manifestují po některých chorobách, virových infekcích, které naruší integritu čichové sliznice - dochází k rapidnímu odumření čichových buněk, resetuje se kontinuita s glomeruly, vystaví se to na novo, zadrátuje se to nesmyslně

lymfatický systém

- lymfoidní (lymfatické) tkáně obsahující akumulováné lymfocyty se vyskytují téměř všude po těle - hlavně na místech, kde patogeny vstupují nebo během infekce putují po těle - epitely oddělují tělo od vnějšího prostředí, proto se pod nimi vykytují akumulace lymfatické tkáně = s epitely asociovaná lymfoidní tkáň -lymfoidní tkáň asociovaná s mukózou (sliznicí) MALT - lymfoidní tkáň asociovanou s dýchacími cestami, bronchy BALT - lymfatická tkáň asociovaná se střevem (gut) GALT - všechno jsou to místo proliferace a diferenciace lymfocytů

mízní uzliny

- mallé fazolovité orgány umístěné v lymfatických cévách - velikost různorofá (u člověka několik mmilimetrů až 2 cm) - část tvořena pojivovou tkání (obal a jeho vchlípeniny) - důležitá role v uzlinách retikulární buňky vytvářející síťovitou strukturu (podobnou jako v thymu), mající kontaktní povrch pro vazbu např. dendritických buněk a vytvářející velké množství dutinek vhodných pro vzájemnou interakci a aktivaci buněk imunitního systému

inhibiční nervové zakončení

- mediátory neurotransmitery GABA, glycin, způsobují malé hyperpolarizace, otevírají Cl- a K+ kanály - prostorová a časová sumace signálu, postsynaptický potenciál ano či ne, síla signálu zakódována do frekvence s jakou jsou PSP generovány - znesnadňují signalizaci buňkám, kde se zrovna vylijí

myelinizace

- mezi narozením a 3. rokem života - panožka Schwanovy buňky nebo oligodendrocytu se obtáčí kolem nervového výběžku a vytvoří mnohokrát se obtáčející vrstvu, která má výborné elektrické a vodivé vlastnosti - v normálních membránách se nacházejí lipidy, hlavně fosfolipidy;, zde jsou nabohaceny komplexní glykolipidy, sfingolipidy, gangliosidy - existuje hodně axonů, které nejsou myelinizované, ale musí být odstíněné

hnědá tuková tkáň - multilokulární

- mnoho drobných tukových kapének v jedné buňce, mnoho mitochondrií (70% objemu buňky, proto hodně cytochromu b, proto hnědé zbarvení) - slouží k produkci tepla, netřesové termogenezi - inervaci ovlivňují přímo tukové buňky - histologicky připomíná endokrynní žlázu - buňky přímo inervovány sympatikem - u novorozenců, u hibernujících savců -2-5% váhy těla novorozenců - záda, krk, kolem ledvin (ohřívá krkavici, hrudní koš, ledviny)

sluchové senzorické epitely

- morfologicky nejpropracovanější tkáň v těle - hlemýžďová rezonanční struktura vzniká prenatálně a záleží na tom, ve kterém místě hlemýždě dochází k rezonanci s membránami, které obalují prostory vyplněné tekutinou - voda je nestlačitelná, takže přenáší vibrace

CNS

- mozek a mícha - z neurální trubice - (šedá a bílá hmota) - neurální lišta je zbytek neuroepitelu, který zůstane v místě, kde se vchlípila neurální trubice - oblast embrya, která dává vzniku buňkám s obrovským migračním a diferenciačním potenciálem: chromafilní buňky, melanocyty, odontoblasty, Schwannovy buňky, neurony senzorické, gangliové atd. (nevznikají in situ, v daném místě embrya, ale aktivně tam vputovávají s diferenciačním programem, nastaveným neurální liště (občas 4. zárodečný list)) - podle toho kam doputují, tak se diferencují, př. když doputují do zubu, tak nedělají ani Scwannovy buňku, ani neuron, ale odontoblast - podmínka fungování NSje schopnost dostředivé a odstředivé signalizace na základě specializace různých membránových membránových domén

barvoslepost

- mutací v jednom konkrétním opsinu (selektivní pro určitou oblast spekra), mají receptory jen pro dva výseky spektra, některé barvy od sebe neodliší - jeden opsin je vázán na chromosom X, u mužů se tak snadno projeví daltonismus, porucha ve vnímání zelené a červené barvy - ostatní jsou vzácnější, opsiny jsou na jiných chromozomech a musí se vyskytnout v homozygotní recesivní kombinaci - že by chyběly dva opsiny a člověk viděl jen modře se moc nestává

poruchy pigmentace vázané na genové mutace

- mutanti v genu Pax3 - při nějakých homozygotních konstitucích může dojít dokonce ke ztrátě sluchu a depigmentaci vlasů, očí a kůže

troponin-tropomyosinový komplex brání

- myozinu se pohybovat po aktinu - po jeho navázání na vápenaté ionty změní konformaci a umožní se myozinovým hlavám rozběhnout po aktinu

regulace stahu příčně pruhovaného svalu

- na nervový podnět se vylije acetylcholin, zvýší se intacelulární koncentrace Ca2+ iontů, dojde k deformaci tropinu, deformace se přenese na tropomyozin, a může interagovat myozinová hlavice s aktinem - koncentrační gradient mezi sarkoplazmatickým retikulem a cytoplasmou je 10 000 (potencuje rychlost vtoku vápenatých iontů do cytoplasmy) - kreatin ve svalech se pomocí enzymu kreatinkináza fosforyluje na kreatin fosfát, který může být zásobním energetickým zdrojem - v relaxovaném svalu: koncentrace 4mM ATP a 0,013 mM ADP, reakční kinetika posunuta k rozpadu ATP na P+ADP, dále 13mM kreatinu a 25mM kreatinfosfátu (6x víc než ATP) reakce ve směru kreatinfosfát na kreatin a fosát - ATP vystačí na 2s, kreatinfosfát na 8s, poté se musí pracovat s odbouráváním organických sloučenin - k anaerobnímu zdroji energie se používá glykogen

hyalinní chrupavka

- nejběžnější, kolagen typu II, modravě bílá a průsvitná - v zárodku vytváří dočasný skeleton, pak je nahrazena kostní tkání - mezi diafýzu a epifýzu rostoucích dlouhých kostí je vmezeřene epifyzální (růstová) ploténka z této chrupavky - u embrya je téměř celá kostra z ní - složení: 40% suché váhy kolagen, hlavně II, chondroitin-6-sulfát a keratan sulfát, chondronektin (adhezivní molekula) - výskyt: artikulační plochy pohyblivých kloubů, stěny prostornějších úseků dýchacích cest (nos, hrtan, trachea, bronchy), přední konce žeber v místech artikulace s kostí hrudní

krevní destičky - trombocyty a megakaryocyty

- nejedná se o buňky, ale o bezjaderné diskovité útvary (3um), které vznikají fragmentací polyploidních megakaryocytů, které sídlí v kostní dřeni - 1 megakaryocyt za den až 100 000 destiček, a to tak, že vysílá výběžky přes stěny do kapilár a na konci odštěpuje destičky přímo do krve - rozpad megakaryocytu programovaná buněčná smrt, jeho zbytky požírají makrofágy - v krvi přežívají cca 10 dní a fungují zde - obsahují regulátory srážení krve: PDGF (platelet derived growth factor) a serotonin - když se vylije obsah destičky, vznikne sraženina, PDGF se podílí jako diferenciační faktor epiteliálních buněk a fibroblastů na efektivní reparaci poškozené tkáně - serotonin je účinný vasokonstriktor, jeho uvolnění je stimulováno vazbou na poškozené cévní stěny a je schopen uzavřít i malé arterie

zuby

- nejtvrdší tkáň v tělě, dentin, sklovina - z ektodermu, mezodermu a buněk neurální lišty - vícezubost - zakládají se dovnitř - z jedné strany odontoblasty, z druhé ameloblasty

epidermolysis bullosa simplex

- nemoc motýlích křídel - vzácné vrozené dědičné onemocnění pojivové tkáně způsobující puchýře na kůži a sliznicích - způsobuje mutace některého z genů podílejících se na stavbě pokožky a vazby epiteliálních buněk na bazální laminu, jako jsou geny pro keratin, plektin, laminin, kolagen či integrin

single cell analýza

- nervová analýza - př. máme podobně genů jako drosophila nebo háďátko, lišíme se počtem exonů, intronů - v mozku desetitisíce buněčných oblastí, různý tvar, funkce, neurofyziologie - na úrovni buněk uspořádání mozku a CNS velmi kompaktní - muži a ženy se liší na úrovni CNS - ženy náhodné inaktivování Barrova tělíska) - lateralita X ianktivace v samičím mozku, půla mozku od tatínka, půlka od maminky, randomizace

čichový epitel

- neurosenzorická epiteliální struktura - během celého života se mění - čichové buňky: senzorické neurony obsahující nepohyblivé cilie s čichovými receptory - na bazální straně je jeden axon směřující do mozku - neurony jsou obklopeny podpůrnými buňkami, které mají podobné vlastnosti jako gliové buňky v mozku - senzorické neurony přežívají 1-2 měsíce, pak jsou nahrazeny diferenciací bazálních buněk (kmenové buňky senzorických neuronů, každý senzorický neuron exprimuje pravděpodobně jeden z několika set čichových receptorů) - axony od senzorických neuronů se stejným čichovým receptorem jsou rozptýleny v čichové sliznici a směřují do stejného glomerulu - kolik glomerulů, tolik různých diskrétních vůní můžeme vnímat, ale tolik musíme mít i specializovaných čichových buněk ve své čichové sliznici (jedna čichová buňka nemá několik receptorů pro různé substance) - receptory spřažené s G-proteiny, 7x membránou procházející receptory pro čich se uplatňují v migraci a nalezení příslušného glomerulu; receptory schopné homeotické adheze, 2 receptory se spolu zazipují a s jinými ne - když axon doputuje do mozku, tak putuje chvíli po různých glomerulech a dotýká se jich, kde se nejpevněji chytne, tam zůstane - z kmenové buňky může vyrůst senzorická buňka a vyslat na dlouhou vzdálenost axon, který hledá a hledá, až je schopen najít místo - nervová zakončení se v mozku propojují symetricky do 2 teček, 2 symetrických glomerulů pro konkrétní čichový vjem v obou hemisférách

acetylcholin

- neurotransmiter - po vylití váčků z nervového zakončení v synaptické štěrbině se váže na acetylcholinový receptor, dojde k depolarizaci membrány, která se šíří do nitra svalové buňky systémem příčných T-tubulů

Alzheimerova choroba

- některé proteiny, např. amyloidní nebo tau protein, mají narušené odbourávání a můžou se hromadit v mozku - v mozku se hromadí plaky neodbouratelné substance, která tlačí, je cytotická a způsobuje neurologické patologie - neschopnost uklízet špatně zbalené proteiny v našem těle -> mozek se vyprazdňuje o buňky a zaplňuje odpadem - klíč v léku by byl umět modifikovat aktivitu v mikrogliích, regulace autofáze - 10% nad 65 let - 50% nad 85 let

složení krve

- objem krve 6-8% tělesné hmotnosti, cca 5,5l - hematokrit 46% muži, 41% ženy - erytrocyty 5 mil/ul (1% retikulocyty) - leukocyty 4-10 tis./ul (neu., baz., eo., lym., mono) - trombocyty 150-300 tis/ul - plasma

osteoklasty

- obrovské mnohojaderné buňky, které resorbují kostní hmotu a podílejí se na přestavování kostí - velké, bohatě větvené pohyblivé buňky (5-50 jader) - vznikají fúzí monocytů nebo makrofágů - v místě resorpce jsou enzymaticky vyleptané prolákliny v matrix - tzv. Howshipovy lakuny - jsou odvozeny od makrofágů - proti kosti zevnitř hlodají, kost dorůstá - proto má dítě malou hlavu a dospělý velkou - když by nefungovaly např. malý mozek za tlustou kostí

chrupavka

- obsahuje velké množství extracelulární matrix, glykosaminoglykany a proteoglykany orientované na kolagenních elastických vláknech - mezibuněčná hmota pevné konzistence (unikátní kombinací složek, často sulfatovány) - podpora měkkých tkání, tlumí nárazy, umožňuje hladký a klouzavý pohyb kosti, zásadní pro vývoj kosti jako osifikační centrum - není inervovaná ani vaskularizovaná - extrémně hydratovaná část těla - nezlomí se (možná patellová) - složena z chondrocytů (leží v dutinkách: lakunách) - důležitou složkou proteiny (důkaz vstříknutí proteázy papainu--králík svěsí uši) - rychlá diferenciace a utváření - fylogeneticky i ontogeneticky předchází kost

nádory u dětí

- odvozeny od krvetvorné tkáně - při diferenciaci T a B lymfocytů dochází k rekombinaci a vytváření nových genů pro protilátky (snadno se to pokazí)

jak neustále omlazovat buňky zrakových epitelů

- odvržením starých struktur, v nichž jsou akumulovány denaturované proteiny a kovalentně modifikované lipidy (epiteliální pigmentové buňky je sežerou, uklidí) - nejdistálnější část senzorických neuronů se odštěpuje jako váček a je endocytována pigmentovými buňkami - nemůžeme si dovolit odlupovat zrakové senzorické jednotky (jako se odlupuje většina tkání), nemá je čím nahradit

regenerační schopnost nervové soustavy

- omezena, kmenové buňky jsou schopné generovat nové neurony a gliové buňky i v dospělém mozku - nejvíce regenerace v bullus olfactorius (čichový bulbus) a hippokampu, který je i v dospělosti plasticky (struktura spojená s pamětí a učením)

nervové buňky

- ontogeneticky a fylogeneticky odvozeny od epitelu - některé si zachovávají epiteliální charakteristiky: polarizovanou strukturu - neurony, neuroepiteliální smyslové buňky, buňky gliové - největší buňky - i více než metr (dle velikosti zvířete) - nejmenší buňky - menší než 8um - struktura schopná určité regenerace - poměrně vysoká reparační schopnost axonálních výběžků (přeťaté jsou opět schopné nalézt prázdnou myelinovou pochvu a tou prorůst do inervované tkáně) - vysoce plastické jsou dendrity v dendritické síti

srdeční svaly

- optimalizované pro relativně pomalé, opakované pohyby, které nejsou příliš regulovatelné vůlí - příčně pruhované (+ kosterní) - má nastavenu expresi různých receptorů tak, aby po srdci běžely vlny signálů, proto je nezbytné vodivé propojení - propojení pomocí gap junctions - propojené desmozomy, aby celý systém fungoval jako jedna mechanická jednotka - strukturní jednotkou je kardiomyocyt - utilizuje široké spektrum látek: glukóza, laktát, ketolátky, aminokyseliny, esterifikované i neesterifikované MK - důležité "cik cak" desmozomální propojení, je třírozměrné a na základě propojení a orientace lze nastavit způsob stahu celého srdce - vytvořená z buněk splanchnického mezodermu - není to syncitiální struktura, je to struktura tvořená individuálními buňkami, které jsou pevně propojené desmozomálními spoji (pevně sešijí buňky, trochu zkřiví srdeční sval - díky pevnému propojení desmozomů funguje srdce jako jedna mechanická jednotka (celý sval) a zárověň i signalizační díky propojení gap junctions (aby se genet. inf. převedla do druhé buňky) - struktura rozvětvených buněk - místa propojení jednotlivých buněk se nazývají interkalární disky (hypertrofované desmozomy, mezi kterými jsou gap junctions)

Pagetova choroba

- ovlivnění metabolismu a diferenciace osteoklastů - kosti jsou hrubé a neodbourávají se - malý mozek, velká kost, nemusí být ale psychické problémy - léčitelná transplantací kostní dřeně - Egill ji měl, nemusel nosit přilbu

osteoblasty

- po uhnízdění se mění v osteocyty, tvoří organickou EM - syntéza kolagenu typu I, proteinglykanů, glykoproteinů - výhradně na povrchu kosti, těsně vedle sebe jako jednovrstevný epitel - mají výběžky a tak udržují kontakt s okolními buňkami, ty jsou pak spolu s buňkou zality v EM a změní se v osteocyt

narušení inervace svalů

- po úraze, masivně po narušení páteře - neinervovaný sval atrofuje, zmenšuje se jeho velikost (od určitého stadia nevratně)

slezina

- podobně jako uzliny filtrační orgán - narozdíl od nich však přímo napojena na krevní řečiště - ve slezině jsou z krve odstraňovány nefunkční krvinky - jsou zde iniciovány imunitní reakce proti antigenům nalézajícím se v krvi (narozdíl od uzlin, tam se jedná o antigeny přenášené lymfou?) - není pro dopělého nezbytným orgánem, ostatnín orgány ji můžou zastoupit

pohyb svalu

- pohyb myozinových hlavic po aktinovém vláknu - mechanická součást těla - aktinová vlákna jsou omotaná okolo buněk epitelu, ukotvena v tzv. adhezivních spojích a pomocí myozinu změní její tvar lokálním zaškrcením tak, že dojde k deformaci celé buněčné vrstvy - celý epitel funguje jako jedna signalizační a morfologická jednotka - vzniká tak např. nervová trubice invaginací neuroepitelu

ependymové buňky

- pokrývají vnitřní dutiny CNS, zachovávají si epiteloidní uspořádání a obsahují řasinky - vystýlají trubici v míše a mozkové komory - jsou všude tam, kde je v CNS tekutina - tekutina cirkuluje pomocí řasinek - povrch velice podobný epitelu dýchací trubice - gliové, ne neuronální

glykogen ve svalech

- polymer glukózy, používá se k anaerobnímu zdroji energie - za anaerobních podmínek odbourávaný na pyruvát, vystačí asi na 1min - rychlost tvorby ATP pomocí glykolýzy je 2,5x rychlejší než pomocí oxidativního metabolismu - 400m se nikdy neuběhne jako čtyřnásobek času na 100m, protože se vyčerpávají přímé zdroje energie - na laktát v našem těle žijí nervové buňky, gliové buňky

neutrofily

- polymorfonukleární leukocyty (různorodá morfologie jádra) - tvoří 60-70% bílých krvinek - jádro je složeno z 2 až 5 laloků spojených můstky, nezralé mají tvat podkovy, čím jsou starší, tím víc má segmentů (nejstarší až 7 tzv. hypersegmentované buňky) - ženy mají inaktivovaný chromozom X, který se v jejich neutrofilech objevuje jako paličkový přívěsek na jednom segmentu - krátce žijící buňky, v krvi přežívají 6-7 hodin, ve vazivu 1-4 dny - terminálně diferencované nedělící se buňky (jako eozinofyly a bazofily), narozdíl od lymfocytů a monocytů - hrají klíčovou roli v zánětlivých procesech - jsou lákány ve velkých množstvích jako první vlna buněk imunitního systému do míst zánětu - receptory na jejich povrchu schopné rozpoznat např. bakterie (na povrchu nejlépe navázány protilátky pomocí tzv. nízkoafinních Fc receptorů), které jsou schopné fagocytovat a poté ve fagozómech zlikvidovat - fagocytická aktivita neutrofilů (mikrofágů pohlcujících menší částice než makrofágy) je výrazně stimulovaná, pokud jsou částice "označeny" např. pomocí protilátek (tzv. oponizovány) - využívání superoxidovaných aniontů, perocidu vodíku nebo chlornanových kationtů na zničení pohlcených bakterií - mrtvé neutrofily, bakterie a natrávený materiál tvoří hnis - neutrofily rychle nahrazovány z kostní dřeně (velký počet neutrofilů s máločetným jádrem znamená jejich rychlou obnovu) - vyšší než normální počet neutrofilů, tzv. neutrofilie, může znamenat akutní nebo chronickou infekci

myoepiteliální buňky

- pomáhají sekreci produktu epiteliálních žláz (např. mléčné nebo slinné) - váček vytvořený epiteliálními buňkami produkující sekret má kolem sebe roztažené výběžky myoepiteliálních buněk, která jsou schopna celý váček stáhnout - malé žlázy si vystačí s jednou takovou buňkou

když axon přerušen

- postupně se zmenšuje sval, tím jak není inervován - pokud přesáhne absence inervace nějakou dobu, tak je narušení nevratné - existuje ale období, kdy se může axon už v existující myelinové pochvě rozvětvit a hledá dírku, do které by mohl zalézt a mohl se tak vrátit a prorůst zpátky do nervosvalového zakončení, může obnovit inervaci svalu a celé se to opraví a funguje to, jak má - když se sešijí nervy, nikdy nesrostou úplně přesně, začnou prorůstat tak, jak jsou myelinové pochvy proti sobě a většinou axony prorostou na špatné místo -> potřebbujeme čas na to, než se náš mozek naučí pracovat s novým zadrátováním svalů (týdny, měsíce, roky)

periost

- povrch kosti lemován touto vrstvou t- vořena kolagenními vlákny a fibroblasty, vnitřní vrstva tvořena osteoprogenitorovými buňkami - výživa kostní tkáně a kontinuální přísun nových osteoblastů

PET vyšetření

- pozitronová emisní tomografie - moderní radionuklidové vyšetření založené na principu vychytávání cukru označeného radioaktivní látkou aktivním rostoucím nádorem - k odlišení recidivy nádoru od nekrotických změn (ložiska mrtvé tkáně) po ozařování

svalová dystrofie - myopatie

- poškození svalových vláken nesouvisející s inervací nebo autoimunitou - nefunkčnost konkrétních enzymů, syndromy patologií mitochondrií (souvislost se stárnutím) - gen pro dystrofin - provazuje s aktinovým cytoskeletem

gliomy

- primární mozkové nádory z buněk podpůrné mozkové tkáně (neuroglie) - tvoří více jak 50% všech nádorů CNS - dělení na gliomy s nízkým stupněm malignity (low-grade gliomy) a gliomy s vysokým stupněm malignity (high-grade gliomy) - neuroblastom, ganglioneurom, feochromocyton, chemodektom, retinoblastom, oligodendogliom (nádorově změněné oligodendroglie, druh gliových buněk), astrocytom (nádorově změněné astrocyty, druh gliových buněk), meduloblastom, ependymom, meningiom, angioretikulom

nádory CNS

- primární nádory mozku cca 1-2% všech zhoubných nádorů, každý rok onemocní v ČR nádorem mozku cca 700 lidí, mírná převaha u mužů - častější pro děti do 5 let a dospělé nad 60 let - cca 5% nádorů je dědičně podmíněno, hl. u pacientů dětského věku (neurofibromatóza: výskyt mnohočetných útvarů v průběhu nervů a podkoží) - zevní faktory na vznik nádorů: radioaktivní záření, chemické látky (polychlorované bifenyly, ethylnitrozomočovina a vinylchlorid) i viry

buffy coat

- pro klasickou transfúzi jsou z krve často odstraňovány bílé krvinky, přenášejí se pouze plasma a červené krvinky - proto koncentrovaná suspense bílých krvinek připravovaná tímto způsobem = buffy coat

B-lymfocyty

- produkují protilátky - efektorové buňky jsou zde buňky produkující velké množství protilátek=tzv. plazmatické buňky - afinitní maturace: mutují se varianty na téma plus minus dobře poskládaného genu a potom se selektují ty buňky, které produkují protilátku s optimalizovanou vazbou k antigenu, protože jej nejvíc prezentují, vychytávají a mají největší pomoc od pomocných CD4 T-lymfocytů

apoptóza v CNS

- programovaná buněčná smrt - zásadní pro regulaci diferenciace nervové soustavy - vyřazení některých proteinů, které regulují spouštění nebo průběh apoptózy vede k neuronálním abnormalitám - hypertrofie mozku u myši, inaktivovaný gen pro kaspázu 9 nebo protei Apaf-1, nedochází k odumření nadbytečných neuronů, které se hromadí a nervová tkáň přerůstá - dokazuje, že během diferenciace CNS dochází k masivnímu regulovanému odumírání neuronů

Ranvierův zářez

- prostor mezi jednotlivými Schwannovými buňkami obalujícími jako myelinová pochva nervové axony - nervový vzruch se mezi nimi šíří „skoky"

transplantace kostní dřeně

- punkcí, nebo vyplavit buňky do periferní krve - Pagetova choroba, leukémie, srpkovitá anémie

nezralé neurony během ontogenese

- putují podél radiálních gliových buněk (pozůstatku původního epitelu) propojujících vnitřní povrch nervové trubice s povrchem vnějším - jejich délka může být v primárním mozku (kůře) až 2cm - jak vznikají v mozku jednotlivé vrstvy, gliové buňky slouží jako pravítko a určují tloušťku vrstev nervových buněk v mozku - první neuroblasty lezou a vytvoří vrstvu, která se stabilizuje tvorbou mezibuněčných spojení - potom lezou nové buňky, prolezou stávající vrstvu a udělají další vrstvu - neokortex je poslední vrstva přidaných buněk a je nejdál od zdroje kmenových buněk

apokrinní žlázy

- přechodný typ; sekreční produkt odloučen zároveň s apikální částí cytoplasmy - vyloučení látek, které nejsou v cytoplasmě obalené membránou a jsou potřeba se dostat z buňky ven - např. tukové kapénky v tukových buňkách v mléčných žlázách - odvrhování apikální části buněk v sítnici (tyčinky a čípky)

když je kyslíku v cévách málo

- při úrazech nebo během diferenciace, když se tvoří cévy - signál pro vznik nových cév v okamžiku hypoxie

hladké svaly

- relativně pomalé, mimovolné stahy - na místech, kde je třeba regenerovat, jsou tam, kde se tkáň často obměňuje, dokážou jako jediné dobře regenerovat a diferenciovat z prekurzorů (mezenchymální kmenová buňka -> fibrocyt -> buňka hladkého svalu) - protáhlé, ne příčně pruhované buňky - jen 1 jádro - buňky jsou vždy docela blízko fibroblastů - nevytvářejí syncitia, nejsou pevně propojeny interkalárnímii disky - ve svém stahu většinou autonomními strukturami, řada z nich je ovlivňována nervym které ale nedokážeme ovlivňovat svou vůlí - bývají často okolo různých trubic v těle (alternativa řasinkového epitelu pro pohyb velkých struktur) - v cévách kvůli možnosti změnit jejich průměr - každá buňka obalena laminou a retikulárními vlákny - mohutné vrstvy: stěny dutých orgánů střeva uterus, ureter - gap junctions - signalizace funguje jako syncitium; viscerální hladké svalstvo, málo inervované - buňky mají schopnost vytvářet mezibuněčnou hmotu, ta je chrání i při jejich mechanických stazích - hlavní přepínač kalmodulin (ne tropomyozinový komplex) - bohatě vyvinuta intermediální filimenta, která jsou na membránu napojena unikátním způsobem - sarkomerové jednotky nejsou uspořádány vedle sebe, ale různosměrně (proto ne příčně pruhované) - nemají T-tubuly - místo nich tam jsou kaveoly (vchlípeniny do buňky), udržované proteinem kaveolinem - kináza lehkých řetězců myozinu aktivní pouze v přítomnosti kalmodulinu s navázaným vápníkem - jádro buněk je protaženo podle jejich tvaru

intramembranózní osifikace

- růst plochých, krátkých a dlouhých kostí do šířky - nahromadění mezenchymálních buněk dává vznik primárnímu osifikačnímu centru - dochází k diferenciaci v osteoblasty a tvorbě kostní matrix - osifikace ve vazivu (přímá mineralizace matrix produkované osteoblasty) -- vznik plochých kostí - kost vzniká přeměnou chrupavky

jak vznikají cévy

- růstem už vzniklých trubiček - in vitro uvnitř endoteliální buňky začne vznikat vakuola, celý systém vakuol, které se spojují, a vzniká dutá struktura zevnitř, která je pak schopná se spojovat s jinými trubičkami

neurony

- různé tvary a velikost: patří mezi největší a nejmenší buňky v těle - multipolární: více než dva výběžky (spousta): většina - bipolární: jeden axon a jeden dendrit: sítnice, čichová sliznice - pseudounipolární: jediný výběžek větvící se poblíž těla na dvě větve, podněty obcházejí tělo buňky: ganglia, např. spinální - motorické neurony: kontrolují efektorové orgány, jako svalová vlákna a žlázy - senzorické neurony: interneurony: propojují, zodpovědné za vyšší funkce řídící funkce v CNS, za složité zasíťování CNS - schopné sumovat, sčítat a odčítat signály z jiných neuronů, integrovat je, a pak vyslat signál - v podstatě zodpovědné za to, že myslíme - odvozeny od ektodermu

epileptické záchvaty přímo ohrožující svou intenzitou a četností lidský život

- schopnost nervové soustavy funkčně regenerovat přeprogramováním existující nepoškozené struktury - řešení odstranit velkou část mozku s epileptickým ložiskem, někdy i celou hemisféru, mozkové funkce se postupně přeprogramují do druhé hemisg´féry (roky)

neuroepitely a regenerace

- senzorický epitel ve středním uchu nebo na sítnici není schopen regenerovat - čichový epitel se neustále obnovuje

dendrity

- signál všechno nebo nic - po sobě jdoucími akčními potenciály

vysoká sedimentace

- sloupec červených krvinek je vyšší než u zdravého jedince, přitom červených krvinek je stejně - znamená, že je někde v těle zánět (hlavně imunoglobulinů - protilátek)

lymfoidní orgány

- složeny z lymfoidní tkáně - primární a sekundární - primární: kostní dřeň a thymus sloužící k zajištení hematopoézy a selekce s vlastním tělem nereagujících lymfocytů - sekundární: slezina a uzliny, jsou napojeny na lymfatický a oběhový systém a zajišťují efektivní setkávání jednotlivých buněk imunitního systému, jejich vzájemnou komunikaci a tak se podílejí na kompartmentaci efektivního imunitního dozoru

senzorické sluchové buňky

- sluchové vláskové buňky jsou ukotveny mezi podpůrnými buňkami a překryty extracelulární matrix, tektorální membránou, ve struktuře Cortiho orgánu - vláskové buňky převádějí mechanickou deformaci v elektrický signál - každá vlásková buňka má stejnou morfologii varhanovitých výběžků (obrovských mikrovilů) streocilií, stabilizovaných aktinovým skeletem - pokud jsou vláskové buňky zničeny, již neregenerují - buňky jsou mezi sebou propojeny gap junctions tvořených mimo jiné specializovaným konexinem 26, který buňky propojuje, aby spolu mohly koordinovaně reagovat

kosterní svaly

- specializované k tomu, aby ohýbaly kostru a spojovaly páky (kosti, chrupavky) - pohyby jsou ovládané vůlí, ale v některých situacích mohou být mimovolné (svalový třes) - důležitá rychlost ovládání aktivity těchto svalů, ta je vesměs zajištěna velice dokonalou inervací (možnost zapojit třeba jen 10 procent svalů) volním nervstvem, to umožňuje okamžitou reakci systémem pák a protipák - bez této rychlosti a koordinace by např. nebylo možné mluvit - příčně pruhované (+ také srdeční) - všechny nejsou ukotveny na kost: jazyk - vícejadernost - splynutím více myocytárních buněk a vznikem syncitia - tvořeny obrovskými buňkami (u člověka cca 3 cm dlouhé a 100um v průměru) = svalová vlákna - mnoho jader ve společné cytoplasmě, utlačena až úplně k membránám - vznikají z myoblastů (splýváním), ty určeny expresí z rodin MyoD a MEF2 (řídící trankripční faktory) - jakmile dojde ke splynutí buněk a vzniknou syncitia, tak už se nikdy daná jádra nedokážou dělit (ztěžuje regeneraci příčně pruhovaného svalu) - když se stáhne jedno vlákno uprostřed svalu, přenese se to na celý sval - po svalovém stahu je třeba, aby se sval relaxoval a vrátil do původního stavu (pérovitá struktura) - k ukotvení ke kosti potřebují struktury, které jsou syntetizovány fibroblasty (šlachu), kde jsou orientovaná kolagenní vlákna a mohou se napojit na sval - při deformaci svalu se deformují i nervy uvnitř - sval musí být dobře prokrven, cévní zásobení dobře regulovatelné - každý sval by měl fungovat jako mechanická jednotka, to zajišťuje soustava vazivových pochev - endomysium, perimysium, epimysium

hematoencefalická bariéra

- spousta tight junctions - endoteliální buňka v mozku - jediné, co může projít: buňky imunitního systému, třeba T-lymfocyty při zánětech - endoteliální buňka obklopena výběžky astrocytů, které vytváří další vrstvu bariéry - téměř vše, co se dostane k neuronům prochází přes astrocyty, je metabolizováno, optimalizováno a dopraveno specializovanými výběžky přímo k neuronům

kardiomyocyt

- strukturní jednotka srdečního svalu - oválné jádro (až 2) uloženo centrálně - obsahuje množství mitochondrií, GA, glykogen, lipidy, kontraktilní aparát (jako v kosterním svalu, SR) příčně probíhá na úrovni Z-linií, speciální bb excitomotorického aparátu - může být okolo 150um velká (akorát, aby se to dalo ošetřit jedním jádrem) - 40% objemu jsou mitochondrie

energetika svalové práce - tvorba ATP

- substrátová fosforylace přes glykolýzu: hl. bílé svaly - oxidační fosforyla: hl. červené svaly - adenylátkináza: myokináza AMP+ADP<=>2ATP, na koncentraci ATP vše závisí

čípky

- superpozicí tří různých rodopsinů vzniká konkrétní barva, kterou vnímáme - mutací v jednom konkrétním opsinu, dojde k barvosleposti (selektivní barvoslepost pro určitou oblast spekra), mají receptory jen pro dva výseky spektra, některé barvy od sebe neodliší - jeden opsin je vázán na chromosom X, u mužů se tak snadno projeví daltonismus, porucha ve vnímání zelené a červené barvy - ostatní jsou vzácnější, opsiny jsou na jiných chromozomech a musí se vyskytnout v homozygotní recesivní kombinaci - že by chyběly dva opsiny a člověk viděl jen modře se moc nestává - u člověka permanentní buňky, nejsou schopné regenerace, regenerují jen části buňky

pomalá a rychlá svalová vlákna

- sval kombinací rychlých a pomalých vláken - sprinterovi se hodí víc bílých rychlých, schopné fungovat anaerobně, málo myoglobinu, okolo Guinejského zálivu - maratonci a běžci na dlouhé tratě se hodí červená pomalá vlákna, mnoho myoglobimu, odolnost vůči únavě vysoká, Keňa, náhorní plošiny v Etiopii - i několik skupin se smíšenými vlákny, znaky mezi červenými a bílími - výskyt konkrétního svalového vlákna v konkrétním svalu určen typem inervace, odkud jde příslušný nerv, jaká je frekvence vylévání acetylcholinu a jaký způsob dráždění svalové buňky existuje - přehozením nervů se z červeného vlákna dá udělat bílé a naopak - v rámci jednoho svalu můžeme mít různé typy svalových vláken v různé proporci - dá se natrénovat velikost svalových vláken (proporce už tolik ne)

Tauri

- svalová bolest - chybí fuosfofruktokinasa -> hromadění prekurzorů ve tkáních glc-6-P, fru-6-P

Purkyňova vlákna

- svalové buňky specializované na přenos signálu po celém srdci - mají málo myozinu - v srdečním svalu jsou T-tubuly mnohem tlustší a kratší, protože svalové jednotky jsou mnohem menší

když signál neprochází

- tam může dojít k nevratné ztrátě neuronálních propojení i do signalizace nezapojených nervových buněk - u malých dětí do 2-3 (7) let zásobovat nejrůznějšími typo podnětů pro zajištění přežití maximálního počtu různých nervových propojení a přežití neuronálních populací př. absolutní hudební sluch (dědičně pro něj existuje jen jeden gen), souvisí s tím, jakým hudebním nebo zvukovým jevům jsou děti vystavovány (např. v Asii mluví tzv. tonálními jazyky)

erytrocyty

- terminálně diferencované bezjaderné buňky (u savců) - specializované na přenos plynů krevním řečištěm - optimalizovaný tvar: bikonkávní disk o průměru cca 7um, který má maximální povrch vůči objemu pro efektivní výměnu plynů - malá velikost umožňuje minimalizovat průměr kapilár - obojživelníci a ptáci oválný tvar, jádro, velikost limituje průsvit kapilár - jsou odvozeny od kmenové buňky krevní řady, vznikají v kostní dřeni - nezralé erytrocyty = retikulocyty, je jich cca 1% a neopouštějí krevní řečiště - přežívají u člověka v krvi cca 120 dní - opotřebované jsou odstraňovány z krve makrofágy ve slezině a kostní dřeni - 5x10na11 erytrocytů každý den vzniká a zaniká - uvnitř v cytoplasmě červené krvinky 33% roztok hemoglobinu

funkce krve

- transport: O2, CO2, živiny, metabolity, vitaminy, elektrolyty, hormony, teplo atd. - pufrování - imunitní funkce

eozinofily

- tvoří 2-4% leukocytů - charakteristická dvojlaločná jádra, která obsahují granula barvitelná eozinem - eozinofilie charakteristická pro alergické reakce - dokážou dramaticky měnit svůj počet - kortikoidy snižují jejich počet - hlavní složkou granul je tzv. MBP major basic protein (s anti-parazitickou funkcí), proto jsou barveny pomocí záporně nabitého eosinu - granule též obsahují enzymy histaminázu a arylsulfatázu (rozkládající histamin a leukotrieny), jejichž aktivita může tlumit účinek aktivity bazofilů a žírných buněk

retikulární pojivová tkáň

- tvoří se v místech těla, kde je potřeba vytvořit malé dutiny, popř. houbovité uspořádání s volnými prostory uvnitř - vlákna extracelulární, tvoří architektonickou kostru krvetvorných orgánů - kostní dřeně, uzlin a sleziny

NK buňky

- typ lymfocytů - ničí buňky bez MHC I. třídy

molecular "fence" u nerové buňky

- umožňuje to, že v axonálním výběžku jsou jiné iontové kanály než na těle a dendritech a dají se vysílat a budovat úplně jiné typy signálů - je tu diferenciace na úrovni membrány a buňka může být polarizovaná, kdyby nebyla, tak by mohlo dojít k protisměrné signalizaci do dendritu

glukóza pro gliové buňky

- univerzálním zdrojem energie a přeměňuje ho v laktát anaerobním mechanismem, tedy glykolýzou - tyto buňky nespotřebovávají kyslík v nervové soustavě, ale pro přenos vzruchů je potřeba hodně kyslíku a ATP, proto šetří kysík pro nervové buňky - nervové buňkydostávají lepší energetický zdroj předtrávený astrocyty (nemusí se samy zatěžovat glykolýzou), který hned zapojí do svého metabolismu

pomocné nervové buňky

- v CNS mají základ z neurální trubice, v PNS z neurální lišty - oligodendrocyty, astrocyty, mikroglie, ependymové buňky

jak funguje netřesová termogeneze

- v chladu je do ní uvolňován norepinefrin, ten aktivuje hormon senzitivní lipázu, která se hydrolyzuje na triacylglyceridy, ty jsou mitochondriemi využity pro vytvoření protonového gradientu, ten je pak diky UCP (uncoupling protein) termogeninu transformován v teplo - novorozenec pouští protony do matrix mitochondie jen tak a tím se uvolňuje velké množství tepla, nevyužije se jinak, jen na teplo

brzlík (thymus)

- v hrudní dutině pod sternem - jeho velikost se během života mění (při narození 10-15g, v pubertě 30-40g, poté dramatická involuce -> ve středním věku novorozeneckých 10g - ze dvou laloků - obalen pojivovou pochvou, z níž dovnitř vybíhají četná septa dělící jej ve velké množství lalůčků (o průměru 0,5-2mm) - každý lalůček rozdělen na temnější periferní část (kortex) a centrální část (medulu, ta je kontinuální po celém laloku) - drsná škola pro T-lymfocyty, jsou zde pozitivně selektovány (jestli dokážou dostatečně silně rozpoznávat vlastní MHC glykoproteiny) a negativně (ty T-lymfocyty, které rozpoznaly vlastní struktury) - retikulární epiteliální buňky s dlouhými výběžky: vytvářejí síťovitou strukturu a desmozomy jsou propojeny do trojrozměrné sítě, která má velký povrch - epiteliální buňky thymu mimořádnou schopnost náhodně spouštět expresi různých genů, vzorkovat proteiny, které se v těle můžou vyskytnout, prezentovat je na svém povrchu a když na ně zareaguje T-lymfocyt v thmu, tak nepřežije (progr. bun. smrt) - v thymu se vyskytující T-lymfocyty (thymocyty) jsou fenotypicky velice různorodé, v různých stádiích diferenciace, svými povrchovými znaky výrazně odlišné od efektorových v peiferii nebo ktevním řečišti - apoptotické buňky (velká většina testovaných T-lymfocytů) fagocytovány thymickými makrofágy

žlutá, bílá tuková tkáň - unilokulární

- v každé buňce jen jedna centrálně uložená tuková kapénka (nemá membránu, je formována hydrofobními interakcemi) - ukládání energetický zásob, tepelná izolace podle množství rozpuštěných karotenoidů bílá až tmavožlutá - všude kromě očních víček, penisu, skrota, ušního boltce (lalůčky ano), CNS (mozku) - aktivní inhibice - vazivovými přepážkami rozdělena do neúplných lalůčků, silně vaskularizovaná, s četnými inervacemi (může bolet) - inervace ovlivňuje endotel - diferenciace z mezenchymálních kmenových buněk - podstatnou část tukové tkáně tvoří vazivo

rozdíl mezi tmavou a světlou pletí

- v pH endozomálního systému, u nás kyselejší - kde je víc slunce, potřeba větší pigmentace

inervace

- v permisiu dochází k větvení axonů, vytvářejí se rozšířená zakončení na povrchu svalových buněk, motorické ploténky, myoneurální spojení - neurotransmiter je acetylcholin - svalové buňky excitorní - udržuje se nerovnoměrné uspořádání sodných a draselných iontů, pro vedení vzruchu = mechanický přenos signálu z nervového zakončení přes elektrický vzruch ve svalové buňce

epitely v trávicí soustavě

- v puse, jícen (tvrdší potrava) vícevrstev. dlaždicový epitel - střevo (resorpce) 1 vrstevný epitel - játra komplexně zaklkovaný epitel - povrch břišní dutiny pokryt také epitelem + v plicích + řasinkový epitel ve vejcovodech

krev

- vazká tektina - v těle 5-6l - z množství proteinů a krevních elementů - červené krvinky (erytrocyty) 45% objemu krve, 5x10na12/l - bílé krvinky (leukocyty) 1% - krevní destičky (trombocyty)

kostní dřeň

- veliký orgán, sídlo hematopoézy - červená hematopoetická - žlutá tuková - věkem přeměna na žlutou, morek - po narození se krevní buňky tvoří jen v kostní dřeni - u dospělého už jen ploché kosti a obratle, pánev (krvetvorba mizí z dlouhých kostí, tam žlutá dřeň) - u fétů v játrech a slezině - pouze 0,1% (jsou kmenové buňky) jaderných povrchů je protein CD34 - dochází k masivní proliferaci prekurzorů jednotlivých linií - každý buněčný typ je nezávisle regulován (např. EPA - erytropoetin, specifické CSF - kolonie stimulující faktory) - důležité faktory zvyšují přežívání a nediferenciovaný stav kmenových buněk elementů, v kostní dřeni jsou kmenové buňky - stačí tranplantovat pouze 5 těchto buněk pro zajištení kompletní krvetvorby (myší model) - typickou markerovou molekulou na jejich kit - důležitá role stromálních buněk - totipotence vs. multipotence - hematopoézu je možno sledovat po výplachu z kostní dřeně in vitro, využívá se možnosti jejich růstu na agaru, kde vznikají kolonie, které jsou nepohyblivé a možno sledovat osud jednotlivých buněk

regenerace srdečního svalu

- velmi špatná, výměna kardiomyocytů cca 1x za život - kmenové buňky pro srdce v něm nejsou, mohou do něj ale putovat a dodiferenciovat se do kardiomyocytů - při nedostatečném zásobení srdečního svalu kyslíkem a následné nekróze tkáně (např. z důvodu infarktu myokardu) dochází ke vzniku jizev, čímž dojde k narušení přenosu signálu po srdci (což může vést k arytmiím atd.) - hojení vazivovou jizvou --> jiný typ tkáně - velikost jizvy ovlivňuje aktivita fibroblastů

endost

- vystýlá vnitřní povrch kostních dutin - je zde uložena vrstva osteoprogenitorových buněk - výživa kostní tkáně a kontinuální přísun nových osteoblastů

neutrofilie

- vyšší než normální počet neutrofilů - může znamenat akutní nebo chronickou infekci

zlomeniny

- vznikají, když kost praskne - aktivují se osteoblasty, které se namnoží a udělají houbovitou kost, ta se postupně přestaví v kompaktní - dochází k proliferaci osteoblastů, k diferenciaci nových osteoblastů a rána se zahojí - krátké kosti se hojí špatně - dlouhé kosti jsou zvyklé na mechanické změny, hojí se tedy snadněji

embryonální krvetvorba

- vzniká cca 3. týden, kradou matce kyslík, mají jiný hemoglobin - ze žloutkového vaku se tvoří krevní ostrůvky, které obsahují primitivní erytroblasty, ty jsou větší, mají jiný Hb a mají jádro - od 5. týdne vzniká intraembyonální krvetvorba v játrech, slezině a kostní dřeni (-> samostatné, co se týká krvetvorby)

elastická chrupavka

- více ohebná, roztažitelná, kolagen II a velké množství elastinových vláken (nažloutlá barva způsobena elastinem), dokonalé zpevnění, musí být do určité míry pohyblivé - výskyt: ušní boltec, stěny zevního zvukovodu, Eustachova trubice, drobné chrupavky hrtanu

axony

- většina neuronů jediný, vzácně bet - bývá velmi dlouhý, u člověka axony motorických buněk míchy inervuící nohy dlouhé až 100 cm - vyrůstají s těla neuronu v místě axonální kónus (hilus), obsahuje iontové kanály, ve kterých se sčítá, integruje informace z těla neuronální buňky a záleží jen na tom, jestli se překročí akční potenciál nebo ne; místo, které rozhoduje, jestli se vypálí signál po axonu (zapínač a vypínač), efektorové místo, do kterého se překládají informace ze všech dendritů - axolemma: plazmatická memnrána axomu, axon obsahuje axoplasmu - úsek mezi kónusem a počátkem myelinové pochvy je iniciální segment, jsou zde unikátní iontové kanály kontrolující generování nervového axonálního vzruchu - mohou být myelizované i nemyelizované (narodili jsme se bez, jak jsme začali chodit, myslet -> myelin -> mezibuněčné spoje - větší tloušťka axonálního ........, vyšší rychlost neuronálního vzruchu - všichni signalizujeme v axonech stejně rychle (rejsek (běhá rychle): proběhne od páteře po nohu rychleji, protože kratší vzdálenost)

vznik osteoklastů

- z monocytů (podobně jako makrofágy) povrc- extracelulárně snižují pH (HCl) a naleptávají kost

T-lymfocyty

- zabití cílové buňky cytotoxicky - efektorové buňky jsou zde pomocné a cytoxické buňky a důležitá skupina těchto regulačních lymfocytů - dvou typů αβ a γδ - podle povrchových koreceptorů pro MHC glykoproteiny CD4 (pomocné a supresorové: interakce s MHC II) a CD8 (cytotoxické interakce s MHC I) - αβ a γδ lymfocyty výhodné pro dělbu práce, v obou náhodnou rekombinací vznikají nové geny a syntetizují se zcela nové proteiny, které nedědíme ani od maminky ani od tatínka - mohou se tu přeskupovat dvě skuiny takovýchto oblastí na DNA - pro α-,β-,γ-,δ-řetězce - αβ si náhodně vezmou segmenty a pospojují je (nemají vkus) - γδ je jich méně, v evoluci konkrétní poskládání, která mají smysl a dávají vznik receptorům, které dokážou s něčím konkrétním interagovat - různé poměry αβ a γδ - přežvýkavci 30%αβ a 70%γδ - člověk 95%αβ a 5%γδ

chlopně

- zabraňují zpětnému chodu tekutiny nacházejí se pouze ve středně malých a středně velkých žílách = deriváty endotelu, který vybíhá do lumen

Creutzfieldt-Jacobova choroba

- způsobena abnormální koncentrací proteinu, která je infekční povahy - pseudokrystalizací, neurotoxické efekty - mozek přeplněn špatně zbaleným prionovým infekčním agens -> epidemie - např. kanibalismus, kmen Fore, ve spojivkovém vaku při manipulaci s mozky (ne díky pojídání), přišel na to docent Gajdoušek; zhruba polovina se nenakazila, kanib--mutace (nepřebalil se)

funkce pacemakeru v srdeční svalovině

- způsobena koordinací součinnosti různých iontových kanálů - je možné aktivitu různých těchto kanálů posttranslačně měnit (třeba fosforylací), což znamená, že přes nervovou soustavu (nervus vagus, nervus akcelerans) je možné zrychlovat a zpomalovat srdeční tep - v srdci endogenně vznikají vzruchy (akční potenciály) ve specializovaných buňkách (pacemakerových) a šíří se na okolní vlákna - po vláknech vzruch putuje z jednoho na další vlákna (díky dobrému elektrickému kontaktu prakticky všech srdečních buněk)

epilepsie

- způsobena různými úrazy, infekcemi, někdy dědičně (např. mitochondriálně vázané choroby) - jednou z příčin je odumření neuronů a nahrazení gliovými buňkami, čímž vzniká gliová jizva - nervová soustava při nadmětné excitaci upadá dočasně do stavu pozitivních zpětných vazeb - řešení: odejmutí hemisféry, chemicky inhibitory přenosu mozkového ..........

eozinofilie

- zvýšení počtu eozinofilů - charakteristické pro alergické reakce a parazitární infekce (např. helmintózy) - kortikoidy snižují počet eozinofilů - eozinofily dokážou dramaticky měnit svůj počet v závislosti na patologickém stavu organismu

na tom, jak se deformují vláskové buňky

- závisí, jaký signál jde pak k mozku - varhánky se nakloní -> ručička na kličce vrátek otevře iontový kanál a dojde k toku Na+ a ke vzniku akčního potenciálu - rozdíl je dostatečný k tomu, aby za proteinové vlákénko skutečně zatáhnul, otevřel, zdeformoval, změnil konformaci - na elektronové mikroskopii vidíme, že konec rozvětvený a že každý "prstíček" otevírá jiná vrátka, jiný iontový kanál, aby se amplifikoval signál

unilokulární adipocyty

- časté benigní tumory lipomy - kuličky hypertrofované tukové tkáně, je možné je - díky vazivovému obalu často snadno odstranit - maligní nádory odvozené od adipocytů liposarkomy

růst svalů

- čím víc svalů, tím větší signalizace prostřednictvím produkce myostatinu, aby sval méně rostl (produkoval méně aktinu a myozinu) - myostatin produkován samotným svalem a receptor pro něj zase na svalu, negativní regulátor růstu svalu, takže když myostatinový receptor nebo myostatin nefunguje, tak mu přerůstá svalová hmota - zvětšení svalové hmoty je jen zvětšení syncítií, což znamená, že se přidělá další systém sarkomer - posilovačům se zvětšují jen ty svaly, které už mají tím, že se zvětšují svalová vlákna, ale nová nenarůstají (pokud tak minimálně)

sklovina (enamel)

10% H2O, 2% org., 88% minerálů (rekord)

počet buněk v těle

10-100 bilionů (za hodinu miliarda umře, zase se obnovují)

myoglobin

18 000 Da, především v červených svalových vláknech

poměr organické a anorganické složky kosti

20% organická, 75% anorganická, 10% voda

počet buněčných typů v těle

200 různých

dentin

25% H20, 25% organická složka, 50%minerálů

kolik procent těla tvoří epitely

3%

čím odvápnit kost

5% kyselinou dusičnou nebo chelatačním činidlem EDTA

kosti za týden schopny odbourat

5-7% kostní hmoty

svaly

50% tkání, velice těžko regenerovatelné, pohyblivé součásti těla zodpovědné za přenos něčeho někam

kolik procent keratinocytů v epidermis

90% buněk

nádory po 45. roce

90% odvozených od epitelů

bílé krvinky

= leukocyty, 1% - dále se dělí na granulocyty 5x10na9L, monocyty 4x10na8L a lymfocyty 3x10na9L - neutrofily jsou granulocyty (polymorfonukleární leukocyty), které fagocytují, zabíjejí a tráví bakterie - bazofily sekretují histamin a u některých druhů serotonin, když v těle nastane alergická reakce eozinofyly likvidují mnohobuněčné parazity - monocyty se po opuštění krevního řečiště diferencují např. v makrofágy, ty fagocytují parazity, vlastní poškozené a apoptotické buňky a produkují oxidační produkty - dendritické buňky fagocytují na periferii, migrují do uzlin a prezentují antigeny prostřednictvím MHC II. třídy

a sport

ATP: zásoby na 1-2s, když se činka nedá nad hlavu do 3s, už se nedá kreatinfosfát: na 8s, uběhne se na něj 100ka glykogen: na cca 1min 400ka a 800ka jen pro trénovaného člověka - posilovačům se zvětšují jen ty svaly, které už mají tím, že se zvětšují svalová vlákna, ale nová nenarůstají (pokud tak minimálně)

fixační směsi

Bouinův roztok, Zenkerův roztok, roztok glyceraldehydu a formaldehydu; ultrajedovaté, vysoká toxicita

Hunger winter

Holandsko 1944/5 dítě příprava na dobu nepřízně, dokáže šetřit energií, když se narodí potom do nadbytku potravy-tloustne

která choroba je léčitelná transplantací kostní dřeně

Pagetova choroba

centrifugace

alternativa sedimentace, mnohem rychlejší

rosolovité vazivo

amorfní hmota (hlavně kyselina hyaluronová), rosolovitá konzistence fungující jako výplň, základní složka pupečníku a v pulpách vyvíjejících se zubů, meziobratlové ploténky když potřebujeme naplnit strukturu nestlačitelnou hmotou

editování mRNA

analýza genomu hlavonožců, hrozně podobný, masivní editování mRNA

retikulární vazivo

architektonická kostra krvetvorných orgánů - kostní dřeně, uzlin a sleziny tvořeno retikulárními buňkami systém jeskyněk, nevypadá jako vazivo

řídké vazivo

areorální, spojuje tkáně mezi sebou, hustě vaskularizované, vyplňuje prostory (kde by jinak byly díry), zpevňuje epitely, obaluje lymfatické a krevní cévy, ve žlázách, sliznicích, dermis atd.

vitální barvení

barvení živých buněk

strany buněk epitelu

bazální, apikální, bazolaterální; (a jsou polarizovány)

chrupavka vs. kost

bezvcévná X velmi prokrvená pevná, drží tvar X pevná, "ohebná" chondroblasty, chondrocyty X osteoblasty, osteocyty, osteoklasty kolagen II. typu X kolagen I. typu ECM nemineralizovaná X ECM mineralizovaná

srpková anémie

bodová mutace GAA (kys. glutamová) na GUA (valin) způsobuje, že v neoxygenovaném stavu hemoglobin polymerizuje, vytváří vláknité útvary, agregáty a ty mění tvar krvinek na srpkovitý

spoje v mozku mezi endoteliálními buňkami kapilár

bohaté na těsné spoje tight junctions (podobně jako ve střevních epiteliálních buňkách)

růst chrupavky

buňky jsou zalité v extracelulárním matrix v prostoru, který jim umožňuje růst a dělení, ale ne do nekonečna čtyři buněčná dělení dávají vznik maximálnímu počtu buněk v lakunách - osmi isogenní/genetické skupiny

fibroblast

buňky produkující mezibuněčnou hmotu

epitely

buňky různého tvaru a funkce, které vystílají povrch sliznic, vnitřek dutin; sedí na bazální lamině a jsou polarizovány; tyto buňky jsou mezi sebou pevně spojeny a mají různé typy mezibuněčných spojů

žlázové epitely

buňky specializované na tvorbu sekretů

žlázové tkáně tvořící folikuly

buňky vystýlají váčky; často vyplněné extracelulární matrix štitná žláza

přesuny tekutin u člověka

celkem 7l: 1l slin, 1,5l trávicí tekutiny v žaludku, 1l žluči, 1,5l trávicí tekutiny produkované slinivkou a 2l sukusu

fixační činidla

chlorid rtuťnatý, kyselina pikrová, formaldehyd, glutaraldehyd, alkoholy (vysoce koncentrovaný metanol nebo etanol)

anémie

chudokrevnost hypochromní anémie: v krvi je krvinek správné množství, ale málo hemoglobinu

molekulární mechanismus šedivění vlasů

chybí kmenové buňky pro melanocyty --> zrychlená apoptóza (vymření kmenových buněk, nedojde k vytváření pigmentových buněk, vlas přestane být pigmentován)

zvukové vibrace

deformují sterocilie, otevírají se iontové kanály s mechanickými "vrátky", vzniká membránový vzruch a na bazálním konci dojde k vylití neurotransmiteru v synapsi s nervovou buňkou

melanozomy

deriváty lysozomů, které melanocyty obsahují naplněné melaninem jsou pomocí výběžků předávány epidermálním buňkám - keratinocytům poruchy tvorby melaninu - albíni

schopnost reparace epitelů

dobrá; buněčným dělením a zaplněním "díry" nebo transdiferenciací

syndrom, kdy se neprodukuje leptin nebo leptinový receptor

dochází k neustálé signalizaci potřeby doplnit tukové zásoby, postižený jedinec má neustálou chuť k jídlu a tendenci k extrémnímu tloustnutí

osteoporóza

dochází k rozpadu kostní hmoty, např. přílišnou aktivitou osteoklastů vs. osteopetróza: příčina v rovnováze výstavby a odbourávání (ne výživou) není rozdíl mezi muži a ženami jediná jí netrpí lebka

přechodný krycí epitel

dokáže měnit tvar svých buněk

jak funguje třesová termogeneze

dospělý v mitochondriích využívá protonový gradient k tomu, aby roztočil ATPázu a dělal ATP - to pak přetvoří v teplo ve svalových buňkách (pohyb myozinových hlavic po aktinových)

když je kyslíku v cévách moc

dočasné řešení tak, že se některé kapiláry uzavřou, po určitém čase se některé kapiláry odbourají

ploché kosti lebeční dutiny jsou tvořeny

dvěma lamelárními kompakty oddělenými vrstvou spongiózní kosti - diploe

epitel odvozený od mezodermu

endotel (vystýlá cévy), mesotel (vystýlá břišní dutinu), peritoneum (pobřišnice)

cévy složeny z

endoteliálních buněk, extracelulární matrix a svaloviny tvoří ji tunica intima (endotel), tunica media (svalovina), tunica adventitia (pojivová tkáň)

kůže se skládá z

epidermis, dermis a hypodermis epiteliálního původu je pouze epidermis (svrchní vrstva), ta sedí na bazální lamině (více méně kubický epitel - keratinocyty)

obaly nervů, které ho zpevňují

epineurium, perineurium, endoneurium mohou tudy vést signály obousměrně, vše v jednom svazku obalené ochranným obalem, neuronový tok se nepoškodí tak snadno

endotel

epiteliální tkáň tvořící vnitřní stěnu cév zajímavá dynamika a struktura

epidermis

epiteliálního původu, svrchní vrstva, ta sedí na bazální lamině (více méně kubický epitel - keratinocyty), pořád proliferuje, buňky se posouvají vzhůru, kde se dehydrují, keratinizují a nakonec se odloupnou nalézají se zde melanocyty

základní typy tkání

epitelové, pojivové, svalové, (krev)

epitel odvozený od ektodermu

epitelový pokryv kůže, ústní a nosní dutina, řiť atd.

neuroepitel

epitelový původ, senzorické funkce (buňky chuťových pohárků nebo čichový epitel)

nervová tkáň je derivátem

epitelu (neuroepitelu)

tetracyklin

fluoreskující molekula, váže se do nově založené a mineralizované kostní matrix, umožňuje tak měřit výstavbovou aktivitu v kostech, vadí do zuboviny (dával se dětem)

astrocyty

gliové buňky, kterými jsou v našem mozku obaleny kapiláry (panožky obalující kvantitativně cévy) pomocné buňky neuronů,v těsném kontaktu s endotelem

kapiláry jsou v našem mozku obaleny

gliovými buňkami astrocyty

fixační činidla u elektronové mikroskopie

glutaraldehyd + oxid osmičelý (těžký kov, pro eletronovou mikroskopii důležitý)

dermis

hodně vaskularizovaná, husté vazivo-mechanická odolnost

přirozené mutace v systému myostatin a jeho receptor u

hovězího plemena belgický modrý

myozinové molekulární motory

hydrolyzují ATP, typu II, dvě molekuly se propletou--splétá se--antiparalelní struktura, vstupuje do aktinových vláken

chemické metody fixace

imerzní (ponoření do fixační tekutiny), perfuzní (nástřik cév fixačním činidlem)

průkazové reakce

imonocytochemie, lektinová histochemie, hybridizace in situ, metabolické radioaktivní značení - elektronmikroskopická autoradiografie

jednoduché exokrinní žlázy

jeden nerozvětvený vývod - tubulózní, stočeně tubulózní, větvené tubulózní, acinózní (alveolární)

tuková tkáň

jeden z největších orgánů v těle, muži 15-20%, ženy 20-25% tělesné váhy (někdy i 90%) tvaruje povrch těla, tlumí nárazy, tepelná izolace těla, vyplňuje prostory, zásobárna energie, produkce tepla hormonálně aktivní orgán, vysoce inervovaná a vaskularizovaná

myosin

jediný protein tlustých vláken myofibrily, z celkového proteinu svalu tvoří 60-70%, tvořen 6 řetězci: dva těžké (vzájemně uspořádány do dvoušroubovice o délce 150nm) a dva páry rozdílných lehkých řetězců

kompaktní hmota je obnovována

jednou za deset let

houbovitá hmota obnovována

jednou za tři až čtyři roky

perfuzní fixace

ještě do živého zvířete se napustí fixační roztok (např. formaldehydu), takže se nejlépe přes cévy dostane do celého těla a to okamžitě ztuhne; sledování změn exprese transkripčních faktorů v mozku

kmenové buňky v mléčné žláze

jsou na povrchu ve směru růstu žlázy

orgány, které mají jak exokrinní tak endokrinní funkci

játra (jeden buněčný typ) - vylučují žluč do systémů kanálků = exokrinní funkce; produkují transferin a albumin, které jsou pak krví roznášeny po těle = endokrinní funkce pankreas (více buněčných typů) - acinózní buňky buňky produkují trávicí enzymy do lumen střeva = exokrinní funkce; ostrůvkové buňky produkují inzulín a glukagon, které se roznášejí krví do těla = endokrinní funkce

endomysium

každé svalové vlákno obklopené jemnou vrstvou vaziva

vápenaté ionty

klíčové pro fungování svalů

kůže

komplexní orgán, je pro ni požadována mechanická pevnost (extracelulární matrix syntetizovaná fibroblasty), vyžaduje krevní zásobování (systém kapilár ohraničených endoteliálními buňkami; v dermis cévy-když se řízneme krev) obsahuje buňky imunitního systému, při zánětu makrofágy, granulocyty a lymfocyty obsahuje senzory + epidermis, dermis, hypodermis

dutiny sponginózní kosti tvoří

kostní dřeň - červená krvetvorná - žlutá obsahuje tukové buňky, morek (v brzlíku, když už není potřeba)

metody zkoumání krve

krevní roztěr a průtoková cytometrie

krycí epitely

kryjí zevní povrch nebo vystýlají tělní dutiny

anorganická složka kosti

krystaly různých solí, hlavně hydroxyapatit, které kosti dávají pevnost

funkce epitelů

krytí a vystýlání povrchů (kůže, sliznice) absorpce (střevo) sekrece (epitelové buňky žláz) recepce (neuroepitel, chuťové buňky v chuťových pohárcích) stažlivost (myoepiteliální buňky méčných žláz)

průtoková cytometrie (FACS)

kvantifikuje bunečné suspense, dokáže určit buněčný typ, počet buněk; při vyšetření krve

největší orgán našeho těla

kůže (16% hmotnosti (pokud počítáme i tukovou tkáň, tak až 80%))

vrstevnatý dlaždicový rohovějící epitel

kůže; na povrchu tenké šupiny odumřelých buněk

žlázové tkáně tvořící provazce

lineární soustavy buněk uspořádané mezi cévními kapilárami nadledvina, příštitná tělíska, přední lalok hypofýzy

proužkování, které vidíme na svalu

linie, na které se upevňuje aktinový cytoskelet, který musí být napojen v hexagonálním uspořádání - klíčový protein aktin, který vyrůstá ze Z-disku jako krystalizační jádro, jako to místo, kde se pevně připojuje aktin

kmenové buňky v kůži

lokalizovány nejblíže povrchu pokožky, při diferenciaci sestupují do "údolíček" a jsou během keratinizace vytlačovány směrem vzhůru (dělí se a postupně stoupají vzhůru)

hemopoetická tkáň

lymfatická a myeloidní tkáň

neinvazivní histologická metoda

magnetická rezonance

metanol

menší, rychleji penetruje tkání, zabraňuje autolýze, lépe se sežene stoprocentní, odpadní produkt kvasných produktů

nebulin

molekulární pravítko, definuje délku aktinové části sarkomery, velmi dlouhý protein (600-900 kDa)

připravení neuronů in vitro

možné s pomocí kyseliny retinové (růstový faktor) z kmenových buněk připravit neuron, na vytváření jednotlivých neuronálních populací ale musíme použít další růstové faktory (např. sonic hedgehog)

hnis

mrtvé neutrofily, bakterie a natrávený materiál

poruchy mechanických vlastností kůže

mutace v genech pro keratiny

hlavní svalové proteiny

myosin, troponin-tropomyosinový komplex, kreatinkinasa, aldosa, myoglobin, titin, nebulin

čichový epitel

má rychlou dynamiku a je epidermálního původu viz Epitely str. 12

fetální hemoglobin

má vyšší afinitu k O2 než dospělý

interkalární disky v srdečním svalu

místa propojení jednotlivých buněk, hypertrofované desmozomy, mezi kterými jsou gap junctions

béžová tuková tkáň

může vzniknout diferenciací prekurzorů dávající vznik bílé; získání (odolnosti?) na studenou vodu

mutace v myostatinu a jeho receptoru

může způsobit, že sval přeroste velikost, která je naprogramovaná

na čem závisí velikost buňky

na ploidii

tuk, který nezhubneme

na ploskách nohou

akromegalie

nadbytek růstového hormonu v dospělosti -- tloustnutí kostí (ne prodlužování), pro dynamiku kostní tkáně je klíčový vitamin D a C

osteopetróza

nadměrná odolnost a pevnost kostí způsobeno konkrétními mutacemi, které ovlivňují poměr odbourávání a budování kostní hmoty opak osteoporózy

kalcitonin

naopak (X parathormon) inhibuje resorpci matrix

zvýšená produkce myostatinu

např. u AIDS, následkem toho se zmenšuje množství svalové hmoty

svalová hmota se zvětšuje

narůstáním aktinomyozinových vláken v už existujících svalových jednotkách

uvolní se Ca2+ z lumen cytoplasmy

nastane kontrakce svalu

proč máme bílou pleť

naše tyrozináza je v důsledku kyselejšího prostředí v melanozomech, než mají černoši, méně aktivní (v neutrálním pH nejaktivnější, v kyselém malá pigmentace)

kmenové buňky

nediferenciovaný stav; tkáně dlouho-žijícího mnohobuněčného organismu jsou z nich obnovovány některé buňky vzniklé jejich dělením diferencují a jiné tak zůstávají pokud opustí niku, začnou se diferenciovat; epitely typicky obsahují tyto niky

metaplázie chrupavek

nedosatkem somatotropinu, který spouští produkci somatomedinu v játrech, který přímo ovlivňuje chrupavku

hypoxie

nedostatek kyslíku v cévách vznikne větvička (slepá), která roste, až si tepna najde žílu (nebo opačně)

hypofyzární nanismus nebo gigantismus

nedostatek nebo nadbytek růstového hormonu

osteomalacie

nedostatek vápníku u dospělých (těhotenství) -- měknutí kostí, není deformace

rachitis

nedostatek vápníku u dětí (křivice), narušen osifikační proces

paraplegici

nemají inervaci svalové hmoty => zmenšují se svaly

endokrinní žlázy

nemají vývod; epitelové

histochemické techniky

nespecifická (rozlišuje kyselé a zásadité struktury buněk) i specifická barvení

nádory periferního nervstva

neurinom = neurilemon = Schwannom = nádor Schwannových buněk neurofibrom neurogenní sarko = vzácná varianta neurinomu, maligní

typy buněk u kterých nedojde k nádorovému bujení

neutrofilní granulocyty (jsou skoro před smrtí), červené krvinky (nemají jádro, nemůžou se množit)

když se teď učíme

nevznikají už nové neuronální spoje diferenciací nových center, ale na úrovni posilování a zeslabování konkrétních drah

skenovací elektronová mikroskopie (SEM)

neřeže se ale pokovuje, svítíme a detekujeme to, co se odrazí

adenokarcinomy

nádory odvozené od epiteliálních žláz (HeLa buňky)

karcinomy

nádory odvozené od epitelů (neznamená rakovinu)

mikrochimérismus

některé buňky mezenchymálního kmenového charakteru se preferenčně usídlují v poškozených tkáních, samy buňky potlačují imunitní odpověď-nejsou proto při mikrochimerismu odhojovány

epimysium

obaluje celý sval

transmisní elektronová mikroskopie (TEM)

objekt je prosvěcován elektrony, je detekován jejich rozptyl a zachycení

ephrin-B2

obsahují ho artérie

parafinové bločky

ocelový nůž (řezy tlusté 1-10um)

perichondrium

ochrupavčí, vazivový obal chrupavky

nekropsie, autopsie

odběr tkání a buněk z mrtvého organismu (zvířete/člověka)

biopsie

odběr tkání a buněk z živého organismu

příprava vzorku

odběr tkáně; fixace; zalití do vosku, pryskyřice, parafinu; krájení na mikrotomu: barvení; pozorování a analýza dat

bazální lamina

odděluje epidermis a dermis

hematoencefalická bariéra

odděluje mozek od zbytku těla, je pro buňky více méně nepropustná

funkce pigmentovaných epiteliálních buněk (zrakový epitel)

odrážejí světlo, pohlcují světlo, aby tam nedocházelo k různým zábleskům, a mají funkce makrofágů

limita lidského oka

okolo 100um, lidské vajíčko (0,2mm)

kde se nenachází tuk

očních víčka, penis, skrota, ušní boltce (lalůčky ano), CNS (mozek) - aktivní inhibice

co reguluje větvení cév

parciální tlak kyslíku vysoká hladina, vše funguje normálně nízká hladina, zvýší se koncentrace HIF faktoru (hypoxia inducible factor), tento protein se přestane odbourávat a začne hromadit, začne produkovat VEGF (vascular endothelial growth factor) a aktivuje cévní systém k proliferaci a tvorbě výběžků

tuková tkáň

patří mezi pojivové tkáně a je vysoce inervovaná

kost

po chrupavce nejodolnější vůči mechanickým stresům, hlavní část skeletu dospělého člověka - funkce: opora měkkým tkáním, chrání krvetvorný orgán, chrání mozek a míchu, zásobárna vápníku, fosfátu, kosti vytvářejí systém pák pro pohyb pomocí svalů - specializovaná pojivová tkáň, tvořená zvápenatělou mezibuněčnou hmotou (ta je tvořena kostní matrix + třemi typy buněk: osteocyty, osteoblasty, osteoklasty - neustále se přestavuje

jednobuněčné žlázy

pohárkové buňky, výstelky tenkého střeva nebo v dýchacím traktu

co je často pod epitelem

pojivová tkáň

vazivo

pojivová tkáň, evolučně nejpůvodnější; podpora, výplň prostoru

kost se prodlužuje

pomocí chrupavky a přes růstové ploténky

Merkelovy buňky

poměrně časté nádory odvozené od nich existuje virus, který využívá jen tyto buňky jejich funkce (odvozena až 2009) vnímání jemných dotyků, tlaku u ptáků z neurální lišty, u nás normálně epidermální buňky nemají axon, ale doléhají na ně nervové výběžky "neuroepiteliální buňky, senzorický epitel"

průjem

porucha funkce resorpčních epitelů; stolicí odchází běžně 0,2l (teď ale mnohem víc!)

neokortex

poslední vrstva přidaných nervových buněk a je nejdál od zdroje kmenových buněk

žlázy endokrinní

postrádají vývod, sekret roznášen krevním řečištěm při přenosu hormonů

ephriny

potřeba aby došlo k logickému spojení žíla-tepna (ne žíla-žíla), je třeba zabránit homotypické adhezi; kmenové buňky endoteliálního typu jsou lákány do místa poškození, aby zalátaly vzniklou ránu; molekuly, které se tvoří při diferenciaci nervové soustavy

kubický krycí epitel

povrch ovária, štítná žláza

regenerace skloviny

problém

degenerativní onemocnění svalu jsou typicky

progresivní

sekundární protilátka

protilátka proti protilátce, pro vizualizaci v imunohistochemii

titin

pružina relaxující sval, největší známý protein (z 34350 AK)

husté vazivo

převládají kolagenní vlákna - neuspořádané: dermis (podkoží) - svazky kolagenu bez určité orientace (nevíme odkud přijde tlak, tah: připravení na různé podněty) - uspořádané: šlachy (provazce orientovaných vláken) - orientované podle stejnosměrných mechanických podnětů; v dětství

hlavní funkce Haversova systému kanálků

přivádět živiny do kompaktní kosti jsou rovnoběžně s hlavní osou diafýzy

ephrin-B4

příslušný receptor pro něj obsahují žíly

Volkamovy kanálky

příčné, přivádějí cévy a propojují Haversovy kanálky v kosti (kost bohatě prokrvená)

integriny

receptory na bazální lamině

otevírání etických otázek (nervové buňky)

regenerační medicína, sportovní genetika - výjimka: sekvence ze šimpanze nebo z člověka se vnesla do myši -> chovala se po šimpanzovsku (menší mozek) nebo po lidsku (větší mozek o 12%, v neokortexových oblastech vyšší nervová činnost)

limita elektronové mikroskopie

rozlišení cca 1nm, zvetšení cca 100 000x, virové proteiny, globulární proteiny, malé molekuly, atomy; černobíle

limita světelné mikroskopie

rozlišení cca 200nm, zvětšení cca 1000x, rostlinné buňky, živočišné buňky, bakterie

fibroblasty vytvářejí

s jinými fibroblasty desmozomy a vytvářejí síťovitou strukturu (pojivová tkáň má v mnoha případech síťovitou strukturu) s epiteliálními buňkami produkují složky bazální laminy

problém poziční informace může po poranení

scházet

konkrétní mutace mitochondriální DNA

se manifestují jako ztráta zraku, atrofie očího nervu - zrakový nerv a funkce senzorického epitelu je zřejmě jedna z Achillových pat elenrgetického metabolismu (např. syndrom LHON)

z jedné kmenové buňky ve střevě

se mohou diferenciovat všechny typy epiteliálních buněk

bez chrupavek

se nedá žít, dávají základ mnoha dalším orgánům embryonálně letální

merokitní žlázy

sekreční granula jsou exocytována např. pankreas

holokrinní žlázy

sekreční produkt uvolněn s celou buňkou - zánik buňky naplněné sekretem např. mazové

působení heny

shora probarvení epidermis

odvápněná kost

si zachová tvar a získá ohebnost srovnatelnou se šlachou

kostní proteiny klíčové pro osifikaci

sialoprotein, osteokalcin, osteonektin

když je v chrupavce zánět

signál nebezpečí směrem k cévám, ty začnou vysílat výběžky do zánětu, resp. do chrupavky, aby byl odstraněn -- začíná transformace chrupavky v kost, speciální typ metaplazie

pryskyřicové bločky

skleněný nebo diamantový nůž (řezy tlusté 0,01-0,1um)

troponin-tropomyosinový komplex

složený ze tří podjednotek, troponin C, troponin I, troponin T

svalové vřeténko

specializovaná struktura, která podává tuto informaci CNS, když signalizace nefunguje, mozek nemá informaci a nedokáže synchronizovat

krátké kosti jsou tvořeny

sponginózním jádrem obklopeným kompaktou

somatotropin

spouští produkci somatomedinu v játrech, který přímo ovlivňuje chrupavku jeho nedostatek způsobuje metaplázii chrupavek

průtokový cytometr

stroj schopný nasávat suspenzní buňky (imunit. systému), svítíme na ně laserem a zjišťujeme, která buňka je pozitivní pro konkrétní fluorescenci a svítí; dokážeme tak rozlišovat druhy buněk např. v krvi, krevní buňky se nám rozpadnou na jednotlivé populace; studium dětské leukémie; v lékařství spočítání buněk

Phineas Gage case

střelmistr, hlavou mu proletěla pěchovací tyč, ani neztratil vědomí - CNS se téměř dokonae funkčně reparovala - obnovila se dokonale hybnost, řeč - došlo ale k posunu osobnosti (stal se nespolehlivým a podrážděným, ze zaměstnání ho propustili), ve frontálních oblastech, které měl poškozené, je osobnost

kde je u kůže vchlípenina s kmenovými buňkami

tam roste vlas nebo chlup

kde dochází k resorpci přijaté potravy

tenké střevo a dvanáctník 7,8l tlusté střevo 1l stolicí odchází 0,2l (při průjmu mnohem víc)

Pannetovy buňky

tenké střevo v sobě má vchlípeniny (krypty), ve kterých sedí kmenové buňky a v ty se v ně směrem dolů diferencují (směrem nahoru v žlázové a resorpční epiteliální buňky) pokud ztratí kontakt s bazální laminou, tak se odlupují a apoptizují

fyzikální metody fixace

teplo (mikrovlnná trouba), zmražení (tekutý dusík 170°C)

retikulární epitel

thymus (brzlík), pro velký kontaktní povrch pro pozitivně a negativně selektované T lymfocyty

hypodermis

tuková tkáň-zateplování, tepelná izolace

pojivová tkáň (connective tissue)

tvořena různými buněčnými typy, má rozmanitou strukturu, tvar, funkci atd. produkce velkého množství extracelulární matrix sekretorickou drahou obsahuje často více mezibuněčné hmoty než buněk bohatě diferenciované ER a GA - vazivo různých typů, chrupavky různých typů, kost, tuková tkáň a v širokém slova smyslu i krev

oligodendrocyty

tvoří myelinové pochvy centrálních axonů (v PNS jsou to Schwannovy buňky na periferii) a mohou se podílet na myelinizaci více než 1 axonu, na jeden axon mnoho Schwannových buněk, panožky se okolo obtočí

kapilárky složeny

téměř jenom z endotelu v glomerulu ledvin fenestrované (děravé), krvinky však neprolezou, ostatní ano

mutace, kdy je málo melanozomových prekurzorů

tělo není dostatečně zásobováno melanosomy a vznikají skvrny (M. Jackson - vitiligo) může dojít k mutaci genů pro kit, což je receptor SCF faktor (stem cell factor), který je na epiteliální nice a udržuje buňky v kmenovém stavu, když není dost kmenových buněk, není dost diferenciovaných buněk melanocytů

remodelace kostí

u dětí mnohem rychlejší (200x), rychleji jim srůstají kosti, mají víc chrupavky než kosti

turnover keratinocytů

u člověka cca 2 měsíce (různé když mozol, ploška nohy, nebo tenká kůže) u myši 8 dní

čím je regulována stabilizace HIFu a jeho odbourávání

ubiquitinilací

melanocyty

v epidermis, produkují melanin a zabarvují tak buňky okolo i příslušné kožní deriváty, slouží jako ochrana před ultrafialovým zářením derivovány z neurální lišty (ne v kůži) jeden obhospodařuje desítky keratinocytů

zákon "vše nebo nic"

v idealzovaném případě to znamená, že můžeme myokard podráždit v určitém místě, a pokud vyvoláme akční potenciál, tak se rošíří na celý myokard (srdce), který reaguje kontrakcí

trámčitý epitel

v játrech, apikální to, co obklopuje žlučový kanálek (vše ostatní bazální nebo laterální strana), kapiláry a v nich Kupferovy buňky, žlučové kanálky

zcela nepropustné kapiláry

v mozku, jejich uspořádání zodpovědné za intaktnost tzv. hematoencefalické bariéry

in situ

v místě, které popisujeme

kmenové buňky kožního epitelu

v záhybech na bazální lamině, postupně se diferencují a dostávají se na povrch nejsou schopné diferenciovat se v melanocyty z epiteliálních kmenových buněk vznikají keratinocyty

perimysium

vazivové pochvy obalující svazky vazivových vláken

typy kostní tkáně

viz Pojivo str. 8

přechodný epitel

vystýlá močový měchýř, močovod (tvar buněk se mění podle rozpětí měchýře

vrstevnatý dlaždicový nerohovějící epitel

vystýlá vlhké dutiny (ústa, jícen, pochvu); na povrchu ploché, ale živé buňky

histochemie

využití chemických reakcí k vizualizaci různých struktur (obarví preparát v místě reakce)

mnohobuněčné žlázy

vyvíjejí se z krycích epitelů proliferací a invazí do okolního vaziva

laserová mikrodisekce

vyříznutí určitého tvaru z preparátu laserem, nádor, parazita, forenzní vzorek

von Hippel-Landauův syndrom

vznikají nádory tvořené hyperproliferovanými endoteliálními buňkami (způsobeno hypoxií, hodně estrogenů) - tzv. hemangioblastomy (skvrny, do deseti let vymizí, Gorbačov)

keratinocyty

vznikají z epiteliálních kmenových buněk

vrstevnatý epitel kubický

vzácný, potní žlázy, vyvíjející se ovariální folikuly

vrstevnatý epitel cylindrický

vzácný, spojivka, vývody velkých žláz

dlaždicový (plochý) krycí epitel

výstelka cév (endotel), výstélka serózních dutin (perikard, pleura, peritoneum), rohovka

epitel odvozený od entodermu

výstélka dýchacího traktu, trávicí trakt a související orgány (játra, pankreas)

cylindrický krycí epitel

výstélka střev a žlučníku

myoepitel

větvené buňky specializované na kontrakci (v mléčných, potních a slinných žlázách)

složené exokrinní žlázy

větvené vývody - tubulózní, acinózní, tubuloacinózní (tubuloalveolární)

angiogeneze

větvení, kterým vznikají nové kapiláry

víceřadý epitel

všechny buňky zakotvěny v bazální lamině, nedosahují všechny k povrchu např. cylindrický s řasinkami v dýchacích cestách hybrid mezi jednovrstevným a vícevrstevnatým

proč některé zuby chybí např. hlodavcům

všechny založené, některé apoptóza

organická složka kosti

z 90% kolagen a z něj 90% kolagen I. typu

vznik osteoblastů

z mezenchymálních buněk

vznik osteocytů

z osteoblastů a jsou uzavřeny v kosterní hmotě, kde jsou nejprve zality organickou extracelulární matrix (podobně jako chondrocyty), kterou následně mineralizují

největší neuron

z páteře do posledného zakončení končetiny (nejdelšího prstu) -> nejdelší buňky žirafa, keporkak (není buněčná "prodlužovačka", celé 1 buňka)

in vivo

za živa

žlázy exokrinní

zachováno spojení s povrchovým epitelem, tubulární vývod vystlaný epitelem = sekretorní část + vývody žlučové vývody, slinivka

fixace

zastaví metabolické děje v buňce - jejich zpomalením nebo denaturací enzymů

odkud pigmentace

zespoda od melanocytů

lipodystrofie

zmizení tukové tkáně největší problém chození (tuková tkáň na ploskách chodidel)

zbarvení skvrnek u koní

způsobeno regulovatelnou apoptózou melanocytů (jako šedivění), (regulátor apoptózy BCL2 - jeho mutace u některých myší)

parathormon

zvyšuje počet osteoklastů, kost se odbourává a způsobuje osteoporózu, uvolňuje tak také Ca2+

regulace množství tukové tkáně

čím více tukové tkáně, tím více proteinu leptinu tělo produkuje leptinový receptor v mozku, v hypokampu (tam centrum hladu a sytosti) leptin negativní regulátor velikosti tukové tkáně

elastické vazivo

žluté vazy páteře, ligamentum suspensorium penisu vzácné, elastická struktura, velmi pevná