Histologie
v kostní dřeni stromatální buňky vytvářejí
"jeskyňky" v nichž jsou lokalizovány nediferencované mezenchymální a hematopoetické kmenové buňky
astrocyty
(Ferda mravenec) dělají funkční a strukturní podporu neuronům, ustavují extracelulární homeostázi iontů K+ a H+ - propojeny gap junctions, odstínění synapsí - dochází k vychytávání neurotransmiterů a jejich transformaci, např. glutamát se mění na glutamin, který není neurostransmiterem - dlouhé výběžky slouží nervovým buňkám při jejich migraci do cílové struktury jako vodící struktury - diferenciace podléhá růstovým faktorům (NGF, BDGF, GF, GDNF) - pomáhají vést vzruch a naopak odbourat neurotransmitery a zastavit vzruch - roztroušená skleróza: choroba, do mozku se dostávají T-lymfocyty specifické pro MBP protein a zabíjejí nervové buňky, takže v podstatě autoimunitní reakce - za normálního stavu se tam buňky imunitního systému nedostanou, jen v případě patologií, jako je zánět
Giemsa
(Leishman, Wright), barvivo kterým se barví krevní roztěry
ve svalové buňce se využívá aktivity
- Na/K ATPázy, která depolarizuje membránu - vápenaté pumpy, které aktivně transportují Ca2+ do ER, musí výrazně snížit koncentraci vápenatých iontů (tisíc násobný rozdíl cytoplasma vs ER) při přípravě na novou signalizaci - vylití ze synaptických váčků závislé na vápníku, který je v mezibuněčném prostoru a nedostatek vede k narušení signalizace mezi svalovými a nervovými buňkami
glykogenosy
- abnormální ukládání glykogenu ve svalu - dědičné, autosomálně recesivní onemocnění
nervová zakončení
- aktivační a inhibiční - sčítají se lokální hyperpolarizace a depolarizace a záleží na tom, jak lokálně se to sejde, jestli dojde ke vzniku akčního potenciálu a vyslání signálu axonem - sval už potom nesčítá nic, přijde k němu signál a sval se stáhne - sval už je výkonná jednotka a tpo, že se pořád neklepeme a náhodně nestahujeme svaly, je dáno tím, že se velice pečlivě integruje signalizace na úrovni motorických neuronů a vyšle signál jen tehdy, když je to potřeba - akční potenciál pořád stejný, ale síla signálu (jak se má sval rychle stahovat) je zakódována do jejich frekvence
poruchy tvorby melaninu
- albíni různých typů - porucha v enzymu tyrozináze, která tvoří melanin - porucha v tvorbě melanozomů - porucha v regulaci pH v melanozomu
další funkce astrocytu při přenosu vzruchů
- astrocyt přesně obaluje synaptickou štěrbinu - když někde plave glutamát, tak ho efektivně endocytují, přemění ho na glutamin a ten pak předávají presynaptickému neuronu a ne k postsynaptickému - výběžky astrocytů různě specializované, jeden např. obaluje kapiláry a podílí se na hematoencefalické bariéře - navíc v synapsi snižují hladinu draslíku a zvyšují hladinu sodíku - fungují proexitatoricky a čistí extracelulární prostředí v mozku po proběhlých nervových vzruších a ustavují rovnováhu
roztroušená skleróza
- autoimunitní choroba proti MBP (myelin basic protein) - dochází k destrukci myelinových obalů tím, že je rozpoznají a napadnou specifické T-lymfocyty - experimentální vyvolání u myši imunizací MBP; přenosem autoreaktivní populace T-lymfocytů - léčba různá, hodně finančně náročná - choroba, do mozku se dostávají T-lymfocyty specifické pro MBP protein a zabíjejí nervové buňky, takže v podstatě autoimunitní reakce - za normálního stavu se tam buňky imunitního systému nedostanou, jen v případě patologií, jako je zánět
Myasthenia gravis
- autoimunitní choroba s postupující svalovou ochablostí - tvoří se protilátky (produkované B-lymfocyty v brzlíku) proti acetylcholinovým receptorům - acetylcholinový receptor je internalyzován (endocytován) do buňky, sval není schopen přijímat signál od nervového zakončení a postupně bez stimulace atrofuje - destrukce myelinových pochev způsobena aktivitou autoreaktivních cytotoxických T-lymfocytů - postižený není schopen ovládat postižené svaly a sval, když není inervován, atrofuje
patologie chrupavky
- benigní nádory - chondromy - maligní nádory - chondrosarkomy - vyhřeznutí ploténky - kalcifikace (zvápenatění) degenerativní změna - záněty perichondria - špatná regenerace v dospělém věku - achondroplázie
chondrocyty
- buněčná složka chrupavky, diferencují se z buněk, které jsou na povrchu chrupavky - tvoří EK, obalují se jí, dostávají se tak dovnitř do chrupavky, kde jsou v lakunách v tzv. isogenetických skupinkách - odolávají nízkému parciálnímu tlaku kyslíku a jsou často vystaveny jeho nedostatku - schopné přežít v těle relativně dlouho po smrti jedince - jejich růst (proliferace) ovlivňován růstovými faktory (př. somatotropin)
osteoklasty (krev)
- buňky diferenciované z monocytů - odbourávají kost - mnohojaderné, vznikají splýváním monocytů - př. využití při prořezávání zubů, kdy je třeba odbourat kost čelisti
senzorické epitely
- buňky na pomezí epitelu a nervové buňky - mají apikální konec (detekční) a bazální konec (synapse s neuronem)
lymfocyty
- buňky různorodé velikosti (nejmenší menší než erytrocyty 5um, největší až velikosti granulocytů až 15um) - rozdílem velikosti je množství cytoplasmy - jádro vyplňuje celou buňku - je jich cca 30% z leukocytů - nejhojnější T-lymfocyty (90%) - B-lymfocytů a NK buněk mnohem méně (5%) - schopnost aktivního pohybu - vznikají z lymfoidní linie při diferenciaci z kmenové buňky krevní řady - schopné aktivně se přemisťovat z krve do tkání (do místa zánětu nebo do mízní uzliny) - schopné vytvářet mnohočetná komplikovaná mezibuněčná spojení (interakcí vícera párů membránových receptorů a jejich ligandů), na jejichž základě je regulována jejich diferenciace, aktivace a efektorové funkce - dochází v nich k přeskupování genových segmentů, rekombinaci řízené komkrétními rekombinázami, které vzácně mohou poplést substrát a spojit části genetické informace, které spolu jinak fyzicky nesouvisí, např. propojit dvě chroomosomální ramena původně z různých chromozomů - tak může vzniknout např. tzv. filadelfský chromozom a na něm fúzní chimérní gen, vzniklý propojením částí genů Cbl a Abl - vzniká aktivovaná kináza schopná transormovat postiženou buňku v buňku nádorovou, a nádorové onemocnění typické pro dětský věk
specializované kardiomyocyty k jiné funkci, než je svalový stah
- buňky schopné generovat pacemakerovou, neustále se opakující, aktivaci iontových kanálů s konkrétní frekvencí - to umožňuje srdci svoji autonomii v signalizaci k svalové aktivitě
monocyty
- bývají o něco větší než granulocyty (12-18um), jejich cytoplasma se značí silněji než u granulocytů, neobsahují však granula viditelná světelným mikroskopem barvitelná klasickými histologickými barvivy, granula pozorovatelná EM jsou klasické lysozomy - oválné podkovovité nebo ledvinovité jádro, excentricky uložené - největší krvinky, prekurzory mononukleárního fagocytárního systému - po průniku kapilární stěnou vstupují do vaziva a zde se diferencují na makrofágy - poločas přežívání v krvi 12-100 hodin - na svém povrchu nesou MHC II. třídy, na povrchu ukazují to, co endocytovaly - izolované z krve je možné je diferenciovat pomocí interleukinu-4 a GM-CSF (granulocyty-monocyty kolonie timulujícího faktoru) na dendritické buňky - funkcí dendritických buněk je endocytovat, pokud je endocytováno něco cizího, přesunout se do mízní uzliny, naštěpit to, co endocytovaly, prezentovat na povrchu a čekat, jestli nějaký T-lymfocyt nerozpozná tuto cizorodou substanci, aby se následně aktivoval a vyvolal imunitní reakci - po vstupu do tkáně monocyty diferencují v makrofágy, které endocytují tkáňový debris včetně apoptotických tělísek a při zánětu nastupují po neutrofilních granulocytech - z monocytů též diferencují osteoklasty, které odbourávají kost - poruchy ve funkci monocytů a jejich diferenciačních produktů (v tzv. myeloidní linii) mají velký vliv na remodelaci kostní hmoty - viz Pagetova choroba
poruchy sluchu
- celá řada genetického původu - pokud je mutace v konexinu 26, tak manifestuje jako hluchota - četnost výskytu tohoto typu hluchoty (asi 20% všech případů dětské hluchoty), tak se spolu s cystickou fibrózou jedná o nejčastější genetickou chorobu vyskytující se v Evropě
achondroplázie
- choroba, která je z 99% zapříčiněna identickou mutací v genu pro FGF-receptor-3 - ovlivňuje vývoj chrupavek v dlouhých kostech (chrupavky jsou důležité pro osifikaci kostí) - heterozygotní záležitost, homozygoti embryonálně letální - bodová mutace v jediném proteinu - zkrácené dlouhé kosti, neovlivňuje inteligenci, větší jemnost pohybu (chirurg)
McArdle
- chybí myofosforylasa b -> svalová ochablost, křeče - při cvičení se v plasmě nezvyšuje laktát, nedochází k poklesu pH při cvičení - klinicky je onemocnění mírné
Langherhansovy buňky
- derivované z kostní dřeně - v podstatě dendritická buňka, tedy prezentující antigen, nese MHC II. třídy - tvoří jednu vrstvičku rovnoměrně rozloženou pod kůží - po pohlcení cizorodých substancí pak v uzlině prezentují a čekají na to, zda je rozpozná nějaký T-lymfocyt a spustí se imunitní reakce (původně se myslelo, že jsou nervové)
tvorba trombusu
- destička, která se dostane do kontaktu s kolagenními vlákny cévních stěn nebo tkáňové EM, prodělá dramatickou tvarovou transformaci - dojde k jejímu rozprostření a pevnému přichycení k poškozené tkáni, exocytóze faktorů aktivujících ostatní destičky ke stejné změně - tato kaskáda vede k vytvoření sraženiny (trombusu), z poškozených stěn cév a aktivovaných destiček se uvolňují aktivační látky stimulující konverzi protrombinu na trombin - trombin pak katalyzuje štěpení rozpustného fibrogenu na fibrin, který polymeruje do vláken a vytváří vláknitou síťovinu vznikající krevní sraženiny
sedimentace
- diagnostická hematologická metoda určování rychlosti sedimentace krvinek - odebraná krev se nasaje do trubice a nechá sedimentovat - nejdřív klesnou červené krvinky, pak bílé a nad nimi zůstane plasma - po dostatečně dlouhé době je tak možné určit tzv. hematokrit (objem jednotlivých krevních frakcí)
enchondrální osifikace
- dlouhé a krátké kosti - chrupavčitý model - první fáze je destrukce chondrocytu - v druhé fázi do lagun putují osteoprogenitorové buňky - vrůstají do periostu a začnou produkovat kostní matrix - kost nevzniká přeměnou, ale náhradou chrupavky
rakovina krve = leukémie
- dochází k nádorové přeměně některého z diferenciačních stadií buněk odvozených od kmenové buňky kostní dřeně - v krvi zvýšený počet leukocytů jednoho typu - rozlišujeme myeloblastické (zvýšené množství granulocytů nebo monocytů, nejčastěji v 5. dekádě) a lymfoblastické (zvýšené množství lymfocytů, častěji u starších dospělých) - obě mohou být akutní nebo chronické - nezralé a nefunkční leukocyty se tvoří na úkor normální krvetvorby - rizikové faktory: kouření, chemikálie (benzen), radioaktivní záření, léčba jiného nádorového onemocnění, filadelfský chromozom - efektivní řešení: chemoterapie, transplantace kostní dřeně
odstínění
- dojde k invaginaci na periferii a k vchlípení axonu do těla oligodendrocytu - komunikační kanálek, který takto vznikne, se nazýva mezaxon - do jednoho kanálku se může spojit i víc axonů - oligodendrocyty mají
rozdíl pojivo epitel
- epitel není vaskularizovaný ani inervovaný - v pojivové tkáni, která je pod epitelem, se nachází množství buněk imunitního systému - hlavně bazofilů
Kartagerenův syndrom
- epiteliální patologie, situs inversus; převrácená pravolevá symetrie vnitřních orgánů; mutace v motoru zajišťujícím pohyb řasinek v řasinkovém epitelu - u mužů sterilita - časté infekce dýchacích cest
aktivační nervové zakončení
- extracelulárně snižují polaritu nebo koncentraci sodných iontů a zvyšují potenciál vybuzení neuronu k vyplavení signálu - způsobují malou depolarizaci na postsynaptické membráně (mediátory neurotransmitery acetylcholin, glutamát), otevírají neurotransmiterem gated kationtové kanály
zrakový epitel
- fotoreceptory sítnice komplexním senzorickým epitelem - fotoreceptory delíme na - tyčinky a čípky - senzorickou složkou jsou proteiny opsiny s prostetickou skupinou retinalem, což je molekula schopná cis-trans izomerace, když pohltí foton, a tato změna konformace změní tvar opsinu - světlo nedopadá na apikální stranu fotoreceptoru - v očních buňkách neustále poměrně vysoká koncentrace cGMP - zachycení světla vede k aktivaci cGMP-fosfodiesterázy (která rozštěpí cGMP) - a následné snížení koncentrace cGMP v těchto buňkách vede k otevření Ca2+, k hyperpolarizaci membrány, uzavření Na+ kanálů a uzavření bazální aktivity těchto sodíkových kanálů - to že vidíme, je přeloženo přes negativní signál (-> citlivější vnímání)
cystická fibróza
- genetická porucha, způsobená mutací proteinu, který přenáší chloridové ionty ven z buněk (ty obvykle osmoticky "lákají" vodu a ta zvlhčuje epitely a sliznice) - suché sliznice, husté hleny, proto problém v plicích a některých žlázách - jeden člověk z 2500 (u bělochů)
Duchnennova svalová (muskulární) dystrofie
- gonosomálně recesivní onemocnění, progresivní genetická - hlavně chlapci ve věku 3-7 let, nejdříve pánevní pletenec, následně ramenní, mnoho chlapců ve věku 10-12 let končí na kolečkovém křesle - v séru zvýšeny enzymy (hl. keratinkinasa) dlouho před prvními symptomy choroby - způsobeno mutací genu pro dystrofin (největší gen v lidském genomu, délka mnoho megabází) - dystrofin propojuje receptor pro extracelulární matrix s aktinovým cytoskeletem (vniřního prostředí s vnějším prostředím svalu) - v případě mutace a nefunkčnosti dystrofinu má sval špatné mechanoelastické vlastnosti a dochází k poškozování svalu, atrofii a ztrátě funkčnosti - trankripce tohoto genu trvá 18 hodin, dlouhé, proto více chyb
všechny granulocyty
- granulocyty, 12-15um v průměru, schopné aktivního pohybu - obsahují specifická granula různě barvitelná, díky různému pH barvitelných složek: neutrální v neutrofilech, zásadité v eozinofilech, kyselé v bazofilech
na příčném řezu kosterním svalem
- hexagon aktinových filament a v prostředku soustava myozinových hlavic, které také vytvářejí hexagonální soustavu - v jednom svalovém vlákně, uvnitř buňky vytvářejí sarkomery několik soustav vedle sebe (ne jedna tlustá soustava sarkomer), propojení jednotlivých subvláken, sarkomer uvnitř buňky se děje molekulami intermediárních filament: ve svalech molekuly desminu
multilokulární adipocyty
- hibernony - uchovávají si schopnost termogeneze->dohledatelné termovizí - když hypertrofuje multilokulární tuková tkáň, může docházet k poruchám tepla
kalmodulin
- hlavně přepínač v buňkách hladkých svalů - existují kinázy, které jsou regulovány vápenatými ionty, např. proteinkináza C, tyto kinázy mohou nafosforylovat lehký řetězec myozinu a tím se myozin aktivuje a rozběhne se po aktinovém vláknu - kináza lehkých řetězců myozinu aktivní pouze v přítomnosti kalmodulinu s navázaným vápníkem - vápník se neváže přímo na kinázu, ale na kalmodulin, který se pak váže na kinázu vápník -> fosforylace -> stah - nakonec se to musí defosforylovat fosfatázou
změna sluchu během života
- hlavně u mužů, kteří ztrácejí doslech některých vysokých tónů - u člověka je sluchový epitel na celý život, neobměňuje se ani neregeneruje
typy chrupavek
- hyalinní, elastická, vazivová - všechny postrádají cévní zásobení, jsou živeny difúzí z přilehlé vazivové tkáně perichondria - postrádají i lymfatycké cévy a inervaci (chrupavky nás bolet nemohou, bolí okolní tkáň) - mírná deformovatelnost, ale nestlačitelnost
Ehlers-Danlosův syndrom
- hypermobilní klouby ruky, snížená odolnost kůže - porušenou tvorbou kolagenu
větvení neuronu
- jak dostředivá (dendrity) i odstředivá (axon) část neuronu se větví - většina neuronů má větší množství dendritů - co dendrit, to možnost napojit se na individuální nervovou buňku (př. na dendritech Purkyněho buněk mozečku okolo 200 000 funkčních synaptických kontaktů) - počet buněk v CNS si musíme vynásobit minimálně 1000-5000x, abychom dostali počet možných propojení - neuron s jedním dendritem zřídka - axony mají konstantní průměr - dendrity se při větvení tenčí - dokážeme posilovat dráhy, které se preferenčně signalizují->mechanismus dlouhodobé paměti (směřuje proteinový transport tam, kde se signalizuje, ztlušťuje se dendrit , posiluje to signalizaci a zvětšuje se synaptická štěrbina)
hnědá tuková tkáň u dospělých
- jako rudimenty, kolem ledvin a mobilizovatelná - 3% mužů, 8% žen - ti co snědí 20 knedlíků a nepřiberou
metaplázie
- jeden typ epitelu se přetváří v jiný (přeprogramování) - př. u silných kuřáků řasinkový pseudostratifikovaný epitel se změní v průdušnicích ve stratifikovaný (vrstevnatý, připomíná jícen) deskovitý epitel (nemá funkci odvádět hlen) - reparace řasinkového epitelu problématická (řasinky se pak pohybují všemy směry) - podobný fenotyp má nedostatek vitaminu A
motorická jednotka
- jedno nervové vlákno (axon) může inervovat různý počet nervových vláken, tzv. motorickou jednotku - tento axon se může rozvětvit a vytvořit nervosvalovou ploténku s několika svalovými vlákny - to jak velkou oblast svalu můžeme stáhnout jednou jedinou signalizací z jednoho neuronu z CNS záleží na tom, kolik svalových vláken jeden axon inervuje - jsou i svaly inervované jen jedním axonem - motorické jednotky jsou různě velké, větší u bicepsu než v jazyku (jemná koordinace, zapínat malé svaly, nejlépe jednotlivá svalová vlákna proti sobě) - na úrovni vlákna jde o všechno nebo nic - na úrovni svalu můžeme mít něco mezi, podle počtu zapojených svalových vláken nebo motorických jednotek - oční svaly mají na jeden sval jeden axon - svaly končetin až stotisíce a více svalových vláken inervovaných jediným neuronem - designování velikosti motorických jednotek prenatálně a krátce postnatálně, do věku 3 let - ploténka je víceméně 3D útvar, který se zaklkovává dovnitř svalové buňky, je nutné zvětšení povrchu, aby signalizace byla co nejmasivnější, amplifikace signálu pomocí amplifikace povrchu, styčné plochy mezi jedním a druhým - čím jemnější pohyby, tím menší motorické jednotky - dá se natrénovat velikost svalových vláken (proporce už tolik ne)
Parkinsonova choroba
- jedno z nejčastějších nervových onemocnění, neurodegenerace - nedostatkem dopaminu - dochází ke svalovým třesům, změní se svalový tonus (nižší sval. tonus) - ovlivňuje nervosvalovou aktivitu, ne myšlení - v mozku jsou oblasti, kde jsou lokalizovány dopaminergní neurony, ty jsou náchylné k degeneraci a odumírání (ubývání s věkem) - 1-2% populace nad 65 let
osteon
- jednotkou kompaktní kosti - síťovina osteocytů pospojovaných výběžky propojených pomocí gap junctions - celá struktura koncentricky uspořádaná do lamel kolem centrálního (Haversova) kanálku s cévami a nervy - roste "dovnitř"
osteocyty
- jednotlivě uloženy v lakunách umístěných mezi lamelami matrix - výběžky buněk jsou propojeny gap junctions - tvar broušeného diamantu routy - odpovědné za mineralizaci kostí a tvoří těsná spojení - výměna látek probíhá v nedifúzním prostředí, je systémem kanálků - zánik osteocytů - převáží resorpce matrix
bazofily
- jen 1% krevních elementů - když je jich víc, tak se může s větší pravděpodobností objevit alergická reakce - schopnost degranulace - obsah granul ničí cizí struktury v jeho okolí - exocytóza regulovatelná vazbou antigenu a IgE navázaný na IgE-recepto - tento receptor tzv. vysokoafinní, váže IgE, i pokud není navázané na antigen - bazofil je obalen IgE navázaném na vysokoafinním Fc receptoru, pokud se v těle objeví multivalentní antigen (struktura obsahující větší množství vazebných míst pro protilátku), dojde k nahloučení receptorů prostřednictvím vazby protilátek na jednom místě, tak se aktivuje signalizační kaskáda končící degranulací granulí obsahujících biologicky aktivní aminy (např. histamin nebo serotonin) - tkáňová forma bazofilů se nazývá žírná buňka
mikroglie
- jsou imunokomponentní, mají podobnou funkci jako makrofágy vně CNS - ne v mozku z kostní dřeně
rotace srdeční kličky
- když přijdou zleva signály se stočit, stočí se správným směrem - když signál nepřijde, čeká, pak přepadne doleva/doprava 50/50 - když doprava, překříží se cévy, vznikne uzel
fibrocyt
- klidové, není moc syntetizovaná mezibuněčná hmota, aktivuje se na fibroblast (diferenciační prekurzor fibroblastu) - může se diferenciovat ve fibroblast, v chondrocyt, hladkou svalovinu, tukovou buňku či buňku schopnou vytvářet kostní hmotu - mezenchymální kmenová buňka viz Pojivo str. 2
satelitní buňky
- kmenové buňky pro příčně pruhované svaly - pod pojivem na povrchu svalu - mají v sobě aktivovaný MyoD, ale jsou zastavené v buněčném dělení - bohužel je jich ve svalech málo a jejich činnost je omezená
vazivová chrupavka
- kolagen typu I, v místech s velkými nároky na mechanickou odolnost a zátěž - přechod mezi hustým vazivem a hyalinní chrupavkou - výskyt:meziobratlové ploténky, spona pánevní, místo úponu některých vazů
artherosklerosa
- kornatění cév - začíná poškozením cévních endoteliálních buněk s následným zánětem - když je v těle zánět nebo jsou přítomny volné radikály, tak se LDL částice (odpovědné za přenos choletesrolu) oxidují (ve zdravém těle LDL téměř není v oxidované formě, je normálně exocytován a degradován) - oxidovaný LDL nedokážou buňky metabolizovat, hromadí se v nich - do tohoto místa lákány monocyty (do cévní stěny pronikají diapedézou), monocyt ho dokáže sežrat ale ne odbourat - LDL se v monocytu hromadí a vytváří pěnovité buňky plné vakuol, naplněné oxidovaným LDL - makrofágy, přiláká to fibroblasty, které se mohou diferenciovat v osteocyty, osteoblasty a chondrocyty (osteocyty dělají kost, takže v cévě vznikne hrbolek, ztrácí svou mechanickou pevnost) - dlouhodobé záněty -> ateroskleróza -> infarkt myokardu nebo embolie
krev, krevní elementy a lypoidní tkáně
- krev se často řadí mezi pojiva, protože obsahuje velké množství mezibuněčné hmoty - plasmy, která je nestlačitelná a má zajímavé mechanoelastické vlastnosti - obecně jsou buňky pojivových tkání odvozené od mezenchymu - původ kmenových buněk krevní řady extraembryonální (ne embryonální), prvotní krvetvorné buňky vznikají ve žloutkovém váčku, tedy trofoblastu - krev a kevní elementy plní celou řadu funkcí - krevní buňky jsou vesměs mobilní, schopné opustit krevní řečiště
téma umělé krve
- kvůli nedostatku dárců - perflurocarbons: dokonalé přenášení kyslíku, myš může dýchat i v tekutině; a nejsou krevní skupiny - nebo vyizolovat hemoglobin a uzavřít ho do kapslí
patologie krve
- leukémie - EBV virus: způsobuje mononukleózu, kdy napadá B-lymfocyty nebo jejich prekurzory, v nich se pomnoží a B-buňky se dále dělí; pomnoží v těle velké množství B-lymfocytů a na první pohled to vypadá jako leukémie; EBV máme po vyléčení na celý život
poruchy, kdy axony nenajdou své místo na glomerulech
- lidé nejsou schopni během života držet kontinuitu jednotlivých pachů - poruchy čichové sliznice, které se manifestují po některých chorobách, virových infekcích, které naruší integritu čichové sliznice - dochází k rapidnímu odumření čichových buněk, resetuje se kontinuita s glomeruly, vystaví se to na novo, zadrátuje se to nesmyslně
lymfatický systém
- lymfoidní (lymfatické) tkáně obsahující akumulováné lymfocyty se vyskytují téměř všude po těle - hlavně na místech, kde patogeny vstupují nebo během infekce putují po těle - epitely oddělují tělo od vnějšího prostředí, proto se pod nimi vykytují akumulace lymfatické tkáně = s epitely asociovaná lymfoidní tkáň -lymfoidní tkáň asociovaná s mukózou (sliznicí) MALT - lymfoidní tkáň asociovanou s dýchacími cestami, bronchy BALT - lymfatická tkáň asociovaná se střevem (gut) GALT - všechno jsou to místo proliferace a diferenciace lymfocytů
mízní uzliny
- mallé fazolovité orgány umístěné v lymfatických cévách - velikost různorofá (u člověka několik mmilimetrů až 2 cm) - část tvořena pojivovou tkání (obal a jeho vchlípeniny) - důležitá role v uzlinách retikulární buňky vytvářející síťovitou strukturu (podobnou jako v thymu), mající kontaktní povrch pro vazbu např. dendritických buněk a vytvářející velké množství dutinek vhodných pro vzájemnou interakci a aktivaci buněk imunitního systému
inhibiční nervové zakončení
- mediátory neurotransmitery GABA, glycin, způsobují malé hyperpolarizace, otevírají Cl- a K+ kanály - prostorová a časová sumace signálu, postsynaptický potenciál ano či ne, síla signálu zakódována do frekvence s jakou jsou PSP generovány - znesnadňují signalizaci buňkám, kde se zrovna vylijí
myelinizace
- mezi narozením a 3. rokem života - panožka Schwanovy buňky nebo oligodendrocytu se obtáčí kolem nervového výběžku a vytvoří mnohokrát se obtáčející vrstvu, která má výborné elektrické a vodivé vlastnosti - v normálních membránách se nacházejí lipidy, hlavně fosfolipidy;, zde jsou nabohaceny komplexní glykolipidy, sfingolipidy, gangliosidy - existuje hodně axonů, které nejsou myelinizované, ale musí být odstíněné
hnědá tuková tkáň - multilokulární
- mnoho drobných tukových kapének v jedné buňce, mnoho mitochondrií (70% objemu buňky, proto hodně cytochromu b, proto hnědé zbarvení) - slouží k produkci tepla, netřesové termogenezi - inervaci ovlivňují přímo tukové buňky - histologicky připomíná endokrynní žlázu - buňky přímo inervovány sympatikem - u novorozenců, u hibernujících savců -2-5% váhy těla novorozenců - záda, krk, kolem ledvin (ohřívá krkavici, hrudní koš, ledviny)
sluchové senzorické epitely
- morfologicky nejpropracovanější tkáň v těle - hlemýžďová rezonanční struktura vzniká prenatálně a záleží na tom, ve kterém místě hlemýždě dochází k rezonanci s membránami, které obalují prostory vyplněné tekutinou - voda je nestlačitelná, takže přenáší vibrace
CNS
- mozek a mícha - z neurální trubice - (šedá a bílá hmota) - neurální lišta je zbytek neuroepitelu, který zůstane v místě, kde se vchlípila neurální trubice - oblast embrya, která dává vzniku buňkám s obrovským migračním a diferenciačním potenciálem: chromafilní buňky, melanocyty, odontoblasty, Schwannovy buňky, neurony senzorické, gangliové atd. (nevznikají in situ, v daném místě embrya, ale aktivně tam vputovávají s diferenciačním programem, nastaveným neurální liště (občas 4. zárodečný list)) - podle toho kam doputují, tak se diferencují, př. když doputují do zubu, tak nedělají ani Scwannovy buňku, ani neuron, ale odontoblast - podmínka fungování NSje schopnost dostředivé a odstředivé signalizace na základě specializace různých membránových membránových domén
barvoslepost
- mutací v jednom konkrétním opsinu (selektivní pro určitou oblast spekra), mají receptory jen pro dva výseky spektra, některé barvy od sebe neodliší - jeden opsin je vázán na chromosom X, u mužů se tak snadno projeví daltonismus, porucha ve vnímání zelené a červené barvy - ostatní jsou vzácnější, opsiny jsou na jiných chromozomech a musí se vyskytnout v homozygotní recesivní kombinaci - že by chyběly dva opsiny a člověk viděl jen modře se moc nestává
poruchy pigmentace vázané na genové mutace
- mutanti v genu Pax3 - při nějakých homozygotních konstitucích může dojít dokonce ke ztrátě sluchu a depigmentaci vlasů, očí a kůže
troponin-tropomyosinový komplex brání
- myozinu se pohybovat po aktinu - po jeho navázání na vápenaté ionty změní konformaci a umožní se myozinovým hlavám rozběhnout po aktinu
regulace stahu příčně pruhovaného svalu
- na nervový podnět se vylije acetylcholin, zvýší se intacelulární koncentrace Ca2+ iontů, dojde k deformaci tropinu, deformace se přenese na tropomyozin, a může interagovat myozinová hlavice s aktinem - koncentrační gradient mezi sarkoplazmatickým retikulem a cytoplasmou je 10 000 (potencuje rychlost vtoku vápenatých iontů do cytoplasmy) - kreatin ve svalech se pomocí enzymu kreatinkináza fosforyluje na kreatin fosfát, který může být zásobním energetickým zdrojem - v relaxovaném svalu: koncentrace 4mM ATP a 0,013 mM ADP, reakční kinetika posunuta k rozpadu ATP na P+ADP, dále 13mM kreatinu a 25mM kreatinfosfátu (6x víc než ATP) reakce ve směru kreatinfosfát na kreatin a fosát - ATP vystačí na 2s, kreatinfosfát na 8s, poté se musí pracovat s odbouráváním organických sloučenin - k anaerobnímu zdroji energie se používá glykogen
hyalinní chrupavka
- nejběžnější, kolagen typu II, modravě bílá a průsvitná - v zárodku vytváří dočasný skeleton, pak je nahrazena kostní tkání - mezi diafýzu a epifýzu rostoucích dlouhých kostí je vmezeřene epifyzální (růstová) ploténka z této chrupavky - u embrya je téměř celá kostra z ní - složení: 40% suché váhy kolagen, hlavně II, chondroitin-6-sulfát a keratan sulfát, chondronektin (adhezivní molekula) - výskyt: artikulační plochy pohyblivých kloubů, stěny prostornějších úseků dýchacích cest (nos, hrtan, trachea, bronchy), přední konce žeber v místech artikulace s kostí hrudní
krevní destičky - trombocyty a megakaryocyty
- nejedná se o buňky, ale o bezjaderné diskovité útvary (3um), které vznikají fragmentací polyploidních megakaryocytů, které sídlí v kostní dřeni - 1 megakaryocyt za den až 100 000 destiček, a to tak, že vysílá výběžky přes stěny do kapilár a na konci odštěpuje destičky přímo do krve - rozpad megakaryocytu programovaná buněčná smrt, jeho zbytky požírají makrofágy - v krvi přežívají cca 10 dní a fungují zde - obsahují regulátory srážení krve: PDGF (platelet derived growth factor) a serotonin - když se vylije obsah destičky, vznikne sraženina, PDGF se podílí jako diferenciační faktor epiteliálních buněk a fibroblastů na efektivní reparaci poškozené tkáně - serotonin je účinný vasokonstriktor, jeho uvolnění je stimulováno vazbou na poškozené cévní stěny a je schopen uzavřít i malé arterie
zuby
- nejtvrdší tkáň v tělě, dentin, sklovina - z ektodermu, mezodermu a buněk neurální lišty - vícezubost - zakládají se dovnitř - z jedné strany odontoblasty, z druhé ameloblasty
epidermolysis bullosa simplex
- nemoc motýlích křídel - vzácné vrozené dědičné onemocnění pojivové tkáně způsobující puchýře na kůži a sliznicích - způsobuje mutace některého z genů podílejících se na stavbě pokožky a vazby epiteliálních buněk na bazální laminu, jako jsou geny pro keratin, plektin, laminin, kolagen či integrin
single cell analýza
- nervová analýza - př. máme podobně genů jako drosophila nebo háďátko, lišíme se počtem exonů, intronů - v mozku desetitisíce buněčných oblastí, různý tvar, funkce, neurofyziologie - na úrovni buněk uspořádání mozku a CNS velmi kompaktní - muži a ženy se liší na úrovni CNS - ženy náhodné inaktivování Barrova tělíska) - lateralita X ianktivace v samičím mozku, půla mozku od tatínka, půlka od maminky, randomizace
čichový epitel
- neurosenzorická epiteliální struktura - během celého života se mění - čichové buňky: senzorické neurony obsahující nepohyblivé cilie s čichovými receptory - na bazální straně je jeden axon směřující do mozku - neurony jsou obklopeny podpůrnými buňkami, které mají podobné vlastnosti jako gliové buňky v mozku - senzorické neurony přežívají 1-2 měsíce, pak jsou nahrazeny diferenciací bazálních buněk (kmenové buňky senzorických neuronů, každý senzorický neuron exprimuje pravděpodobně jeden z několika set čichových receptorů) - axony od senzorických neuronů se stejným čichovým receptorem jsou rozptýleny v čichové sliznici a směřují do stejného glomerulu - kolik glomerulů, tolik různých diskrétních vůní můžeme vnímat, ale tolik musíme mít i specializovaných čichových buněk ve své čichové sliznici (jedna čichová buňka nemá několik receptorů pro různé substance) - receptory spřažené s G-proteiny, 7x membránou procházející receptory pro čich se uplatňují v migraci a nalezení příslušného glomerulu; receptory schopné homeotické adheze, 2 receptory se spolu zazipují a s jinými ne - když axon doputuje do mozku, tak putuje chvíli po různých glomerulech a dotýká se jich, kde se nejpevněji chytne, tam zůstane - z kmenové buňky může vyrůst senzorická buňka a vyslat na dlouhou vzdálenost axon, který hledá a hledá, až je schopen najít místo - nervová zakončení se v mozku propojují symetricky do 2 teček, 2 symetrických glomerulů pro konkrétní čichový vjem v obou hemisférách
acetylcholin
- neurotransmiter - po vylití váčků z nervového zakončení v synaptické štěrbině se váže na acetylcholinový receptor, dojde k depolarizaci membrány, která se šíří do nitra svalové buňky systémem příčných T-tubulů
Alzheimerova choroba
- některé proteiny, např. amyloidní nebo tau protein, mají narušené odbourávání a můžou se hromadit v mozku - v mozku se hromadí plaky neodbouratelné substance, která tlačí, je cytotická a způsobuje neurologické patologie - neschopnost uklízet špatně zbalené proteiny v našem těle -> mozek se vyprazdňuje o buňky a zaplňuje odpadem - klíč v léku by byl umět modifikovat aktivitu v mikrogliích, regulace autofáze - 10% nad 65 let - 50% nad 85 let
složení krve
- objem krve 6-8% tělesné hmotnosti, cca 5,5l - hematokrit 46% muži, 41% ženy - erytrocyty 5 mil/ul (1% retikulocyty) - leukocyty 4-10 tis./ul (neu., baz., eo., lym., mono) - trombocyty 150-300 tis/ul - plasma
osteoklasty
- obrovské mnohojaderné buňky, které resorbují kostní hmotu a podílejí se na přestavování kostí - velké, bohatě větvené pohyblivé buňky (5-50 jader) - vznikají fúzí monocytů nebo makrofágů - v místě resorpce jsou enzymaticky vyleptané prolákliny v matrix - tzv. Howshipovy lakuny - jsou odvozeny od makrofágů - proti kosti zevnitř hlodají, kost dorůstá - proto má dítě malou hlavu a dospělý velkou - když by nefungovaly např. malý mozek za tlustou kostí
chrupavka
- obsahuje velké množství extracelulární matrix, glykosaminoglykany a proteoglykany orientované na kolagenních elastických vláknech - mezibuněčná hmota pevné konzistence (unikátní kombinací složek, často sulfatovány) - podpora měkkých tkání, tlumí nárazy, umožňuje hladký a klouzavý pohyb kosti, zásadní pro vývoj kosti jako osifikační centrum - není inervovaná ani vaskularizovaná - extrémně hydratovaná část těla - nezlomí se (možná patellová) - složena z chondrocytů (leží v dutinkách: lakunách) - důležitou složkou proteiny (důkaz vstříknutí proteázy papainu--králík svěsí uši) - rychlá diferenciace a utváření - fylogeneticky i ontogeneticky předchází kost
nádory u dětí
- odvozeny od krvetvorné tkáně - při diferenciaci T a B lymfocytů dochází k rekombinaci a vytváření nových genů pro protilátky (snadno se to pokazí)
jak neustále omlazovat buňky zrakových epitelů
- odvržením starých struktur, v nichž jsou akumulovány denaturované proteiny a kovalentně modifikované lipidy (epiteliální pigmentové buňky je sežerou, uklidí) - nejdistálnější část senzorických neuronů se odštěpuje jako váček a je endocytována pigmentovými buňkami - nemůžeme si dovolit odlupovat zrakové senzorické jednotky (jako se odlupuje většina tkání), nemá je čím nahradit
regenerační schopnost nervové soustavy
- omezena, kmenové buňky jsou schopné generovat nové neurony a gliové buňky i v dospělém mozku - nejvíce regenerace v bullus olfactorius (čichový bulbus) a hippokampu, který je i v dospělosti plasticky (struktura spojená s pamětí a učením)
nervové buňky
- ontogeneticky a fylogeneticky odvozeny od epitelu - některé si zachovávají epiteliální charakteristiky: polarizovanou strukturu - neurony, neuroepiteliální smyslové buňky, buňky gliové - největší buňky - i více než metr (dle velikosti zvířete) - nejmenší buňky - menší než 8um - struktura schopná určité regenerace - poměrně vysoká reparační schopnost axonálních výběžků (přeťaté jsou opět schopné nalézt prázdnou myelinovou pochvu a tou prorůst do inervované tkáně) - vysoce plastické jsou dendrity v dendritické síti
srdeční svaly
- optimalizované pro relativně pomalé, opakované pohyby, které nejsou příliš regulovatelné vůlí - příčně pruhované (+ kosterní) - má nastavenu expresi různých receptorů tak, aby po srdci běžely vlny signálů, proto je nezbytné vodivé propojení - propojení pomocí gap junctions - propojené desmozomy, aby celý systém fungoval jako jedna mechanická jednotka - strukturní jednotkou je kardiomyocyt - utilizuje široké spektrum látek: glukóza, laktát, ketolátky, aminokyseliny, esterifikované i neesterifikované MK - důležité "cik cak" desmozomální propojení, je třírozměrné a na základě propojení a orientace lze nastavit způsob stahu celého srdce - vytvořená z buněk splanchnického mezodermu - není to syncitiální struktura, je to struktura tvořená individuálními buňkami, které jsou pevně propojené desmozomálními spoji (pevně sešijí buňky, trochu zkřiví srdeční sval - díky pevnému propojení desmozomů funguje srdce jako jedna mechanická jednotka (celý sval) a zárověň i signalizační díky propojení gap junctions (aby se genet. inf. převedla do druhé buňky) - struktura rozvětvených buněk - místa propojení jednotlivých buněk se nazývají interkalární disky (hypertrofované desmozomy, mezi kterými jsou gap junctions)
Pagetova choroba
- ovlivnění metabolismu a diferenciace osteoklastů - kosti jsou hrubé a neodbourávají se - malý mozek, velká kost, nemusí být ale psychické problémy - léčitelná transplantací kostní dřeně - Egill ji měl, nemusel nosit přilbu
osteoblasty
- po uhnízdění se mění v osteocyty, tvoří organickou EM - syntéza kolagenu typu I, proteinglykanů, glykoproteinů - výhradně na povrchu kosti, těsně vedle sebe jako jednovrstevný epitel - mají výběžky a tak udržují kontakt s okolními buňkami, ty jsou pak spolu s buňkou zality v EM a změní se v osteocyt
narušení inervace svalů
- po úraze, masivně po narušení páteře - neinervovaný sval atrofuje, zmenšuje se jeho velikost (od určitého stadia nevratně)
slezina
- podobně jako uzliny filtrační orgán - narozdíl od nich však přímo napojena na krevní řečiště - ve slezině jsou z krve odstraňovány nefunkční krvinky - jsou zde iniciovány imunitní reakce proti antigenům nalézajícím se v krvi (narozdíl od uzlin, tam se jedná o antigeny přenášené lymfou?) - není pro dopělého nezbytným orgánem, ostatnín orgány ji můžou zastoupit
pohyb svalu
- pohyb myozinových hlavic po aktinovém vláknu - mechanická součást těla - aktinová vlákna jsou omotaná okolo buněk epitelu, ukotvena v tzv. adhezivních spojích a pomocí myozinu změní její tvar lokálním zaškrcením tak, že dojde k deformaci celé buněčné vrstvy - celý epitel funguje jako jedna signalizační a morfologická jednotka - vzniká tak např. nervová trubice invaginací neuroepitelu
ependymové buňky
- pokrývají vnitřní dutiny CNS, zachovávají si epiteloidní uspořádání a obsahují řasinky - vystýlají trubici v míše a mozkové komory - jsou všude tam, kde je v CNS tekutina - tekutina cirkuluje pomocí řasinek - povrch velice podobný epitelu dýchací trubice - gliové, ne neuronální
glykogen ve svalech
- polymer glukózy, používá se k anaerobnímu zdroji energie - za anaerobních podmínek odbourávaný na pyruvát, vystačí asi na 1min - rychlost tvorby ATP pomocí glykolýzy je 2,5x rychlejší než pomocí oxidativního metabolismu - 400m se nikdy neuběhne jako čtyřnásobek času na 100m, protože se vyčerpávají přímé zdroje energie - na laktát v našem těle žijí nervové buňky, gliové buňky
neutrofily
- polymorfonukleární leukocyty (různorodá morfologie jádra) - tvoří 60-70% bílých krvinek - jádro je složeno z 2 až 5 laloků spojených můstky, nezralé mají tvat podkovy, čím jsou starší, tím víc má segmentů (nejstarší až 7 tzv. hypersegmentované buňky) - ženy mají inaktivovaný chromozom X, který se v jejich neutrofilech objevuje jako paličkový přívěsek na jednom segmentu - krátce žijící buňky, v krvi přežívají 6-7 hodin, ve vazivu 1-4 dny - terminálně diferencované nedělící se buňky (jako eozinofyly a bazofily), narozdíl od lymfocytů a monocytů - hrají klíčovou roli v zánětlivých procesech - jsou lákány ve velkých množstvích jako první vlna buněk imunitního systému do míst zánětu - receptory na jejich povrchu schopné rozpoznat např. bakterie (na povrchu nejlépe navázány protilátky pomocí tzv. nízkoafinních Fc receptorů), které jsou schopné fagocytovat a poté ve fagozómech zlikvidovat - fagocytická aktivita neutrofilů (mikrofágů pohlcujících menší částice než makrofágy) je výrazně stimulovaná, pokud jsou částice "označeny" např. pomocí protilátek (tzv. oponizovány) - využívání superoxidovaných aniontů, perocidu vodíku nebo chlornanových kationtů na zničení pohlcených bakterií - mrtvé neutrofily, bakterie a natrávený materiál tvoří hnis - neutrofily rychle nahrazovány z kostní dřeně (velký počet neutrofilů s máločetným jádrem znamená jejich rychlou obnovu) - vyšší než normální počet neutrofilů, tzv. neutrofilie, může znamenat akutní nebo chronickou infekci
myoepiteliální buňky
- pomáhají sekreci produktu epiteliálních žláz (např. mléčné nebo slinné) - váček vytvořený epiteliálními buňkami produkující sekret má kolem sebe roztažené výběžky myoepiteliálních buněk, která jsou schopna celý váček stáhnout - malé žlázy si vystačí s jednou takovou buňkou
když axon přerušen
- postupně se zmenšuje sval, tím jak není inervován - pokud přesáhne absence inervace nějakou dobu, tak je narušení nevratné - existuje ale období, kdy se může axon už v existující myelinové pochvě rozvětvit a hledá dírku, do které by mohl zalézt a mohl se tak vrátit a prorůst zpátky do nervosvalového zakončení, může obnovit inervaci svalu a celé se to opraví a funguje to, jak má - když se sešijí nervy, nikdy nesrostou úplně přesně, začnou prorůstat tak, jak jsou myelinové pochvy proti sobě a většinou axony prorostou na špatné místo -> potřebbujeme čas na to, než se náš mozek naučí pracovat s novým zadrátováním svalů (týdny, měsíce, roky)
periost
- povrch kosti lemován touto vrstvou t- vořena kolagenními vlákny a fibroblasty, vnitřní vrstva tvořena osteoprogenitorovými buňkami - výživa kostní tkáně a kontinuální přísun nových osteoblastů
PET vyšetření
- pozitronová emisní tomografie - moderní radionuklidové vyšetření založené na principu vychytávání cukru označeného radioaktivní látkou aktivním rostoucím nádorem - k odlišení recidivy nádoru od nekrotických změn (ložiska mrtvé tkáně) po ozařování
svalová dystrofie - myopatie
- poškození svalových vláken nesouvisející s inervací nebo autoimunitou - nefunkčnost konkrétních enzymů, syndromy patologií mitochondrií (souvislost se stárnutím) - gen pro dystrofin - provazuje s aktinovým cytoskeletem
gliomy
- primární mozkové nádory z buněk podpůrné mozkové tkáně (neuroglie) - tvoří více jak 50% všech nádorů CNS - dělení na gliomy s nízkým stupněm malignity (low-grade gliomy) a gliomy s vysokým stupněm malignity (high-grade gliomy) - neuroblastom, ganglioneurom, feochromocyton, chemodektom, retinoblastom, oligodendogliom (nádorově změněné oligodendroglie, druh gliových buněk), astrocytom (nádorově změněné astrocyty, druh gliových buněk), meduloblastom, ependymom, meningiom, angioretikulom
nádory CNS
- primární nádory mozku cca 1-2% všech zhoubných nádorů, každý rok onemocní v ČR nádorem mozku cca 700 lidí, mírná převaha u mužů - častější pro děti do 5 let a dospělé nad 60 let - cca 5% nádorů je dědičně podmíněno, hl. u pacientů dětského věku (neurofibromatóza: výskyt mnohočetných útvarů v průběhu nervů a podkoží) - zevní faktory na vznik nádorů: radioaktivní záření, chemické látky (polychlorované bifenyly, ethylnitrozomočovina a vinylchlorid) i viry
buffy coat
- pro klasickou transfúzi jsou z krve často odstraňovány bílé krvinky, přenášejí se pouze plasma a červené krvinky - proto koncentrovaná suspense bílých krvinek připravovaná tímto způsobem = buffy coat
B-lymfocyty
- produkují protilátky - efektorové buňky jsou zde buňky produkující velké množství protilátek=tzv. plazmatické buňky - afinitní maturace: mutují se varianty na téma plus minus dobře poskládaného genu a potom se selektují ty buňky, které produkují protilátku s optimalizovanou vazbou k antigenu, protože jej nejvíc prezentují, vychytávají a mají největší pomoc od pomocných CD4 T-lymfocytů
apoptóza v CNS
- programovaná buněčná smrt - zásadní pro regulaci diferenciace nervové soustavy - vyřazení některých proteinů, které regulují spouštění nebo průběh apoptózy vede k neuronálním abnormalitám - hypertrofie mozku u myši, inaktivovaný gen pro kaspázu 9 nebo protei Apaf-1, nedochází k odumření nadbytečných neuronů, které se hromadí a nervová tkáň přerůstá - dokazuje, že během diferenciace CNS dochází k masivnímu regulovanému odumírání neuronů
Ranvierův zářez
- prostor mezi jednotlivými Schwannovými buňkami obalujícími jako myelinová pochva nervové axony - nervový vzruch se mezi nimi šíří „skoky"
transplantace kostní dřeně
- punkcí, nebo vyplavit buňky do periferní krve - Pagetova choroba, leukémie, srpkovitá anémie
nezralé neurony během ontogenese
- putují podél radiálních gliových buněk (pozůstatku původního epitelu) propojujících vnitřní povrch nervové trubice s povrchem vnějším - jejich délka může být v primárním mozku (kůře) až 2cm - jak vznikají v mozku jednotlivé vrstvy, gliové buňky slouží jako pravítko a určují tloušťku vrstev nervových buněk v mozku - první neuroblasty lezou a vytvoří vrstvu, která se stabilizuje tvorbou mezibuněčných spojení - potom lezou nové buňky, prolezou stávající vrstvu a udělají další vrstvu - neokortex je poslední vrstva přidaných buněk a je nejdál od zdroje kmenových buněk
apokrinní žlázy
- přechodný typ; sekreční produkt odloučen zároveň s apikální částí cytoplasmy - vyloučení látek, které nejsou v cytoplasmě obalené membránou a jsou potřeba se dostat z buňky ven - např. tukové kapénky v tukových buňkách v mléčných žlázách - odvrhování apikální části buněk v sítnici (tyčinky a čípky)
když je kyslíku v cévách málo
- při úrazech nebo během diferenciace, když se tvoří cévy - signál pro vznik nových cév v okamžiku hypoxie
hladké svaly
- relativně pomalé, mimovolné stahy - na místech, kde je třeba regenerovat, jsou tam, kde se tkáň často obměňuje, dokážou jako jediné dobře regenerovat a diferenciovat z prekurzorů (mezenchymální kmenová buňka -> fibrocyt -> buňka hladkého svalu) - protáhlé, ne příčně pruhované buňky - jen 1 jádro - buňky jsou vždy docela blízko fibroblastů - nevytvářejí syncitia, nejsou pevně propojeny interkalárnímii disky - ve svém stahu většinou autonomními strukturami, řada z nich je ovlivňována nervym které ale nedokážeme ovlivňovat svou vůlí - bývají často okolo různých trubic v těle (alternativa řasinkového epitelu pro pohyb velkých struktur) - v cévách kvůli možnosti změnit jejich průměr - každá buňka obalena laminou a retikulárními vlákny - mohutné vrstvy: stěny dutých orgánů střeva uterus, ureter - gap junctions - signalizace funguje jako syncitium; viscerální hladké svalstvo, málo inervované - buňky mají schopnost vytvářet mezibuněčnou hmotu, ta je chrání i při jejich mechanických stazích - hlavní přepínač kalmodulin (ne tropomyozinový komplex) - bohatě vyvinuta intermediální filimenta, která jsou na membránu napojena unikátním způsobem - sarkomerové jednotky nejsou uspořádány vedle sebe, ale různosměrně (proto ne příčně pruhované) - nemají T-tubuly - místo nich tam jsou kaveoly (vchlípeniny do buňky), udržované proteinem kaveolinem - kináza lehkých řetězců myozinu aktivní pouze v přítomnosti kalmodulinu s navázaným vápníkem - jádro buněk je protaženo podle jejich tvaru
intramembranózní osifikace
- růst plochých, krátkých a dlouhých kostí do šířky - nahromadění mezenchymálních buněk dává vznik primárnímu osifikačnímu centru - dochází k diferenciaci v osteoblasty a tvorbě kostní matrix - osifikace ve vazivu (přímá mineralizace matrix produkované osteoblasty) -- vznik plochých kostí - kost vzniká přeměnou chrupavky
jak vznikají cévy
- růstem už vzniklých trubiček - in vitro uvnitř endoteliální buňky začne vznikat vakuola, celý systém vakuol, které se spojují, a vzniká dutá struktura zevnitř, která je pak schopná se spojovat s jinými trubičkami
neurony
- různé tvary a velikost: patří mezi největší a nejmenší buňky v těle - multipolární: více než dva výběžky (spousta): většina - bipolární: jeden axon a jeden dendrit: sítnice, čichová sliznice - pseudounipolární: jediný výběžek větvící se poblíž těla na dvě větve, podněty obcházejí tělo buňky: ganglia, např. spinální - motorické neurony: kontrolují efektorové orgány, jako svalová vlákna a žlázy - senzorické neurony: interneurony: propojují, zodpovědné za vyšší funkce řídící funkce v CNS, za složité zasíťování CNS - schopné sumovat, sčítat a odčítat signály z jiných neuronů, integrovat je, a pak vyslat signál - v podstatě zodpovědné za to, že myslíme - odvozeny od ektodermu
epileptické záchvaty přímo ohrožující svou intenzitou a četností lidský život
- schopnost nervové soustavy funkčně regenerovat přeprogramováním existující nepoškozené struktury - řešení odstranit velkou část mozku s epileptickým ložiskem, někdy i celou hemisféru, mozkové funkce se postupně přeprogramují do druhé hemisg´féry (roky)
neuroepitely a regenerace
- senzorický epitel ve středním uchu nebo na sítnici není schopen regenerovat - čichový epitel se neustále obnovuje
dendrity
- signál všechno nebo nic - po sobě jdoucími akčními potenciály
vysoká sedimentace
- sloupec červených krvinek je vyšší než u zdravého jedince, přitom červených krvinek je stejně - znamená, že je někde v těle zánět (hlavně imunoglobulinů - protilátek)
lymfoidní orgány
- složeny z lymfoidní tkáně - primární a sekundární - primární: kostní dřeň a thymus sloužící k zajištení hematopoézy a selekce s vlastním tělem nereagujících lymfocytů - sekundární: slezina a uzliny, jsou napojeny na lymfatický a oběhový systém a zajišťují efektivní setkávání jednotlivých buněk imunitního systému, jejich vzájemnou komunikaci a tak se podílejí na kompartmentaci efektivního imunitního dozoru
senzorické sluchové buňky
- sluchové vláskové buňky jsou ukotveny mezi podpůrnými buňkami a překryty extracelulární matrix, tektorální membránou, ve struktuře Cortiho orgánu - vláskové buňky převádějí mechanickou deformaci v elektrický signál - každá vlásková buňka má stejnou morfologii varhanovitých výběžků (obrovských mikrovilů) streocilií, stabilizovaných aktinovým skeletem - pokud jsou vláskové buňky zničeny, již neregenerují - buňky jsou mezi sebou propojeny gap junctions tvořených mimo jiné specializovaným konexinem 26, který buňky propojuje, aby spolu mohly koordinovaně reagovat
kosterní svaly
- specializované k tomu, aby ohýbaly kostru a spojovaly páky (kosti, chrupavky) - pohyby jsou ovládané vůlí, ale v některých situacích mohou být mimovolné (svalový třes) - důležitá rychlost ovládání aktivity těchto svalů, ta je vesměs zajištěna velice dokonalou inervací (možnost zapojit třeba jen 10 procent svalů) volním nervstvem, to umožňuje okamžitou reakci systémem pák a protipák - bez této rychlosti a koordinace by např. nebylo možné mluvit - příčně pruhované (+ také srdeční) - všechny nejsou ukotveny na kost: jazyk - vícejadernost - splynutím více myocytárních buněk a vznikem syncitia - tvořeny obrovskými buňkami (u člověka cca 3 cm dlouhé a 100um v průměru) = svalová vlákna - mnoho jader ve společné cytoplasmě, utlačena až úplně k membránám - vznikají z myoblastů (splýváním), ty určeny expresí z rodin MyoD a MEF2 (řídící trankripční faktory) - jakmile dojde ke splynutí buněk a vzniknou syncitia, tak už se nikdy daná jádra nedokážou dělit (ztěžuje regeneraci příčně pruhovaného svalu) - když se stáhne jedno vlákno uprostřed svalu, přenese se to na celý sval - po svalovém stahu je třeba, aby se sval relaxoval a vrátil do původního stavu (pérovitá struktura) - k ukotvení ke kosti potřebují struktury, které jsou syntetizovány fibroblasty (šlachu), kde jsou orientovaná kolagenní vlákna a mohou se napojit na sval - při deformaci svalu se deformují i nervy uvnitř - sval musí být dobře prokrven, cévní zásobení dobře regulovatelné - každý sval by měl fungovat jako mechanická jednotka, to zajišťuje soustava vazivových pochev - endomysium, perimysium, epimysium
hematoencefalická bariéra
- spousta tight junctions - endoteliální buňka v mozku - jediné, co může projít: buňky imunitního systému, třeba T-lymfocyty při zánětech - endoteliální buňka obklopena výběžky astrocytů, které vytváří další vrstvu bariéry - téměř vše, co se dostane k neuronům prochází přes astrocyty, je metabolizováno, optimalizováno a dopraveno specializovanými výběžky přímo k neuronům
kardiomyocyt
- strukturní jednotka srdečního svalu - oválné jádro (až 2) uloženo centrálně - obsahuje množství mitochondrií, GA, glykogen, lipidy, kontraktilní aparát (jako v kosterním svalu, SR) příčně probíhá na úrovni Z-linií, speciální bb excitomotorického aparátu - může být okolo 150um velká (akorát, aby se to dalo ošetřit jedním jádrem) - 40% objemu jsou mitochondrie
energetika svalové práce - tvorba ATP
- substrátová fosforylace přes glykolýzu: hl. bílé svaly - oxidační fosforyla: hl. červené svaly - adenylátkináza: myokináza AMP+ADP<=>2ATP, na koncentraci ATP vše závisí
čípky
- superpozicí tří různých rodopsinů vzniká konkrétní barva, kterou vnímáme - mutací v jednom konkrétním opsinu, dojde k barvosleposti (selektivní barvoslepost pro určitou oblast spekra), mají receptory jen pro dva výseky spektra, některé barvy od sebe neodliší - jeden opsin je vázán na chromosom X, u mužů se tak snadno projeví daltonismus, porucha ve vnímání zelené a červené barvy - ostatní jsou vzácnější, opsiny jsou na jiných chromozomech a musí se vyskytnout v homozygotní recesivní kombinaci - že by chyběly dva opsiny a člověk viděl jen modře se moc nestává - u člověka permanentní buňky, nejsou schopné regenerace, regenerují jen části buňky
pomalá a rychlá svalová vlákna
- sval kombinací rychlých a pomalých vláken - sprinterovi se hodí víc bílých rychlých, schopné fungovat anaerobně, málo myoglobinu, okolo Guinejského zálivu - maratonci a běžci na dlouhé tratě se hodí červená pomalá vlákna, mnoho myoglobimu, odolnost vůči únavě vysoká, Keňa, náhorní plošiny v Etiopii - i několik skupin se smíšenými vlákny, znaky mezi červenými a bílími - výskyt konkrétního svalového vlákna v konkrétním svalu určen typem inervace, odkud jde příslušný nerv, jaká je frekvence vylévání acetylcholinu a jaký způsob dráždění svalové buňky existuje - přehozením nervů se z červeného vlákna dá udělat bílé a naopak - v rámci jednoho svalu můžeme mít různé typy svalových vláken v různé proporci - dá se natrénovat velikost svalových vláken (proporce už tolik ne)
Tauri
- svalová bolest - chybí fuosfofruktokinasa -> hromadění prekurzorů ve tkáních glc-6-P, fru-6-P
Purkyňova vlákna
- svalové buňky specializované na přenos signálu po celém srdci - mají málo myozinu - v srdečním svalu jsou T-tubuly mnohem tlustší a kratší, protože svalové jednotky jsou mnohem menší
když signál neprochází
- tam může dojít k nevratné ztrátě neuronálních propojení i do signalizace nezapojených nervových buněk - u malých dětí do 2-3 (7) let zásobovat nejrůznějšími typo podnětů pro zajištění přežití maximálního počtu různých nervových propojení a přežití neuronálních populací př. absolutní hudební sluch (dědičně pro něj existuje jen jeden gen), souvisí s tím, jakým hudebním nebo zvukovým jevům jsou děti vystavovány (např. v Asii mluví tzv. tonálními jazyky)
erytrocyty
- terminálně diferencované bezjaderné buňky (u savců) - specializované na přenos plynů krevním řečištěm - optimalizovaný tvar: bikonkávní disk o průměru cca 7um, který má maximální povrch vůči objemu pro efektivní výměnu plynů - malá velikost umožňuje minimalizovat průměr kapilár - obojživelníci a ptáci oválný tvar, jádro, velikost limituje průsvit kapilár - jsou odvozeny od kmenové buňky krevní řady, vznikají v kostní dřeni - nezralé erytrocyty = retikulocyty, je jich cca 1% a neopouštějí krevní řečiště - přežívají u člověka v krvi cca 120 dní - opotřebované jsou odstraňovány z krve makrofágy ve slezině a kostní dřeni - 5x10na11 erytrocytů každý den vzniká a zaniká - uvnitř v cytoplasmě červené krvinky 33% roztok hemoglobinu
funkce krve
- transport: O2, CO2, živiny, metabolity, vitaminy, elektrolyty, hormony, teplo atd. - pufrování - imunitní funkce
eozinofily
- tvoří 2-4% leukocytů - charakteristická dvojlaločná jádra, která obsahují granula barvitelná eozinem - eozinofilie charakteristická pro alergické reakce - dokážou dramaticky měnit svůj počet - kortikoidy snižují jejich počet - hlavní složkou granul je tzv. MBP major basic protein (s anti-parazitickou funkcí), proto jsou barveny pomocí záporně nabitého eosinu - granule též obsahují enzymy histaminázu a arylsulfatázu (rozkládající histamin a leukotrieny), jejichž aktivita může tlumit účinek aktivity bazofilů a žírných buněk
retikulární pojivová tkáň
- tvoří se v místech těla, kde je potřeba vytvořit malé dutiny, popř. houbovité uspořádání s volnými prostory uvnitř - vlákna extracelulární, tvoří architektonickou kostru krvetvorných orgánů - kostní dřeně, uzlin a sleziny
NK buňky
- typ lymfocytů - ničí buňky bez MHC I. třídy
molecular "fence" u nerové buňky
- umožňuje to, že v axonálním výběžku jsou jiné iontové kanály než na těle a dendritech a dají se vysílat a budovat úplně jiné typy signálů - je tu diferenciace na úrovni membrány a buňka může být polarizovaná, kdyby nebyla, tak by mohlo dojít k protisměrné signalizaci do dendritu
glukóza pro gliové buňky
- univerzálním zdrojem energie a přeměňuje ho v laktát anaerobním mechanismem, tedy glykolýzou - tyto buňky nespotřebovávají kyslík v nervové soustavě, ale pro přenos vzruchů je potřeba hodně kyslíku a ATP, proto šetří kysík pro nervové buňky - nervové buňkydostávají lepší energetický zdroj předtrávený astrocyty (nemusí se samy zatěžovat glykolýzou), který hned zapojí do svého metabolismu
pomocné nervové buňky
- v CNS mají základ z neurální trubice, v PNS z neurální lišty - oligodendrocyty, astrocyty, mikroglie, ependymové buňky
jak funguje netřesová termogeneze
- v chladu je do ní uvolňován norepinefrin, ten aktivuje hormon senzitivní lipázu, která se hydrolyzuje na triacylglyceridy, ty jsou mitochondriemi využity pro vytvoření protonového gradientu, ten je pak diky UCP (uncoupling protein) termogeninu transformován v teplo - novorozenec pouští protony do matrix mitochondie jen tak a tím se uvolňuje velké množství tepla, nevyužije se jinak, jen na teplo
brzlík (thymus)
- v hrudní dutině pod sternem - jeho velikost se během života mění (při narození 10-15g, v pubertě 30-40g, poté dramatická involuce -> ve středním věku novorozeneckých 10g - ze dvou laloků - obalen pojivovou pochvou, z níž dovnitř vybíhají četná septa dělící jej ve velké množství lalůčků (o průměru 0,5-2mm) - každý lalůček rozdělen na temnější periferní část (kortex) a centrální část (medulu, ta je kontinuální po celém laloku) - drsná škola pro T-lymfocyty, jsou zde pozitivně selektovány (jestli dokážou dostatečně silně rozpoznávat vlastní MHC glykoproteiny) a negativně (ty T-lymfocyty, které rozpoznaly vlastní struktury) - retikulární epiteliální buňky s dlouhými výběžky: vytvářejí síťovitou strukturu a desmozomy jsou propojeny do trojrozměrné sítě, která má velký povrch - epiteliální buňky thymu mimořádnou schopnost náhodně spouštět expresi různých genů, vzorkovat proteiny, které se v těle můžou vyskytnout, prezentovat je na svém povrchu a když na ně zareaguje T-lymfocyt v thmu, tak nepřežije (progr. bun. smrt) - v thymu se vyskytující T-lymfocyty (thymocyty) jsou fenotypicky velice různorodé, v různých stádiích diferenciace, svými povrchovými znaky výrazně odlišné od efektorových v peiferii nebo ktevním řečišti - apoptotické buňky (velká většina testovaných T-lymfocytů) fagocytovány thymickými makrofágy
žlutá, bílá tuková tkáň - unilokulární
- v každé buňce jen jedna centrálně uložená tuková kapénka (nemá membránu, je formována hydrofobními interakcemi) - ukládání energetický zásob, tepelná izolace podle množství rozpuštěných karotenoidů bílá až tmavožlutá - všude kromě očních víček, penisu, skrota, ušního boltce (lalůčky ano), CNS (mozku) - aktivní inhibice - vazivovými přepážkami rozdělena do neúplných lalůčků, silně vaskularizovaná, s četnými inervacemi (může bolet) - inervace ovlivňuje endotel - diferenciace z mezenchymálních kmenových buněk - podstatnou část tukové tkáně tvoří vazivo
rozdíl mezi tmavou a světlou pletí
- v pH endozomálního systému, u nás kyselejší - kde je víc slunce, potřeba větší pigmentace
inervace
- v permisiu dochází k větvení axonů, vytvářejí se rozšířená zakončení na povrchu svalových buněk, motorické ploténky, myoneurální spojení - neurotransmiter je acetylcholin - svalové buňky excitorní - udržuje se nerovnoměrné uspořádání sodných a draselných iontů, pro vedení vzruchu = mechanický přenos signálu z nervového zakončení přes elektrický vzruch ve svalové buňce
epitely v trávicí soustavě
- v puse, jícen (tvrdší potrava) vícevrstev. dlaždicový epitel - střevo (resorpce) 1 vrstevný epitel - játra komplexně zaklkovaný epitel - povrch břišní dutiny pokryt také epitelem + v plicích + řasinkový epitel ve vejcovodech
krev
- vazká tektina - v těle 5-6l - z množství proteinů a krevních elementů - červené krvinky (erytrocyty) 45% objemu krve, 5x10na12/l - bílé krvinky (leukocyty) 1% - krevní destičky (trombocyty)
kostní dřeň
- veliký orgán, sídlo hematopoézy - červená hematopoetická - žlutá tuková - věkem přeměna na žlutou, morek - po narození se krevní buňky tvoří jen v kostní dřeni - u dospělého už jen ploché kosti a obratle, pánev (krvetvorba mizí z dlouhých kostí, tam žlutá dřeň) - u fétů v játrech a slezině - pouze 0,1% (jsou kmenové buňky) jaderných povrchů je protein CD34 - dochází k masivní proliferaci prekurzorů jednotlivých linií - každý buněčný typ je nezávisle regulován (např. EPA - erytropoetin, specifické CSF - kolonie stimulující faktory) - důležité faktory zvyšují přežívání a nediferenciovaný stav kmenových buněk elementů, v kostní dřeni jsou kmenové buňky - stačí tranplantovat pouze 5 těchto buněk pro zajištení kompletní krvetvorby (myší model) - typickou markerovou molekulou na jejich kit - důležitá role stromálních buněk - totipotence vs. multipotence - hematopoézu je možno sledovat po výplachu z kostní dřeně in vitro, využívá se možnosti jejich růstu na agaru, kde vznikají kolonie, které jsou nepohyblivé a možno sledovat osud jednotlivých buněk
regenerace srdečního svalu
- velmi špatná, výměna kardiomyocytů cca 1x za život - kmenové buňky pro srdce v něm nejsou, mohou do něj ale putovat a dodiferenciovat se do kardiomyocytů - při nedostatečném zásobení srdečního svalu kyslíkem a následné nekróze tkáně (např. z důvodu infarktu myokardu) dochází ke vzniku jizev, čímž dojde k narušení přenosu signálu po srdci (což může vést k arytmiím atd.) - hojení vazivovou jizvou --> jiný typ tkáně - velikost jizvy ovlivňuje aktivita fibroblastů
endost
- vystýlá vnitřní povrch kostních dutin - je zde uložena vrstva osteoprogenitorových buněk - výživa kostní tkáně a kontinuální přísun nových osteoblastů
neutrofilie
- vyšší než normální počet neutrofilů - může znamenat akutní nebo chronickou infekci
zlomeniny
- vznikají, když kost praskne - aktivují se osteoblasty, které se namnoží a udělají houbovitou kost, ta se postupně přestaví v kompaktní - dochází k proliferaci osteoblastů, k diferenciaci nových osteoblastů a rána se zahojí - krátké kosti se hojí špatně - dlouhé kosti jsou zvyklé na mechanické změny, hojí se tedy snadněji
embryonální krvetvorba
- vzniká cca 3. týden, kradou matce kyslík, mají jiný hemoglobin - ze žloutkového vaku se tvoří krevní ostrůvky, které obsahují primitivní erytroblasty, ty jsou větší, mají jiný Hb a mají jádro - od 5. týdne vzniká intraembyonální krvetvorba v játrech, slezině a kostní dřeni (-> samostatné, co se týká krvetvorby)
elastická chrupavka
- více ohebná, roztažitelná, kolagen II a velké množství elastinových vláken (nažloutlá barva způsobena elastinem), dokonalé zpevnění, musí být do určité míry pohyblivé - výskyt: ušní boltec, stěny zevního zvukovodu, Eustachova trubice, drobné chrupavky hrtanu
axony
- většina neuronů jediný, vzácně bet - bývá velmi dlouhý, u člověka axony motorických buněk míchy inervuící nohy dlouhé až 100 cm - vyrůstají s těla neuronu v místě axonální kónus (hilus), obsahuje iontové kanály, ve kterých se sčítá, integruje informace z těla neuronální buňky a záleží jen na tom, jestli se překročí akční potenciál nebo ne; místo, které rozhoduje, jestli se vypálí signál po axonu (zapínač a vypínač), efektorové místo, do kterého se překládají informace ze všech dendritů - axolemma: plazmatická memnrána axomu, axon obsahuje axoplasmu - úsek mezi kónusem a počátkem myelinové pochvy je iniciální segment, jsou zde unikátní iontové kanály kontrolující generování nervového axonálního vzruchu - mohou být myelizované i nemyelizované (narodili jsme se bez, jak jsme začali chodit, myslet -> myelin -> mezibuněčné spoje - větší tloušťka axonálního ........, vyšší rychlost neuronálního vzruchu - všichni signalizujeme v axonech stejně rychle (rejsek (běhá rychle): proběhne od páteře po nohu rychleji, protože kratší vzdálenost)
vznik osteoklastů
- z monocytů (podobně jako makrofágy) povrc- extracelulárně snižují pH (HCl) a naleptávají kost
T-lymfocyty
- zabití cílové buňky cytotoxicky - efektorové buňky jsou zde pomocné a cytoxické buňky a důležitá skupina těchto regulačních lymfocytů - dvou typů αβ a γδ - podle povrchových koreceptorů pro MHC glykoproteiny CD4 (pomocné a supresorové: interakce s MHC II) a CD8 (cytotoxické interakce s MHC I) - αβ a γδ lymfocyty výhodné pro dělbu práce, v obou náhodnou rekombinací vznikají nové geny a syntetizují se zcela nové proteiny, které nedědíme ani od maminky ani od tatínka - mohou se tu přeskupovat dvě skuiny takovýchto oblastí na DNA - pro α-,β-,γ-,δ-řetězce - αβ si náhodně vezmou segmenty a pospojují je (nemají vkus) - γδ je jich méně, v evoluci konkrétní poskládání, která mají smysl a dávají vznik receptorům, které dokážou s něčím konkrétním interagovat - různé poměry αβ a γδ - přežvýkavci 30%αβ a 70%γδ - člověk 95%αβ a 5%γδ
chlopně
- zabraňují zpětnému chodu tekutiny nacházejí se pouze ve středně malých a středně velkých žílách = deriváty endotelu, který vybíhá do lumen
Creutzfieldt-Jacobova choroba
- způsobena abnormální koncentrací proteinu, která je infekční povahy - pseudokrystalizací, neurotoxické efekty - mozek přeplněn špatně zbaleným prionovým infekčním agens -> epidemie - např. kanibalismus, kmen Fore, ve spojivkovém vaku při manipulaci s mozky (ne díky pojídání), přišel na to docent Gajdoušek; zhruba polovina se nenakazila, kanib--mutace (nepřebalil se)
funkce pacemakeru v srdeční svalovině
- způsobena koordinací součinnosti různých iontových kanálů - je možné aktivitu různých těchto kanálů posttranslačně měnit (třeba fosforylací), což znamená, že přes nervovou soustavu (nervus vagus, nervus akcelerans) je možné zrychlovat a zpomalovat srdeční tep - v srdci endogenně vznikají vzruchy (akční potenciály) ve specializovaných buňkách (pacemakerových) a šíří se na okolní vlákna - po vláknech vzruch putuje z jednoho na další vlákna (díky dobrému elektrickému kontaktu prakticky všech srdečních buněk)
epilepsie
- způsobena různými úrazy, infekcemi, někdy dědičně (např. mitochondriálně vázané choroby) - jednou z příčin je odumření neuronů a nahrazení gliovými buňkami, čímž vzniká gliová jizva - nervová soustava při nadmětné excitaci upadá dočasně do stavu pozitivních zpětných vazeb - řešení: odejmutí hemisféry, chemicky inhibitory přenosu mozkového ..........
eozinofilie
- zvýšení počtu eozinofilů - charakteristické pro alergické reakce a parazitární infekce (např. helmintózy) - kortikoidy snižují počet eozinofilů - eozinofily dokážou dramaticky měnit svůj počet v závislosti na patologickém stavu organismu
na tom, jak se deformují vláskové buňky
- závisí, jaký signál jde pak k mozku - varhánky se nakloní -> ručička na kličce vrátek otevře iontový kanál a dojde k toku Na+ a ke vzniku akčního potenciálu - rozdíl je dostatečný k tomu, aby za proteinové vlákénko skutečně zatáhnul, otevřel, zdeformoval, změnil konformaci - na elektronové mikroskopii vidíme, že konec rozvětvený a že každý "prstíček" otevírá jiná vrátka, jiný iontový kanál, aby se amplifikoval signál
unilokulární adipocyty
- časté benigní tumory lipomy - kuličky hypertrofované tukové tkáně, je možné je - díky vazivovému obalu často snadno odstranit - maligní nádory odvozené od adipocytů liposarkomy
růst svalů
- čím víc svalů, tím větší signalizace prostřednictvím produkce myostatinu, aby sval méně rostl (produkoval méně aktinu a myozinu) - myostatin produkován samotným svalem a receptor pro něj zase na svalu, negativní regulátor růstu svalu, takže když myostatinový receptor nebo myostatin nefunguje, tak mu přerůstá svalová hmota - zvětšení svalové hmoty je jen zvětšení syncítií, což znamená, že se přidělá další systém sarkomer - posilovačům se zvětšují jen ty svaly, které už mají tím, že se zvětšují svalová vlákna, ale nová nenarůstají (pokud tak minimálně)
sklovina (enamel)
10% H2O, 2% org., 88% minerálů (rekord)
počet buněk v těle
10-100 bilionů (za hodinu miliarda umře, zase se obnovují)
myoglobin
18 000 Da, především v červených svalových vláknech
poměr organické a anorganické složky kosti
20% organická, 75% anorganická, 10% voda
počet buněčných typů v těle
200 různých
dentin
25% H20, 25% organická složka, 50%minerálů
kolik procent těla tvoří epitely
3%
čím odvápnit kost
5% kyselinou dusičnou nebo chelatačním činidlem EDTA
kosti za týden schopny odbourat
5-7% kostní hmoty
svaly
50% tkání, velice těžko regenerovatelné, pohyblivé součásti těla zodpovědné za přenos něčeho někam
kolik procent keratinocytů v epidermis
90% buněk
nádory po 45. roce
90% odvozených od epitelů
bílé krvinky
= leukocyty, 1% - dále se dělí na granulocyty 5x10na9L, monocyty 4x10na8L a lymfocyty 3x10na9L - neutrofily jsou granulocyty (polymorfonukleární leukocyty), které fagocytují, zabíjejí a tráví bakterie - bazofily sekretují histamin a u některých druhů serotonin, když v těle nastane alergická reakce eozinofyly likvidují mnohobuněčné parazity - monocyty se po opuštění krevního řečiště diferencují např. v makrofágy, ty fagocytují parazity, vlastní poškozené a apoptotické buňky a produkují oxidační produkty - dendritické buňky fagocytují na periferii, migrují do uzlin a prezentují antigeny prostřednictvím MHC II. třídy
a sport
ATP: zásoby na 1-2s, když se činka nedá nad hlavu do 3s, už se nedá kreatinfosfát: na 8s, uběhne se na něj 100ka glykogen: na cca 1min 400ka a 800ka jen pro trénovaného člověka - posilovačům se zvětšují jen ty svaly, které už mají tím, že se zvětšují svalová vlákna, ale nová nenarůstají (pokud tak minimálně)
fixační směsi
Bouinův roztok, Zenkerův roztok, roztok glyceraldehydu a formaldehydu; ultrajedovaté, vysoká toxicita
Hunger winter
Holandsko 1944/5 dítě příprava na dobu nepřízně, dokáže šetřit energií, když se narodí potom do nadbytku potravy-tloustne
která choroba je léčitelná transplantací kostní dřeně
Pagetova choroba
centrifugace
alternativa sedimentace, mnohem rychlejší
rosolovité vazivo
amorfní hmota (hlavně kyselina hyaluronová), rosolovitá konzistence fungující jako výplň, základní složka pupečníku a v pulpách vyvíjejících se zubů, meziobratlové ploténky když potřebujeme naplnit strukturu nestlačitelnou hmotou
editování mRNA
analýza genomu hlavonožců, hrozně podobný, masivní editování mRNA
retikulární vazivo
architektonická kostra krvetvorných orgánů - kostní dřeně, uzlin a sleziny tvořeno retikulárními buňkami systém jeskyněk, nevypadá jako vazivo
řídké vazivo
areorální, spojuje tkáně mezi sebou, hustě vaskularizované, vyplňuje prostory (kde by jinak byly díry), zpevňuje epitely, obaluje lymfatické a krevní cévy, ve žlázách, sliznicích, dermis atd.
vitální barvení
barvení živých buněk
strany buněk epitelu
bazální, apikální, bazolaterální; (a jsou polarizovány)
chrupavka vs. kost
bezvcévná X velmi prokrvená pevná, drží tvar X pevná, "ohebná" chondroblasty, chondrocyty X osteoblasty, osteocyty, osteoklasty kolagen II. typu X kolagen I. typu ECM nemineralizovaná X ECM mineralizovaná
srpková anémie
bodová mutace GAA (kys. glutamová) na GUA (valin) způsobuje, že v neoxygenovaném stavu hemoglobin polymerizuje, vytváří vláknité útvary, agregáty a ty mění tvar krvinek na srpkovitý
spoje v mozku mezi endoteliálními buňkami kapilár
bohaté na těsné spoje tight junctions (podobně jako ve střevních epiteliálních buňkách)
růst chrupavky
buňky jsou zalité v extracelulárním matrix v prostoru, který jim umožňuje růst a dělení, ale ne do nekonečna čtyři buněčná dělení dávají vznik maximálnímu počtu buněk v lakunách - osmi isogenní/genetické skupiny
fibroblast
buňky produkující mezibuněčnou hmotu
epitely
buňky různého tvaru a funkce, které vystílají povrch sliznic, vnitřek dutin; sedí na bazální lamině a jsou polarizovány; tyto buňky jsou mezi sebou pevně spojeny a mají různé typy mezibuněčných spojů
žlázové epitely
buňky specializované na tvorbu sekretů
žlázové tkáně tvořící folikuly
buňky vystýlají váčky; často vyplněné extracelulární matrix štitná žláza
přesuny tekutin u člověka
celkem 7l: 1l slin, 1,5l trávicí tekutiny v žaludku, 1l žluči, 1,5l trávicí tekutiny produkované slinivkou a 2l sukusu
fixační činidla
chlorid rtuťnatý, kyselina pikrová, formaldehyd, glutaraldehyd, alkoholy (vysoce koncentrovaný metanol nebo etanol)
anémie
chudokrevnost hypochromní anémie: v krvi je krvinek správné množství, ale málo hemoglobinu
molekulární mechanismus šedivění vlasů
chybí kmenové buňky pro melanocyty --> zrychlená apoptóza (vymření kmenových buněk, nedojde k vytváření pigmentových buněk, vlas přestane být pigmentován)
zvukové vibrace
deformují sterocilie, otevírají se iontové kanály s mechanickými "vrátky", vzniká membránový vzruch a na bazálním konci dojde k vylití neurotransmiteru v synapsi s nervovou buňkou
melanozomy
deriváty lysozomů, které melanocyty obsahují naplněné melaninem jsou pomocí výběžků předávány epidermálním buňkám - keratinocytům poruchy tvorby melaninu - albíni
schopnost reparace epitelů
dobrá; buněčným dělením a zaplněním "díry" nebo transdiferenciací
syndrom, kdy se neprodukuje leptin nebo leptinový receptor
dochází k neustálé signalizaci potřeby doplnit tukové zásoby, postižený jedinec má neustálou chuť k jídlu a tendenci k extrémnímu tloustnutí
osteoporóza
dochází k rozpadu kostní hmoty, např. přílišnou aktivitou osteoklastů vs. osteopetróza: příčina v rovnováze výstavby a odbourávání (ne výživou) není rozdíl mezi muži a ženami jediná jí netrpí lebka
přechodný krycí epitel
dokáže měnit tvar svých buněk
jak funguje třesová termogeneze
dospělý v mitochondriích využívá protonový gradient k tomu, aby roztočil ATPázu a dělal ATP - to pak přetvoří v teplo ve svalových buňkách (pohyb myozinových hlavic po aktinových)
když je kyslíku v cévách moc
dočasné řešení tak, že se některé kapiláry uzavřou, po určitém čase se některé kapiláry odbourají
ploché kosti lebeční dutiny jsou tvořeny
dvěma lamelárními kompakty oddělenými vrstvou spongiózní kosti - diploe
epitel odvozený od mezodermu
endotel (vystýlá cévy), mesotel (vystýlá břišní dutinu), peritoneum (pobřišnice)
cévy složeny z
endoteliálních buněk, extracelulární matrix a svaloviny tvoří ji tunica intima (endotel), tunica media (svalovina), tunica adventitia (pojivová tkáň)
kůže se skládá z
epidermis, dermis a hypodermis epiteliálního původu je pouze epidermis (svrchní vrstva), ta sedí na bazální lamině (více méně kubický epitel - keratinocyty)
obaly nervů, které ho zpevňují
epineurium, perineurium, endoneurium mohou tudy vést signály obousměrně, vše v jednom svazku obalené ochranným obalem, neuronový tok se nepoškodí tak snadno
endotel
epiteliální tkáň tvořící vnitřní stěnu cév zajímavá dynamika a struktura
epidermis
epiteliálního původu, svrchní vrstva, ta sedí na bazální lamině (více méně kubický epitel - keratinocyty), pořád proliferuje, buňky se posouvají vzhůru, kde se dehydrují, keratinizují a nakonec se odloupnou nalézají se zde melanocyty
základní typy tkání
epitelové, pojivové, svalové, (krev)
epitel odvozený od ektodermu
epitelový pokryv kůže, ústní a nosní dutina, řiť atd.
neuroepitel
epitelový původ, senzorické funkce (buňky chuťových pohárků nebo čichový epitel)
nervová tkáň je derivátem
epitelu (neuroepitelu)
tetracyklin
fluoreskující molekula, váže se do nově založené a mineralizované kostní matrix, umožňuje tak měřit výstavbovou aktivitu v kostech, vadí do zuboviny (dával se dětem)
astrocyty
gliové buňky, kterými jsou v našem mozku obaleny kapiláry (panožky obalující kvantitativně cévy) pomocné buňky neuronů,v těsném kontaktu s endotelem
kapiláry jsou v našem mozku obaleny
gliovými buňkami astrocyty
fixační činidla u elektronové mikroskopie
glutaraldehyd + oxid osmičelý (těžký kov, pro eletronovou mikroskopii důležitý)
dermis
hodně vaskularizovaná, husté vazivo-mechanická odolnost
přirozené mutace v systému myostatin a jeho receptor u
hovězího plemena belgický modrý
myozinové molekulární motory
hydrolyzují ATP, typu II, dvě molekuly se propletou--splétá se--antiparalelní struktura, vstupuje do aktinových vláken
chemické metody fixace
imerzní (ponoření do fixační tekutiny), perfuzní (nástřik cév fixačním činidlem)
průkazové reakce
imonocytochemie, lektinová histochemie, hybridizace in situ, metabolické radioaktivní značení - elektronmikroskopická autoradiografie
jednoduché exokrinní žlázy
jeden nerozvětvený vývod - tubulózní, stočeně tubulózní, větvené tubulózní, acinózní (alveolární)
tuková tkáň
jeden z největších orgánů v těle, muži 15-20%, ženy 20-25% tělesné váhy (někdy i 90%) tvaruje povrch těla, tlumí nárazy, tepelná izolace těla, vyplňuje prostory, zásobárna energie, produkce tepla hormonálně aktivní orgán, vysoce inervovaná a vaskularizovaná
myosin
jediný protein tlustých vláken myofibrily, z celkového proteinu svalu tvoří 60-70%, tvořen 6 řetězci: dva těžké (vzájemně uspořádány do dvoušroubovice o délce 150nm) a dva páry rozdílných lehkých řetězců
kompaktní hmota je obnovována
jednou za deset let
houbovitá hmota obnovována
jednou za tři až čtyři roky
perfuzní fixace
ještě do živého zvířete se napustí fixační roztok (např. formaldehydu), takže se nejlépe přes cévy dostane do celého těla a to okamžitě ztuhne; sledování změn exprese transkripčních faktorů v mozku
kmenové buňky v mléčné žláze
jsou na povrchu ve směru růstu žlázy
orgány, které mají jak exokrinní tak endokrinní funkci
játra (jeden buněčný typ) - vylučují žluč do systémů kanálků = exokrinní funkce; produkují transferin a albumin, které jsou pak krví roznášeny po těle = endokrinní funkce pankreas (více buněčných typů) - acinózní buňky buňky produkují trávicí enzymy do lumen střeva = exokrinní funkce; ostrůvkové buňky produkují inzulín a glukagon, které se roznášejí krví do těla = endokrinní funkce
endomysium
každé svalové vlákno obklopené jemnou vrstvou vaziva
vápenaté ionty
klíčové pro fungování svalů
kůže
komplexní orgán, je pro ni požadována mechanická pevnost (extracelulární matrix syntetizovaná fibroblasty), vyžaduje krevní zásobování (systém kapilár ohraničených endoteliálními buňkami; v dermis cévy-když se řízneme krev) obsahuje buňky imunitního systému, při zánětu makrofágy, granulocyty a lymfocyty obsahuje senzory + epidermis, dermis, hypodermis
dutiny sponginózní kosti tvoří
kostní dřeň - červená krvetvorná - žlutá obsahuje tukové buňky, morek (v brzlíku, když už není potřeba)
metody zkoumání krve
krevní roztěr a průtoková cytometrie
krycí epitely
kryjí zevní povrch nebo vystýlají tělní dutiny
anorganická složka kosti
krystaly různých solí, hlavně hydroxyapatit, které kosti dávají pevnost
funkce epitelů
krytí a vystýlání povrchů (kůže, sliznice) absorpce (střevo) sekrece (epitelové buňky žláz) recepce (neuroepitel, chuťové buňky v chuťových pohárcích) stažlivost (myoepiteliální buňky méčných žláz)
průtoková cytometrie (FACS)
kvantifikuje bunečné suspense, dokáže určit buněčný typ, počet buněk; při vyšetření krve
největší orgán našeho těla
kůže (16% hmotnosti (pokud počítáme i tukovou tkáň, tak až 80%))
vrstevnatý dlaždicový rohovějící epitel
kůže; na povrchu tenké šupiny odumřelých buněk
žlázové tkáně tvořící provazce
lineární soustavy buněk uspořádané mezi cévními kapilárami nadledvina, příštitná tělíska, přední lalok hypofýzy
proužkování, které vidíme na svalu
linie, na které se upevňuje aktinový cytoskelet, který musí být napojen v hexagonálním uspořádání - klíčový protein aktin, který vyrůstá ze Z-disku jako krystalizační jádro, jako to místo, kde se pevně připojuje aktin
kmenové buňky v kůži
lokalizovány nejblíže povrchu pokožky, při diferenciaci sestupují do "údolíček" a jsou během keratinizace vytlačovány směrem vzhůru (dělí se a postupně stoupají vzhůru)
hemopoetická tkáň
lymfatická a myeloidní tkáň
neinvazivní histologická metoda
magnetická rezonance
metanol
menší, rychleji penetruje tkání, zabraňuje autolýze, lépe se sežene stoprocentní, odpadní produkt kvasných produktů
nebulin
molekulární pravítko, definuje délku aktinové části sarkomery, velmi dlouhý protein (600-900 kDa)
připravení neuronů in vitro
možné s pomocí kyseliny retinové (růstový faktor) z kmenových buněk připravit neuron, na vytváření jednotlivých neuronálních populací ale musíme použít další růstové faktory (např. sonic hedgehog)
hnis
mrtvé neutrofily, bakterie a natrávený materiál
poruchy mechanických vlastností kůže
mutace v genech pro keratiny
hlavní svalové proteiny
myosin, troponin-tropomyosinový komplex, kreatinkinasa, aldosa, myoglobin, titin, nebulin
čichový epitel
má rychlou dynamiku a je epidermálního původu viz Epitely str. 12
fetální hemoglobin
má vyšší afinitu k O2 než dospělý
interkalární disky v srdečním svalu
místa propojení jednotlivých buněk, hypertrofované desmozomy, mezi kterými jsou gap junctions
béžová tuková tkáň
může vzniknout diferenciací prekurzorů dávající vznik bílé; získání (odolnosti?) na studenou vodu
mutace v myostatinu a jeho receptoru
může způsobit, že sval přeroste velikost, která je naprogramovaná
na čem závisí velikost buňky
na ploidii
tuk, který nezhubneme
na ploskách nohou
akromegalie
nadbytek růstového hormonu v dospělosti -- tloustnutí kostí (ne prodlužování), pro dynamiku kostní tkáně je klíčový vitamin D a C
osteopetróza
nadměrná odolnost a pevnost kostí způsobeno konkrétními mutacemi, které ovlivňují poměr odbourávání a budování kostní hmoty opak osteoporózy
kalcitonin
naopak (X parathormon) inhibuje resorpci matrix
zvýšená produkce myostatinu
např. u AIDS, následkem toho se zmenšuje množství svalové hmoty
svalová hmota se zvětšuje
narůstáním aktinomyozinových vláken v už existujících svalových jednotkách
uvolní se Ca2+ z lumen cytoplasmy
nastane kontrakce svalu
proč máme bílou pleť
naše tyrozináza je v důsledku kyselejšího prostředí v melanozomech, než mají černoši, méně aktivní (v neutrálním pH nejaktivnější, v kyselém malá pigmentace)
kmenové buňky
nediferenciovaný stav; tkáně dlouho-žijícího mnohobuněčného organismu jsou z nich obnovovány některé buňky vzniklé jejich dělením diferencují a jiné tak zůstávají pokud opustí niku, začnou se diferenciovat; epitely typicky obsahují tyto niky
metaplázie chrupavek
nedosatkem somatotropinu, který spouští produkci somatomedinu v játrech, který přímo ovlivňuje chrupavku
hypoxie
nedostatek kyslíku v cévách vznikne větvička (slepá), která roste, až si tepna najde žílu (nebo opačně)
hypofyzární nanismus nebo gigantismus
nedostatek nebo nadbytek růstového hormonu
osteomalacie
nedostatek vápníku u dospělých (těhotenství) -- měknutí kostí, není deformace
rachitis
nedostatek vápníku u dětí (křivice), narušen osifikační proces
paraplegici
nemají inervaci svalové hmoty => zmenšují se svaly
endokrinní žlázy
nemají vývod; epitelové
histochemické techniky
nespecifická (rozlišuje kyselé a zásadité struktury buněk) i specifická barvení
nádory periferního nervstva
neurinom = neurilemon = Schwannom = nádor Schwannových buněk neurofibrom neurogenní sarko = vzácná varianta neurinomu, maligní
typy buněk u kterých nedojde k nádorovému bujení
neutrofilní granulocyty (jsou skoro před smrtí), červené krvinky (nemají jádro, nemůžou se množit)
když se teď učíme
nevznikají už nové neuronální spoje diferenciací nových center, ale na úrovni posilování a zeslabování konkrétních drah
skenovací elektronová mikroskopie (SEM)
neřeže se ale pokovuje, svítíme a detekujeme to, co se odrazí
adenokarcinomy
nádory odvozené od epiteliálních žláz (HeLa buňky)
karcinomy
nádory odvozené od epitelů (neznamená rakovinu)
mikrochimérismus
některé buňky mezenchymálního kmenového charakteru se preferenčně usídlují v poškozených tkáních, samy buňky potlačují imunitní odpověď-nejsou proto při mikrochimerismu odhojovány
epimysium
obaluje celý sval
transmisní elektronová mikroskopie (TEM)
objekt je prosvěcován elektrony, je detekován jejich rozptyl a zachycení
ephrin-B2
obsahují ho artérie
parafinové bločky
ocelový nůž (řezy tlusté 1-10um)
perichondrium
ochrupavčí, vazivový obal chrupavky
nekropsie, autopsie
odběr tkání a buněk z mrtvého organismu (zvířete/člověka)
biopsie
odběr tkání a buněk z živého organismu
příprava vzorku
odběr tkáně; fixace; zalití do vosku, pryskyřice, parafinu; krájení na mikrotomu: barvení; pozorování a analýza dat
bazální lamina
odděluje epidermis a dermis
hematoencefalická bariéra
odděluje mozek od zbytku těla, je pro buňky více méně nepropustná
funkce pigmentovaných epiteliálních buněk (zrakový epitel)
odrážejí světlo, pohlcují světlo, aby tam nedocházelo k různým zábleskům, a mají funkce makrofágů
limita lidského oka
okolo 100um, lidské vajíčko (0,2mm)
kde se nenachází tuk
očních víčka, penis, skrota, ušní boltce (lalůčky ano), CNS (mozek) - aktivní inhibice
co reguluje větvení cév
parciální tlak kyslíku vysoká hladina, vše funguje normálně nízká hladina, zvýší se koncentrace HIF faktoru (hypoxia inducible factor), tento protein se přestane odbourávat a začne hromadit, začne produkovat VEGF (vascular endothelial growth factor) a aktivuje cévní systém k proliferaci a tvorbě výběžků
tuková tkáň
patří mezi pojivové tkáně a je vysoce inervovaná
kost
po chrupavce nejodolnější vůči mechanickým stresům, hlavní část skeletu dospělého člověka - funkce: opora měkkým tkáním, chrání krvetvorný orgán, chrání mozek a míchu, zásobárna vápníku, fosfátu, kosti vytvářejí systém pák pro pohyb pomocí svalů - specializovaná pojivová tkáň, tvořená zvápenatělou mezibuněčnou hmotou (ta je tvořena kostní matrix + třemi typy buněk: osteocyty, osteoblasty, osteoklasty - neustále se přestavuje
jednobuněčné žlázy
pohárkové buňky, výstelky tenkého střeva nebo v dýchacím traktu
co je často pod epitelem
pojivová tkáň
vazivo
pojivová tkáň, evolučně nejpůvodnější; podpora, výplň prostoru
kost se prodlužuje
pomocí chrupavky a přes růstové ploténky
Merkelovy buňky
poměrně časté nádory odvozené od nich existuje virus, který využívá jen tyto buňky jejich funkce (odvozena až 2009) vnímání jemných dotyků, tlaku u ptáků z neurální lišty, u nás normálně epidermální buňky nemají axon, ale doléhají na ně nervové výběžky "neuroepiteliální buňky, senzorický epitel"
průjem
porucha funkce resorpčních epitelů; stolicí odchází běžně 0,2l (teď ale mnohem víc!)
neokortex
poslední vrstva přidaných nervových buněk a je nejdál od zdroje kmenových buněk
žlázy endokrinní
postrádají vývod, sekret roznášen krevním řečištěm při přenosu hormonů
ephriny
potřeba aby došlo k logickému spojení žíla-tepna (ne žíla-žíla), je třeba zabránit homotypické adhezi; kmenové buňky endoteliálního typu jsou lákány do místa poškození, aby zalátaly vzniklou ránu; molekuly, které se tvoří při diferenciaci nervové soustavy
kubický krycí epitel
povrch ovária, štítná žláza
regenerace skloviny
problém
degenerativní onemocnění svalu jsou typicky
progresivní
sekundární protilátka
protilátka proti protilátce, pro vizualizaci v imunohistochemii
titin
pružina relaxující sval, největší známý protein (z 34350 AK)
husté vazivo
převládají kolagenní vlákna - neuspořádané: dermis (podkoží) - svazky kolagenu bez určité orientace (nevíme odkud přijde tlak, tah: připravení na různé podněty) - uspořádané: šlachy (provazce orientovaných vláken) - orientované podle stejnosměrných mechanických podnětů; v dětství
hlavní funkce Haversova systému kanálků
přivádět živiny do kompaktní kosti jsou rovnoběžně s hlavní osou diafýzy
ephrin-B4
příslušný receptor pro něj obsahují žíly
Volkamovy kanálky
příčné, přivádějí cévy a propojují Haversovy kanálky v kosti (kost bohatě prokrvená)
integriny
receptory na bazální lamině
otevírání etických otázek (nervové buňky)
regenerační medicína, sportovní genetika - výjimka: sekvence ze šimpanze nebo z člověka se vnesla do myši -> chovala se po šimpanzovsku (menší mozek) nebo po lidsku (větší mozek o 12%, v neokortexových oblastech vyšší nervová činnost)
limita elektronové mikroskopie
rozlišení cca 1nm, zvetšení cca 100 000x, virové proteiny, globulární proteiny, malé molekuly, atomy; černobíle
limita světelné mikroskopie
rozlišení cca 200nm, zvětšení cca 1000x, rostlinné buňky, živočišné buňky, bakterie
fibroblasty vytvářejí
s jinými fibroblasty desmozomy a vytvářejí síťovitou strukturu (pojivová tkáň má v mnoha případech síťovitou strukturu) s epiteliálními buňkami produkují složky bazální laminy
problém poziční informace může po poranení
scházet
konkrétní mutace mitochondriální DNA
se manifestují jako ztráta zraku, atrofie očího nervu - zrakový nerv a funkce senzorického epitelu je zřejmě jedna z Achillových pat elenrgetického metabolismu (např. syndrom LHON)
z jedné kmenové buňky ve střevě
se mohou diferenciovat všechny typy epiteliálních buněk
bez chrupavek
se nedá žít, dávají základ mnoha dalším orgánům embryonálně letální
merokitní žlázy
sekreční granula jsou exocytována např. pankreas
holokrinní žlázy
sekreční produkt uvolněn s celou buňkou - zánik buňky naplněné sekretem např. mazové
působení heny
shora probarvení epidermis
odvápněná kost
si zachová tvar a získá ohebnost srovnatelnou se šlachou
kostní proteiny klíčové pro osifikaci
sialoprotein, osteokalcin, osteonektin
když je v chrupavce zánět
signál nebezpečí směrem k cévám, ty začnou vysílat výběžky do zánětu, resp. do chrupavky, aby byl odstraněn -- začíná transformace chrupavky v kost, speciální typ metaplazie
pryskyřicové bločky
skleněný nebo diamantový nůž (řezy tlusté 0,01-0,1um)
troponin-tropomyosinový komplex
složený ze tří podjednotek, troponin C, troponin I, troponin T
svalové vřeténko
specializovaná struktura, která podává tuto informaci CNS, když signalizace nefunguje, mozek nemá informaci a nedokáže synchronizovat
krátké kosti jsou tvořeny
sponginózním jádrem obklopeným kompaktou
somatotropin
spouští produkci somatomedinu v játrech, který přímo ovlivňuje chrupavku jeho nedostatek způsobuje metaplázii chrupavek
průtokový cytometr
stroj schopný nasávat suspenzní buňky (imunit. systému), svítíme na ně laserem a zjišťujeme, která buňka je pozitivní pro konkrétní fluorescenci a svítí; dokážeme tak rozlišovat druhy buněk např. v krvi, krevní buňky se nám rozpadnou na jednotlivé populace; studium dětské leukémie; v lékařství spočítání buněk
Phineas Gage case
střelmistr, hlavou mu proletěla pěchovací tyč, ani neztratil vědomí - CNS se téměř dokonae funkčně reparovala - obnovila se dokonale hybnost, řeč - došlo ale k posunu osobnosti (stal se nespolehlivým a podrážděným, ze zaměstnání ho propustili), ve frontálních oblastech, které měl poškozené, je osobnost
kde je u kůže vchlípenina s kmenovými buňkami
tam roste vlas nebo chlup
kde dochází k resorpci přijaté potravy
tenké střevo a dvanáctník 7,8l tlusté střevo 1l stolicí odchází 0,2l (při průjmu mnohem víc)
Pannetovy buňky
tenké střevo v sobě má vchlípeniny (krypty), ve kterých sedí kmenové buňky a v ty se v ně směrem dolů diferencují (směrem nahoru v žlázové a resorpční epiteliální buňky) pokud ztratí kontakt s bazální laminou, tak se odlupují a apoptizují
fyzikální metody fixace
teplo (mikrovlnná trouba), zmražení (tekutý dusík 170°C)
retikulární epitel
thymus (brzlík), pro velký kontaktní povrch pro pozitivně a negativně selektované T lymfocyty
hypodermis
tuková tkáň-zateplování, tepelná izolace
pojivová tkáň (connective tissue)
tvořena různými buněčnými typy, má rozmanitou strukturu, tvar, funkci atd. produkce velkého množství extracelulární matrix sekretorickou drahou obsahuje často více mezibuněčné hmoty než buněk bohatě diferenciované ER a GA - vazivo různých typů, chrupavky různých typů, kost, tuková tkáň a v širokém slova smyslu i krev
oligodendrocyty
tvoří myelinové pochvy centrálních axonů (v PNS jsou to Schwannovy buňky na periferii) a mohou se podílet na myelinizaci více než 1 axonu, na jeden axon mnoho Schwannových buněk, panožky se okolo obtočí
kapilárky složeny
téměř jenom z endotelu v glomerulu ledvin fenestrované (děravé), krvinky však neprolezou, ostatní ano
mutace, kdy je málo melanozomových prekurzorů
tělo není dostatečně zásobováno melanosomy a vznikají skvrny (M. Jackson - vitiligo) může dojít k mutaci genů pro kit, což je receptor SCF faktor (stem cell factor), který je na epiteliální nice a udržuje buňky v kmenovém stavu, když není dost kmenových buněk, není dost diferenciovaných buněk melanocytů
remodelace kostí
u dětí mnohem rychlejší (200x), rychleji jim srůstají kosti, mají víc chrupavky než kosti
turnover keratinocytů
u člověka cca 2 měsíce (různé když mozol, ploška nohy, nebo tenká kůže) u myši 8 dní
čím je regulována stabilizace HIFu a jeho odbourávání
ubiquitinilací
melanocyty
v epidermis, produkují melanin a zabarvují tak buňky okolo i příslušné kožní deriváty, slouží jako ochrana před ultrafialovým zářením derivovány z neurální lišty (ne v kůži) jeden obhospodařuje desítky keratinocytů
zákon "vše nebo nic"
v idealzovaném případě to znamená, že můžeme myokard podráždit v určitém místě, a pokud vyvoláme akční potenciál, tak se rošíří na celý myokard (srdce), který reaguje kontrakcí
trámčitý epitel
v játrech, apikální to, co obklopuje žlučový kanálek (vše ostatní bazální nebo laterální strana), kapiláry a v nich Kupferovy buňky, žlučové kanálky
zcela nepropustné kapiláry
v mozku, jejich uspořádání zodpovědné za intaktnost tzv. hematoencefalické bariéry
in situ
v místě, které popisujeme
kmenové buňky kožního epitelu
v záhybech na bazální lamině, postupně se diferencují a dostávají se na povrch nejsou schopné diferenciovat se v melanocyty z epiteliálních kmenových buněk vznikají keratinocyty
perimysium
vazivové pochvy obalující svazky vazivových vláken
typy kostní tkáně
viz Pojivo str. 8
přechodný epitel
vystýlá močový měchýř, močovod (tvar buněk se mění podle rozpětí měchýře
vrstevnatý dlaždicový nerohovějící epitel
vystýlá vlhké dutiny (ústa, jícen, pochvu); na povrchu ploché, ale živé buňky
histochemie
využití chemických reakcí k vizualizaci různých struktur (obarví preparát v místě reakce)
mnohobuněčné žlázy
vyvíjejí se z krycích epitelů proliferací a invazí do okolního vaziva
laserová mikrodisekce
vyříznutí určitého tvaru z preparátu laserem, nádor, parazita, forenzní vzorek
von Hippel-Landauův syndrom
vznikají nádory tvořené hyperproliferovanými endoteliálními buňkami (způsobeno hypoxií, hodně estrogenů) - tzv. hemangioblastomy (skvrny, do deseti let vymizí, Gorbačov)
keratinocyty
vznikají z epiteliálních kmenových buněk
vrstevnatý epitel kubický
vzácný, potní žlázy, vyvíjející se ovariální folikuly
vrstevnatý epitel cylindrický
vzácný, spojivka, vývody velkých žláz
dlaždicový (plochý) krycí epitel
výstelka cév (endotel), výstélka serózních dutin (perikard, pleura, peritoneum), rohovka
epitel odvozený od entodermu
výstélka dýchacího traktu, trávicí trakt a související orgány (játra, pankreas)
cylindrický krycí epitel
výstélka střev a žlučníku
myoepitel
větvené buňky specializované na kontrakci (v mléčných, potních a slinných žlázách)
složené exokrinní žlázy
větvené vývody - tubulózní, acinózní, tubuloacinózní (tubuloalveolární)
angiogeneze
větvení, kterým vznikají nové kapiláry
víceřadý epitel
všechny buňky zakotvěny v bazální lamině, nedosahují všechny k povrchu např. cylindrický s řasinkami v dýchacích cestách hybrid mezi jednovrstevným a vícevrstevnatým
proč některé zuby chybí např. hlodavcům
všechny založené, některé apoptóza
organická složka kosti
z 90% kolagen a z něj 90% kolagen I. typu
vznik osteoblastů
z mezenchymálních buněk
vznik osteocytů
z osteoblastů a jsou uzavřeny v kosterní hmotě, kde jsou nejprve zality organickou extracelulární matrix (podobně jako chondrocyty), kterou následně mineralizují
největší neuron
z páteře do posledného zakončení končetiny (nejdelšího prstu) -> nejdelší buňky žirafa, keporkak (není buněčná "prodlužovačka", celé 1 buňka)
in vivo
za živa
žlázy exokrinní
zachováno spojení s povrchovým epitelem, tubulární vývod vystlaný epitelem = sekretorní část + vývody žlučové vývody, slinivka
fixace
zastaví metabolické děje v buňce - jejich zpomalením nebo denaturací enzymů
odkud pigmentace
zespoda od melanocytů
lipodystrofie
zmizení tukové tkáně největší problém chození (tuková tkáň na ploskách chodidel)
zbarvení skvrnek u koní
způsobeno regulovatelnou apoptózou melanocytů (jako šedivění), (regulátor apoptózy BCL2 - jeho mutace u některých myší)
parathormon
zvyšuje počet osteoklastů, kost se odbourává a způsobuje osteoporózu, uvolňuje tak také Ca2+
regulace množství tukové tkáně
čím více tukové tkáně, tím více proteinu leptinu tělo produkuje leptinový receptor v mozku, v hypokampu (tam centrum hladu a sytosti) leptin negativní regulátor velikosti tukové tkáně
elastické vazivo
žluté vazy páteře, ligamentum suspensorium penisu vzácné, elastická struktura, velmi pevná